16 C 54/2021

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem titul titul . jméno příjmení , titul za jménem sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 6 924 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 6 924 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 543,73 Kč, kapitalizovaného úroku 1 457,26 Kč, úroku z prodlení 9 % ročně z částky 5 253,42 od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku 23,72 % ročně z částky 5 253,42 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 6 924 Kč s příslušenstvím, a to jako nedoplatku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba]. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu a zaplatit úrok 2 800 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, administrativní poplatek 4 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 8 000 Kč v 58 týdenních splátkách po 609 Kč (sjednáno bylo též životní pojištění za poplatek 522 Kč). Poslední [anonymizováno] byla splatná do 4. 10. 2018. Žalovaná uhradila celkem 28 398 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla smlouvou ze dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 5 253,42 Kč, poplatku ve výši 1 670,58 Kč, dále kapitalizovaného úroku z prodlení 543,73 Kč, kapitalizovaného úroku 1 457,26 Kč, úroku z prodlení 9 % ročně z částky 5 253,42 od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku 23,72 % ročně z částky 5 253,42 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“).

4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Lze učinit závěr o skutkovém stavu, dle kterého byla žalované v hotovosti poskytnuta částka 20 000 Kč. Úrok byl ujednán ve výši 23,72 % p.a. Celková částka ke splacení v případě řádného splácení činila 35 322 Kč. Z toho 8 000 Kč činila jistina, úrok 2 800 Kč administrativní poplatek 4 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 8 000 Kč a 522 Kč poplatek za zařazení do programu pojištění [anonymizována dvě slova]. Ve smlouvě bylo zaškrtnuto políčko o dobrovolnosti volby hotovostního inkasa a poplatku za zařazení do programu pojištění [anonymizována dvě slova]. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaná zaplatila více než 28 398 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 29. 11. 2016 RPSN činilo 205 % ročně.

6. Smlouva byla smlouvou zápůjčce podle § 2390 a n. OZ, která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a n. OZ).

7. Podle § 2390 OZ platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2392 odst. 1 věta první OZ platí, že při zápůjčce peněžité lze ujednat úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 OZ platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 OZ platí, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 1812 odst. 1 OZ platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

12. Podle § 1813 OZ platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Z citované úpravy je zřejmé, že povinností žalované bylo vrátit jistinu.

14. Úrok a jednotlivé poplatky nelze vnímat jinak než jako cenu plnění a nelze je tudíž poměřovat optikou ust. § 1813 OZ (shodně viz Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. Cpjn 203/2013).

15. To však nebrání poměřování hlediskem dobrých mravů. Pro posouzení, zda je jednání účastníka v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 588 OZ, je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu.

16. Celková výše úroku a poplatků v této věci činila 15 322 Kč, což je v poměru k jistině (20 000 Kč) částka zjevně přemrštěná (77 % jistiny), a to i s ohledem na délku zápůjčky 58 týdnů (cca o měsíc delší než jeden rok). Soud proto posuzoval oprávněnost jednotlivých nároků.

17. Úrok byl v posuzované věci ujednán v sazbě 23,72 % p.a. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Na druhé straně lze dle Nejvyššího soudu připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 – i v tomto rozsudku však Nejvyšší soud připomněl, že není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Vedle toho je třeba zdůraznit, že v citované věci se Nejvyšší soud vyjadřoval k půjčce mezi fyzickými osobami, nikoliv k půjčce ve vztazích podnikatele vůči spotřebiteli, ve kterých je na poskytovatele půjčky nutno klást vyšší nároky).

18. V posuzované věci byl úrok sice větší než dvojnásobný oproti průměrné sazbě poskytované bankami ve stejném období (9,42 % p. a. dle údajů databáze ČNB – ARAD), nicméně u nebankovního poskytovatele, který nese větší riziko než banka a nemá vytvořen tak rozsáhlý administrativní aparát, lze takový úrok i s odkazem na uvedenou judikaturu považovat za souladný s dobrými mravy a tedy právem.

19. Stejně tak nemá soud námitek proti administrativnímu poplatku 4 000 Kč a poplatku za zařazení do pojistného programu ve výši 522 Kč.

20. Naproti tomu za zjevně rozporné s dobrými mravy soud považoval ujednání o poplatku za hotovostní inkasu. Pokud měla žalobkyně zvýšené výdaje s výběrem splátek v důsledku hotovostního výběru, nelze touto skutečností odůvodňovat tak extrémní výši úplaty, jaká byla žalobkyní nastavena v posuzované věci (40 % jistiny). Byla to právě žalobkyně, která sestavením smluvního formuláře použitého v posuzované věci žalované hotovostní inkaso v podstatě vnutila. Smlouva totiž neobsahuje možnost bezhotovostního splácení - smlouva je sice na první pohled sestavena tak, že i při hotovostní zápůjčce lze zvolit možnost bezhotovostního splácení, avšak jedná se pouze o možnost zdánlivou – z formulace bodu 1.9 písm. b) smlouvy je patrné, že bezhotovostní splácení je možné pouze v případě bezhotovostního poskytnutí peněžních prostředků (splatnost první splátky je nastavena v závislosti na okamžik připsání jistiny na účet zákazníka).

21. Žalobkyně tedy jednala ve zjevném rozporu se zásadou profesionality (§ 433 OZ) a dobrými mravy, jestliže spotřebiteli vnutila z pozice silnější strany způsob finančně náročný, když mohla pro dosažení stejného účelu zvolit způsob jednodušší a levnější (hotovostní vyplacení se splátkami převodem na účet nebo poštovní poukázkou ve prospěch účtu žalobkyně). Přenášení nevýhod plynoucích z neprofesionálního jednání žalobkyně na spotřebitele by bylo v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele ve spotřebitelských vztazích. Ujednání o poplatku za hotovostní režim je proto podle § 580 a § 588 OZ neplatné.

22. Žalovaná tak měla po právu zaplatit 27 322 Kč, zaplatila 28 398 Kč – zaplatila tedy více, než bylo její povinností.

23. Soud proto žalobu zamítl v plném rozsahu.

24. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšná žalovaná však žádné náklady nevynaložila, žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.