16 C 52/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul titul . jméno příjmení , titul za jménem sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 32 698 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 498 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 926,01 Kč a 1 192,35 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 425,71 Kč a 3 318,95 Kč, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 235 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 263 Kč od 17. 1. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 14 235 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 5 263 Kč od 17. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 258,29 Kč, a to k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 32 698 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv.

2. Tvrdila, že dne [datum] byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 17 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit vedle jistiny úrok 2 380 Kč s úrokovou sazbou 23,66 % ročně, administrativní poplatek 3 400 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 6 800 Kč v 58 týdenních splátkách po 517 Kč. Žalovaná se rovněž zavázala uhradit poplatek za doplňkovou službu životní pojištění ve výši 406 Kč Poslední splátka byla splatná do 19. 4. 2018. Žalovaná uhradila celkem 8 951 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla smlouvou z 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 15 980,01 Kč, poplatku za hotovostní inkaso 4 770,18 Kč, poplatku za pojištění 284,81 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 6 185,92 Kč (jedná se o úrok 23,66 % p. a. z dlužné jistiny od 20. 4. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 195,92 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny od 27. 4. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019) a běžícího smluvního úroku ve výši 23,66 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení.

3. Dále tvrdila, že dne [datum] byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 16 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit vedle jistiny úrok 2 240 Kč s úrokovou sazbou 23,66 % ročně, administrativní poplatek 3 200 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 6 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 487 Kč. Žalovaná se rovněž zavázala uhradit poplatek za doplňkovou službu životní pojištění ve výši 406 Kč Poslední splátka byla splatná do 2. 2. 2018. Žalovaná uhradila celkem 14 583 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla smlouvou z 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni. Po postoupení bylo ještě dne 16. 1. 2020 uhrazeno dalších 2 000 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 10 370,69 Kč a poplatků 1 292,31 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 4 859,70 Kč (jedná se o úrok 23,66 % p. a. z dlužné jistiny od 3. 2. 2018 do 16. 1. 2020), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 728,73 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny od 10. 2. 2018 do 16. 1. 2020) a běžícího smluvního úroku ve výši 23,66 % ročně z dlužné jistiny od 17. 1. 2020 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny od 17. 1. 2020 do zaplacení.

4. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila.

5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“).

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 17 000 Kč. Úrok byl ujednán ve výši 23,72 % p. a. Celková částka ke splacení v případě řádného splácení činila 29 986 Kč. Z toho 17 000 Kč činila jistina, úrok 2 380 Kč, administrativní poplatek 3 400 Kč, poplatek za inkaso v hotovosti 6 800 Kč a 406 Kč poplatek za zařazení do programu pojištění Credit Life. Ve smlouvě bylo zaškrtnuto políčko o dobrovolnosti volby hotovostního inkasa a poplatku za zařazení do programu pojištění Credit Life. RPSN činilo 204 % ročně. V bodu 1.9 písm. b) smlouvy byla pro případ bezhotovostního splácení splatnost první splátky nastavena v závislosti na okamžik připsání jistiny na účet zákazníka.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 16 000 Kč. Úrok byl ujednán ve výši 23,72 % p. a. Celková částka ke splacení v případě řádného splácení činila 28 246 Kč. Z toho 16 000 Kč činila jistina, úrok 2 240 Kč, administrativní poplatek 3 200 Kč, poplatek za inkaso v hotovosti 6 400 Kč a 406 Kč poplatek za zařazení do programu pojištění Credit Life. Ve smlouvě bylo zaškrtnuto políčko o dobrovolnosti volby hotovostního inkasa a poplatku za zařazení do programu pojištění Credit Life. V bodu 1.9 písm. b) smlouvy byla pro případ bezhotovostního splácení splatnost první splátky nastavena v závislosti na okamžik připsání jistiny na účet zákazníka.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávky za žalovanou byly postoupeny současné žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019.

9. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na zjištění učiněná z obou smluv s tím, že z ničeho nevyplývá, že by žalovaná uhradila cokoliv nad rámec tvrzených částek.

10. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům:

11. Obě smlouvy byly smlouvami o zápůjčce podle § 2390 a n. OZ a zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvy uzavřené mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a n. OZ).

12. Podle § 2390 OZ platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 2392 odst. 1 věta první OZ platí, že při zápůjčce peněžité lze ujednat úroky.

14. Podle § 580 odst. 1 OZ platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 OZ platí, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1812 odst. 1 OZ platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

17. Podle § 1813 OZ platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

18. Z citované úpravy je zřejmé, že povinností žalované bylo vrátit jistiny.

19. Úrok a jednotlivé složky poplatku nelze vnímat jinak než jako cenu plnění a nelze jej tudíž poměřovat optikou ust. § 1813 OZ (shodně viz Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. Cpjn 203/2013).

20. To však nebrání poměřování hlediskem dobrých mravů. Pro posouzení, zda je jednání účastníka v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 588 OZ, je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu.

21. Celková výše úroku a poplatků činila v případě smlouvy z 23. 12. 2016 částku 12 246 Kč, což je v poměru k jistině (16 000 Kč) částka zjevně přemrštěná (76 % jistiny), a to i s ohledem na délku zápůjčky 58 týdnů (cca rok a měsíc). Stejně tak je v poměru k jistině (17 000 Kč) zjevně přemrštěná celková výše úroku a poplatků (12 986 Kč) v případě smlouvy z 9. 3. 2017 – při délce zápůjčky 58 týdnů, tedy cca rok a měsíc, činila úplata za půjčku 76 % jistiny. Soud proto posuzoval oprávněnost jednotlivých nároků.

22. Úrok byl v posuzované věci ujednán u obou smluv v sazbě 23,72 %. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Na druhé straně lze dle Nejvyššího soudu připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 – i v tomto rozsudku však Nejvyšší soud připomněl, že není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Vedle toho je třeba zdůraznit, že v citované věci se Nejvyšší soud vyjadřoval k půjčce mezi fyzickými osobami, nikoliv k půjčce ve vztazích podnikatele vůči spotřebiteli, ve kterých je na poskytovatele půjčky nutno klást vyšší nároky).

23. V posuzované věci byl úrok sice v obou případech lehce větší než dvojnásobný oproti průměrné sazbě poskytované bankami ve stejném období (10,08 % p. a. v prosinci 2016, 9,42 % p. a. v březnu 2017 podle údajů databáze České národní banky – ARAD dostupné na https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.STROM_SESTAVY?p_strid=AAABAA&p_sestuid=&p_lang), nicméně u nebankovního poskytovatele, který nese větší riziko než banka a nemá vytvořen tak rozsáhlý administrativní aparát, lze takový úrok i s odkazem na uvedenou judikaturu považovat za souladný s dobrými mravy a tedy právem. Zažalován pak byl v obou případech úrok mírně nižší než ujednaný, tj. 23,66 % ročně.

24. Stejně tak nemá soud námitek proti administrativnímu poplatku a poplatku za zařazení do pojistného programu.

25. Naproti tomu za zjevně rozporné s dobrými mravy soud považoval ujednání o poplatku za hotovostní inkaso. Pokud měla žalobkyně zvýšené výdaje s výběrem splátek v důsledku hotovostního výběru, nelze touto skutečností odůvodňovat tak extrémní výši úplaty, jaká byla žalobkyní nastavena v obou případech (40 % jistiny). Byla to právě žalobkyně, která sestavením smluvního formuláře použitého v posuzované věci žalované hotovostní inkaso v podstatě vnutila. Smlouva totiž neobsahuje možnost bezhotovostního splácení - smlouva je sice na první pohled sestavena tak, že i při hotovostní zápůjčce lze zvolit možnost bezhotovostního splácení, avšak jedná se pouze o možnost zdánlivou – z formulace bodu 1.9 písm. b) smlouvy je patrné, že bezhotovostní splácení je možné pouze v případě bezhotovostního poskytnutí peněžních prostředků (splatnost první splátky je nastavena v závislosti na okamžik připsání jistiny na účet zákazníka).

26. Žalobkyně tedy jednala ve zjevném rozporu se zásadou profesionality (§ 433 OZ) a dobrými mravy, jestliže spotřebiteli vnutila z pozice silnější strany způsob finančně náročný, když mohla pro dosažení stejného účelu zvolit způsob jednodušší a levnější (hotovostní vyplacení se splátkami převodem na účet nebo poštovní poukázkou ve prospěch účtu žalobkyně). Přenášení nevýhod plynoucích z neprofesionálního jednání žalobkyně na spotřebitele by bylo v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele ve spotřebitelských vztazích. Ujednání o poplatku za hotovostní režim je proto podle § 580 a § 588 OZ neplatné.

27. Pokud tedy žalovaná hradila na obě smlouvy, jednalo se o úhrady na jiné poplatky, resp. úrok a jistinu.

28. Soud s ohledem na shora uvedené zamítl žalobu v rozsahu částky 13 200 Kč (součet obou poplatků za hotovostní inkaso), v případě smlouvy z 23. 12. 2016 co do úroku a úroku z prodlení z částky přesahující částku 7 263 Kč do 16. 1. 2020 a co do úroku a úroku z prodlení z částky přesahující částku 5 263 Kč od 17. 1. 2020 do zaplacení; v případě smlouvy z 9. 3. 2017 co do úroku a úroku z prodlení z částky přesahující částku 14 235 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobě vyhověl. Právo na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 OZ ve spojení s nař. vlády č. 351/2013 Sb.

29. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy dle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Úspěšnější byla v poměru cca 2:1 žalobkyně, má tedy právo na 33 % náhrady nákladů řízení. Ta by při plném úspěchu činila 3 813 Kč (tři úkony podle § 11 odst. 1 ve spojení s § 14b advokátního tarifu, tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč, náhrada DPH 21 % a zaplacený soudní poplatek 1 635 Kč). Z toho 33 % činí 1 258,29 Kč.