3 C 145/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudkyní Mgr. Radkou Beranovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 39 740,97 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 39 740,97 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 170,40 Kč, úrokem ve výši 12,75 % ročně z 38 140,97 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 055,52 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z 39 740,97 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně zaplatit 4 494 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23. 6. 2025 domáhala po žalované zaplacení 39 740,97 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi účastníky byla dne 16. 9. 2024 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované zejména kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích, výpočtem tzv. MLS (posouzením příjmové a výdajové stránky) a zjišťováním kreditního skóre klienta. Sjednaný úvěrový rámec činil 38 141 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná načerpala úvěr ve výši 41 030,80 Kč a na poskytnutý úvěr celkem zaplatila 4 396 Kč. Žalovaná se však dostala do prodlení se splácením poskytnutého úvěru, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 20. 3. 2025. Po zesplatnění žalovaná nezaplatila nic. Dlužná částka tak činí 39 740,97 Kč a sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 38 140,97 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč (dva poplatky po 300 Kč za měsíc vymáhání) a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč (dvě smluvní pokuty za prodlení žalované s úhradou splátky po 500 Kč). Dále žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 170,40 Kč, představující součet zbylých nesplacených úroků vynesených v jednotlivých splátkách do zesplatnění úvěru a obchodního úroku z jistiny ode dne následujícího po dni zesplatnění 21. 3. 2025 do dne sepsání žaloby dne 23. 6. 2025 ve výši 26,28 % ročně za prvních 90 dnů prodlení, dále zaplacení úroku dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. ve výši 12,75 % ročně od 24. 6. 2025 do zaplacení z dlužné jistiny úvěru, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 055,52 Kč, počítaného ve výši 12 % ročně od 15. dne po zesplatnění úvěru do dne sepisu žaloby z dlužné jistiny, poplatků a smluvních pokut a běžící zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně od 24. 6. 2025 do zaplacení z částky 39 740,97 Kč.

2. Dne 2. 9. 2025 žalobkyně doplnila, že v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovanou lustrovala v registrech SOLUS, NRKI a CEE, přičemž v registru SOLUS nebyl nalezen žádný závazek po splatnosti, v registru NRKI byla žalovaná nalezena s pozitivním hodnocením a v registru CEE nebyla nalezena. Žalobkyně si vyžádala od žalované výpis z účtu za období od 15. 7. 2024 do 16. 9. 2024, ze kterého byla ověřena výše jejích příjmů a výdajů. Žalovaná při kontraktačním procesu s žalobkyní uvedla, že jejím zaměstnavatelem je společnost , právnická osoba, , , adresa, , IČO: , IČO, . Od této společnosti žalované v předmětné době výpisu však nepřišly platby, jelikož si žalovaná nechala posílat příjem na jiný bankovní účet. Žalobkyně tedy z vyžádaného ověřila výdaje žalované. Z předmětného výpisu z bankovního účtu rovněž vyplývá, že žalovaná v době výpisu disponovala nad rámec již uvedeného finančními prostředky ve výši nejméně 85 000 Kč. Tuto částku ovšem žalobkyně do výpočtu MLS nezahrnula. Prostřednictvím výpisu si žalobkyně ověřila výdaje žalované, mezi nimi například výdaje na stravu (např. Qanto, Kaufland, Albert, Penny, McDonald, KFC, Lidl, aj.), služby (DPP), elektroniku (Planeo Elektro, Datart), léky (Syn Lékárna), dopravu (např. e-dalnice, Mol, Orlen), ošacení (Shein, Terranova, New Yorker, Sinsay), drogerii (DM drogerie) či telekomunikační služby (T-Mobile). K výdajům žalobkyně dále podotkla, že z výpisu jsou zjevné také tzv. zbytné a jednorázové výdaje, jako např. Steam Games, trafika GECO, Don Pealo, Spotify, platby za virtuální služby Apple, aj., o kterých lze předpokládat, že mohou být v návaznosti na převzetí úvěrového závazku po dobu jeho splácení omezeny (viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 17 Co 152/2019). O řádném posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím předmětného úvěru svědčí mimo jiné skutečnost, že se žalovaná dle zprávy NRKI za dobu trvání závazků nedostala do prodlení se splácením svých závazků. Platební morálka žalované byla proto na velmi vysoké úrovni. Pokud následně došlo ke změně poměrů žalované, nemohlo toto již být zapříčiněno nedostatečným prověřením její úvěruschopnosti.

3. Žalovaná se k řádně doručené žalobě a jejímu doplnění přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila.

4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.).

5. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

6. Z karty klienta vyplynulo, že žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnost žalované z informací od žalované, který ke svým poměrům uvedla, že žije s druhem v pronajaté nemovitosti, má jedno dítě, je zaměstnaná s příjmem ve výši 19 500 Kč. Příjem ostatních členů domácnosti činí 40 000 Kč. Měsíční výdaje domácnosti uvedla ve výši 11 000 Kč.

7. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta vyplynulo, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z údajů k žalované uvedených v kartě klienta. Přitom po odečtení příjmu žalované ve výši 19 500 Kč a výdajů sestávajících z životního minima dospělých členů domácnosti, splátek jiným společnostem z NRKI ve výši 4 882 Kč, bufferu MLS ve výši 100 Kč a splátky na sjednávaný úvěr u žalobkyně měla žalované měsíčně zbývat částka 6 963 Kč. Při výpočtu MLS domácnosti ve výši 29 794 Kč bylo vycházeno z příjmů žalované ve výši 19 500 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 40 000 Kč a z výdajů na splátky jiným společnostem ve výši 4 882 Kč, normativní náklady na bydlení ve výši 11 704 Kč, životní minimum členů domácnosti 11 560 Kč a splátku schváleného úvěru u žalobkyně ve výši 1 560 Kč.

8. Z výpisu z NRKI vyplynulo, že v době žádosti o úvěr žalovaná splácela celkem tři úvěry s celkovou měsíční splátkou ve výši 4 841 Kč. S úhradou žádné splátky úvěru nebyla v prodlení.

9. Z výpisů z účtu žalované vyplývají údaje uvedené v doplnění žaloby ze dne 2. 9. 2025 a současně, že žalovaná měla v srpnu příjem v souvislosti se zaměstnáním, a to mzdu od zaměstnavatele , právnická osoba, ve výši 15 218 Kč a ošetřovné ve výši 3 663 Kč.

10. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 9. 2024 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr ve výši 38 141 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Roční úroková sazba činila 26,28 %. Pro případ prodlení se zaplacením splátky byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč měsíčně s tím, že tato částka se může do budoucna měnit podle reálných nákladů vstupujících do kalkulace, a smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy žalovaná uvedla, že je svobodná, žije s druhem, vyživuje jedno dítě, má učňovské vzdělání, bydlí v pronajatém bytě, je zaměstnaná u , právnická osoba, s měsíčním příjmem ve výši 19 500 Kč. Příjem ostatních členů domácnosti činí 40 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení 5 000 Kč a ostatní výdaje 6 000 Kč.

11. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalované byl poskytnut úvěr v celkové výši 41 030,80 Kč. Žalovaná zaplatila celkem 4 396 Kč. První měsíční splátka činila 1 998 Kč, následné měsíční splátky 2 398 Kč. Dlužné částky na jistině, smluvní pokutě a příslušenství pak při zohlednění částečných plateb odpovídají částkám uvedeným v žalobě. Kapitalizovaný úrok byl počítán dle úrokové sazby sjednané v úvěrové smlouvě se zohledněním omezení v § 122 zákona č. 257/2016 Sb.

12. Z upomínky ze dne 20. 3. 2025 vyplynulo, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení celého úvěru čerpaného na základě předmětné úvěrové smlouvy ve výši 42 480,78 Kč do 14 dnů od sepisu výzvy, a to z důvodu prodlení žalované se splácením dluhu. Výzva byla žalované odeslána dne 21. 3. 2025, jak vyplývá z poštovního podacího archu.

13. Z výzvy ze dne 8. 4. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení žalované částky do 7 dnů s upozorněním, že v opačném případě bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla odeslána žalované dne 9. 4. 2025, jak vyplývá z podacího archu.14. , jméno FO, základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne 16. 9. 2024 smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 41 030,80 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila schopnost žalované splácet úvěr, když její tvrzené příjmy a výdaje ověřila z výpisu z účtu žalované a lustrací v NRKI. Takto bylo zjištěno, že žalovaná disponuje dostatkem finančních prostředků k úhradě splátky schvalovaného úvěru. Poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně byla žalovaná povinna žalobkyni splatit v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. První měsíční splátka činila 1 998 Kč, následné měsíční splátky 2 398 Kč. Úvěr byl zesplatněn z důvodu prodlení žalované se splácením úvěru ke dni 20. 3. 2025. Žalovaná na svůj dluh uhradila 4 396 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k jednorázovému zaplacení dluhu po splatnosti. Smluvní pokuta za prodlení s úhradou splátky činila 500 Kč a náklady vymáhání 300 Kč měsíčně.

15. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

19. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

20. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 41 030,80 Kč, který měla žalovaná splácet spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádným způsobem a na základě dostatečných objektivních zdrojů ověřila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb.

21. Za účelem posouzení přiměřenosti sjednaného úroku soud nahlédl do databáze časových řad ARAD ČNB a zjistil, že v době uzavření úvěrové smlouvy, tj. v září 2024 činila sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na kontokorenty a revolvingové úvěry 15,17 % ročně. Přitom podle ustálené judikatury platí, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013, půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu přečinu lichvy podle § 218 odst. 1 tr. zákoníku. V souladu s těmito stanovisky by tedy podle názoru soudu měl úrok představovat cca dvojnásobek obvyklé úrokové míry. Tedy nárok na žalobou uplatněnou jistinu spolu se smluvním úrokem soud považuje za důvodný.

22. Žalobkyně požadovala zaplacení nákladů v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 600 Kč. V daném případě požadovaná výše nákladů není nepřiměřená vzhledem k jistině úvěru ani výši dlužné částky, k jejímuž zaplacení byla žalovaná upomínána. Soud proto uvedené náklady považuje za účelné ve smyslu § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb. a žalobkyni přiznal nárok na jejich zaplacení.

23. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč za prodlení žalované s úhradou dvou splátek po 500 Kč. Takto sjednaná a uplatněná výše smluvní pokuty je v souladu s § 122 odst. 2 a 3 zákona č. 257/2016 Sb. a nárok na její zaplacení žalobkyni dle § 2048 o. z. jistě vznikl.

24. Žalovaná existenci ani výši dlužné částky nikterak nesporovala. Bylo přitom na ní, aby prokázala, že žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím splatila, což však neudělala. S ohledem na výše uvedené proto soud podané žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 39 740,97 Kč spolu s úroky a zákonnými úroky z prodlení.

25. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku vyplývá z § 2395 o. z., jeho výše plyne ze smluvního ujednání účastníků a dále z § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., jeho výše se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

26. Ve sporu byla úspěšná žalobkyně a má dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Náklady řízení jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 1 590 Kč, odměnou ve výši 2 100 Kč za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění) za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 700 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí 4 494 Kč. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

27. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.