3 C 156/2023

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Beranovou ve věci žalobkyně:Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 proti žalovanému:Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 14 405,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 4 405,11 Kč a 15% úroku z prodlení ročně z částky 13 204 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 932 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. 10. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 14 405,11 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 27. 1. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný dne 27. 1. 2023 čerpal úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný měl úvěr splatit nejpozději dne 26. 2. 2023 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 900 Kč a poplatky za doplňkové služby „Anonymizováno Anonymizováno“ ve výši 110 Kč, „Anonymizováno“ ve výši 165 Kč a za „Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno“ ve výši 29 Kč. Tento svůj závazek ze smlouvy však porušil a žalobkyni doposud na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 900 Kč a poplatků za shora uvedené doplňkové služby v celkové výši 304 Kč. Dále požadovala s odkazem na čl. 6.4. svých všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 svého sazebníku po žalovaném smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky odpovídající dlužné jistině úvěru, poplatku za jeho poskytnutí a poplatkům za sjednané doplňkové služby, tj. z částky 13 204 Kč, a to ode dne následujícího dni sjednané splatnosti úvěru, tj. od 27. 2. 2023 do 28. 5. 2023. Smluvní pokuta za uvedené období činila 1 201,11 Kč. V neposlední řadě si žalobkyně nárokovala též zákonný úrok z prodlení z částky 13 204 Kč za dobu od 27. 2. 2023 do zaplacení.

2. Usnesením ze dne 15. 12. 2023, č. j. 3 C 156/2023-40, soud písemně vyzval žalobkyni, aby doplnila svá žalobní tvrzení v tom směru, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“), a současně aby žalobkyně předložila důkazy k prokázání toho, že tuto zákonnou povinnost žalobkyně skutečně splnila. Žalobkyni také konkrétně instruoval o tom, jakým způsobem má splnění této zákonné povinnosti doložit, a sdělil jí, že na podkladě jí doposud předložených důkazů nelze uzavřít, že by před poskytnutím úvěru žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného tento úvěr řádně a včas splatit. Žalobkyni současně poučil v souladu s § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), o tom, že pokud svá žalobní tvrzení řádně nedoplní a rovněž soudu nepředloží požadované důkazy k prokázání splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného, bude žaloba přinejmenším zčásti zamítnuta. Žalobkyně na danou výzvu nereagovala.

3. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.

4. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a s poučením, že v případě nevyjádření se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k doručené žalobě a uvedené výzvě ve věci nevyjádřili.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 27. 1. 2023 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 10 000 Kč, a to s postupným čerpáním dle žádosti žalovaného převodem na jeho bankovní účet č. č. účtu. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit do 26. 2. 2023, a to spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 900 Kč, s poplatkem za službu „Klidné spaní“ ve výši 110 Kč, za službu „Presto“ ve výši 165 Kč a za „Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč. RPSN při čerpání celého úvěrového limitu činila 2 115,69 %. Součástí smlouvy byl i sazebník, všeobecné obchodní podmínky a prohlášení dlužníka o stávajících závazcích, ve kterém žalovaný uvedl, že uvedl veškeré, úplné a pravdivé informace o svých finančních závazcích.

6. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že na účet žalovaného uvedeného ve smlouvě byla dne datum vyplacena částka 10 000 Kč.

7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba. ze dne 27. 1. 2023 soud zjistil, že žalovaný do formuláře uvedl, že celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti činí 2, přičemž oba mají příjem. Výši pravidelných měsíčních výdajů na půjčky uvedl ve výši 10 000 Kč, měsíční náklady na bydlení ve výši 10 000 Kč, a ostatní zbytné výdaje ve výši 5 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 98 733 Kč. Rezervu pro výdaje uvedl ve výši 500 Kč. Vypočítané minimální výdaje tak činí 8 955 Kč a disponibilní příjem činí 83 200 Kč. Žalobkyně tak vyhodnotila posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako úspěšné.

8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne datum vzal soud za prokázané, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení žalované částky s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Z poštovního podacího lístku soud zjistil, že zásilka byla podána na poštu dne 11. 9. 2023.

9. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalovanému v době trvání smlouvy peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit nejpozději dne 26. 2. 2023 spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 900 Kč a s poplatky za doplňkové služby v celkové výši 304 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátí nejpozději do 26. 2. 2023 a současně zaplatí poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 900 Kč. Nedílnou součást uzavřené smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky žalobkyně platné od 1. 8. 2020 (dále jen „VOP“) a její sazebník. Žalovaný si při uzavření smlouvy zvolil tři volitelné doplňkové služby. Konkrétně se jednalo o službu „Klidné spaní“, která umožňovala žalovanému zajistit si odklad splatnosti úvěru o dva měsíce v případě nenadálých událostí, jako např. ztráty zaměstnání bez své viny, pracovní neschopnosti, vzniku invalidity 3. stupně, atd. Tato služba byla zpoplatněna částkou 110 Kč měsíčně po celou dobu trvání úvěru s tím, že poplatek za její poskytnutí byl splatný s řádnou splatností úvěru. V případě využití dané služby měl být účtován za každých 30 dnů, o které bude případně odložena splatnost úvěru. Na základě doplňkové služby „Presto“ pak žalobkyně garantovala žalovanému vyplacení úvěru do tří minut od jeho schválení. Tato služba byla jednorázově zpoplatněna částkou 165 Kč bez ohledu na výši čerpaného úvěru a žalovaný si ji mohl zvolit v průběhu žádosti o úvěr. Díky službě „Informační SMS servis“ žalobkyně upozornila žalovaného na blížící se splatnost půjčky, tato služba byla zpoplatněna částkou 29 Kč měsíčně bez ohledu na výši čerpaného úvěru. Dle čl. 6.

4. VOP měl být žalovaný v případě, že se ocitne v prodlení s úhradou dlužné splátky úvěru, povinen uhradit žalobkyni mimo jiné smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, přičemž uplatněná smluvní pokuta nesměla přesáhnout polovinu poskytnuté výše úvěru.

10. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění.

11. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, zatímco úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo uzavřením smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. ke vzniku závazkového právního vztahu. Předmětná smlouva o úvěru vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZSÚ, přičemž byla uzavřena již za účinnosti novely č. 96/2022 Sb., která s účinností od 29. 5. 2022 zakotvila v § 87 odst. 1 větě prvé ZSÚ sankci absolutní neplatnosti pro smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené v případech, kdy poskytovatel úvěru nedostojí své zákonné povinnosti obsažené v § 86 odst. 1 ZSÚ a neposoudí řádně úvěruschopnost spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr řádně a včas splatit. Podle § 87 odst. 1 věty druhé ZSÚ soud má povinnost k případné neplatnosti přihlédnout i bez návrhu. Soud má po provedeném dokazování za to, že žalobkyně své shora uvedené povinnosti nedostála, neboť si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet.

19. Předně je třeba zdůraznit, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran prokázání toho, že před uzavřením smlouvy řádně splnila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 věty prvé ZSÚ, tedy povinnost posoudit, zda nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit, v řízení stíhalo žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru. Evropský soudní dvůr dospěl v rozsudku CA Consumer Finance, C-449/13, k závěru, že důkazní břemeno nese poskytovatel úvěru, neboť spotřebitel jednak zpravidla nemá přístup k dokumentaci posouzení své úvěruschopnosti, kterou si uchovává poskytovatel úvěru, zejména však ve většině případů nemá odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. Těmito znalostmi by naopak dozajista měl disponovat poskytovatel úvěru jakožto podnikatel a profesionál v oboru (blíže viz závěry obsažené v komentáři k § 86 ZSÚ in Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, dostupném v právním systému Beck-online).

20. Odpověď na otázku, jakým způsobem by měl poskytovatel úvěru postupovat při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, poskytuje v obecné rovině ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ, podle něhož má poskytovatel úvěru vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů, přičemž hodnotu majetku má zohlednit pouze za předpokladu, že dle smlouvy o spotřebitelském úvěru má být úvěr částečně nebo zcela splacen výnosem z prodeje takového majetku a nikoliv pravidelnými splátkami, případně za situace, kdy z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na výši jeho příjmů. Je však třeba mít na paměti, že zmíněné ustanovení pouze akcentuje nejdůležitější kritéria při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, rozhodně však dostatečným způsobem nekonkretizuje veškeré podstatné aspekty daného procesu. V této souvislosti se sluší znovu odkázat na závěry již shora citované komentářové literatury. Podle ní se například s požadavkem odborné péče může jen těžko slučovat postup poskytovatele, který si neověří, zda spotřebitel není již v době posuzování úvěruschopnosti v úpadku, a to jednak pomocí insolvenčního rejstříku, jednak pomocí tzv. negativních registrů klientských informací, tedy databází vedených podle § 20z zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, které obsahují informace o závazcích spotřebitelů, u nichž došlo k prodlení. Pokud je totiž spotřebitel již delší dobu v prodlení s úhradou závazků více věřitelům, pak to prakticky s jistotou vylučuje jeho schopnost splácet jakékoliv další závazky. Poskytovatel by si tedy informace z negativního registru klientských informací měl opatřit v zásadě vždy. Zmíněnými registry jsou zejména registr právnická osoba, Bankovní registr klientských informací společnosti právnická osoba., a Nebankovní registr klientských informací CNCB, z. s. p. o. Samozřejmě se nabízí rovněž možnost lustrace v rejstříku zahájených exekucí, z něhož lze nepochybně rovněž zjistit údaje o případné špatné platební morálce žalovaného ve vztahu k jeho dřívějším závazkům.

21. V posuzované věci žalobkyně k podané žalobě nedoložila jediný důkaz, který by svědčil o tom, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalobkyní jakkoliv ověřována schopnost žalovaného tento úvěr splatit. Smlouva o úvěru sice obsahuje prohlášení žalovaného, že uvedl veškeré, úplné a pravdivé informace o svých finančních závazcích, jak vyplývá i z předloženého výpisu o posouzení úvěruschopnosti. Zda k takovému posouzení skutečně došlo, žalobkyně však nejenže neprokázala, ale ani netvrdila. Toto neučinila ani na základě poučení, které jí soud poskytl v souladu s § 118a o. s. ř. Na výzvu soudu žalobkyně nijak nereagovala. Žalobkyně tedy netvrdila, natož aby prokázala, že k prověření žalovaného ve veřejných registrech skutečně došlo. Za této situace soud nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k prokázání splnění povinnosti obsažené v § 86 odst. 1 ZSÚ. Předmětnou smlouvu o úvěru tedy bylo nutné posoudit jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ. K této neplatnosti soud v souladu s § 87 odst. 1 větou druhou ZSÚ přihlédl z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného.

22. Důsledkem neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru je podle § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ to, že žalovaný jakožto spotřebitel je povinen vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu úvěru. Žalovaný v řízení netvrdil, natož aby prokázal, že na svůj dluh z předmětné smlouvy žalobkyni čehokoliv uhradil. Soud tedy vyšel z toho, že skutečně neuhradil ničeho, jak vyplývá z podané žaloby. Uložil tedy žalovanému povinnost uhradit žalobkyni dlužnou jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

23. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 4 405,11 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z 13 204 Kč od 27. 2. 2023 do zaplacení, soud podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to i ve vztahu k žalobkyní požadovanému úroku z prodlení. Důsledkem absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je totiž mimo jiné i to, že soud tímto rozhodnutím nově stanoví lhůtu splatnosti dlužné jistiny úvěru tak, aby tato odpovídala ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ, tedy možnostem žalovaného jeho dluh žalobkyni splatit. Za této situace přitom nelze uvažovat o tom, že by se již žalovaný ocitl v prodlení, neboť doposud nenastala splatnost pohledávky. Žalobkyni tedy logicky nárok na zaplacení úroku z prodlení dosud nemohl vzniknout (srov. § 1970 o. z.).

24. Předmětem řízení byl nárok na zaplacení 14 405,11 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 000 Kč, naopak co do částky 4 405,11 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci tak činí 69 % ku 31 % ve prospěch žalobkyně, které tak ve smyslu shora citovaného ustanovení svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 38 % (69 % - 31 % = 38 %). Náklady řízení žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (z toho 800 Kč již zaplacený soudní poplatek a 200 Kč doměřovaný soudní poplatek) a z nákladů jejího zastoupení ve výši 1 452 Kč (odměna advokáta ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 300 Kč; tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 2 452 Kč. Z takto vypočtené výše nákladů řízení žalobkyni přísluší 38 %, tj. částka 932 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit příslušnou část nákladů tohoto řízení žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

25. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách. Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci. Povinnost zaplatit soudní poplatek, která byla žalobkyni uložena ve výroku IV. tohoto rozsudku, žalobkyně splní zaplacením na bankovní účet Okresního soudu ve Svitavách č. 3703-424591/0710 pod VS 0311015623. Nesplní-li žalobkyně povinnost, která jí byla uložena ve výroku IV. tohoto rozsudku, bude přistoupeno k vymáhání prostřednictvím příslušného celního úřadu.