17 C 224/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Matějem Dobešem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 123 533,33 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 3. 11. 2025 se žalobkyně jako právní nástupkyně , Anonymizováno, (dále jen „banky“) domáhala zaplacení 123 533,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 123 533,33 Kč od 11. 8. 2025 do zaplacení ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 14. 2. 2022.

2. Žalovaná ve vyjádření doručeném soudu dne 14. 1. 2026 uznala nárok a požádala o rozložení plnění do splátek z důvodu tíživé životní situace.

3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) když k projednání věci nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených důkazů, žalobkyně učinila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání součástí žaloby a žalovaná se k návrhu na rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání, ke kterému byla připojena doložka podle § 101 odst. 4 o. s. ř., nevyjádřila; proto se předpokládalo, že proti tomuto postupu nemá námitky.

4. Úvěrovou smlouvou bylo prokázáno, že banka a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 2. 2022, ve které se banka zavázala poskytnout žalované úvěrový limit do výše 40 000 Kč.

5. Výpisem z úvěrového účtu bylo prokázáno, že žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 346 000 Kč a splatila celkem 361 000 Kč.

6. Výpisy z běžného účtu bylo prokázáno, že banka ověřovala úvěruschopnost žalované na základě výpisů z účtu za období od 1. 11. 2021 do 31. 1. 2022, přičemž- počáteční zůstatek na účtu žalované v měsíci listopadu 2021 byl záporný,- dne 1. 11. 2021 byl žalované vyplacen příspěvek od nadace , jméno FO, ve výši 7 131 Kč,- dne 15. 11. 2021 byl žalované vyplacen příspěvek na péči ve výši 19 200 Kč,- dne 16. 1. 2021 byl žalované vyplacen příspěvek na bydlení a na děti v celkové výši 7 197 Kč,- za měsíc listopad 2021 žalovaná hospodařila se záporným konečným zůstatkem,- dne 1. 12. 2021 byl žalované vyplacen příspěvek od nadace , jméno FO, ve výši 7 860 Kč,- dne 10. 12. 2021 byl žalované vyplacen příspěvek na bydlení a na děti v celkové výši 7 197 Kč,- dne 13. 12. 2021 byl žalované vyplacen příspěvek na péči ve výši 19 200 Kč,- za měsíc prosinec 2022 žalovaná hospodařila s konečným zůstatkem 137,79 Kč,- dne 3. 1. 2022 byl žalované vyplacen příspěvek od nadace , jméno FO, ve výši 10 636 Kč,- dne 12. 1. 2022 byl žalované vyplacen příspěvek na bydlení a na děti v celkové výši 7 197 Kč,- dne 12. 1. 2022 byl žalované vyplacen příspěvek na mobilitu ve výši 1 100 Kč,- dne 17. 1. 2022 byl žalované vyplacen příspěvek na péči ve výši 19 200 Kč a- za měsíc leden 2022 žalovaná hospodařila s konečným zůstatkem 880,83 Kč.

7. Dodatkem č. 2 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020 včetně seznamu pohledávek bylo prokázáno, že banka a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek včetně sporné pohledávky za žalovanou.

8. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, neboť z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývají pochybnosti o její schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, když žalovaná dlouhodobě hospodařila s prakticky nulovým zůstatkem a výhradními zdroji jejího příjmu byly příspěvky od nadace a sociální dávky.

14. Žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla spornou pohledávku postoupením.

15. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru byla žalovaná povinna vrátit jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, ale pohledávka zanikla splněním, proto soud žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě I. výroku.

16. Jen pro úplnost soud doplňuje, že rozsudek pro uznání nebylo lze vydat pro rozpor s právními předpisy – srov. § 153b odst. 2 o. s. ř. a § 99 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.

17. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ale žádné náklady jí nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě II. výroku.