16 C 99/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D. sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 25 586 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 368 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 394,97 Kč a 1 673,75 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 114,55 Kč a 4 471,22 Kč, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 718 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 2 718 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 13 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 546,40 Kč, a to k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 25 586 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv.

2. Tvrdila, že dne 15. 5. 2017 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 13 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku jistiny, úrok 1 820 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, administrativní poplatek 2 600 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 5 200 Kč, poplatek za životní pojištění 348 Kč v 58 týdenních splátkách po 396 Kč Poslední splátka byla splatná do 25. 6. 2018. Žalovaná uhradila celkem 4 100 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla smlouvou ze dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 13 000 Kč, administrativního poplatku 1 327,26 Kč, poplatku za hotovostní inkaso 4 213,74 Kč, poplatku za pojištění 282 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 4 471,22 Kč (jedná se o úrok 23,72 % ročně z jistiny 13 000 Kč od 26. 6. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 673,75 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny od 3. 7. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019), běžícího smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení.

3. Dále tvrdila, že dne 26. 1. 2017 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku jistiny, úrok 1 400 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, administrativní poplatek 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 4 000 Kč, poplatek za životní pojištění 290 Kč v 58 týdenních splátkách po 305 Kč Poslední splátka byla splatná do 8. 3. 2018. Žalovaná uhradila celkem 10 972 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla smlouvou ze dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 5 088,98 Kč, poplatku za hotovostní inkaso 1 518,89 Kč, poplatku za životní pojištění 110,13 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 5 088,98 Kč (jedná se o úrok 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 9. 3. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 749,78 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny od 16. 3. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019), běžícího smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení.

4. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila.

5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“).

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 1. 2017 soud zjistil, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 10 000 Kč. Úrok byl ujednán ve výši 23,72 % p. a. Celková částka ke splacení v případě řádného splácení činila 17 690 Kč. Z toho 10 000 Kč činila jistina, úrok 1 400 Kč, administrativní poplatek 2 000 Kč, poplatek za inkaso v hotovosti 4 000 Kč, poplatek za pojištění anonymizováno 290 Kč. Bylo ujednáno 58 týdenních splátek po 305 Kč. V bodu 1.9 písm. b) smlouvy byla pro případ bezhotovostního splácení splatnost první splátky nastavena v závislosti na okamžik připsání jistiny na účet zákazníka.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 5. 2017 soud zjistil, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 13 000 Kč. Úrok byl ujednán ve výši 23,72 % p. a. Celková částka ke splacení v případě řádného splácení činila 22 968 Kč. Z toho 13 000 Kč činila jistina, úrok 1 820 Kč, administrativní poplatek 2 600 Kč, poplatek za inkaso v hotovosti 5 200 Kč, poplatek za pojištění anonymizováno 348 Kč. Bylo ujednáno 58 týdenních splátek po 396 Kč. V bodu 1.9 písm. b) smlouvy byla pro případ bezhotovostního splácení splatnost první splátky nastavena v závislosti na okamžik připsání jistiny na účet zákazníka.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávky za žalovanou byly postoupeny současné žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019.

9. Z ostatních předložených listin soud neučinil žádné zjištění, které by mělo vliv na posuzovanou věc.

10. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na zjištění učiněná z obou smluv s tím, že z ničeho nevyplývá, že by žalovaná uhradila cokoliv nad rámec tvrzených částek.

11. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům:

12. Obě smlouvy byly smlouvami o zápůjčce podle § 2390 a n. OZ a zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvy uzavřené mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a n. OZ).

13. Podle § 2390 OZ platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 2392 odst. 1 věta první OZ platí, že při zápůjčce peněžité lze ujednat úroky.

15. Podle § 580 odst. 1 OZ platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 OZ platí, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 1812 odst. 1 OZ platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

18. Podle § 1813 OZ platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

19. Z citované úpravy je zřejmé, že povinností žalované bylo vrátit jistiny.

20. Úrok a jednotlivé složky poplatku nelze vnímat jinak než jako cenu plnění a nelze jej tudíž poměřovat optikou ust. § 1813 OZ (shodně viz Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. Cpjn 203/2013).

21. To však nebrání poměřování hlediskem dobrých mravů. Pro posouzení, zda je jednání účastníka v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 588 OZ, je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu.

22. Celková výše úroku a poplatků činila v případě smlouvy z 26. 1. 2017 částku 7 690 Kč, což je v poměru k jistině (10 000 Kč) částka zjevně přemrštěná (76,9 % jistiny), a to i s ohledem na délku zápůjčky 58 týdnů, tedy cca rok a měsíc. Stejně tak je v poměru k jistině (13 000 Kč) zjevně přemrštěná celková výše úroku a poplatků (9 968 Kč) v případě smlouvy z 15. 5. 2017 – při délce zápůjčky 58 týdnů, tedy cca rok a měsíc, činila úplata za zápůjčku 76 % jistiny. Soud proto posuzoval oprávněnost jednotlivých nároků.

23. Úrok byl v posuzované věci (u obou smluv) ujednán v sazbě 23,72 %. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Na druhé straně lze dle Nejvyššího soudu připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 – i v tomto rozsudku však Nejvyšší soud připomněl, že není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Vedle toho je třeba zdůraznit, že v citované věci se Nejvyšší soud vyjadřoval k půjčce mezi fyzickými osobami, nikoliv k půjčce ve vztazích podnikatele vůči spotřebiteli, ve kterých je na poskytovatele půjčky nutno klást vyšší nároky).

24. V posuzované věci byl úrok sice v obou případech lehce větší než dvojnásobný oproti průměrné sazbě poskytované bankami ve stejném období (10,33 % p. a. v lednu 2017, 9,38 % p. a. v květnu 2017 podle údajů databáze České národní banky – ARAD dostupné na https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.STROM_SESTAVY?p_strid=AAABAA&p_sestuid=&p_lang), nicméně u nebankovního poskytovatele, který nese větší riziko než banka a nemá vytvořen tak rozsáhlý administrativní aparát, lze takový úrok i s odkazem na uvedenou judikaturu považovat za souladný s dobrými mravy a tedy právem.

25. Stejně tak nemá soud námitek proti administrativnímu poplatku a poplatku za zařazení do pojistného programu.

26. Naproti tomu za zjevně rozporné s dobrými mravy soud považoval ujednání o poplatku za hotovostní inkaso. Pokud měla žalobkyně zvýšené výdaje s výběrem splátek v důsledku hotovostního výběru, nelze touto skutečností odůvodňovat tak extrémní výši úplaty, jaká byla žalobkyní nastavena v obou případech (40 % jistiny). Byla to právě žalobkyně, která sestavením smluvního formuláře použitého v posuzované věci žalovanému hotovostní inkaso v podstatě vnutila. Smlouva totiž neobsahuje možnost bezhotovostního splácení - smlouva je sice na první pohled sestavena tak, že i při hotovostní zápůjčce lze zvolit možnost bezhotovostního splácení, avšak jedná se pouze o možnost zdánlivou – z formulace bodu 1.9 písm. b) smlouvy je patrné, že bezhotovostní splácení je možné pouze v případě bezhotovostního poskytnutí peněžních prostředků (splatnost první splátky je nastavena v závislosti na okamžik připsání jistiny na účet zákazníka).

27. Žalobkyně tedy jednala ve zjevném rozporu se zásadou profesionality (§ 433 OZ) a dobrými mravy, jestliže spotřebiteli vnutila z pozice silnější strany způsob finančně náročný, když mohla pro dosažení stejného účelu zvolit způsob jednodušší a levnější (hotovostní vyplacení se splátkami převodem na účet nebo poštovní poukázkou ve prospěch účtu žalobkyně). Přenášení nevýhod plynoucích z neprofesionálního jednání žalobkyně na spotřebitele by bylo v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele ve spotřebitelských vztazích. Ujednání o poplatku za hotovostní režim je proto podle § 580 a § 588 OZ neplatné.

28. Soud s ohledem na shora uvedené zamítl žalobu v rozsahu částky 9 200 Kč (částka odpovídající součtu poplatků za hotovostní inkaso z obou smluv). V případě smlouvy z 26. 1. 2017 soud dále žalobu zamítl co do úroku a úroku z prodlení z částky přesahující částku 2 718 Kč (při neplatnosti ujednání o poplatku za hotovostní inkaso a úhradě 4 000 Kč totiž byly ke dni splatnosti poslední splátky ostatní složky poplatku uhrazeny a zbývala k úhradě tato část jistiny). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě vyhověl. Právo na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 OZ ve spojení s nař. vlády č. 351/2013 Sb.

29. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Úspěšnější byla v poměru cca 3:2 žalobkyně, má tedy právo na 20 % náhrady nákladů řízení. Ta by při plném úspěchu činila 2 732 Kč (tři úkony podle § 11 odst. 1 ve spojení s § 14b advokátního tarifu, tři náhrady hotových výdajů po 300 Kč, náhrada DPH 21 % a zaplacený soudní poplatek 1 280 Kč). Z toho 20 % činí 546,40 Kč. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.