3 C 118/2023

Rubrum

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Beranovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba sídlem právnická osoba jméno příjmení anonymizována tři slova příjmení jméno , anonymizována dvě slova zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 20 677,26 Kč s příslušenstvím I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 797,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení z 8 797,26 Kč ve výši -) 7,05 % ročně od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, -) 7,5 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, -) 8 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, -) 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, -) 9 % ročně od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, -) 7,25 % ročně od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, -) 7,5 % ročně od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, -) 10,75 % ročně od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, -) 14 % ročně od 1. 7. 2022 do 30. 6. 2023 -) od 1. 7. 2023 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 11 880 Kč a rozdílu mezi přiznanými a požadovanými zákonnými úroky z prodlení, se zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 206 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. 9. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 677,26 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku půjčky. V žalobě uváděla, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba poskytla žalovanému na základě smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne 11. 12. 2006 finanční prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 50 880 Kč (půjčka 30 000 Kč, souhrnný poplatek 20 880 Kč) v 53 týdenních splátkách po 960 Kč. Žalovaný uhradil celkovou částku 30 202,74 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. 17. 12. 2007 Smlouvou ze dne 19. 6. 2015 byla pohledávka za žalovaným postoupena právnická osoba S. à.r.l., která postoupila pohledávku smlouvou ze dne 24. 8. 2018 žalobkyni. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 20 677,26 Kč s úroky z prodlení, neboť nejdříve bylo žalovaným plněno na souhrnný poplatek a až následně na jistinu. Úroky z prodlení jsou požadovány od 2. 7. 2015, tedy od doby účinnosti první smlouvy o postoupení pohledávek.

2. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“).

3. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 11. 12. 2006 soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta půjčka ve výši 30 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že danou částku převzal při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 20 880 Kč, celkem tedy částku 50 880 Kč, to vše v 53 týdenních splátkách po 960 Kč. První splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Z čl. 1 smluvních podmínek smlouvy soud zjistil výši roční procentní sazby nákladů určenou v závislosti na délce splácení, a to ve výši 206,8 % pro délku splácení 53 týdnů. Z čl. 5 smluvních podmínek smlouvy vyplývá, že splátky se nejprve započítávají na souhrnný poplatek, po jeho úplném zaplacení na vlastní částku půjčky.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 6. 2015 a z přílohy číslo soud zjistil, že společnost právnická osoba postoupila žalovanou pohledávku právnická osoba S. à.r.l.

5. Z oznámení ze dne 25. 6. 2015 vyplynulo, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na základě smlouvy ze dne 19. 6. 2015. Oznámení bylo předáno k doručení žalovanému dne 16. 7. 2015, jak vyplývá z poštovního podacího archu.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 soud zjistil, že právnická osoba S. à.r.l. postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni.

7. Z oznámení ze dne 13. 9. 2018 vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni. Oznámení bylo předáno k doručení žalovanému dne 19. 9. 2018, jak vyplývá z poštovního podacího archu.

8. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 11. 9. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne 12. 9. 2023, jak vyplývá z podacího archu.

9. O skutkovém stavu lze uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 30 000 Kč a ten se zavázal půjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek 20 880 Kč, celkem tedy 50 880 Kč, a to vše v 53 týdenních splátkách po 960 Kč. Pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy o půjčce byla postoupena žalobkyni.

10. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu již za účinnosti nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), postupoval soud podle § 3028 odst. 3 tohoto zákona, podle kterého se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Jelikož mezi stranami nebylo toto ujednáno, postupoval soud podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“).

11. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o půjčce podle § 657 a násl. obč. zák, která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 51a a násl. obč. zák.).

12. Podle § 657 obč. zák. platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

13. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. bylo možno při půjčce peněžité dohodnout úroky.

14. Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesměl bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.).

15. Podle § 39 obč. zák. byl neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

16. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesměly obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

17. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o půjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy.

18. Dle přesvědčení soudu je tento souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvu o půjčce podepsal, a to dokonce i v situaci, kdy v předtištěné (formulářové) smlouvě o půjčce uvedl, že porozuměl všem ustanovením smlouvy, že smlouva představuje jeho svobodnou vůli a že nebyla uzavřena pod hrozbou nebo nátlakem nebo v tísni za nápadně nevyhovujících podmínek. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 69,6 % (za 1 rok) z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako RPSN uvedené ve výši 206,8 %. V době uzavření úvěrové smlouvy, tj. v květnu 2009 totiž činila RPSN korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu 13,52 % ročně.

19. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček.

20. Podle názoru soudu by tato částka měla představovat maximálně 30 % z půjčené částky, a to právě pro případ splácení ve lhůtě jednoho roku. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku ve výši 30 % z půjčky, tj. 9 000 Kč, tak žalovanému zbývá k úhradě částka 8 797,26 Kč (30 000 Kč jistina půjčky + 9 000 Kč soudem přiznaný souhrnný poplatek – 30 202,74 Kč zaplacených žalovaným na celý souhrnný poplatek a částečně na jistinu). Ve zbylé části 11 880 Kč však soud již shledává tento nárok neoprávněný, a proto ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 30 % poskytnuté půjčky, soud považuje dle § 39 obč. zák. za neplatné.

21. S ohledem na výše uvedené soudu proto nezbylo, než podané žalobě vyhovět částečně, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovaného uhradit žalobkyni 8 797,26 Kč.

22. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je ve smyslu § 517 odst. 2 obč. zák. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dosud neuhrazené jistiny půjčky ve výši 8 797,26 Kč, výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení je žalobcem stanoveno od doby účinnosti první smlouvy o postoupení pohledávek, tedy ode dne 2. 7. 2015.

23. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 11 880 Kč s příslušenstvím.

24. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 828 Kč dle položky 2 bod 1. písm. c) Sazebníku soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřuje soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku z žalované částky 20 677,26 Kč, tedy do výše 1 034 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku III. povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 206 Kč.

25. Ve sporu byla převážně úspěšný žalovaný a měl by tak dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na poměrnou náhradu nákladů, které účelně vynaložil. Žalovaný však žádné náklady řízení neúčtoval a podle obsahu spisu mu ani žádné nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

26. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.