3 C 162/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Beranovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 14 535 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 105 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 5 430 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 91,38 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z 14 535 Kč od 28. 8. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 586 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu ve Svitavách dne 29. 8. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení 14 535 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi účastníky byla dne 28. 1. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč bankovním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Před poskytnutím úvěru žalobkyně hodnotila úvěruschopnost žalovaného tak, že zkoumala, zda má žalovaný jiné úvěry či jiné závazky a zda je platí, a to nahlédnutím do registrů NRKI, BRKI a SOLUS a dále v Centrálním registru exekucí a insolvenčním rejstříku. Dále žalobkyně podrobila žalovaného credit scoringu, kdy posuzovala jeho příjmovou a výdajovou stránku a přezkoumávala další ukazatele jako věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit poplatek ve výši 330 Kč spolu s úrokem ve výši 490 Kč měsíčně, který byl vynesen v rámci druhé až osmé splátky, poplatkem na tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně a poplatkem za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou splátek úvěru. Na svůj dluh zaplatil 895 Kč dne 4. 3. 2024. Z důvodu prodlení s úhradou splátek byly žalovanému účtovány smluvní pokuty dne 4. 6. 2024, 17. 4. 2024 a 6. 5. 2024 po 500 Kč a náklady vzniklé žalobkyni v souvislosti s vymáháním dlužné částky dne 8. 4. 2024, 13. 5. 2024 a 4. 6. 2024 po 300 Kč. Dne 13. 5. 2024 žalobkyně zaslala žalovanému výzvu před zesplatněním úvěru, a protože žalovaný dlužné splátky úvěru neuhradil ani dodatečně, byl úvěr ke dni 28. 6. 2024 zesplatněn a žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru. Poplatek za bezpečnou splátku tedy za pět měsíců trvání smlouvy činil celkem 495 Kč (5 x 99 Kč) a poplatek za SMS servis 245 Kč (5 x 49 Kč). Po započtení částečných úhrad žalovaným činí dlužná částka celkem 14 535 Kč a sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 9 583 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 196 Kč, úroků ve výši 1 960 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení z žalované částky v kapitalizované formě ve výši 91,38 Kč od 10. 8. 2024 do 27. 8. 2024, tj. od 15. dne po odeslání předžalobní výzvy, a dále běžící zákonný úrok z prodlení z žalované částky od 28. 8. 2024 do zaplacení.

2. Usnesením ze dne 11. 11. 2024 soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení v žalobě ohledně skutečnosti, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a předložila k těmto tvrzením důkazy. Žalobkyně byla také poučena ve smyslu § 118a o.s.ř. o tom, že nebudou-li žalobní tvrzení řádně doplněna a soudu nebudou předloženy důkazy k prokázání popsaných rozhodných skutečností, vystavuje se riziku přinejmenším částečného neúspěchu ve věci.

3. Na tuto výzvu soudu žalobkyně reagovala doplněním žaloby ze dne 22. 11. 2024, ve kterém odkázala na již doloženou Metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta a kartu klienta. Dále doplnila, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z příjmu žalovaného uvedeného v žádosti ve výši 17 500 Kč, příjmů ostatních členů domácnosti ve výši 12 500 Kč, splátek jiných závazků ve výši 0 Kč, životního minima žalovaného ve výši 5 995 Kč a členů domácnosti ve výši 11 560 Kč, výdajů na bydlení ve výši 12 000 Kč a výše splátky schváleného úvěru 1 055 Kč. Lustrací v registru SOLUS nebyl nalezen žádný závazek po splatnosti, v registru NRKI byl žalovaný nalezen s pozitivním hodnocením, v ISIR žalovaný nalezen nebyl a dotazem do registru CRIBIS bylo zjištěno, že žalovaný je bez exekuce. K tomu žalobkyně doložila úvěrovou zprávu z NRKI. Jiné doklady žalobkyně nepředložila.

4. Žalovaný se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.

5. Z účasti na jednání nařízeném na den 8. 1. 2025 se žalobkyně omluvila. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání doručeno řádně a včas do vlastních rukou. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

6. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

7. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, informačního memoranda, kopie OP žalovaného a smlouvy o úvěru ze dne 28. 1. 2024 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr ve 24 splátkách spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč a úrokem ve výši 3 430 Kč, který byl zahrnut ve druhé až osmé splátce úvěru. Úroková sazba činila 49,20 % ročně. Mezi účastníky byla sjednána doplňková služba bezpečná splátka s poplatkem 99 Kč měsíčně a SMS servis s poplatkem 49 Kč měsíčně. Smluvní pokuta za prodlení žalovaného s úhradou splátky byla sjednána ve výši 500 Kč. Současně byla pro případ prodlení žalovaného sjednána povinnost nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání. Součástí úvěrové smlouvy byl sazebník poplatků. Totožnost žalovaného při sjednání úvěrové smlouvy žalobkyně ověřovala předložením občanského průkazu.

8. Z opisu výpisu proplacení smlouvy a z výpisu z účtu žalobkyně ze dne 30. 1. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč dne 30. 1. 2024 převodem na účet uvedený v úvěrové smlouvě.

9. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 21. 11. 2024 soud zjistil, že majitelem účtu, na který byly žalobkyní zaslány peněžní prostředky dle úvěrové smlouvy, je žalovaný.

10. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta (karta klienta) ze dne 27. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně potvrdila, že před uzavřením úvěrové smlouvy ověřila bonitu klienta. Přitom vycházela ze skutečnosti, že žalovaný je zaměstnaný s příjmem ve výši 17 500 Kč měsíčně, ostatní členové domácnosti mají příjem 15 000 Kč měsíčně, splátky jiným společnostem uvedené v žádosti činí 0 Kč. Žalovaný nebyl nalezen v registru ISIR, SOLUS ani CRIBIS a v registru NRKI byl nalezen s pozitivním výsledkem.

11. V listině nazvané jako Metodika – výklad posouzení úvěruschopnosti klienta žalobkyně vysvětluje, jakým způsobem naplňuje svoji zákonnou povinnost ověřovat úvěruschopnost klientů před poskytnutím úvěru.

12. Z úvěrové zprávy z registru NRKI předložené žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy dluhy ze spotřebitelských úvěrů, dvě žádosti o úvěr byly odmítnuty.

13. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovanému byly účtovány poplatky tak, jak žalobkyně uvádí v žalobě, a dále že žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem 895 Kč dne 4. 3. 2024.

14. Z upomínky ze dne 13. 5. 2024 vyplynulo, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužných splátek úvěru s upozorněním, že pokud žalovaný neuhradí dluh do 30 dnů, bude žalobkyně požadovat okamžité jednorázové vrácení celého úvěru včetně příslušenství. Výzva byla žalovanému odeslána dne 14. 5. 2024, jak vyplývá z podacího archu.

13. Z výzvy ze dne 28. 6. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 14 665 Kč do 14 dnů od sepisu výzvy.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 7. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení žalované částky do 9. 8. 2024 s upozorněním, že v opačném případě bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla odeslána žalovanému dne 29. 7. 2024, jak vyplývá z podacího archu.

15. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Mezi účastníky byla dne 28. 1. 2024 uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného uvedený v úvěrové smlouvě dne 30. 1. 2024. Poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem za jejich poskytnutí ve výši 330 Kč, úrokem ve výši 3 430 Kč, poplatkem za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně a poplatkem za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně se žalovaný zavázal žalobkyni splatit ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, na svůj dluh uhradil pouze 895 Kč. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek, avšak neúspěšně. Z tohoto důvodu žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 28. 6. 2024 a vyzvala žalovaného k jednorázovému zaplacení dluhu po splatnosti. Smluvní pokuta za prodlení s úhradou splátky činila 500 Kč měsíčně a náklady spojené s vymáháním pohledávky 300 Kč měsíčně. Dne 29. 7. 2024 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění.

16. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

17. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

23. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

15. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 30. 1. 2024 peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na základě úvěrové smlouvy ze dne 28. 1. 2024. Prokázáno však ani přes výše popsané poučení soudu nebylo, že by žalobkyně splnila svou povinnost stanovenou v § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru a před poskytnutím úvěru řádně a na základě dostatečných objektivních zdrojů přezkoumala schopnost žalovaného řádně a včas splácet předmětný úvěr. Žalobkyně sice na výzvu soudu odkázala na svou Metodiku k posuzování úvěruschopnosti a vysvětlila, jakým způsobem obecně úvěruschopnost klientů posuzuje, přičemž současně konkretizovala, z jakých příjmů či výdajů úvěruschopnost žalovaného posuzovala. Žalobkyně však soudu nedoložila žádné potvrzení o tom, že žalovaným uváděné osobní, majetkové či výdělkové poměry žalovaného před poskytnutím úvěru ověřila (např. pracovní smlouvou, výpisy z účtu či výplatní páskou, jak bylo příkladmo konkretizováno ve výzvě soudu ze dne 11. 11. 2024), neboť informace získané pouze od spotřebitele nejsou pro účely naplnění povinnosti řádně přezkoumat jeho úvěruschopnost dostatečné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Na tomto nic nemění, že žalovaný nebyl evidován v databázích dlužníků. Pokud jde o tzv. kartu klienta je třeba podotknout, že se jedná o vnitřní dokument zpracovaný pracovníky žalobkyně, který však není doložen žádnými potvrzeními vyjma výpisu z registru NRKI.

16. Na základě shora uvedeného je tedy třeba uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně a s odbornou péčí přezkoumat úvěruschopnost žalovaného. O tom svědčí i skutečnost, že žalovaný na svůj dluh zaplatil pouze 895 Kč. Soudu proto považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k této neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti v souladu s citovaným ustanovením, tedy i bez návrhu žalovaného.

24. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy lze žalobkyni přiznat pouze právo na zaplacení poskytnutých peněžních prostředků, které jí žalovaný dosud nevrátil, a to z titulu práva na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný splatil pouze 895 Kč. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vrátit zbývajících 9 105 Kč ve smyslu § 2993 o. z. Soud proto ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 9 105 Kč.

25. Ve zbývající části ohledně 5 430 Kč s příslušenstvím soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nebyl přiznán ani požadovaný zákonný úrok z prodlení s ohledem na shora citované závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení.

26. Ve sporu byla částečně úspěšná žalobkyně a má dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na poměrnou náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Žalobě bylo vyhověno co do částky 9 105 Kč (63 % žalované částky) a pro 5 430 Kč byla žaloba zamítnuta (37 % z žalované částky). Odečteme-li úspěch od neúspěchu (63 % - 37 %), má žalobkyně právo na zaplacení 26 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 300 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně činí částku 2 252 Kč. Z takto vypočtené výše nákladů řízení žalobkyni přísluší 26 %, tj. částka 586 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit příslušnou část nákladů tohoto řízení žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

27. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.