3 C 197/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudkyní Mgr. Radkou Beranovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne -17. 3. 1976 bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 11 996 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 4 198 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z 20 089 Kč od 1. 5. 2025 do 17. 6. 2025 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z 4 198 Kč od 18. 6. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 13 750 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou k Okresnímu soudu ve Svitavách dne 1. 6. 2025 domáhal po žalované zaplacení 27 887 Kč s příslušenstvím představujících neuhrazenou mzdu za měsíc březen 2025, kterou mu žalovaná měla vyplatit dne 20. 4. 2025. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce byl na základě pracovní smlouvy ze dne 21. 5. 2020 zaměstnán u žalované jako skladník – řidič. Za výkon práce mu náležela mzda, která se vyplácela ve výplatním termínu 20. dne měsíce následujícího měsíce. Pracovní poměr žalobce skončil dne 31. 3. 2025 výpovědí ze strany žalobce. Žalobce v průběhu března 2025 utrpěl pracovní úraz a od té doby je v pracovní neschopnosti. Mzda za březen 2025 však žalobci vyplacena nebyla ani ve výplatním termínu nebyla zúčtována. Žalovaná mu dlužnou mzdu nevyplatila ani po opakovaných urgencích. Naposledy byla žalovaná vyzývána k zaplacení předžalobní výzvou ze dne 29. 4. 2025.

2. Usnesením ze dne 17. 9. 2025, č. j. EPR 159793/2025-16, bylo řízení částečně zastaveno co do 15 891 Kč z důvodu částečného zpětvzetí žaloby, neboť žalovaná uhradila na žalovanou dlužnou mzdu 15 891 Kč dne 17. 6. 2025. Usnesení nabylo právní moci dne 7. 10. 2025.

3. Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobce na zaplacení dlužné mzdy ve výši 11 996 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z 27 887 Kč od 1. 5. 2025 do 17. 6. 2025 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z 11 996 Kč od 18. 6. 2025 do zaplacení. Ohledně tohoto zbývajícího nároku žalobce byl vydán elektronický platební rozkaz ze dne 17. 9. 2025, č. j. EPR 159793/2025-17, proti kterému žalovaná podala včasný odpor.

4. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, neboť žalobci nic nedluží. Uvedla, že žalobce byl jejím zaměstnancem a za březen 2025 mu k výplatě náležela čistá mzda v částce 23 042 Kč. Na tuto žalovaná zaplatila žalobci 15 891 Kč. Ve zbývajících 7 151 Kč žalobci čistá mzda vyplacena nebyla, neboť žalovaná má vůči žalobci pohledávky z titulu náhrady škody v celkové výši 7 151 Kč, které žalovaná jednostranně započetla vůči pohledávce žalobce na mzdu. Žalobce totiž způsobil žalované škodu ve výši 5 170 Kč poškozením stavebního materiálu při manipulaci v rámci plnění pracovních úkolů, která mu byla vyúčtována fakturou č. hodnota se splatností 12. 6. 2023. Škodu žalobce nahradil pouze částečně, přičemž k uhrazení zbývá 4 383 Kč. Z důvodu prodlení s náhradou škody dle faktury č. hodnota žalovaná vyúčtovala žalobci zákonný úrok z prodlení v částce 1 568 Kč fakturou č. hodnota se splatností dne 30. 4. 2025, přičemž na úrok z prodlení žalobce nezaplatil žádnou částku. Dále žalobce způsobil žalované škodu tím, že poškodil služební telefon. Škodu ve výši 1 200 Kč mu žalovaná vyúčtovala dokladem č. hodnota se splatností dne 30. 4. 2025. Žalovaná požadovala po žalobci vypořádání jejích nároků na náhradu škody před skončením pracovního poměru žalobce, avšak žalobce nijak nereagoval a vypořádání vzájemných nároků znemožnil. Proto žalovaná přistoupila k jednostrannému zápočtu. Pokud by soud neuznal předchozí započtení žalovanou, tak žalovaná v rámci své procesní obrany vznesla námitku započtení co do 7 151 Kč.

5. Žalobce nesouhlasil se započtením tvrzených pohledávek žalované, jelikož žalovaná neosvědčila existenci ani důvod vzniku tvrzených pohledávek na náhradu škodu. Přitom žalovaný popřel, že by poškodil stavební materiál či mobilní telefon žalované. Žalobce jej po skončení pracovního poměru předal odpovědné osobě žalované a ta jej převzala bez připomínek. Až po měsíci bylo žalobci sděleno, že telefon není funkční bez dalšího odůvodnění a vyčíslení. Ke zničené paletě uvedl, že o takové situaci nemá žádné informace. Dříve došlo k poškození zboží na paletě, nicméně nikdy nebyla provedena specifikace škody ani vyčíslení její výše. Navíc se žalobce domnívá, že jednostranné započtení pohledávky z libovolného titulu proti pohledávce žalobce na jeho mzdu není přípustné.

6. Při jednání ve věci samé žalobce na podané žalobě setrval s výjimkou požadavku na zaplacení 7 798 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z 7 798 Kč od 1. 5. 2025 do zaplacení, přičemž v této části vzal podanou žalobu zpět. Uvedená částka totiž představuje povinné odvody a srážku na exekuci z výplaty žalobce na měsíc březen 2025, konkrétně se jedná o daň z příjmu žalobce ve výši 1 615 Kč, pojistné na sociální zabezpečení za zaměstnance ve výši 1 980 Kč a na zdravotní pojištění za zaměstnance ve výši 1 255 Kč a srážku na exekuce žalobce ve výši 2 953 Kč. Při jednání totiž žalovaná potvrdila, že tyto povinné platby ze mzdy žalobce za březen 2025 skutečně odvedla. Žalovaná s částečným zpětvzetím žaloby vyslovila souhlas ve smyslu § 96 odst. 3 o. s. ř., a proto soud řízení zastavil v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení 7 798 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 798 Kč od 1. 5. 2025 do zaplacení. Usnesení dosud nenabylo právní moci.

7. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby se soud zabýval zbývající částí žalobou uplatněného nároku, a to nároku na doplacení dosud neuhrazené mzdy žalobce za březen 2025 ve výši 4 198 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z 20 089 Kč od 1. 5. 2025 do 17. 6. 2025 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z 4 198 Kč od 18. 6. 2025 do zaplacení.

8. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce byl od 21. 5. 2020 do 31. 3. 2025 zaměstnán u žalované jako řidič, skladník a dále že mu za měsíc březen 2025 nebyla vyplacena mzda v částce 4 198 Kč, na kterou měl nárok. Sporným však mezi účastníky zůstalo, zda je žalovaná oprávněna vůči pohledávce žalobce na zaplacení mzdy započíst svou pohledávku na náhradu škody způsobené žalobcem.

9. Žalovaná totiž na námitce započtení setrvala, přičemž konkretizovala, že jí žalobce způsobil škodu na zboží Hebel, které mu spadlo z palety. Škoda na tomto zdivu činila 5 170 Kč, na kterou žalobce částečně plnil 500 Kč a 287 Kč. K úhradě tak zbývá 4 383 Kč. Škoda na poškozeném mobilním telefonu činí 1 200 Kč, přičemž se jednalo o mobilní telefon, který žalovaná svěřila žalobci v rámci plnění pracovních úkolů. K prokázání svého nároku na náhradu škody předložila žalobcem podepsanou fakturu a dodací list vztahující se ke škodě na stavebním materiálu a pokladní příjemky prokazující částečnou náhradu škody. Žalovaná si je vědoma, že výše škody přesahuje projednávanou žalovanou částku, nicméně vznesla námitku započtení pouze co do výše žalované částky.

10. Žalobce nadále nároky žalované na náhradu škody neuznával s tím, že jednostranné započtení pohledávky zaměstnavatele na náhradu škody vůči nároku zaměstnance na mzdu je nepřípustné. Současně popřel, že by měl převzít a podepsat fakturu s vyúčtovanou náhradou škody a že by měl na náhradu škody částečně plnit.

11. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

12. Z pracovní smlouvy ze dne 21. 5. 2020 vyplynulo, že žalobce byl zaměstnán u žalované od 21. 5. 2020 jako skladník, řidič na dobu do 15. 1. 2021. Mzda byla stanovena jako měsíční s výplatním termínem 20. dne po uplynutí měsíce, v němž byla práce vykonána.

13. Z výplatní pásky za březen 2025 vyplynulo, že žalobci náležela za březen 2025 za výkon práce u žalované mzda spolu s náhradou mzdy v souvislosti s dočasnou pracovní neschopností a čerpáním dovolené v celkové výši 27 887 Kč „hrubého“, tj. před odvodem daně z příjmu a pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění. Zákonná srážka na daň z příjmů činila 1 615 Kč, na sociální zabezpečení 1 980 Kč a na zdravotní pojištění 1 255 Kč. Čistá mzda tak činila 23 042 Kč. Srážky na soudní pohledávky byly spočítány na 2 953 Kč. Žalobci měla být vyplacena mzda ve výši 20 089 Kč.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalobce vyzýval žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení žalované částky s upozorněním, že v případě nezaplacení do jednoho týdne od doručení výzvy se žalobce bude domáhat svého práva soudní cestou. Výzva byla žalované doručena dne 29. 4. 2025, jak vyplynulo z doručenky datové zprávy.

15. Z faktury č. hodnota (ev. č. č. FVJ-2023-010-000399) ze dne 14. 3. 2023, se splatností dne 12. 6. 2023, a dodacího listu č. DLVSO-2023-000650 ze dne 14. 3. 2023 vyplynulo, že žalovaná vyúčtovala žalobci náhradu škodu na zboží HEBEL 300x199x599 hl. P2-450 (40 ks na paletě) v částce 5 170 Kč. Faktura i dodací list jsou za žalobce, označeného jako odběratele, opatřeny podpisem Anonymizováno 16. Z pokladních příjemek bylo zjištěno, že na úhradu dokladu FVJ-2023-010-000399 za žalobce bylo žalované zaplaceno 287 Kč dne 24. 9. 2024 a dále 500 Kč dne 29. 11. 2024.

17. Z faktury č. hodnota ze dne 14. 4. 2025, se splatností dne 30. 4. 2025, vyplynulo, že žalovaná vyúčtovala žalobci úroky z prodlení ve výši 15 % z faktury č. FVJ-2023-010-000399 v částce 1 568 Kč.

18. Z faktury č. hodnota ze dne 14. 4. 2025, se splatností dne 30. 4. 2025, bylo zjištěno, že žalovaná vyúčtovala žalobci náhradu škody za poškozený telefon ve výši 1 200 Kč.

19. Z nedatované výzvy žalované soud zjistil, že tato vyzývala žalobce k doplacení náhrady škody, vyúčtované fakturou č. Anonymizováno-Anonymizováno-Anonymizováno-Anonymizováno, ve výši 4 383 Kč do 10. 4. 2025.

20. Ze sdělení VZP ČR ze dne 16. 2. 2026 a OSSZ Svitavy ze dne 12. 2. 2026 bylo zjištěno, že žalovaná nemá vůči těmto institucím žádný nedoplatek jako plátce pojistného.

21. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

22. Žalobce byl od 21. 5. 2020 do 31. 3. 2025 zaměstnán u žalované jako řidič, skladník. Za měsíc březen 2025 mu náležela mzda a náhrady mzdy za dočasnou pracovní neschopnost a dovolenou ve výši 27 887 Kč hrubého. Zákonná srážka na daň z příjmů činila 1 615 Kč, na pojistné na sociální zabezpečení za zaměstnance 1 980 Kč a na pojistné na zdravotní pojištění za zaměstnance 1 255 Kč. Čistá mzda činila 23 042 Kč. Srážky na soudní pohledávky žalobce činily 2 953 Kč. Žalovaná provedla veškeré zákonné srážky z hrubé mzdy a následně z čisté mzdy odvedla exekuční srážku. K výplatě žalovanému za březen 2025 tak náležela mzda ve výši 20 089 Kč se splatností do 20. 4. 2025. Na tuto žalovaná zaplatila po podání žaloby v této věci dne 17. 6. 2025 částku 15 891 Kč. K doplacení tak zbývá 4 198 Kč. Vůči pohledávce žalobce na zaplacení mzdy za březen 2025 žalovaná započetla své pohledávky vůči žalovanému na náhradu škody za poškozený stavební materiál a mobilní telefon, přičemž námitku započtení ohledně těchto nároků pak vznesla i v probíhajícím řízení. Žalovaný však se zápočtem nesouhlasil, neboť takový jednostranný zápočet vůči pohledávce na mzdu je nepřípustný a současně pohledávky žalované považuje za neexistující či neosvědčené stran vzniku a výše.

23. Po právní stránce soud posoudil věc jako spor o zaplacení mzdy a náhrady mzdy za dočasnou pracovní neschopnost a dovolenou podle § 109 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů.

24. Podle § 109 odst. 1 zákoníku práce za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.

25. Podle § 141 odst. 1 zákoníku práce mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. Podle odst. 3 pravidelný termín výplaty mzdy nebo platu musí být sjednán, stanoven nebo určen v rámci období uvedeného v odstavci 1.

26. Podle § 147 odst. 3 věty druhé zákoníku práce platí, že srážky ze mzdy k náhradě škody jsou možné jen na základě dohody o srážkách ze mzdy [§ 146 písm. b)].

27. Podle § 146 písm. b) zákoníku práce platí, že srážky ze mzdy smějí být provedeny jen na základě dohody o srážkách ze mzdy nebo k uspokojení závazků zaměstnance.

28. V řízení bylo prokázáno, že žalobce byl v březnu 2025 zaměstnán u žalované a za tento měsíc mu náležela mzda spolu s náhradou mzdy za čerpání dovolené a dočasnou pracovní neschopnost v souhrnné „hrubé“ výši 27 887 Kč podle § 109 odst. 1, § 192 odst. 1 a § 222 odst. 1 zákoníku.

29. Žalovaná ze mzdy žalobce provedla zákonné srážky na daň z příjmů ze závislé činnosti ve výši 1 615 Kč, pojistné na sociální zabezpečení za zaměstnance ve výši 1 980 Kč a veřejné zdravotní pojištění za zaměstnance ve výši 1 255 Kč a tyto částky odvedla příslušným příjemcům; současně provedla i srážku ze mzdy na exekuce žalobce ve výši 2 953 Kč v souladu s § 142 odst. 3, § 147 odst. 1 písm. a), b) a odst. 2 zákoníku práce a § 277 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému měla na mzdě a jejích náhradách vyplatit 20 089 Kč do 20. 4. 2025 v souladu s § 141 odst. 1, 3 zákoníku práce a ujednání v pracovní smlouvě. Pokud žalovaná uvedenou částku žalobci nezaplatila do 30. 4. 2025, je ode dne následujícího v prodlení s její úhradou v souladu s § 141 odst. 1 zákoníku práce a od tohoto dne žalobci náleží právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky.

30. Žalovaná zaplatila žalobci na mzdu a její náhrady za březen 2025 pouze 15 891 Kč dne 17. 6. 2025. K doplacení tak zbývá 4 198 Kč.

31. Vůči pohledávce žalobce na dosud neuhrazenou mzdu a její náhrady za březen 2025 ve výši 4 198 Kč žalovaná vznesla námitku započtení své pohledávky na náhradu škody, kterou jí měl žalovaný způsobit poškozením stavebního materiálu a služebního telefonu. Námitku započtení v tomto směru však soud považuje za nepřípustnou, neboť zákoník práce v § 144a odst. 4 ve spojení s § 147 odst. 3 a § 146 písm. b) zapovídá možnost zaměstnavatele provést jednostranný zápočet pohledávky na náhrady škody vůči pohledávce zaměstnance na mzdu či její náhradu. Přitom žalovaný se zápočtem uvedených pohledávek nesouhlasil. Zákaz započtení uvedených pohledávek pak vychází i z judikatury Nejvyššího soudu, například z rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 3557/2019 a 21 Cdo 238/2019. Vzhledem k tomu, že hmotné právo zapovídá jednostranný zápočet, tak není přípustná ani procesní obrana žalované, spočívající ve vznesení námitky započtení předmětných pohledávek. Je totiž třeba vycházet z toho, že kompenzační námitka vznesená v rámci procesní obrany vychází z hmotného práva, které právě v daném případě započtení zakazuje. K námitce započtení soud odkazuje například na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3799/2007.

32. Z důvodu nepřípustnosti námitky započtení či jednostranného zápočtu uvedených pohledávek soud zamítl návrh žalované na doplnění dokazování výslechem zaměstnanců žalované k prokázání způsobené škody žalobcem a dále se již nezabýval otázkou vzniku a existence jejího nároku na náhradu škody. Není-li námitka započtení předmětných pohledávek zaměstnavatele a zaměstnance přípustná, je prokázání skutečností svědčících o vzniku tvrzené škody v daném řízení nadbytečné.

33. S ohledem na výše uvedené soud podané žalobě, po jejím částečném zpětvzetí, vyhověl ohledně 4 198 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 089 Kč (čistá mzda k výplatě žalovanému) od 1. 5. 2025 do 17. 6. 2025, kdy byla provedena částečná úhrada, a dále z částky 4 198 Kč od 18. 6. 2025 do zaplacení.

34. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., jeho výše se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění.

35. Žalobce byl usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 14. 7. 2025, č. j. EPR 159793/2025-10, osvobozen od soudních poplatků v plné výši. Poplatková povinnost proto přešla na žalovanou podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek z přisouzené částky 4 198 Kč za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu činí 400 Kč podle položky 2 bodu 1. písm. a) Sazebníku poplatků. Soud proto žalované uložil ve výroku II. povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 400 Kč.

36. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a podle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. Až po podání žaloby žalovaná částečně zaplatila žalobci dlužnou částku a současně osvědčila, že provedla povinné odvody za žalobce a exekuční srážky, čímž žalovaná zapříčinila částečné zpětvzetí žaloby. Ohledně zbývající žalované částky byl žalobce zcela úspěšný. Žalobci tedy přísluší proti žalované právo na plnou náhradu nákladů, které v řízení účelně vynaložil. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny odměnou ve výši 4 440 Kč za dva úkony právní služby po 2 220 Kč podle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za přípravu a převzetí zastoupení a sepis žaloby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb./počítáno z tarifní hodnoty 27 887 Kč/, odměnou ve výši 1 110 Kč za jednoduchou výzvu k plnění podle § 7 bod 5. a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., odměnou ve výši 1 740 Kč podle § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za částečné zpětvzetí žaloby ohledně 15 891 Kč a odměnou ve výši 3 160 Kč za dva úkony právní služby po 1 580 Kč podle § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za účast u jednání soudu dne 11. 2. 2026 a 23. 3. 2026, paušální náhradou hotových výdajů ve výši 2 700 Kč za šest úkonů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhradou za promeškaný čas ve výši 600 Kč podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za čtyři čtvrthodiny strávené na cestě z místa sídla právního zástupce žalobce v Moravské Třebové k jednáním soudu do Svitav po 150 Kč. Práva na náhradu jízdného se žalobce výslovně vzdal. Tyto náklady řízení v celkové výši 13 750 Kč je žalovaná povinna nahradit žalobci k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

37. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená plněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí či exekuci. Povinnost zaplatit soudní poplatek, která byla žalované uložena ve výroku II. tohoto rozsudku, žalobkyně splní zaplacením na bankovní účet Okresního soudu ve Svitavách č. 3703-424591/0710, VS 0311019725. Nesplní-li žalovaná povinnost, která jí byla uložena ve výroku II. tohoto rozsudku bude tato povinnost předána k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.