16 C 72/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 17 852,88 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 852,88 Kč, úrok 18,9 % ročně z částky 14 898,90 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení 10 % ročně z částky 14 898,90 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 852,88 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 17. 6. 2013 uzavřela se žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru s limitem 20 000 Kč a úrokem 18,9 % ročně. Konečný termín splatnosti byl stanoven nejpozději do jednoho roku od (opětovného) čerpání úvěru. Dne 23. 6. 2016 byl uzavřen dodatek o snížení úvěrového limitu na 12 000 Kč. Žalovaný však úvěr přečerpal, proto byla pohledávka dne 23. 12. 2019 převedena na evidenční účet pohledávek. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“).

4. Ze Smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené dne 17. 6. 2013 mezi žalovaným a žalobkyní soud zjistil, že žalovaný touto smlouvou získal možnost přečerpat svůj účet do výše povoleného limitu. V čl. 2 byl sjednán limit kontokorentu ve výši 20 000 Kč. Úroková sazba kontokorentu byla sjednána ve výši 18,9 %. V čl. 4 byla sjednána povinnost klienta splatit kontokorent nejpozději do jednoho roku od poskytnutí kontokorentu. V čl. 4 bylo sjednáno oprávnění banky prohlásit úvěr za splatný při prodlení s úhradou závazku.

5. Z Dodatku ke Smlouvě o kontokorentním úvěru uzavřeného dne 23. 6. 2016 soud zjistil, že limit kontokorentního úvěru, tj. povoleného přečerpání zůstatku na účtu, byl snížen na 12 000 Kč.

6. Z výpisu z účtu za období 1. 12. 2019 – 31. 12. 2019 soud zjistil, že ke dni 23. 12. 2021 byl žalovaný na svém účtu v mínusu 14 898,90 Kč.

7. Z listiny označené jako„ Podklady pre súdne konanie“ soud zjistil, že žalobkyně ke dni 30. 9. 2020 evidovala dluh žalované 14 898,90 Kč na jistině, s úroky celkem 17 852,88 Kč.

8. Z ostatních předložených listin soud neučinil soud žádná zjištění, která by měla vliv na rozhodnutí ve věci.

9. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, podle kterého žalovaný jednak překročil limit kontokorentu, jednak vyčerpanou částku žalobkyni včas nevrátil a v současnosti dluží 17 852,88 Kč. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný cokoliv uhradil.

10. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům:

11. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Takové ujednání mezi stranami nebylo, nicméně i tak soud postupoval podle právní úpravy účinné po 1. 1. 2014, neboť smlouva o kontokorentu je vázána na existenci účtu a úprava úvěru se na takový právní vztah použije pouze přiměřeně přes odkaz v § 2665 OZ, přičemž na účet se dle § 3077 použije úprava účinná od 1. 1. 2014, i když k uzavření smlouvy o účtu došlo před tímto dnem.

12. Podle § 2665 OZ platí, že ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

13. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Ze skutkových zjištění a citované právní úpravy je patrné, že smlouva uzavřená mezi stranami byla kontokorentem ve smyslu § 2665 OZ Smluvní i zákonnou povinností žalovaného tak bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit za ně úrok (§ 2395 OZ). To však žalovaný neučinil, jeho povinnost tedy trvá.

15. Právo na úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny (ode dne následujícího po dni splatnosti celé této částky) pak vyplývá z § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

16. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu.

17. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. má žalobkyně právo na náhradu nákladů, které v řízení účelně vynaložila, neboť měla ve věci plný úspěch. Žalobkyně žádala náhradu nákladů řízení ve výši 800 Kč za zaplacený soudní poplatek a tuto částku je tedy žalovaný povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit.

18. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.