3 C 120/2022

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Kopeckou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 7 671 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7 671 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z 7 671 Kč od 14. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 4 273 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 18. 5. 2022 domáhala po žalované zaplacení 7 671 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 23. 3. 2018 uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 35 000 Kč. Z důvodu prodlení žalované s řádným splácením poskytnutého úvěru po dobu 65 dnů došlo k zesplatnění celého úvěru a nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru. Žalované bylo zesplatnění úvěru oznámeno dopisem ze dne 28. 8. 2018. Dlužná částka ke dni zesplatnění činila 41 316,57 Kč. Žalovaná však přes výzvy žalobkyně svůj závazek z úvěrové smlouvy neplnila, proto žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, na jejímž základě byl vydán rozsudek ze dne 12. 9. 2019, č. j. 6 C 148/2019-49, kterým byla žalované mimo jiné uložena povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu dle čl. 6 a 6.5. smlouvy ve výši 998 Kč a 8 831 Kč. Posledně uvedená částka představovala smluvní pokutu dle čl. 6 smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 41 316,57 Kč za období od prodlení žalované s novou jistinou úvěru do 28. 5. 2019. Prodlení žalované s úhradou nové jistiny úvěru však po datu 28. 5. 2019 trvalo i nadále, proto žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 7 671 Kč představujících 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru ve výši 32 467,57 Kč i za následující období, a to od 29. 5. 2019 do 27. 4. 2022. Žalovaná byla předžalobní výzvou ze dne 27. 4. 2022 vyzvána k zaplacení uvedené smluvní pokuty, avšak bezúspěšně.

2. Při jednání soudu dne 6. 10. 2022 žalobkyně na podané žalobě setrvala.

3. Žalovaná uvedla, že si je vědoma, že má vůči žalobkyni dluh specifikovaný v žalobě. Tento dluh chce zaplatit, nicméně není schopna jej uhradit hned s ohledem na svoji nepříznivou finanční situaci. Má příjem z invalidního důchodu ve výši 14 284 Kč měsíčně, z něhož jsou prováděny srážky ve výši 2 330 Kč měsíčně, což doložila oznámeními České správy sociálního zabezpečení. Na úhradu bydlení vynaloží přes 10 000 Kč. Má více dluhů, které není schopna hradit, proto navázala spolupráci s organizací Člověk v tísni, která žalované pomůže s řešením její finanční situace insolvencí.

4. Z listinných důkazů předložených účastníky soud zjistil následující závěr o skutkovém stavu:

5. Mezi účastníky byla dne 23. 3. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 35 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 2 338 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 108,84 % ročně. V čl. 6 smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každé prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 30 dnů. Pro případ prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů byla ujednáno automatické zesplatnění úvěru (čl. 6) s tím, že se celá dosud neuhrazená jistina úvěru a veškeré dosud neuhrazené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru (čl. 6). Pro případ prodlení žalované s úhradou nové jistiny úvěru byla sjednána povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. O zesplatnění úvěru žalobkyně vyrozuměla žalovanou dopisem ze dne 28. 8. 2018. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 12. 9. 2019, č. j. 6 C 148/2019-49, byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni dosud neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 32 467 Kč spolu se smluvní pokutou ve výši 998 Kč dle čl. 6 smlouvy, náklady spojenými s prodlením žalované ve výši 600 Kč a běžící úrok a zákonný úrok z prodlení. Dále soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 8 831 Kč, představujících smluvní pokutu dle čl. 6 smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru 32 457 Kč od 20. 8. 2018 do 28. 5. 2019. Rozsudek nabyl právní moci dne 16. 10. 2019. Dle shodného tvrzení účastníků žalovaná nezaplatila žalobkyni dlužnou jistinu úvěru ani zčásti ani do 27. 4. 2022. Předžalobní výzvou své právní zástupkyně ze dne 27. 4. 2022 proto žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované smluvní pokuty ve výši 7 671 Kč s upozorněním, že v případě nezaplacení do 15 dnů od odeslání této výzvy bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 27. 4. 2022.

6. Po právní stránce soud posuzoval spor jako spor ze smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle citovaných ustanovení platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 35 000 Kč, který žalovaná žalobkyni řádně nesplácela ani jej žalobkyni jednorázově nevrátila po zesplatnění úvěru z důvodu prodlení se splácením. Žalovaná na dlužnou jistinu úvěru ve výši 32 467 Kč od jejího zesplatnění do 27. 4. 2022 nic neuhradila. Řádné a včasné zaplacení dlužné jistiny úvěru bylo utvrzeno smluvními pokutami podle § 2048 a násl. o. z., jejichž výše byla smluvními stranami ujednána na 449 Kč za každé prodlení s úhradou splátek (čl. 6) a dále na 0,1 % denně z dlužné zesplatněné jistiny úvěru (čl.

6. úvěrové smlouvy). Žalobkyni již byla pravomocně přisouzena smluvní pokuta za prodlení s úhradou splátek ve výši 998 Kč dle čl. 6 smlouvy a dále smluvní pokuta dle čl. 6. smlouvy za prodlení s úhradou zesplatněné jistiny ve výši 8 831 Kč odpovídající 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru 32 467 Kč od 20. 8. 2018 do 28. 5. 2019. Nyní žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty za následující období trvání prodlení žalované se zaplacením zesplatněné jistiny úvěru, tj. smluvní pokutu ve výši 7 671 Kč představující 0,1 % denně z 32 467,57 Kč od 29. 5. 2019 do 27. 4. 2022.

8. Institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků utvrzení dluhu, jehož smyslem a účelem je donutit dlužníka pod pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění dluhu. Otázku výše sjednané smluvní pokuty je třeba posuzovat vždy individuálně, podle okolností každého konkrétního případu. Je nutné, aby výše sjednané smluvní pokuty byla přiměřená výši a významu zajišťovaného dluhu.

9. Při posouzení přiměřenosti požadované smluvní pokuty soud přihlédl k § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 122 odst. 2 a 3 tohoto zákona uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

10. V daném případě výše žalované smluvní pokuty vyhovuje omezením stanoveným v § 122 odst. 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % denně a současně souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nepřevyšuje součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru (35 000 Kč x 0,5 = 17 000 Kč). Žalobkyni již byly přisouzeny smluvní pokuty ve výši 998 Kč a 8 831 Kč a z důvodu přetrvávajícího prodlení žalované s úhradou jistiny tak má žalobkyně nárok na zaplacení zbývající části smluvní pokuty ve výši 7 671 Kč (998 Kč + 8 831 Kč + 7 671 Kč = 17 000 Kč).

11. Nutno podotknout, že smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z 32 467 Kč od 29. 5. 2018 do 27. 4. 2022 činí 34 577,36 Kč, pokud tedy žalobkyně požadovala zaplacení podstatně nižší smluvní pokuty v částce 7 871 Kč, je z tohoto důvodu nepodstatné, že žalobkyně počítala smluvní pokutu z 32 467,57 Kč namísto 32 467 Kč, když smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z 32 467,57 Kč od 29. 5. 2018 do 27. 4. 2022 činí 34 577,96 Kč.

12. Žalovaná netvrdila ani prokázala, že dlužnou smluvní pokutu ve výši 7 671 Kč již uhradila. Soud proto podané žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 7 671 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení.

13. Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru vyplývá z § 1970 o. z., jeho výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění.

14. Na tomto rozhodnutí nemohlo nic zvrátit tvrzení žalované, že hodlá svoji nepříznivou finanční situaci řešit v insolvenčním řízení. Relevantní by bylo ve smyslu § 140a insolvenčního zákona pouze, pokud by v době rozhodování soudu již bylo insolvenční řízení zahájeno a byl zjištěn úpadek žalované.

15. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a přísluší jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za převzetí zastoupení, předžalobní upomínku a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 200 Kč, třemi paušálními náhradami po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky, odměnou za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 bodem 4. téže vyhlášky za účast u jednání ve výši 1 500 Kč, paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 14 odst. 5 písm. b) téže vyhlášky, cestovným ve výši 364,50 Kč (na trase obec – obec a zpět při délce cesty 52 km, průměrné spotřebě motorové nafty 4,9 l /100 km v ceně 47,10 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. a náhrady ve výši 4,7 Kč/km dle téže vyhlášky), náhradou za ztrátu času ve výši 200 Kč za 2 započaté půlhodiny po 100 Kč podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí 4 273 Kč Tyto náklady řízení v celkové výši 4 273 Kč je žalovaná povinna nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

16. Lhůtu k plnění povinností uložených tímto rozsudkem soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku, neboť nedospěl k závěru, že jsou u žalované dány mimořádné důvody pro stanovení lhůty k plnění delší. Soud přihlédl zejména k tomu, že žalovaná po podání žaloby ani v průběhu soudního řízení neprojevila žádnou konkrétní snahu, která by svědčila o tom, že je ochotna plnit dlužnou částku dobrovolně, dosud neuhradila nic ani na dlužnou jistinu úvěru přisouzenou předchozím rozhodnutím ve věci 6 C 148/2019 a nenavrhla ani konkrétní výši měsíční splátky, kterou by byla schopna splácet. Navíc uvedla, že je ve špatné finanční situaci, z jejího měsíčního příjmu jí zbývá jen minimální částka a má více dluhů, které není schopna hradit. Za této situace by bylo umožnění splátek pouze neodůvodněným zvýhodněním žalované na úkor žalobkyně, která by tak byla zkrácena v právu domáhat se co nejdříve úhrady přisouzených částek prostřednictvím exekuce či výkonu rozhodnutí, pokud by tyto nebyly žalovanou zaplaceny dobrovolně. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.) Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí či exekuci.