17 C 53/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Matějem Dobešem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 13 570 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 300 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení 5 270 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 458 Kč od 13. 2. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 3. 2026 se žalobkyně domáhala zaplacení 15 570 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 458 Kč od 13. 2. 2025 do zaplacení ze smlouvy o zápůjčce ze dne 13. 1. 2025, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 300 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, (dále jen „o. s. ř.“) když k projednání věci nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených důkazů, žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a žalovaný se k návrhu na rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání, ke kterému byla připojena doložka podle § 101 odst. 4 o. s. ř., nevyjádřil, proto se předpokládalo, že proti tomuto postupu nemá námitky.

4. Smlouvou o zápůjčce bylo prokázáno, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 1. 2025, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 300 Kč a žalovaný se zavázal splatit žalobkyni celkem 10 458 Kč do 12. 2. 2025. Výpisem z účtu bylo prokázáno, že žalobkyně poukázala částku 8 300 Kč na účet žalovaného platbou z téhož dne; soud uvěřil tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, že žalovaný nesplatil ničeho. Výzvou k úhradě před podáním žaloby bylo prokázáno, že žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 17. 12. 2025.

5. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.

6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v aktuálním znění, (dále též „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2). Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, neboť žalobkyně před jejím uzavřením řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, když k takovému posouzení chybí podkladový materiál (typicky výpis z účtu za poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru); samotné prohlášení spotřebitele podkladovým materiálem není.

8. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jen nesplacený zbytek poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěrů ve výši 8 300 Kč, proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodech I. a II. výroku; k úroku z prodlení srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.

9. Převážně úspěšnému žalovanému (neboť žalobkyně nárokovala celkem 17 134,4 Kč, když jdoucí úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 1 564,4 Kč, a byla úspěšná jen co do zaplacení 8 300 Kč) žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jak je uvedeno v bodě III. výroku.

10. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.