16 C 69/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 171 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 171 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky ročně od 19. 2. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky se zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu neuhrazených nákladů na dopravu žalovaného do protialkoholní záchytné stanice, kterou žalobkyně dne 17. 6. 2019 zajistila svým služebním vozidlem, z titulu nákladů spojených s převozem žalovaného a z titulu vzniklé škody. Žalovaný doposud tyto náklady žalobkyni neuhradil, a to ani přesto, že jej k tomu žalobkyně písemně vyzývala.

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v účinném znění /dále jen „o. s. ř.“ /).

4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, že žalovaný byl dne 17. 6. 2019 hlídkou Policie České republiky dopraven služebním policejním vozidlem do protialkoholní záchytné stanice v obec (dále jen„ PZS“). Žalovanému byla na PZS naměřena hladina alkoholu v organismu ve výši 2,5 promile. Náklady na dopravu žalovaného na záchytnou stanici služebním vozidlem činily 1 214,60 Kč. Za vyšetření žalovaného před převozem na PZS uhradila policie nemocnice územní celek částku ve výši 256,50 Kč. Při převozu žalovaný znečistil služební vozidlo. Za vyčištění a dezinfekci vnitřních prostor služebního vozidla vznikly žalobkyni náklady ve výši 2 900 Kč. Žalovaný při služebním zákroku, kdy kladl aktivní odpor a fyzicky napadal zakročující policisty, způsobil poškození telefonního přístroje v majetku policisty, a to prasknutí displeje s nemožností ovládání přístroje, kdy škoda činila částku ve výši 1 800 Kč. Tuto škodu policie svému příslušníkovi uhradila. Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 2. 12. 2019 vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 4 371 Kč (za náklady na dopravu do protialkoholní záchytné stanice, za odborné lékařské vyšetření, za náklady spojené s převozem žalovaného za znečištěné služební vozidlo) nejpozději do 15 dnů od vystavení výzvy. Předžalobní výzvou ze dne 18. 11. 2019 byl žalovaný vyzván k úhradě částky ve výši 1 800 Kč za poškozený display mobilního telefonu s úhradou nejpozději do 18. 12. 2019. Žalovaný do dnešního dne dluh neuhradil.

6. Po právní stránce soud postupoval podle § 89e odst. 1 věty prvé zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v účinném znění, dle kterého osoba, které byla záchytná služba poskytnuta, hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Náklady vznikly Policii ČR, žaloba je proto v části nákladů za převoz po právu. Stejně tak je po právu i v části vzniklé škody na majetku zasahujícího policisty – policie byla povinna mu toto škodu nahradit a skutečně ji nahradila, má proto postih proti skutečnému škůdci dle § 2917 občanského zákoníku.

7. Soud proto žalobě zcela vyhověl. Nárok na úrok z prodlení se opírá o § 1970 zákona občanského zákoníku, výše úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

8. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění, písemný návrh ve věci samé). Soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč.

9. Žalobkyně byla ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozena od placení soudního poplatku a poplatková povinnost tak podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích přešla na žalovaného, neboť podané žalobě bylo vyhověno. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet zdejšího soudu soudní poplatek ve výši 1 000 Kč stanovený dle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb. Soudní poplatek je třeba zaplatit na účet zdejšího soudu č. ú 3703-424591/0710, a to pod variabilním symbolem 1116006921.

10. Lhůty k plnění povinností, které byly žalovanému uloženy, stanovil soud ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.