16 C 99/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 25 586 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 368 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 394,97 Kč a 1 673,75 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 114,55 Kč a 4 471,22 Kč, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 718 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 2 718 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 13 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 546,40 Kč, a to k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 25 586 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv.

2. Tvrdila, že dne 15. 5. 2017 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 13 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku jistiny, úrok 1 820 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, administrativní poplatek 2 600 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 5 200 Kč, poplatek za životní pojištění 348 Kč v 58 týdenních splátkách po 396 Kč Poslední splátka byla splatná do 25. 6. 2018. Žalovaná uhradila celkem 4 100 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla smlouvou ze dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 13 000 Kč, administrativního poplatku 1 327,26 Kč, poplatku za hotovostní inkaso 4 213,74 Kč, poplatku za pojištění 282 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 4 471,22 Kč (jedná se o úrok 23,72 % ročně z jistiny 13 000 Kč od 26. 6. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 673,75 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny od 3. 7. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019), běžícího smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení.

3. Dále tvrdila, že dne 26. 1. 2017 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku jistiny, úrok 1 400 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, administrativní poplatek 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 4 000 Kč, poplatek za životní pojištění 290 Kč v 58 týdenních splátkách po 305 Kč Poslední splátka byla splatná do 8. 3. 2018. Žalovaná uhradila celkem 10 972 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla smlouvou ze dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 5 088,98 Kč, poplatku za hotovostní inkaso 1 518,89 Kč, poplatku za životní pojištění 110,13 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 5 088,98 Kč (jedná se o úrok 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 9. 3. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 749,78 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny od 16. 3. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019), běžícího smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení.

4. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila.

5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“).

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 1. 2017 soud zjistil, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 10 000 Kč. Úrok byl ujednán ve výši 23,72 % p. a. Celková částka ke splacení v případě řádného splácení činila 17 690 Kč. Z toho 10 000 Kč činila jistina, úrok 1 400 Kč, administrativní poplatek 2 000 Kč, poplatek za inkaso v hotovosti 4 000 Kč, poplatek za pojištění [anonymizováno] 290 Kč. Bylo ujednáno 58 týdenních splátek po 305 Kč. V bodu 1.9 písm. b) smlouvy byla pro případ bezhotovostního splácení splatnost první splátky nastavena v závislosti na okamžik připsání jistiny na účet zákazníka.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 5. 2017 soud zjistil, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 13 000 Kč. Úrok byl ujednán ve výši 23,72 % p. a. Celková částka ke splacení v případě řádného splácení činila 22 968 Kč. Z toho 13 000 Kč činila jistina, úrok 1 820 Kč, administrativní poplatek 2 600 Kč, poplatek za inkaso v hotovosti 5 200 Kč, poplatek za pojištění [anonymizováno] 348 Kč. Bylo ujednáno 58 týdenních splátek po 396 Kč. V bodu 1.9 písm. b) smlouvy byla pro případ bezhotovostního splácení splatnost první splátky nastavena v závislosti na okamžik připsání jistiny na účet zákazníka.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávky za žalovanou byly postoupeny současné žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019.

9. Z ostatních předložených listin soud neučinil žádné zjištění, které by mělo vliv na posuzovanou věc.

10. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na zjištění učiněná z obou smluv s tím, že z ničeho nevyplývá, že by žalovaná uhradila cokoliv nad rámec tvrzených částek.

11. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům:

12. Obě smlouvy byly smlouvami o zápůjčce podle § 2390 a n. OZ a zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvy uzavřené mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a n. OZ).

13. Podle § 2390 OZ platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 2392 odst. 1 věta první OZ platí, že při zápůjčce peněžité lze ujednat úroky.

15. Podle § 580 odst. 1 OZ platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 OZ platí, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 1812 odst. 1 OZ platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

18. Podle § 1813 OZ platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

19. Z citované úpravy je zřejmé, že povinností žalované bylo vrátit jistiny.

20. Úrok a jednotlivé složky poplatku nelze vnímat jinak než jako cenu plnění a nelze jej tudíž poměřovat optikou ust. § 1813 OZ (shodně viz Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. Cpjn 203/2013).

21. To však nebrání poměřování hlediskem dobrých mravů. Pro posouzení, zda je jednání účastníka v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 588 OZ, je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu.

22. Celková výše úroku a poplatků činila v případě smlouvy z 26. 1. 2017 částku 7 690 Kč, což je v poměru k jistině (10 000 Kč) částka zjevně přemrštěná (76,9 % jistiny), a to i s ohledem na délku zápůjčky 58 týdnů, tedy cca rok a měsíc. Stejně tak je v poměru k jistině (13 000 Kč) zjevně přemrštěná celková výše úroku a poplatků (9 968 Kč) v případě smlouvy z 15. 5. 2017 – při délce zápůjčky 58 týdnů, tedy cca rok a měsíc, činila úplata za zápůjčku 76 % jistiny. Soud proto posuzoval oprávněnost jednotlivých nároků.

23. Úrok byl v posuzované věci (u obou smluv) ujednán v sazbě 23,72 %. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Na druhé straně lze dle Nejvyššího soudu připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 – i v tomto rozsudku však Nejvyšší soud připomněl, že není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Vedle toho je třeba zdůraznit, že v citované věci se Nejvyšší soud vyjadřoval k půjčce mezi fyzickými osobami, nikoliv k půjčce ve vztazích podnikatele vůči spotřebiteli, ve kterých je na poskytovatele půjčky nutno klást vyšší nároky).

24. V posuzované věci byl úrok sice v obou případech lehce větší než dvojnásobný oproti průměrné sazbě poskytované bankami ve stejném období (10,33 % p. a. v lednu 2017, 9,38 % p. a. v květnu 2017 podle údajů databáze České národní banky – ARAD dostupné na https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.STROM_SESTAVY?p_strid=AAABAA&p_sestuid=&p_lang), nicméně u nebankovního poskytovatele, který nese větší riziko než banka a nemá vytvořen tak rozsáhlý administrativní aparát, lze takový úrok i s odkazem na uvedenou judikaturu považovat za souladný s dobrými mravy a tedy právem.

25. Stejně tak nemá soud námitek proti administrativnímu poplatku a poplatku za zařazení do pojistného programu.

26. Naproti tomu za zjevně rozporné s dobrými mravy soud považoval ujednání o poplatku za hotovostní inkaso. Pokud měla žalobkyně zvýšené výdaje s výběrem splátek v důsledku hotovostního výběru, nelze touto skutečností odůvodňovat tak extrémní výši úplaty, jaká byla žalobkyní nastavena v obou případech (40 % jistiny). Byla to právě žalobkyně, která sestavením smluvního formuláře použitého v posuzované věci žalovanému hotovostní inkaso v podstatě vnutila. Smlouva totiž neobsahuje možnost bezhotovostního splácení - smlouva je sice na první pohled sestavena tak, že i při hotovostní zápůjčce lze zvolit možnost bezhotovostního splácení, avšak jedná se pouze o možnost zdánlivou – z formulace bodu 1.9 písm. b) smlouvy je patrné, že bezhotovostní splácení je možné pouze v případě bezhotovostního poskytnutí peněžních prostředků (splatnost první splátky je nastavena v závislosti na okamžik připsání jistiny na účet zákazníka).

27. Žalobkyně tedy jednala ve zjevném rozporu se zásadou profesionality (§ 433 OZ) a dobrými mravy, jestliže spotřebiteli vnutila z pozice silnější strany způsob finančně náročný, když mohla pro dosažení stejného účelu zvolit způsob jednodušší a levnější (hotovostní vyplacení se splátkami převodem na účet nebo poštovní poukázkou ve prospěch účtu žalobkyně). Přenášení nevýhod plynoucích z neprofesionálního jednání žalobkyně na spotřebitele by bylo v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele ve spotřebitelských vztazích. Ujednání o poplatku za hotovostní režim je proto podle § 580 a § 588 OZ neplatné.

28. Soud s ohledem na shora uvedené zamítl žalobu v rozsahu částky 9 200 Kč (částka odpovídající součtu poplatků za hotovostní inkaso z obou smluv). V případě smlouvy z 26. 1. 2017 soud dále žalobu zamítl co do úroku a úroku z prodlení z částky přesahující částku 2 718 Kč (při neplatnosti ujednání o poplatku za hotovostní inkaso a úhradě 4 000 Kč totiž byly ke dni splatnosti poslední splátky ostatní složky poplatku uhrazeny a zbývala k úhradě tato část jistiny). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě vyhověl. Právo na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 OZ ve spojení s nař. vlády č. 351/2013 Sb.

29. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Úspěšnější byla v poměru cca 3:2 žalobkyně, má tedy právo na 20 % náhrady nákladů řízení. Ta by při plném úspěchu činila 2 732 Kč (tři úkony podle § 11 odst. 1 ve spojení s § 14b advokátního tarifu, tři náhrady hotových výdajů po 300 Kč, náhrada DPH 21 % a zaplacený soudní poplatek 1 280 Kč). Z toho 20 % činí 546,40 Kč.