16 C 92/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 15 887,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 887,98 Kč spolu s úrokem 18,9 % ročně z částky 14 987,98 Kč od 29. 10. 2020 do 25. 11. 2020, dále s úrokem z prodlení 8,25 % z částky 14 987,98 Kč od 8. 11. 2020 do zaplacení, úrokem 8,25 % ročně z částky 14 987,98 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem 690,84 Kč za období 1. 8. 2020 až 28. 10. 2020, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se domáhala zaplacení 14 987,50 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že na základě dodatku číslo ze dne 26. 8. 2019 k rámcové smlouvě ze dne 11. 1. 2019 byl žalované zřízen kontokorent s limitem 15 000 Kč. Žalovaná však neplnila své povinnosti a žalobkyně tedy úvěr zesplatnila dne 29. 10. 2020. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina 14 987,98 Kč, k tomuto dni činily dlužné úroky (od 1. 8. 2020) částku 690,84 Kč. Žalobkyně žádá tuto dlužnou částku, anonymizována tři slova datum anonymizována dvě slova ustanovení pr. předpisu anonymizována dvě slova anonymizováno), anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova částka. anonymizována dvě slova, role v řízení anonymizována dvě slova anonymizováno. role v řízení anonymizováno 11 slov. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). Z rámcové smlouvy číslo 1767323 ze dne 11. 1. 2019 soud zjistil, že žalovaná si u žalobkyně sjednala běžný účet. Z dodatku č. 1 k rámcové smlouvě soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované kontokorent 15 000 Kč s úrokem 18,90 % ročně. Podmínkou užívání kontokorentu mimo jiné bylo, aby žalovaná měla k datu měsíční splatnosti na účtu zůstatek (nevyčerpanou část kontokorentu) odpovídající alespoň dlužnému úroku za předchozí měsíc. Součástí dodatku byly podmínky pro používání kontokorentu. Na straně 4 a 5 těchto podmínek byla sjednána možnost zesplatnění pro případ prodlení s jakoukoliv částkou. Z přehledu čerpání a splácení (č. l. 26) soud zjistil, že dne 27. 8. 2019 žalovaná vyčerpala úvěr ve výši 14 975 Kč, přičemž k 1. 9. 2020 činil dluh 14 987,98 Kč, který poté již nesplácela a ani nezaplatila úroky. Z výzvy ze dne 29. 10. 2020 (č. l. 29) soud zjistil, že touto výzvou, zaslanou dne 30. 10. 2020 (č. l. 30), žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení zesplatněné jistiny a úroku. Z ostatních předložených listin soud neučinil žádné zjištění, které by mělo vliv na posuzovanou věc. O skutkovém stavu lze uzavřít, že žalovaná podle dodatku č. 1 postupně vyčerpala částku 14 987,98 Kč, avšak k 1. 9. 2020, ani později 1. 10. 2020, tuto částku ani částečně nesplatila, neměla tedy na účtu prostředky na pokrytí úroku, žalobkyně proto dne 29. 10. 2020 zesplatnila celý úvěr. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaná cokoliv zaplatila. Dodatek číslo smlouvu o úvěru a z ní vyplývající právní vztahy soud s ohledem na odkaz v ust. § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), posuzoval podle § 2395 a n. OZ, tedy jako úvěr. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaná měla smluvní povinnost mít k datu měsíční splatnosti na účtu zůstatek (nevyčerpanou část kontokorentu) odpovídající alespoň dlužnému úroku za předchozí měsíc. To však v měsících září a říjnu nesplnila žalobkyně proto v souladu se smlouvou zesplatnila a žalovaná tak měla povinnost zaplatit celou jistinu a dlužný úrok. Povinnost vrátit jistinu a zaplatit úroky žalovaná nesplnila, tato povinnost tedy trvá. S ohledem na úpravu ustanovení § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru má od uplynutí 90 dnů prodlení žalovaná povinnost místo úroku ujednaného platit úrok ve výši odpovídající úroku z prodlení, což žalobkyně v žalobě reflektovala. Prodlení se zaplacením dalo vzniknout právu na úroky z prodlení, jejichž výše byla stanovena dle § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto podané žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Ty sestávají ze soudního poplatku 800 Kč a paušální náhrady podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 200 Kč za dva procesní úkony (předžalobní výzva, žaloba). Celkem má tedy právo na náhradu nákladů 1 000 Kč. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.