16 C 56/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci zástavní věřitelky: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zástavní věřitelky zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti zástavnímu dlužníku: ; celé jméno zástavního dlužníka , narozený dne datum bytem adresa zástavního dlužníka zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o nařízení soudního prodeje zástavy <b>I. Řízení se v části, v níž bylo navrhováno nařízení soudního prodeje zástavy pro zajištění pohledávky vzniklé smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 17. 6. 2014 v rozsahu jistiny 1 107 649,13 Kč, smluvního úroku 20 % ročně z částky 2 027 214,11 Kč za období od 9. 4. 2021 do 29. 6. 2021 v celkové výši 92 350,87 Kč, zastavuje.</b> <b>II. Soud nařizuje k uspokojení zajištěné pohledávky zástavní věřitelky, spočívající v dlužné jistině zesplatněného úvěru dle Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 17. 6. 2014 ve výši 919 564,98 Kč, a smluvního úroku z prodlení ve výši 20 % ročně z částky 919 564,98 Kč od 30. 6. 2021 do zaplacení, nejvýše však do částky 30 000 000 Kč jako součtu jistiny a úroku, jakož i k uspokojení nákladů tohoto řízení a nákladů, které vzniknou prodejem zástavy, soudní prodej zástavy, a to:</b> <b>- pozemku parc. [číslo] – orná půda,</b> <b>zapsaného na [list vlastnictví] pro k. ú. [anonymizováno], [územní celek], okres [okres], u [stát. instituce], [stát. instituce].</b> <b>III. V rozsahu zastavené části řízení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Zástavní věřitelka se proti zástavnímu dlužníkovi domáhala nařízení soudního prodeje zástavy. Tvrdila, že na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 17. 6. 2014 poskytla právní předchůdkyně zástavní věřitelky ([jméno] spořitelní družstvo, nyní [příjmení] spořitelní družstvo) [právnická osoba] plus s.r.o. částku 15 000 000 Kč s úrokem 9,1 % ročně. Tato smlouva byla dále měněna dvěma dodatky ze dnů 28. 12. 2016 a 8. 12. 2017. K zajištění pohledávky i jejího příslušenství z této úvěrové smlouvy až do výše 30 mil. Kč bylo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 17. 6. 2014 zřízeno zástavní právo k pozemku zástavního dlužníka. Obligační dlužník řádně nesplácel, úvěr byl proto zesplatněn oznámením ze dne 6. 2. 2019 Lhůta k zaplacení skončila 7. 3. 2019. Po částečném zpětvzetí a částečném zastavení usnesením ze dne 22. 4. 2021, č. j. 16 C 56/2021-55, měl by soudní prodej nařízen pro uspokojení pohledávky ve výši 2 027 214,11 Kč na jistině a smluvního úroku z prodlení 20 % ročně z dlužné jistiny od 9. 4. 2021 do zaplacení. U jednání dne 3. 11. 2021 vzala zástavní věřitelka svůj návrh částečně zpět co do uspokojení částky 1 107 649,13 Kč na jistině a úroku z prodlení 20 % ročně od 9. 4. 2021 do 29. 6. 2021, a to v důsledku zaplacení části dlužné pohledávky jiným zástavním dlužníkem.

2. Zástavní dlužník s návrhem nesouhlasil, poukazoval na nedostatečné vymáhání pohledávky vůči obligačnímu dlužníkovi a prodej zástav jiných zástavních dlužník pod úrovní tržní ceny.

3. Soud nejprve řešil částečné zpětvzetí návrhu.

4. Podle § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád.

5. Podle odst. 4 téhož paragrafu platí, že nevyplývá-li z povahy jednotlivých ustanovení něco jiného, použijí se ustanovení tohoto zákona vedle občanského soudního řádu.

6. Ohledně následků zpětvzetí z. ř. s. nic nestanoví, v tomto rozsahu je tedy třeba postupovat podle občanského soudního řádu.

7. Podle § 96 odst. 2 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) platí, že je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

8. S ohledem na zpětvzetí návrhu a shora citovanou právní úpravu soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil.

9. Podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno.

10. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. platí, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

11. Částečné zastavení řízení bylo čistě procesně vzato zaviněno zástavní věřitelkou (částečný zpětvzetím návrhu), přičemž tak neučinila pro chování zástavního dlužníka. Zároveň se však nejednalo o svévolné rozhodnutí zástavní věřitelky, nýbrž úkon vynucený zaplacením části pohledávky třetí osobou – jiným zástavním dlužníkem. Důvod částečného zastavení řízení tedy neležel ani na jedné straně tohoto řízení, soud proto při rozhodnutí o nákladech za zastavenou část řízení postupoval § § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. – žádný z účastníků tedy nemá v rozsahu zastavené části řízení právo na náhradu nákladů řízení.

12. Ve zbývající části soud postupoval následovně:

13. Podle § 356 zákona č. 292/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“) platí, že Ve věci není třeba nařizovat jednání jen za podmínek, že lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí nebo tehdy, jsou-li skutečnosti uvedené v § 358 odst. 1 větě první doloženy listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře.

14. Podle § 358 odst. 1 z. ř. s. platí, že soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci.

15. Soud ve věci nemohl rozhodnout bez nařízení jednání, neboť k tomu nebyly splněny podmínky stanovené v § 356 z. ř. s. - skutečnosti uvedené v § 358 odst. 1 větě první nebyly doloženy listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře (ve věci byla doložena pouze ověřená kopie původní smlouvy o úvěru bez úředně ověřeného podpisu, přičemž z výpisu z katastru nemovitostí jako úřední listiny nebylo možné zjistit výši úroku z prodlení) ..

16. Zajištěná pohledávka je osvědčena článkem I (jistina) a článkem II.5 (smluvní úrok z prodlení) smlouvy o úvěru [číslo] jejími dodatky č. 1 a 2 a článekm I smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 17. 6. 2014, to vše ve spojení se oznámením o zesplatnění ze dne 6. 2. 2019 a smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2019 a jejím dodatkem [číslo]. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva vyplývá i zástavní právo a osoba zástavního dlužníka, a to ve spojení s výpisem z katastru nemovitostí ze dne 7. 2. 2021, kterým je potvrzena i aktivní legitimace zástavní věřitelky.

17. Všechny skutečnosti předpokládané § 358 odst. 1 z. ř. s. tedy byly doloženy, soud proto nařídil prodej zástavy. Námitka pořadí či řádnosti vymáhání dluh vůči obligačnímu dlužníku a jiným zástavním dlužníkům, i kdyby byla opodstatněná, nehraje v tomto řízení roli, neboť nemá vliv na skutečnosti, které jsou předpokladem nařízení soudního prodeje zástavy (citovaný § 358 odst. 1 z. ř. s.) – tyto námitky mohou být zkoumány až v případném vykonávacím řízení.

18. O nákladech řízení nebylo v rozsahu věcného rozhodnutí rozhodováno s ohledem na závěry vyjádřené v nálezu ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. II. ÚS 114/06, kde Ústavní soud konstatoval, že je porušením práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) a principu rovnosti účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny), je-li v řízení o soudním prodeji zástavy (§ 200y až 200za o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013 – přičemž současná úprava je obdobná) současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2017 sp. zn. III. ÚS 68/16 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4672/2017).