17 C 50/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Matějem Dobešem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 102 245,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 46 000 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení 56 245,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 48 370,36 Kč od 29. 8. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 2. 2026 se žalobkyně domáhala zaplacení 102 245,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 48 370,36 Kč od 29. 8. 2025 do zaplacení ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 4. 2025, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 45 998 Kč, ale žalovaný nesplatil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř., když k projednání věci nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů, žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a žalovaný se k návrhu na rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání, ke kterému byla připojena doložka podle § 101 odst. 4 o. s. ř., nevyjádřil, proto se předpokládalo, že proti tomuto postupu nemá námitky.

4. Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru 15023003 bylo prokázáno, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 4. 2025, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 80 000 Kč. Výpisem z bankovního účtu bylo prokázáno, že žalovaný za období posledních 3 měsíců před uzavřením smlouvy, tj. únor 2025–duben 2025, hospodařil zdánlivě vyrovnaně (324 117,08 Kč na každé straně, tedy bez tvorby přebytku), ale celkový objem příchozích a odchozích plateb je ovlivněn podstatným podílem interních a obratových transakcí, při jejichž vyloučení je patrné, že disponoval reálnými příjmy v přibližné výši 175 000 Kč, když jeho skutečné výdaje dosahovaly přibližné výše 200 000 Kč. Přehledem bankovních transakcí bylo prokázáno, že žalobkyně poukázala na účet žalovaného 1 902,54 Kč; 5 402,50 Kč; 4 360 Kč; 7 200 Kč, 3 970,15 Kč; 4 874,19 Kč; 13 720,62 Kč; 4 570 Kč; tedy celkem 46 000 Kč. Soud uvěřil tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, že žalovaný nesplatil ničeho.

5. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.

6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v aktuálním znění, (dále též „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2). Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Soud dospěl k závěru, že smlouva je neplatná, neboť z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, když žalovaný nevytvářel žádné přebytky, z nichž by bylo lze úvěr splácet, a z podrobnější analýzy jeho hospodaření vyplývá, že hospodařil deficitně.

8. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jen nesplacený zbytek poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěrů ve výši 46 000 Kč, proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodech I. a II. výroku; k úroku z prodlení srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.

9. Převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jak je uvedeno v bodě III. výroku.

10. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.