17 C 38/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Matějem Dobešem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 124 131,32 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 2. 2026 se žalobkyně domáhala zaplacení 124 131,32 Kč s- kapitalizovaným úrokem ve výši 3 739,56 Kč,- úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 89 806,26 Kč od 15. 10. 2025 do zaplacení a- úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 107 872 Kč od 23. 9. 2025 do zaplaceníze smlouvy o úvěru 9103289673 ze dne 27. 1. 2024, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, na který žalovaný splatil celkem 101 120 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Smlouvou o úvěru bylo prokázáno, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 1. 2024, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, a žalovaný se zavázal splatit žalobkyni celkem 303 360 Kč, ve splátkách ve výši 6 320 Kč měsíčně. Dokladem o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že žalobkyně poukázala částku 100 000 Kč na účet žalovaného dne 29. 1. 2024. Kartou klienta bylo prokázáno, že žalovaný splatil žalobkyni celkem 101 120 Kč. Vybranými pohyby na účtu bylo prokázáno, že příjem žalovaného ze zaměstnání za období 3 měsíců před uzavřením smlouvy činil přibližně 26 000 Kč měsíčně.

4. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.

5. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v aktuálním znění, (dále též „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2). Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1879 obč. zák. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, neboť žalobkyně před jejím uzavřením řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, když k takovému posouzení chybí podkladový materiál (typicky výpis z účtu za poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy); jsou-li známé příjmy žalovaného, ale není postaveno najisto, kolik činily jeho měsíční výdaje, tak nelze činit rozvahu, ani usuzovat na to, zda bude schopný úvěr splácet; samotné prohlášení spotřebitele podkladovým materiálem není.

7. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru byl žalovaný povinen vrátit žalobkyni jen nesplacený zbytek poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěrů (100 000 Kč – 101 120 Kč), proto soud žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě I. výroku; k úroku z prodlení srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.

8. Žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno v bodě II. výroku.