3 C 132/2023

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Beranovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 16 959,29 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12 957 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších 4 002,29 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně 16 959,29 Kč od 25. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 275 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. 10. 2023 domáhala po žalované zaplacení 16 959,29 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne 24. 11. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaná postupně čerpala úvěr ve výši 12 957 Kč. Žalovaná měla úvěr splatit nejpozději dne 24. 12. 2022 spolu s poplatkem za službu informační SMS servis ve výši 29 Kč a s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 973,29 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Ke dni podání žaloby sestává dlužná částka z neuhrazené jistiny ve výši 12 957 Kč, poplatku za službu informační SMS servis ve výši 29 Kč a z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 973,29 Kč, celkem tedy ve výši 16 959,29 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 16 959,29 Kč od 25. 12. 2022 do zaplacení. Žalobkyně dále v žalobě uvedla, že se řádně zabývala úvěruschopností žalované.

2. Usnesením ze dne 7. 12. 2023, č.j. 3 C 132/2023-40, soud písemně vyzval žalobkyni, aby doplnila svá žalobní tvrzení v tom směru, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“), a současně aby žalobkyně předložila důkazy k prokázání toho, že tuto zákonnou povinnost žalobkyně skutečně splnila. Žalobkyni také konkrétně instruoval o tom, jakým způsobem má splnění této zákonné povinnosti doložit, a sdělil jí, že na podkladě jí doposud předložených důkazů nelze uzavřít, že by před poskytnutím úvěru žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalované tento úvěr řádně a včas splatit. Žalobkyni současně poučil v souladu s § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), o tom, že pokud svá žalobní tvrzení řádně nedoplní a rovněž soudu nepředloží požadované důkazy k prokázání splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované, bude žaloba přinejmenším zčásti zamítnuta.

3. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila.

4. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dne 19. 2. 2024 a na shora uvedenou výzvu žádným způsobem nereagovala. Žalované bylo zasláno usnesení s výzvou k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a s poučením, že v případě nevyjádření se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k doručené žalobě a uvedené výzvě ve věci nevyjádřila.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 24. 11. 2022 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše 13 000 Kč, a to s postupným čerpáním dle žádosti žalované převodem na její bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit do 24. 12. 2022, a to spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 510 Kč a s poplatkem za službu informační SMS servis ve výši 29 Kč měsíčně. RPSN při čerpání celého úvěrového limitu činila 1 732,08 %. Součástí smlouvy byl i sazebník, všeobecné obchodní podmínky a prohlášení dlužníka o stávajících závazcích, ve kterém žalovaná uvedla, že uvedla veškeré, úplné a pravdivé informace o svých finančních závazcích.

6. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že na účet žalované uvedený ve smlouvě byla celkem vyplacena částka 12 957 Kč (dne 25. 11. 2022 částka 3 000 Kč, dne 25. 11. 2022 částka 1 000 Kč, dne 25. 11. 2022 částka 2 000 Kč, dne 25. 11. 2022 částka 1 500 Kč, dne 25. 11. 2022 částka 1 500 Kč, dne 26. 11. 2022 částka 1 357 Kč a dne 28. 11. 2022 částka 2 600 Kč).

7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . ze dne 24. 11. 2022 soud zjistil, že žalovaná do formuláře uvedla, že celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti činí 4, přičemž z toho pouze dvě osoby mají příjem a dvě nemají. Výši pravidelných měsíčních výdajů na půjčky uvedla ve výši 1 200 Kč, a měsíční náklady na bydlení ve výši 3 500 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 1 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 500 Kč. Žalovaná dále uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 15 000 Kč. Rezervu pro výdaje uvedla ve výši 700 Kč. Vypočítané minimální výdaje tak činí 6 270 Kč a disponibilní příjem činí 8 700 Kč. Žalobkyně tak vyhodnotila posouzení úvěruschopnosti žalované jako úspěšné.

8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 11. 9. 2023 vzal soud za prokázané, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení žalované částky s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Z poštovního podacího lístku soud zjistil, že zásilka byla podána na poštu dne 11. 9. 2023.

9. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně postupně poskytla žalované v době trvání smlouvy peněžní prostředky v celkové výši 12 957 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit dne 24. 12. 2022 spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 973,29 Kč a s poplatkem informační SMS servis ve výši 29 Kč.

10. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, zatímco úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastnicemi došlo uzavřením smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. ke vzniku závazkového právního vztahu. Předmětná smlouva o úvěru vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZSÚ, přičemž byla uzavřena již za účinnosti novely č. 96/2022 Sb., která s účinností od 29. 5. 2022 zakotvila v § 87 odst. 1 větě prvé ZSÚ sankci absolutní neplatnosti pro smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené v případech, kdy poskytovatel úvěru nedostojí své zákonné povinnosti obsažené v § 86 odst. 1 ZSÚ a neposoudí řádně úvěruschopnost spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr řádně a včas splatit. Podle § 87 odst. 1 věty druhé ZSÚ soud má povinnost k případné neplatnosti přihlédnout i bez návrhu. Soud má po provedeném dokazování za to, že žalobkyně své shora uvedené povinnosti nedostála, neboť si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalované úvěr splácet, když vycházela pouze z tvrzení žalované.

18. Předně je třeba zdůraznit, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran prokázání toho, že před uzavřením smlouvy řádně splnila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 věty prvé ZSÚ, tedy povinnost posoudit, zda nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit, v řízení stíhalo žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru. Evropský soudní dvůr dospěl v rozsudku CA Consumer Finance, C-449/13, k závěru, že důkazní břemeno nese poskytovatel úvěru, neboť spotřebitel jednak zpravidla nemá přístup k dokumentaci posouzení své úvěruschopnosti, kterou si uchovává poskytovatel úvěru, zejména však ve většině případů nemá odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. Těmito znalostmi by naopak dozajista měl disponovat poskytovatel úvěru jakožto podnikatel a profesionál v oboru (blíže viz závěry obsažené v komentáři k § 86 ZSÚ in Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, dostupném v právním systému Beck-online).

19. Odpověď na otázku, jakým způsobem by měl poskytovatel úvěru postupovat při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, poskytuje v obecné rovině ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ, podle něhož má poskytovatel úvěru vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů, přičemž hodnotu majetku má zohlednit pouze za předpokladu, že dle smlouvy o spotřebitelském úvěru má být úvěr částečně nebo zcela splacen výnosem z prodeje takového majetku a nikoliv pravidelnými splátkami, případně za situace, kdy z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na výši jeho příjmů. Je však třeba mít na paměti, že zmíněné ustanovení pouze akcentuje nejdůležitější kritéria při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, rozhodně však dostatečným způsobem nekonkretizuje veškeré podstatné aspekty daného procesu. V této souvislosti se sluší znovu odkázat na závěry již shora citované komentářové literatury. Podle ní se například s požadavkem odborné péče může jen těžko slučovat postup poskytovatele, který si neověří, zda spotřebitel není již v době posuzování úvěruschopnosti v úpadku, a to jednak pomocí insolvenčního rejstříku, jednak pomocí tzv. negativních registrů klientských informací, tedy databází vedených podle § 20z zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, které obsahují informace o závazcích spotřebitelů, u nichž došlo k prodlení. Pokud je totiž spotřebitel již delší dobu v prodlení s úhradou závazků více věřitelům, pak to prakticky s jistotou vylučuje jeho schopnost splácet jakékoliv další závazky. Poskytovatel by si tedy informace z negativního registru klientských informací měl opatřit v zásadě vždy. Zmíněnými registry jsou zejména registr SOLUS zájmového sdružení právnických osob, Bankovní registr klientských informací společnosti CBCB – Czech Banking Credit Bureau, a.s., a Nebankovní registr klientských informací CNCB, z. s. p. o. Samozřejmě se nabízí rovněž možnost lustrace v rejstříku zahájených exekucí, z něhož lze nepochybně rovněž zjistit údaje o případné špatné platební morálce žalovaného ve vztahu k jeho dřívějším závazkům.

20. V posuzované věci žalobkyně k podané žalobě nedoložila jediný důkaz, který by svědčil o tom, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalobkyní jakkoliv ověřována schopnost žalované tento úvěr splatit. Smlouva o úvěru sice obsahuje prohlášení žalované, že uvedla veškeré, úplné a pravdivé informace o svých finančních závazcích, jak vyplývá i z předloženého výpisu o posouzení úvěruschopnosti. Zda k takovému posouzení skutečně došlo, žalobkyně však nejenže neprokázala, ale ani netvrdila. Toto neučinila ani na základě poučení, které jí soud poskytl v souladu s § 118a o. s. ř. Na výzvu soudu žalobkyně nijak nereagovala. Žalobkyně tedy netvrdila, natož aby prokázala, že k prověření žalované ve veřejných registrech skutečně došlo. Za této situace soud nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k prokázání splnění povinnosti obsažené v § 86 odst. 1 ZSÚ. Předmětnou smlouvu o úvěru tedy bylo nutné posoudit jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ. K této neplatnosti soud v souladu s § 87 odst. 1 větou druhou ZSÚ přihlédl z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalované.

21. Důsledkem neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru je podle § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ to, že žalovaná jakožto spotřebitel je povinna vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu úvěru, a to navíc v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná v řízení netvrdila, natož aby prokázala, že na svůj dluh z předmětné smlouvy žalobkyni čehokoliv uhradila. Soud tedy vyšel z toho, že skutečně neuhradila ničeho, jak vyplývá z podané žaloby. Uložil tedy žalované povinnost uhradit žalobkyni dlužnou jistinu úvěru ve výši 12 957 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

22. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 4 002,29 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně 16 959,29 Kč od 25. 12. 2022 do zaplacení, soud podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to i ve vztahu k žalobkyní požadovanému úroku z prodlení. Důsledkem absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je totiž mimo jiné i to, že soud tímto rozhodnutím nově stanoví lhůtu splatnosti dlužné jistiny úvěru tak, aby tato odpovídala ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ, tedy možnostem žalované její dluh žalobkyni splatit. Za této situace přitom nelze uvažovat o tom, že by se již žalovaná ocitla v prodlení, neboť doposud nenastala splatnost pohledávky. Žalobkyni tedy logicky nárok na zaplacení úroku z prodlení dosud nemohl vzniknout (srov. § 1970 o. z.).

23. Předmětem řízení byl nárok na zaplacení 16 959,29 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 12 957 Kč, naopak co do částky 4 002,29 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci tak činí 76 % ku 24 % ve prospěch žalobkyně, které tak ve smyslu shora citovaného ustanovení svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 52 % (76 % - 24 % = 52 %). Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, odměnou ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 300 Kč; třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 2 452 Kč. Z takto vypočtené výše nákladů řízení žalobkyni přísluší 52 %, tj. částka 1 275 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost nahradit příslušnou část nákladů tohoto řízení žalobkyni k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.),