17 C 379/2023

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Matějem Dobešem, Ph.D., ve věci žalobců: 1) Jméno žalobce A , narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A 2) Jméno žalobce B , narozený dne Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B 3) Jméno žalobce C , narozená dne Datum narození žalobce C bytem Adresa žalobce C zastoupení advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 295 220 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) 59 044 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 3. 10. 2023 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovaným se žaloba zamítá co do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 59 044 Kč od 19. 9. 2023 do 2. 10. 2023.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) náhradu nákladů řízení ve výši 23 100,11 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce a).

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) 118 088 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 3. 10. 2023 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V. Ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovaným se žaloba zamítá co do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 118 088 Kč od 19. 9. 2023 do 2. 10. 2023.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) náhradu nákladů řízení ve výši 59 596,71 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce b).

VII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni c) 118 088 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 3. 10. 2023 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VIII. Ve vztahu mezi žalobkyní c) a žalovaným se žaloba zamítá co do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 118 088 Kč od 19. 9. 2023 do 2. 10. 2023.

IX. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni c) náhradu nákladů řízení ve výši 59 596,71 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně c).

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 12. 2023 se žalobce a) jako majitel spoluvlastnických podílů o velikosti 1/10 na pozemcích parcelní č. st. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 96 m2, jehož součástí je stavba – rodinný dům č. p. , Anonymizováno, , parcelní č. , Anonymizováno, , orná půda, o výměře 100 m2, a parcelní č. , Anonymizováno, , orná půda, o výměře 51 m2, v obci , adresa, , katastrálním území , Anonymizováno, , zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, , (dále jen "nemovitostech") domáhal zaplacení 59 044 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 118 088 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, neboť žalovaný jako majitel spoluvlastnických podílů o velikosti 1/10 užíval nemovitosti nad rámec svých podílů v období od ledna 2021 do srpna 2023; usnesením ze dne 9. 5. 2024, č. j. 17 C 379/2023-36, soud zastavil řízení co do zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 59 044 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, neboť žalobce a) vzal žalobu v tomto rozsahu zpět, takže předmětem řízení potom zůstalo zaplacení 59 044 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 59 044 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení.

2. Žalobou doručenou soudu dne 8. 12. 2023 se žalobce b) jako majitel spoluvlastnických podílů o velikosti 2/10 na pozemcích a žalobkyně c) jako majitelka spoluvlastnických podílů o velikosti 2/10 na pozemcích domáhali zaplacení 236 176 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 236 176 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, neboť žalovaný jako majitel spoluvlastnických podílů o velikosti 1/10 užíval nemovitosti nad rámec svých podílů ve stejném období jako shora.

3. Usnesením ze dne 4. 3. 2025, č. j. 17 C 362/2023-310, soud spojil věci ke společnému řízení, jehož předmětem bylo zaplacení 295 220 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 19. 9. 2023 do zaplacení.

4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že v nemovitostech bydlel již za života otce, do jehož pozůstalosti nemovitosti patřily, a staral se o něho, po jeho smrti odjel pracovat do zahraničí a domů se vracel jen sporadicky, vykonával údržbu nemovitostí, a k bydlení měl souhlas poloviny spoluvlastníků - tj. sebe a svých dětí.

5. Z usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vzal soud za prokázané, že nemovitosti byly součástí pozůstalosti po , jméno FO, , který byl otcem žalobce a) a žalovaného a praotcem žalobce b) a žalobkyně c) [a dětí žalovaného], který zemřel dne , datum, , že účastníkům řízení jako dědicům byla potvrzena jejich dědická práva tak, že žalobce a) nabyl spoluvlastnické podíly na pozemcích o velikosti 1/10, žalobce b) nabyl podíly o velikosti 2/10, žalobkyně c) nabyla podíly o velikosti 2/10 a žalovaný nabyl podíly o velikosti 1/10 [a děti žalovaného nabyly podíly o celkové velikosti 4/10], a že usnesení nabylo právní moci dne 19. 10. 2023; původní vlastnictví , jméno FO, vzal soud rovněž za prokázané z výpisu z katastru nemovitostí k datu 8. 1. 2021 a následné spoluvlastnictví účastníků řízení vzal soud rovněž za prokázané výpisem z katastru nemovitostí k datu 15. 11. 2023.

6. Z výzvy ke zpřístupnění nemovitosti ze dne 9. 12. 2021 včetně doručenky, která potvrzuje převzetí písemnosti dne 20. 12. 2021, vzal soud za prokázané, že žalobci vyzvali žalovaného ke zpřístupnění nemovitostí, neboť se domnívali, že vyměnil zámky, a zároveň upozornili žalovaného, že užívá nemovitosti bez právního důvodu, takže se bezdůvodně obohacuje na jejich úkor.

7. Z vyjádření žalovaného ze dne 22. 5. 2023, které žalovaný učinil v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 16 C 69/2023, vzal soud za prokázané, že žalovaný obýval nemovitosti se svým otcem před jeho smrtí, a že je užíval i nadále (minimálně do tohoto dne – pozn. soudu).

8. Z výslechu , jméno FO, , která byla slyšena jako svědkyně na jednání konaném dne 3. 2. 2025, je dcerou žalovaného a ve sporném období byla majitelkou spoluvlastnických podílů o velikosti 2/10 na nemovitostech, a z výslechu , Jméno žalovaného, mladšího, který byl slyšen jako svědek na stejném jednání, je synem žalovaného a ve sporném období byl majitelem spoluvlastnických podílů o velikosti 2/10 na nemovitostech, vzal soud za prokázané, že v období od ledna 2021 do srpna 2023 žalovaný nemovitosti užíval, avšak nikoli nepřetržitě, neboť jezdil pracovat do zahraničí, že na nemovitostech vykonával obvyklou údržbu a že užíval nemovitosti s jejich svolením, ale žádná dohoda všech spoluvlastníků ohledně užívání nemovitostí uzavřena nebyla.

9. Z výslechu žalovaného, který byl slyšen jako účastník řízení na jednání konaném dne 3. 2. 2025, vzal soud za prokázané, že žalovaný užíval nemovitostí v období od ledna 2021 do srpna 2023, a to v blíže neurčených časových intervalech podle práce v zahraničí.

10. Z výslechu , jméno FO, , která byla slyšena jako svědkyně na jednání konaném dne 24. 3. 2025, a je manželkou žalobce a), a z výslechu žalobce a), který byl slyšen jako účastník řízení na stejném jednání, jakož i z jeho písemného prohlášení ze dne 2. 2. 2025, vzal soud za prokázané, že po smrti , jméno FO, dědicové jednali o vykoupení podílů žalovaného a jeho dětí, přičemž součástí této dohody mělo být i ujednání o dočasném užívání nemovitostí žalovaným včetně povinnosti platit alespoň symbolické nájemné a služby spojené s užíváním nemovitostí, avšak tato jednání selhala již v první polovině roku 2021, takže k žádné dohodě (ve sporném období – pozn. soudu) nedošlo.

11. Z posudku znalce , jméno FO, ze dne 2. 8. 2023, jehož objednatelem byl žalobce a), vzal soud za prokázané, že výše obvyklého nájemného nemovitostí, tj. řadového rodinného domu se zahradou a garáží, za rok 2021 činila 17 460 Kč měsíčně, za rok 2022 činila 18 584 Kč měsíčně a za rok 2023 činila 19 739 Kč měsíčně.

12. Z předžalobní upomínky ze dne 19. 9. 2023 vzal soud za prokázané, že všichni žalobci vyzvali žalovaného k zaplacení celkem 295 220 Kč, do 7 dnů od doručení, a z potvrzovací stvrzenky vzal soud za prokázané, že zásilka byla podána na poštu dne 22. 9. 2023.

13. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.

14. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).

15. Podle § 2999 odst. 1 věty I obč. zák. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

16. Podle § 1958 odst. 2 obč. zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Podle § 573 obč. zák. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

18. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle ustálené rozhodovací praxe soudů spoluvlastník, který společnou nemovitost užívá nad rámec svého spoluvlastnického podílu, nemusí ostatním spoluvlastníkům poskytovat peněžitou náhradu pouze tehdy, prokáže-li např. existenci dohody o bezúplatném užívání společné nemovitosti; neprokáže-li, že je oprávněn společnou nemovitost užívat nad rámec svého spoluvlastnického podílu bezúplatně, není zde právem aprobovaný důvod užívat společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, a vzniká mu bezdůvodné obohacení, za které musí ostatním spoluvlastníkům poskytnout peněžitou náhradu jako ekonomickou protihodnotu toho, co nemůže být vráceno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3460/2016).

20. V poměrech nyní projednávané věci nebylo žádných pochyb o tom, že žalovaný skutečně užíval nemovitosti (rodinný dům se zahradou a garáží) po celou dobu sporného období, a žalovaný ani netvrdil, že by tak činil bezúplatně na základě dohody nadpoloviční většiny všech spoluvlastníků; uzavření takové dohody se rovněž jevilo jako nepravděpodobné, když z provedených důkazů vyplynulo, že strana žalobců původně nabízela žalovanému nemovitosti k užívání, ale za úplatu, a tato dohoda byla navíc podmíněna dosažením shody ohledně budoucí koncentrace vlastnických podílů na straně žalobců, ke které nedošlo, a jednání o této dohodě ztroskotala již na začátku sporného období, takže i žalovaný si musel být plně vědom toho, že se mu dostává bezdůvodné obohacení na úkor žalobců (k tomu srov. i dopis z konce roku 2021, ve kterém žalobci upozornili žalovaného na to, že mu na jejich úkor vzniká bezdůvodné obohacení). Pokud jde o žalovaným namítanou práci v zahraničí a jen nepravidelné užívání nemovitostí, tak soud poskytl žalovanému dostatek prostoru k tomu, aby vymezil konkrétní časová období, kdy užíval nemovitosti, jakož i období, kdy tak nečinil, ale žalovaný nevyužil této možnosti, takže v řízení nebylo ani tvrzeno, natož prokázáno, v jakých konkrétních obdobích žalovaný nemovitosti užívat nemohl kvůli práci v zahraničí; budiž navíc doplněno, že by bylo otázkou dalšího právního posouzení, zda bydlení v nemovitostech např. pouze ve dnech víkendu a svátků by nebylo plným užíváním nemovitostí, když i v době své fyzické nepřítomnosti by měl žalovaný nemovitosti ve své faktické moci, měl zde své zázemí a uděloval souhlas třetí osobě k užívání garážového stání. Pokud jde o žalovaným namítaný omezený rozsahu užívání nemovitostí, posoudil soud námitku jako nedůvodnou, neboť dospěl k závěru, že i kdyby 1 pokoj v domě zůstal po celou dobu užívání nemovitostí žalovaným prázdný, neměnilo by to nic na tom, že i tento pokoj byl po celé sporné období ve faktické moci žalovaného. Pokud jde o mravní stránku věci, dospěl soud k závěru, že žalobci neuplatňuji svá práva v rozporu s dobrými mravy; skutečnost, že nemovitosti původně náležely do pozůstalosti, a že po celou dobu sporného období ještě probíhalo pozůstalostní řízení, nemění nic na tom, že výhradním užíváním nemovitostí vznikl žalovanému prospěch, pro který nebyl žádný právní, ani morální důvod, když po celou dobu měl zajištěno bydlení, za které by jinak musel platit (např. nájemné), je tedy pouze spravedlivé, aby byl tento prospěch odčerpán. Výši prospěchu soud určil podle znaleckého posudku předloženého žalobci, o jehož závěrech neměl žádné pochybnosti (ani žalovaný proti těmto závěrům nic konkrétního nenamítal), a žalobcům přiznal pouze tolik, kolik připadá ne jejich spoluvlastnické podíly, tedy celkem 50 % obvyklé ceny nájmu, jak je uvedeno v bodech I., IV. a VII. výroku.

21. Žalovaný je v prodlení se splácením peněžitých dluhů, žalovaným tedy přináleží zákonný úrok z prodlení od marného uplynutí sedmidenní lhůty k plnění podle předžalobní upomínky, tedy ode dne 3. 10. 2023 do zaplacení. Proto soud žalobě vyhověl v tomto rozsahu, jak je rovněž zahrnuto v bodech I., IV. a VII. výroku, a ve zbývajícím rozsahu (tj. od 19. 9. 2023 do 2. 10. 2023) žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodech II., V. a VIII. výroku.

22. Při rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozlišoval mezi samostatnými a společnými úkony žalobců, při určování odměny za společné úkony soud vycházel z výše předmětu sporu mezi každou dvojicí účastníků řízení navzájem, nikoli z hodnoty celého sporu, a slevu na odměně podle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), uplatňoval vždy ve výši 20 % při společných úkonech 2 účastníků a vždy ve výši 40 % při společných úkonech 3 účastníků; náhradu hotových výdajů potom rozkládal rovným dílem podle počtu hlav, nikoli podle relativní hodnoty předmětu každého individuálního sporu.

23. Náhrada nákladů žalobce a) sestává ze soudního poplatku ve výši 2 953 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 31 017,75 Kč [z tarifní hodnoty 59 044 Kč odměna podle § 7 advokátního tarifu), ve znění účinném do 31. 12. 2024, za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 10 500 Kč, paušální částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, za 3 úkony právní služby ve výši 900 Kč, odměna podle § 7 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, za 2 úkony právní služby (účast na prvním jednání, vyjádření ze dne 28. 2. 2025) ve výši 7 000 Kč, paušální částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, za 2 úkon právní služby ve výši 900 Kč, poměrná část cestovného na trase , adresa, (180 km) ve výši 3 042 Kč v rozsahu 50 %, tedy ve výši 1 520,50 Kč, poměrná část náhrady za 10 promeškaných půlhodin strávených cestou podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve výši 1 500 Kč v rozsahu 50 %, tedy ve výši 750 Kč, odměna podle § 7 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, za 1 společný úkon právní služby (účast na druhém jednání), ve výši 3 500 Kč, ponížená o 40 %, tedy ve výši 2 100 Kč, poměrná část paušální částky podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, za 1 úkon právní služby ve výši 450 Kč v rozsahu 1/3, tedy ve výši 150 Kč, poměrná část cestovného na trase , adresa, (180 km) ve výši 3 042 Kč v rozsahu 1/3, tedy ve výši 1 014 Kč, poměrná část náhrady za 10 promeškaných půlhodin strávených cestou podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve výši 1 500 Kč v rozsahu 1/3, tedy ve výši 500 Kč, s připočtením 21% DPH podle § 137 odst. 1 o. s. ř. ve výši 5 383,25 Kč; za nesouhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ze dne 20. 2. 2024 soud přiznal žalobci a) pouze paušální částku podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, ve výši 300 Kč, za částečné zpětvzetí žaloby ze dne 12. 4. 2024 soud nepřiznal žalobci a) žádnou náhradu, neboť jde o náklady vzniklé jeho zaviněním podle § 147 odst. 1 o. s. ř., za návrh na předběžné opatření ze dne 2. 8. 2024 ani za odvolání proti usnesení, kterým soud rozhodl o tomto návrhu, soud nepřiznal žalobci a) žádnou náhradu, neboť žalobce a) byl v této relativně samostatné části řízení zcela neúspěšný, za návrh na předběžné opatření ze dne 15. 11. 2024 ani za odvolání proti usnesení, kterým soud rozhodl tomto o návrhu, soud nepřiznal žalobci a) žádnou náhradu, neboť žalobce a) byl v této části řízení úspěšný pouze v rozsahu 50 %]. Žalobce a) původně nárokoval celkem 85 832,18 Kč (neboť jdoucí zákonný úrok z prodlení z částky 118 088 Kč ke dni vyhlášení rozsudku činil 26 788,18 Kč) a byl úspěšný co do zaplacení 72 098,39 (neboť rozsudkem přiznaný jdoucí zákonný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 13 054,39 Kč - tj. 84 %), má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu 68 %, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě III. výroku.

24. Náhrada nákladů žalobce b) sestává z poměrné části soudního poplatku za řízení ve výši 11 809 Kč v rozsahu 50 %, tedy ve výši 5 904,50 Kč, z poměrné části soudního poplatku za návrh na předběžné opatření ze dne 8. 12. 2023 ve výši 1 000 Kč v rozsahu 50 %, tedy ve výši 500 Kč, a z nákladů právního zastoupení ve výši 53 192,21 Kč [z tarifní hodnoty 118 088 Kč odměna podle § 7 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, za 5,5 společných úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, návrh na předběžné opatření ze dne 8. 12. 2023, odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření, vyjádření ze dne 25. 7. 2024) ve výši 32 230 Kč, ponížená o 20 %, tedy ve výši 25 784 Kč, poměrná část paušální částky podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, za 6 úkonů právní služby ve výši 1 800 Kč v rozsahu 50 %, tedy ve výši 900 Kč, odměna podle § 7 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, za 2 společné úkony právní služby (účast na prvním jednání, vyjádření ze dne 28. 2. 2025) ve výši 11 720 Kč, ponížená o 20 %, tedy ve výši 9 376 Kč, poměrná část paušální částky podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, za 2 úkony právní služby ve výši 900 Kč v rozsahu 50 %, tedy ve výši 450 Kč, poměrná část cestovného na trase , adresa, (180 km) ve výši 3 042 Kč v rozsahu 50 %, tedy ve výši 1 520,50 Kč, poměrná část náhrady za 10 promeškaných půlhodin strávených cestou podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve výši 1 500 Kč v rozsahu 50 %, tedy ve výši 750 Kč, odměna podle § 7 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, za 1 společný úkon právní služby (účast na druhém jednání), ve výši 5 860 Kč, ponížená o 40 %, tedy ve výši 3 516 Kč, poměrná část paušální částky podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, za 1 úkon právní služby ve výši 450 Kč v rozsahu 1/3, tedy ve výši 150 Kč, poměrná část cestovného na trase , adresa, (180 km) ve výši 3 042 Kč v rozsahu 1/3, tedy ve výši 1 014 Kč, poměrná část náhrady za 10 promeškaných půlhodin strávených cestou podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve výši 1 500 Kč v rozsahu 1/3, tedy ve výši 500 Kč, s připočtením 21% DPH podle § 137 odst. 1 o. s. ř. ve výši 9 231,71 Kč; za návrh na předběžné opatření ze dne 12. 7. 2024 ani za odvolání proti usnesení, kterým soud rozhodl o tomto návrhu, soud nepřiznal žalobci b) žádnou náhradu, neboť žalobce b) byl v této relativně samostatné části řízení zcela neúspěšný, za návrh na předběžné opatření ze dne 15. 11. 2024 ani za odvolání proti usnesení, kterým soud rozhodl o tomto návrhu, soud nepřiznal žalobci b) žádnou náhradu, neboť žalobce b) byl v této části řízení úspěšný jen v rozsahu 50 %]. Žalobce b) měl neúspěch v poměrně nepatrné části předmětu řízení, proto soud postupoval podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když mu přiznal plnou náhradu nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě VI. výroku.

25. Náhrada nákladů žalobkyně c) sestává ze stejných položek a žalobkyně c) měla rovněž neúspěch v poměrně nepatrné části předmětu řízení, proto soud postupoval podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když jí přiznal plnou náhradu nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě IX. výroku.