17 C 77/2023

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Matějem Dobešem, Ph.D., ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 34 694,34 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 2. 2023 se žalobkyně jako právní nástupkyně společnosti [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“) domáhala zaplacení 3 271,48 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 27. 4. 2018, kterou byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, (dále jen„ první smlouvy“) a zaplacení 31 422,86 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 31. 10. 2018, kterou byl žalované poskytnut úvěr ve výši 21 000 Kč (dále jen„ druhé smlouvy“).

2. Žalovaná navrhovala, aby soud žalobu zamítl, neboť není důvodná; namítala, že na první smlouvu již zaplatila 27 160 Kč, namítala nemravnost sjednaného úroku a některých sjednaných poplatků (poplatků za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 5 339 Kč a ve výši 7 275 Kč, poplatku za doplňkovou službu komfortního splácení ve výši 3 305 Kč, poplatku za vymáhání dlužné částky oddělením ve výši 1 000 Kč a poplatků za upomínky ve výši 100 Kč). Žalovaná rovněž namítala, že [právnická osoba] nedostatečně prověřila její schopnost jako spotřebitelky splácet úvěr; k posouzení úvěruschopnosti žalovaná dále uvedla, že„ pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými důkazy“. Neboť [právnická osoba] neprověřovala úvěruschopnost žalované, jsou první i druhá smlouva neplatné, a žalobkyně má jen právo na vrácení jistiny úvěrů jako bezdůvodného obohacení. Přitom právo na vydání bezdůvodného obohacení z první smlouvy zaniklo splněním, neboť na jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč žalovaná již zaplatila 27 160 Kč, a proti právu na vydání bezdůvodného obohacení ze druhé smlouvy žalovaná započítala částku 12 160 Kč, kterou přeplatila na první smlouvu, a zároveň vznáší námitku promlčení.

3. Soud vzal za prokázané, že [právnická osoba] a žalovaná uzavřely smlouvu zápůjčce ze dne 27. 4. 2018 (ze smlouvy na č. l. 14 spisu), na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč (ze shodných tvrzení stran), a smlouvu o zápůjčce ze dne 31. 10. 2018 (ze smlouvy na č. l. 16), na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 21 000 Kč (ze shodných tvrzení stran). Uzavření první i druhé smlouvy předcházelo vyplnění žádostí o spotřebitelský úvěr, ve kterých žalovaná uvedla (mimo jiné) druh bydlení, důvod zápůjčky, počet vyživovaných osob, údaje o zaměstnání, čistý příjem žadatelky,„ ostatní“ příjmy žadatelky,„ další čisté příjmy žadatelky“,„ celkem“ a běžné měsíční výdaje (ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 27. 4. 2018 na č. l. 18 spisu a ze dne 31. 10. 2018 na č. l. 19 spisu), přičemž z vyplněných údajů vyplývá, že jak v době uzavření první, tak v době uzavření druhé smlouvy domácnost žalované měla hospodařit s měsíčním přebytkem přesahujícím částku 20 000 Kč (rozdíl mezi údaji„ celkem“ a běžnými měsíčními výdaji); v žádostech jsou rovněž jako„ ověřené dokumenty“ označeny tři výpisy z bankovního účtu, tři výplatní pásky (za měsíce únor až duben 2018) a dvě výplatní pásky (za měsíce srpen až září 2018) (tamtéž). Tyto výpisy z bankovního účtu, výplatní pásky, ani jiné listinné důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované (kromě již uvedených„ zákaznických karet“) však nebyly soudu předloženy. Před postoupením pohledávek žalovaná zaplatila [právnická osoba] na první smlouvu celkem 16 560 Kč (z tabulky umoření na č. l. 20 spisu a ze shodných tvrzení stran) a na druhou smlouvu celkem 3 520 Kč (z tabulky umoření na č. l. 21 spisu a z tvrzení žalobkyně); po postoupení pohledávek žalovaná zaplatila žalobkyni na první smlouvu ještě dalších 10 600 Kč (ze shodných tvrzení stran). Společnost P a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 včetně sporných pohledávek za žalovanou (ze smlouvy na č. l. 22 spisu včetně přílohy na č. l. 27 spisu); [právnická osoba] odeslala žalované oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 (z oznámení na č. l. 30 spisu včetně podacího lístku na č. l. 31 spisu). Žalobkyně odeslala žalované výzvu k plnění ze dne 12. 10. 2022 (z výzvy na č. l. 32 včetně podacího lístku na č. l. 34 spisu). Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil žádné právně významné skutečnosti.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, pro věc rozhodném, (dále jen„ z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

5. Podle § 86 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).

6. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 2991 obč. zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).

8. Podle § 609 obč. zák. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

9. Podle § 629 odst. 1 obč. zák. promlčecí lhůta trvá tři roky.

10. Podle § 621 obč. zák. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

11. Podle § 1879 obč. zák. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Zcela úvodem právního posouzení věci soud předesílá, že žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla sporné pohledávky postoupením (§ 1879 obč. zák.); vůči žalované se stalo postoupení účinným nejpozději doručením žaloby.

13. Soud se přednostně zabýval námitkou, že [právnická osoba] neposoudila úvěruschopnost žalované, neboť tato námitka mohla mít pro žalovanou nejpříznivější právní následky. Žalobkyně sice předložila soudu listiny označené jako„ zákaznické karty“, ze kterých se podává, že domácnost žalované hospodařila s měsíčním přebytkem přesahujícím částku 20 000 Kč, avšak soud nemohl odepřít důvodnost námitce, že„ pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými důkazy“. Proto vyzval žalobkyni, aby předložila všechny listiny, které byly podkladem pro posouzení úvěruschopnosti žalované v poměrech nyní projednávané věci. Žalobkyně v odpovědi na tuto výzvu uvedla, že [právnická osoba] ani žalobkyně nemají k dispozici kopie těchto dokladů, neboť„ uchazeči o zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy“. Žalobkyně tedy nepředložila soudu podkladové listiny ve vztahu ke tvrzenému zkoumání úvěruschopnosti žalované, přitom smyslu a účelu zákona a požadavku na ochranu spotřebitele odpovídá, aby důkazní břemeno ohledně splnění její zákonné povinnosti tížilo právě žalobkyni. Proto soud postupoval podle pravidel o neunesení důkazního břemene, když uzavřel, že první i druhá smlouva jsou neplatné podle § 87 odst. 1 věty první z. s. ú., neboť žalobkyni se nepodařilo prokázat posouzení úvěruschopnosti žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyni náleží jen poskytnuté jistiny spotřebitelských úvěrů (§ 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú.), tj. jistina první smlouvy ve výši 15 000 Kč a jistinu druhé smlouvy ve výši 21 000 Kč.

14. Proti povinnosti zaplatit jistinu první smlouvy ve výši 15 000 Kč se žalovaná ubránila námitkou, že na první smlouvu již zaplatila celkem 27 160 Kč, takže povinnost zanikla splněním. Soud tedy průběžně uzavírá, že žaloba je nedůvodná co do částky 3 271,48 Kč s příslušenstvím, neboť tolik žalobkyně nárokovala z první smlouvy.

15. Proti povinnosti zaplatit jistinu druhé smlouvy ve výši 21 000 Kč se žalovaná jednak částečně ubránila námitkou započtení proti částce 12 160 Kč, kterou již přeplatila na jistinu první smlouvy, jednak bylo v řízení prokázáno, že žalovaná na jistinu druhé smlouvy již zaplatila 3 520 Kč, především se však proti povinnosti vydat celou jistinu druhé smlouvy žalovaná ubránila námitkou promlčení (viz následující odstavce). Pro účely dalšího výkladů soud předesílá, že povinnost zaplatit pouze jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú.) je zvláštním případem povinnosti vydat bezdůvodné obohacení z neplatné smlouvy (§ 2991 obč. zák.).

16. Druhá smlouva byla uzavřena dne 31. 10. 2018; téhož den byla žalované poskytnuta jistina úvěru. Smlouva je neplatná od počátku, takže pohledávka na zaplacení jistiny vznikla téhož dne; téhož dne konečně počala svůj běh i promlčecí lhůta, neboť [právnická osoba] byla obeznámena se všemi skutkovými okolnosti uzavření smlouvy, a jako osoba oprávněná poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr byla obeznámena se zákonným požadavkem na zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se všemi případnými důsledky z toho vyplývajícími (§ 621 obč. zák.). Tříletá (§ 629 odst. 1 obč. zák.) promlčecí doba potom marně uplynula dne 31. 10. 2021, takže žaloba byla podána po uplynutí promlčecí lhůty, a námitka promlčení je důvodná; postoupení pohledávky přitom nemělo na počátek ani běh promlčecí doby žádný vliv (§ 604 obč. zák.).

17. Namítá-li žalobkyně, že částečnou úhradou ve výši 3 520 Kč nastaly účinky uznání dluhu včetně přerušení běhu promlčecí lhůty a počátku běhu nové desetileté promlčecí lhůty (§ 639 obč. zák.), tak opomíjí, že plní-li dlužník dluh zčásti, má takové plnění účinky uznání zbytku dluhu jen tehdy, lze-li z okolností případu usuzovat, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu (§ 2054 odst. 2 obč. zák.). Na uznání povinnosti vydat bezdůvodné obohacení podle soudu usuzovat nešlo, neboť z výše jednotlivých splátek žalované a z jejich periodicity, jakož i ze samotné skutečnosti, že žalovaná přeplatila na jistinu první smlouvy, je patrné, že žalovaná plnila podle splátkového kalendáře, nebyvši si ani vědoma neplatnosti smlouvy a povinnosti vydat bezdůvodné obohacení.

18. Soud tedy uzavírá, že žaloba je nedůvodná i co do zbývající částky 31 422,86 Kč s příslušenstvím, neboť tolik žalobkyně nárokovala ze druhé smlouvy. Neboť právo žalobkyně na zaplacení jistiny první smlouvy zaniklo splněním, a proti právu žalobkyně na zaplacení jistiny druhé smlouvy, které částečně zaniklo plněním a částečně započtením, se žalovaná ubránila námitkou promlčení, soud žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě I. výroku.

19. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, ale náhradu nákladů nenárokovala, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě II. výroku.