3 C 127/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudkyní Mgr. Radkou Beranovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno bytem Adresa žalovaného o zaplacení 29 708 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 16 258 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z 27 720 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 377 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 10. 6. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení 29 708 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi účastníky byla dne 14. 1. 2025 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč dne 14. 1. 2025 převodem na jeho bankovní účet č. č. účtu. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného z informací získaných od žalovaného o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného a nahlédnutím do relevantních databází. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč a poplatek za jejich poskytnutí ve výši 5 720 Kč do 13. 2. 2025. Žalovaný se dostal do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem pouze 8 550 Kč, které žalobkyně započetla na smluvní pokutu. Žalobkyni proto vznikl nárok na zaplacení účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč za odeslání písemných výzev dne 20. 2. 2025, 27. 2. 2025, 6. 3. 2025 a 15. 3. 2025 a na zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 538 Kč představující 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru ode dne následujícího po jeho splatnosti dne 14. 2. 2025 do dne vyhotovení žaloby dne 8. 6. 2026, přičemž tato částka byla ponížena částečnou úhradou žalovaného na výši 1 988 Kč. Žalovanou částku žalovaný nezaplatil ani po předžalobní výzvě odeslané dne 7. 5. 2026. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 22 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 720 Kč spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, smluvní pokutou ve výši 1 988 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny úvěru a poplatku od 14. 2. 2025 do zaplacení.

2. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 23. 6. 2026, č. j. 3 C 127/2026-9, aby do 15 dnů od doručení sdělila, jakým konkrétním způsobem před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného a na základě jakých konkrétních skutečností, zejména jak ověřovala výši pravidelných příjmů a výši výdajů žalovaného a jeho platební morálku. Současně soud žalobkyni vyzval, aby předložila k těmto tvrzením důkazy (například výpisy z účtu žalovaného, pracovní smlouvu, výplatní pásky, potvrzení a výsledky lustrace v registrech dlužníků). Žalobkyně byla také poučena ve smyslu § 118a o. s. ř. o tom, že nebudou-li žalobní tvrzení řádně doplněna a soudu nebudou předloženy důkazy k prokázání popsaných rozhodných skutečností, vystavuje se riziku přinejmenším částečného neúspěchu ve věci.

3. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že dotazem na žalovaného zjistila, že žalovaný je zaměstnaný na plný úvazek s čistým měsíčním příjmem ve výši 37 000 Kč u právnická osoba, na dobu neurčitou, přičemž je zaměstnán po dobu do jednoho roku. Z příchozích transakcí z Kontomatiku byla zjištěna čistá mzda žalovaného v listopadu 2024 ve výši 49 173 Kč. Dotazem na žalovaného bylo dále zjištěno, že jeho měsíční výdaje činí 15 000 Kč, je svobodný, nemá nezletilé děti, bydlí v podnájmu. Žalovaným tvrzená výše výdajů byla vyšší než částka nezabavitelného minima ve výši 13 027 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti tedy žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 49 173 Kč a výdajů ve výši 15 000 kč. Rozdíl mezi příjmy a výdaji činil 34 173 Kč, přičemž žalovaný měl na základě smlouvy vrátit 27 720 Kč, což je částka, která se s rezervou 6 453 Kč nachází v limitu 34 173 Kč. Z posouzení úvěruschopnosti nevyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr v poskytnuté výši splatit.

4. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.

5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“).

6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

7. Z protokolu o lustraci v insolvenčním a exekučním rejstříku ze dne 14. 1. 2025 vyplynulo, že žalobkyně lustrovala žalovaného v těchto rejstřících v době před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Žalovaný neměl v uvedených rejstřících žádný záznam.

8. Z příchozích transakcí z Kontomatiku žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl dne 14. 11. 2024 příjem od Správy železnic s. o. ve výši 49 173 Kč.

9. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 14. 1. 2025 bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč převodem na jeho bankovní účet č. č. účtu a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 720 Kč nejpozději do 13. 2. 2025. Pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru a poplatku byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Poplatek za jednu písemnou upomínku/výzvu k úhradě činil 500 Kč. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně.

10. Z výpisů z účtu žalobkyně a protokolu o vlastnictví účtu vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč dne 14. 1. 2025 převodem na jeho bankovní účet č. č. účtu. Stejné informace pak vyplynuly i ze zprávy právnická osoba. ze dne 2. 7. 2026.

11. Z upomínek ze dne 20. 2. 2025, 27. 2. 2025, 6. 3. 2025 a 15. 3. 2025 vyplynulo, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky dle předmětné úvěrové smlouvy.

12. Z výzvy ze dne 7. 5. 2026 bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzývala žalovaného k zaplacení žalované částky do tří dnů s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne 8. 5. 2026, jak plyne z podacího lístku.

13. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 14. 1. 2025 úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 22 000 Kč. Poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 5 720 Kč se žalovaný zavázal vrátit do 13. 2. 2025. Pro případ prodlení se splácením se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a poplatky za odeslání upomínek po 500 Kč. Žalovaný byl k úhradě dluhu po splatnosti vyzván čtyřmi upomínkami. Žalovaný na svůj dluh zaplatil 8 550 Kč, které žalobkyně započítala na smluvní pokutu. Žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzývala žalovaného k zaplacení žalované částky, avšak neúspěšně.

14. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

20. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

21. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

22. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč na základě úvěrové smlouvy ze dne 14. 1. 2025.

23. Soud předně hodnotil, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru dostála povinnosti důkladně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Při tomto posouzení je třeba vycházet nejen z toho, zda poskytovatel získal určité informace o spotřebiteli, ale též z jejich obsahu, spolehlivosti, úplnosti a přiměřenosti povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru. Poskytovatel smí úvěr poskytnout jen tehdy, nevzniknou-li na základě takového posouzení důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

24. Žalobkyně předložila potvrzení o lustraci žalovaného v insolvenčním a exekučním rejstříku a údaj o jedné příchozí platbě na bankovní účet žalovaného od jeho zaměstnavatele ve výši 49 173 Kč za listopad 2024. Těmito listinami bylo prokázáno, že žalovaný nebyl ke dni uzavření smlouvy evidován v uvedených veřejných rejstřících a že v listopadu 2024 obdržel označenou platbu. Z těchto důkazů však bez dalšího neplyne pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného, jeho dlouhodobá stabilita ani výše jeho ostatních závazků a pravidelných výdajů.

25. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný pracoval u právnická osoba, na dobu neurčitou, že měl čistý měsíční příjem 37 000 Kč, měsíční výdaje 15 000 Kč, žádné vyživovací povinnosti a další závazky neměl, vychází z informací získaných od žalovaného. Žalobkyně však nepředložila pracovní smlouvu, potvrzení zaměstnavatele, výplatní pásky, výpisy z účtu za delší období ani jiný důkaz, z něhož by bylo možno ověřit trvalost a skutečnou výši příjmů žalovaného, jeho pravidelné náklady, popřípadě jeho existující úvěrové a jiné závazky.

26. Jednorázově doložená příchozí platba za listopad 2024 sama o sobě nemůže spolehlivě prokázat pravidelný disponibilní příjem žalovaného ani to, že tento příjem mohl žalovaný očekávat i v době splatnosti celého úvěru. Nebylo rovněž doloženo, z jakých konkrétních údajů žalobkyně zjistila výši výdajů žalovaného, zda žalovaný splácel jiné dluhy a jak plnil své dosavadní závazky. Lustrace v insolvenčním a exekučním rejstříku mohla být jedním z podkladů posouzení, nemohla však nahradit ověření konkrétních údajů o příjmech, výdajích, závazcích a platební morálce žalovaného.

27. Žalobkyně tak při hodnocení úvěruschopnosti vycházela z nedostatečně ověřených podkladů. Nadto považovala za dostatečné, že rozdíl mezi deklarovaným příjmem 49 173 Kč a deklarovanými výdaji 15 000 Kč převyšoval částku 27 720 Kč, kterou měl žalovaný uhradit jednorázově do třiceti dnů od poskytnutí úvěru. Takový závěr však nezohledňuje, že šlo o splatnost celé dlužné částky v jediné splátce a že podklady, z nichž žalobkyně dovozovala výši příjmů a výdajů, nebyly úplné a dostatečně ověřené. V této souvislosti je také nutné poznamenat, že informace získané pouze od spotřebitele nejsou pro účely naplnění povinnosti řádně přezkoumat jeho úvěruschopnost dostatečné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

28. Soud proto uzavírá, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně a na základě dostatečných objektivních zdrojů přezkoumat schopnost žalovaného řádně a včas splácet předmětný úvěr podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k této neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti v souladu s citovaným ustanovením, tedy i bez návrhu žalovaného.

29. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy lze žalobkyni přiznat pouze právo na zaplacení poskytnutých peněžních prostředků, které jí žalovaný dosud nevrátil, a to z titulu práva na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč a žalovaný jí dosud vrátil 8 550 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni zbývajících 13 450 Kč ve smyslu § 2993 o. z.

30. Ve zbývající části ohledně 16 258 Kč s příslušenstvím soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy žalobkyně nemá právo na žádné úroky ani na smluvní pokuty či ve smlouvě upravené náklady spojené s uplatněním pohledávky. Žalobkyni nebyl přiznán ani požadovaný zákonný úrok z prodlení s ohledem na shora citované závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení.

31. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 1 109 Kč. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku z žalované částky 29 708 Kč bez příslušenství do výše 1 486 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku III. povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 377 Kč.

32. V řízení byl žalovaný úspěšný ohledně 16 258 Kč (částka, pro kterou byla žaloba zamítnuta) a žalobkyně byla úspěšná ohledně 13 450 Kč (částka, ohledně které bylo žalobě vyhověno). Žalovaný byl tedy úspěšnější (55 %) než žalobkyně (45 %) a měl by tedy podle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo zaplacení 10 % náhrady nákladů řízení, které mu účelně vznikly v souvislosti s bráněním práva. Žalovaný však žádné náklady řízení neúčtoval a podle obsahu spisu mu ani žádné nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

33. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, a to prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuci. Povinnost zaplatit soudní poplatek, která byla žalobkyni uložena ve výroku III. tohoto rozsudku, žalobkyně splní zaplacením na bankovní účet Okresního soudu ve Svitavách č. 3703-424591/0710, VS 0311012726. Nesplní-li žalobkyně povinnost, která jí byla uložena ve výroku III. tohoto rozsudku bude tato povinnost předána k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.