3 C 199/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Beranovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená obecnou zmocněnkyní Jméno zmočněnkyně sídlem Adresa zmočněnkyně o snížení výživného

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal snížení výživného pro žalovanou z 4 000 Kč měsíčně na 1 500 Kč měsíčně s účinností od 29. 11. 2024 a dále, se zamítá.

II. Ustanovené zástupkyni žalované, advokátce , Jméno zmočněnkyně, , sídlem , Adresa zmočněnkyně, , se přiznává odměna za zastupování a náhrada výdajů ve výši 30 200 Kč.

III. Žalobce je povinen zaplatit na nákladech řízení žalované částku 30 200 Kč České republice – na účet Okresního soudu ve Svitavách do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 29. 11. 2024, doplněnou dne 10. 1. 2025, domáhal snížení výživného pro žalovanou. Žalobu odůvodnil tím, že od doby posledního rozhodování o výživném došlo k poklesu jeho příjmu na částku 18 900 Kč měsíčně. Z důvodu problémů se zrakem musel změnit zaměstnání, kdy již nemůže vykonávat práci řidiče. Navíc byl od 21. 8. 2024 do 30. 11. 2024 v pracovní neschopnosti. Žalobce trpí opakovanými záněty očí, které přicházejí náhle a vyžadují dlouhodobé léčení. Trpí bolestmi páteře, zejména v bederní oblasti, které se u něj vyskytují od roku 2019 náhlými silnými bolestmi. Injekční terapie a rehabilitace pomáhají jen krátkodobě. Žalobci bylo doporučeno kvůli těmto typům onemocnění, aby se preventivně vyvaroval pobytu v prašném zařízení, dlouhému sezení či stání například u počítače, za volantem, monotónnímu zatížení očí, prudkému osvětlení, manipulaci či zvedání těžkých břemen apod. Žalobce žije ve společné domácnosti s družkou a dvěma nezletilými dětmi , jméno FO, , nar. 2013, a , jméno FO, , nar. 2007. Nezletilý , jméno FO, má diagnostikováno ADHD, s čímž jsou spojeny zvýšené náklady s jízdami po lékařích. Družka žalobce má příjem ve výši 34 000 Kč měsíčně. Výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně není schopen platit ani s ohledem na roční platby, kdy mu nic nezbývá ani na vytvoření rezervy na mimořádné výdaje. Měsíční náklady žalobce činí celkem 46 617 Kč, z toho 6 114 Kč inkaso, 1 116 Kč internet + TV, 3 800 Kč doprava žalobce a družky do zaměstnání, 1 000 Kč doprava syna na kroužek a kroužek, 500 Kč doprava dcery do školy, 900 Kč poplatek za mobilního operátora, 570 Kč kontaktní čočky, 7 917 Kč spotřebitelský úvěr družka, 4 000 Kč spotřebitelský úvěr žalobce, 20 700 Kč strava a drogerie za celou rodinu. K tomu žalobce hradí na běžném a dlužném výživném 5 000 Kč měsíčně. Roční náklady činí 2 000 Kč komunální odpad, 1 400 Kč za revizi a čištění komínu, 2 000 Kč povinné ručení vozidla, 20 000 Kč dřevo na topení, poplatek za psa 300 Kč a 4 500 Kč pravidelný servis vozidla. Spotřebitelské úvěry byly použity na rekonstrukci domu.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. V červnu 2024 úspěšně ukončila bakalářský studijní program na Mendelové univerzitě, Fakultě regionálního rozvoje a mezinárodních studií, kde nyní pokračuje v navazujícím magisterském studiu v prezenční formě. O jejím pokračujícím studiu žalobce věděl nejen z předcházejícího soudního řízení, ale i z potvrzení o studiu, které mu poslala dne 26. 11. 2024. Žalobce dlouhodobě neplní vyživovací povinnost k žalované, přitom výživné je vymáháno exekučně. Aktuálně dluh na výživném přesahuje 80 000 Kč. Žalobce se nepodílí ani na mimořádných výdajích žalované. Žalobce byl opakovaně bez relevantních důvodů evidován na úřadu práce. Bolesti zad jsou přitom uváděny až od roku 2019. Naposledy byl žalobce nezaměstnaný od 1. 11. 2021, kdy pracovní poměr ukončil bez uvedení důvodu. Žalovanou ani její matku žalobce nikdy neinformoval o tom, že je nezaměstnaný, nemocný a že si nemůže svou vyživovací povinnost plnit. Není tedy pravdou, že mu dluh vznikl v době, kdy byl evidován na úřadu práce a dcera jej neinformovala o tom, že ve studiu pokračuje na vysoké škole. V listopadu 2024 žalobce vzal na vědomí skutečnost o exekučních srážkách, o čemž žalovanou informoval, avšak jí nic nesdělil o nemožnosti platit výživné. Zdravotní omezení žalobce v souvislosti s bolestmi páteře a zánětem rohovky žalobci neznemožňují jakékoliv uplatnění na trhu práce, neboť řízení motorových vozidel je omezeno na noční dobu a bolesti páteře jsou občasného charakteru. Žalobce není poživatelem ani částečného invalidního důchodu. Současně žalobce dosahuje v zaměstnání pouze minimální mzdy, přičemž do práce dojíždí s měsíčními náklady ve výši 3 000 Kč měsíčně. Nicméně na trhu práce je hned několik nabídek, které jsou vhodné pro žalobce vzhledem k jeho kvalifikačním předpokladům a zdravotním omezením, ve kterých by mohl dosahovat vyššího výdělku. Také nalezením zaměstnání v místě bydliště či poblíž by došlo k eliminaci nákladů na dojíždění. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. Cpjn 204/2012, byl měl soud podle žalované vycházet z potenciálního příjmu žalobce, jelikož žalobce dosahuje pouze minimální mzdy, aniž by projevil snahu o zlepšení svých majetkových poměrů. Výživné v rozpočtu žalované chybí, proto byla nucena najít si dvě brigády, ze kterých má příjem v rozmezí od 3 400 Kč do 7 834 Kč měsíčně podle rozvržení směn. Z důvodu neplacení výživného žalobcem musela opustit studentský byt a do školy denně dojíždí. Měsíční výdaje žalované činí 500 Kč – 1 000 Kč za oblečení, 5 000 Kč ročně za studium (knihy, učebnice, tisk, kancelářské potřeby), 1 000 Kč měsíčně kosmetické ošetření pleti v souvislosti s léčbou akné, 112 Kč měsíčně za lék Duphaston, 130 Kč ročně za Ventolin na astma a 76 Kč ročně za Algifen Neo, asi 3 000 Kč měsíčně za dojíždění do školy, 300 Kč měsíčně za telefon, 685 Kč čtvrtletně za MHD po Brně, 790 Kč permanentka na cvičení, 150 Kč lekce spinningu, 5 000 Kč měsíčně strava. Mimořádné výdaje 1 056 Kč za komunální odpad, 21 700 Kč koupě počítače kvůli studiu v roce 2022, 6 000 Kč koupě mobilního telefonu v roce 2023 – repasovaného, 4 500 Kč za výuku angličtiny. Žalovaná nevlastní hodnotný movitý ani nemovitý majetek. Z vyučování se vrací v odpoledních hodinách, kdy následně jde na brigádu, nebo se vrací až v pozdních večerních hodinách. Se svou výživou je odkázána na matku. Výživné v roce 2024 od žalobce neobdržela ani jednou. Matka žalované plní svou vyživovací povinnost tak, že žalované poskytuje bydlení a stravu a hradí veškeré její náklady uvedené shora. Matka žalované má další vyživovací povinnost k mladší sestře žalované. K majetkovým poměrům žalobce pak žalovaná podotkla, že družka žalobce nabyla do svého výlučného vlastnictví v roce 2022 rodinný dům na adrese trvalého pobytu žalobce, který není zatížen žádným omezením vlastnického práva. Žalobce by k dokreslení svých majetkových poměrů měl uvést, jaká motorová vozidla jsou na jeho jméno nebo na jméno jeho družky evidována.

3. Při jednání ve věci samé žalobce na podané žalobě setrval a navrhl, aby mu bylo výživné sníženo na částku 1 500 Kč s účinností ode dne 29. 11. 2024 a dále s odůvodněním, že u něj došlo k podstatnému snížení příjmu z důvodu nepříznivého zdravotního stavu. Rovněž se zvýšily jeho životní náklady. Žalobce má další dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, přitom mladší dcera přestoupila na střední školu, a i v této souvislosti došlo k navýšení jeho výdajů. Při určování výše výživného v daném případě nelze vycházet z potenciálního příjmu, neboť žalobce se nevzdal výhodnějšího zaměstnání ani se nevyhýbal zaměstnání, které by odpovídalo jeho možnostem a schopnostem. U předchozího zaměstnavatele totiž žalobce pracoval jako řidič kamionu, jezdil delší trasy ve dne i v noci. Nicméně kvůli svému nepříznivému zdravotnímu stavu (zánětlivost rohovky, slabá rohovka a 10 dioptrií, tupozrakost) musel změnit práci. Pracovní poměr ukončil dohodou bez uvedení důvodu, neboť zákoník práce nepožaduje uvedení důvodu při takovémto způsobu rozvázání pracovního poměru. Důvodem ukončení pracovního poměru tedy byla nemožnost vykonávat práci ze zdravotních důvodů. Navíc dle sdělení předchozího zaměstnavatele by u něj žalobce ani tak již nemohl být zaměstnán. Žalobce si hledal novou práci, a našel ji u p. , jméno FO, , u kterého práci předjednal s tím, že musel čekat až se u něj pracovní místo uvolní. Proto byl v mezidobí evidován na ÚP jako uchazeč o zaměstnání. Aktuálně to byla jediná možná pracovní nabídka, byť za minimální mzdu. U současného zaměstnavatele žalobce stále pracuje z důvodu nepříznivého zdravotního stavu, když asi dvakrát ročně bývá na dlouhodobých neschopenkách a současný zaměstnavatel mu to toleruje. U jiných zaměstnavatelů by s tímto mohl být problém a žalobce by tak mohl přijít o práci. Žalobce má také problém se zády. U p. , jméno FO, pracuje spíše jako údržbář, občas také řídí nákladní automobil jako záskok, jedná se ale o krátkodobé cesty po Brně a řídí pouze ve dne. Pracovní nabídky volných pracovních míst stanoví nejvyšší možnou hrubou mzdu, které se však nemusí dosáhnout, nabídkou uváděné odměny se totiž zaměstnavatelé snaží motivovat a zaujmout uchazeče o práci. Žalobci je známo, že výživné má přednost před placením dluhů. S družkou hospodaří společně, a proto mají společné náklady, žijí v domku, kdy i náklady na topení a energie se zvýšily. Pokud jde o dluh na výživném, tak žalobce v době, kdy byla žalovaná nezletilá, vždy dostával od matky žalované informace o tom, že dluží na výživném, aby dluh zaplatil. Pokud mu vznikl dluh na výživném za období zletilosti žalované, tak to bylo v době, kdy žalobce byl evidován na ÚP a dcera jej neinformovala o tom, že ve studiu pokračuje na vysoké škole, a žalobce tedy ani nevěděl, že má výživné nadále platit. Žalobce měl za to, že jeho vyživovací povinnost skončila tím, že žalovaná ukončila střední školu, neboť nevěděl, že žalovaná ještě pokračuje na vysoké škole. Podle doporučujících tabulek ministerstva spravedlnosti by mělo při příjmu žalobce 18 900 Kč čistého a 3 vyživovacích povinnostech výživné pro žalovanou činit 1 424 Kč. Z průměrného příjmu ve výši 13 800 Kč (součet čisté mzdy a nemocenských dávek) za období od června 2024 do ledna 2025 vychází výživné na částku 188 Kč měsíčně. Ke svému vzdělání a pracovním zkušenostem žalobce uvedl, že jeho nejvyšší dosažené vzdělání je základní. Sice se následně učil ve výučním oboru jako vinař – sadař, ale učiliště nedodělal. Má řidičský průkaz skupiny A, B, C a profesní průkaz, má pracovní zkušenosti jako řidič kamionu a jako pekař. Ze zdravotních obtíží má zrakové omezení, problémy se zády, kdy musí dvakrát do roka chodit na obstřiky kvůli bolestem, které jej někdy nutí chodit po čtyřech a dělají mu problém vstát z postele. Bydlí v obci , adresa, a pracuje v Brně. Předžalobní výzvu žalované neposílal.

4. Žalovaná setrvala na svém nesouhlasném stanovisku se snížením výživného. Poukázala na to, že by soud měl vycházet z odůvodněných potřeb oprávněné osoby, které u žalované nejsou nestandartní a odpovídají její přípravě na budoucí povolání. K potenciálním příjmům žalobce jako povinné osoby by měl soud přihlédnout podpůrně. Nelze však pominout majetkové poměry žalobce, které prezentuje na sociálních sítích, kdy každý rok jezdí na zahraniční dovolenou, dle povědomí žalované vlastní motocykly vyšší hodnoty a bydlí v domě své družky, který nabyla do svého vlastnictví v roce 2022, přičemž tento dům není zatížen žádným zástavním právem. V roce 2024 byl v pracovní neschopnosti jen jednou. Předchozí zaměstnavatel sice uvedl, že by u něj žalobce nemohl nadále pracovat, nicméně neuvedl důvod. Ze spisu o výkon rozhodnutí je zřejmé, že žalobce je pracovní fluktuant. Podle názoru žalované je v zájmu žalobce, aby si našel práci s odpovídajícím příjmem, který pokryje jeho výdaje včetně výživného pro žalovanou, ke které má vyživovací povinnost a musí ji plnit. Není podle ní spravedlivé, aby její matka byla neúměrně zatížena v souvislosti s úhradou jejích výdajů, když žalobce jí na výživu dlouhodobě nepřispíval a na výživném je dluh přes 80 000 Kč. Stále studuje na vysoké škole, proto není schopna si na živobytí vydělávat vlastní prací. O tom, že u žalobce došlo ke snížení jeho přijmu se dozvěděla až z žaloby. Účastníci spolu dlouhodobě nejsou v žádném kontaktu, viděli se párkrát v životě. Je pro ni těžké kontaktovat otce za situace, kdy v kontaktu dlouhodobě nejsou. Není pravdou, že by její matka žalobce hned uháněla, když výživné nezaplatil. Současně poukázala na to, že žalobce dlouhodobě dobrovolně výživné neplatil, proto je pro vymožení výživného veden výkon rozhodnutí. Matka žalované se jmenuje , jméno FO, a pracuje jako pekařka v Sázavské pekárně ve , adresa, . Matka žalované má další vyživovací povinnost k nezletilé dceři , jméno FO, , která navštěvuje 2. stupeň základní školy. Matka bydlí v bytě, který má ve spoluvlastnictví se svým druhem. Žalovaná bydlí v bytě se svou matkou, sestrou a druhem matky. Druh matky se jmenuje , jméno FO, , který je otcem sestry , jméno FO, .

5. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

6. Součástí spisu jsou rozsudky zdejšího soudu o výživném žalobce pro žalovanou ze dne 29. 11. 2016, č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 10. 1. 2017 a bylo jím výživné zvýšeno na 2 000 Kč měsíčně. Ve spise sp. zn. , spisová značka, žalobce uvedl, že je vyučen jako sadař-vinař (č.l. 119). Dále rozsudek ze dne 29. 9. 2021, č. j. , spisová značka, , o návrhu žalované na zvýšení výživného, který byl změněn rozsudkem Krajského soudu v , adresa, – pobočka v , adresa, ze dne 24. 1. 2022, č. j. , spisová značka, .

7. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, bylo zjištěno, že o výživném pro žalovanou bylo naposledy rozhodnuto výše zmíněným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 24. 1. 2022, č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 1. 3. 2022. Tímto rozsudkem soud zvýšil výživné pro žalovanou na 4 000 Kč měsíčně od 1. 12. 2020. Při určování výše výživného soud vycházel ze skutečnosti, že žalovaná studovala na Mendelově univerzitě, Fakultě regionálního rozvoje a mezinárodních studií v bakalářském studijním programu Regionální rozvoj, proto nebyla schopna se sama živit. Za ubytování platila 3 590 Kč měsíčně, za čtvrtletní jízdenku na brněnskou MHD platila 685 Kč, stravování v menze činilo 2 200 Kč měsíčně, školní pomůcky cca 1 500 Kč měsíčně. Další výdaje byly za potraviny, drogerii 600 Kč, antikoncepci 200 Kč, kredit 200 Kč a oblečení 800 Kč. Matka žalované měla příjem ve výši 15 824 Kč měsíčně a další vyživovací povinnost k nezletilé , jméno FO, , nar. , Anonymizováno, . Žalobce byl zaměstnaný u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , s průměrným příjmem ve výši 30 000 Kč měsíčně. Pracovní poměr ukončil dohodou bez uvedení důvodu ke dni 31. 10. 2021, aniž měl sjednán jiný jemu vyhovující pracovní poměr, neboť po ukončení pracovního poměru byl žalobce evidován na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Pokud žalobce s vyživovací povinností ke třem dětem uzavřel dohodu o rozvázání pracovního poměru, aniž by měl sjednán jiný jemu vyhovující pracovní poměr, tak se vzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání nebo výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu. Při určování výše výživného i za období evidence na úřadu práce proto bylo vycházeno z výše příjmu, kterého žalobce dosahoval v zaměstnání, a nikoliv z výše podpory v nezaměstnanosti. Družka žalobce byla bez příjmu, následně měla příjem ve výši 19 000 Kč měsíčně. Žalobce měl vyživovací povinnost k žalované a k dalším dvěma nezletilým dětem , jméno FO, (nar. , adresa, (nar. , Anonymizováno, ). Výdaje žalobce byly určeny na 25 000 Kč měsíčně, přičemž bylo zohledněno, že syn žalobce má mentální postižení, s čímž jsou spojeny zvýšené náklady.

8. Ze spisu zdejšího soudu , spisová značka, zjištěno, že nejméně od září 2019 byl žalobce zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, . Pracovní poměr byl ukončen oboustrannou dohodou dne 31. 10. 2021 bez uvedení důvodu. Od 1. 4. 2022 dosud je zaměstnán u , adresa, IČO , IČO, , s místem podnikání , adresa, . Běžné i dlužné výživné je dlouhodobě placeno ze srážek ze mzdy žalobce. Žalobce býval často evidován na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a měnil zaměstnavatele. Od prosince 2023 žalované nebyla na výživné placena žádná částka. K 30. 10. 2024 měl žalobce dluh na výživném ve výši 78 000 Kč. U současného zaměstnavatele žalobce jsou prováděny srážky ze mzdy až na základě usnesení ze dne 22. 11. 2024, č. j. , spisová značka, , a to z výplaty za prosinec 2024.

9. Ze zprávy , právnická osoba, ze dne 25. 3. 2025 soud dále zjistil, že žalobce by u jmenované společnosti nemohl pokračovat ve výkonu práce na své původní pracovní pozici v případě, že by pracovní poměr ukončen nebyl.

10. Ze zprávy zaměstnavatele žalobce , adresa, IČO , IČO, , s místem podnikání , adresa, , ze dne 13. 3. 2025 vyplynulo, že žalobce nastoupil do zaměstnání od 1. 4. 2022 jako řidič nákladního vozidla, kterým se rozváží prádlo. , jméno FO, jinou pracovní pozici nebyl převeden. Z důvodu problémů se zrakem bývá párkrát do roka v pracovní neschopnosti a pokud se po návratu do práce necítí ještě v pořádku, tak jede jako závozník nebo zůstane v provozu na údržbě. Z důvodu zamezení nějakému maléru to takto chce i p. , jméno FO, , jelikož jeho řidiči rozváží nákladními auty prádlo, které se u nich na provozu zpracovává. Při mírnějších obtížích se zrakem si bere dovolenou za účelem zaléčení.

11. Ze zprávy zaměstnavatele žalobce ze dne 26. 3. 2025 pak vyplynulo, že náplní práce žalobce je oprava prádelenských klecí, opravy toalet, dveří, topení, čištění a úklid podlah a kolem haly atp. V případě, že nějaký řidič zapomene na provozu klec s prádlem nebo zavolá-li zákazník s prosbou o mimořádný (předem neplánovaný) svoz prádla v rámci Brna a okolí, je žalobce vyslán jako řidič.

12. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 2022 a dodatků k pracovní smlouvě vyplynulo, že žalobce nastoupil k uvedenému dni do zaměstnání u , adresa, , IČO , IČO, , jako řidič s místem výkonu práce , adresa, . Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou. Mzda činila 16 200 Kč měsíčně. Odměny za práci sjednány nebyly. Dodatkem ze dne 1. 4. 2023 bylo trvání pracovního poměru změněno na dobu neurčitou. Dodatkem ze dne 28. 4. 2023 došlo ke změně jeho pracovní pozice na údržbář a záskok za řidiče.

13. Z výplatních lístků za leden 2024 až leden 2025 a z potvrzení příjmů bylo prokázáno, že žalobce dosahoval v roce 2024 příjmu ve výši okolo 16 500 Kč čistého měsíčně a v roce 2025 ve výši 17 837 Kč. Ze mzdy za prosinec 2024 a leden 2025 mu byla provedena srážka na úhradu výživného pro žalovanou ve výši 5 000 Kč (4 000 Kč běžné výživné a 1 000 Kč dlužné výživné). Z důvodu pracovní neschopnosti mu byla vyplacena mzda v září ve výši 944 Kč a v říjnu a listopadu 0 Kč.

14. Ze sdělení a potvrzení OSSZ , adresa, bylo zjištěno, že žalobci bylo z důvodu dočasné pracovní neschopnosti od 21. 8. 2024 do 30. 11. 2024 vyplaceno na nemocenských dávkách celkem 32 626 Kč (od 4. 9. 2024 do 30. 11. 2024), tj. průměrně 10 875 Kč měsíčně.

15. Z výpisu ze zdravotní dokumentace žalobce a lékařských zpráv ze dne 10. 4. 2025 bylo prokázáno, že žalobce trpí od roku 2008 bolestmi zad a od roku 2020 opakovanými záněty spojivek. V březnu 2022 měl zánět rohovky, v srpnu až listopadu 2024 prodělal virový zánět rohovky. Není vhodné, aby řídl motorové vozidlo v noci pro zvýšené nebezpečí oslnění. Současně žalobce je od roku 2019 přerušovaně léčen pro bolesti páteře, zejména bederní. Prodělal opakovaně injekční terapii, rehabilitaci, vždy s krátkodobým účinkem.

16. Ze sdělení Úřadu práce ČR, kontaktní pracoviště , adresa, ze dne 27. 3. 2025 vyplynulo, že v místě bydliště žalobce je dostatek volných pracovních míst odpovídajícím vzdělání a pracovním zkušenostem žalobce. Tato skutečnost pak vyplynula i z nabídky volných pracovních míst Úřadu práce ČR (veřejně přístupné na www.uradprace.cz/volna-mista-v-cr) pro osoby se základním vzděláním, na plný i zkrácený úvazek, ve vzdálenosti 20 km od místa bydliště žalobce, ke dni 31. 3. 2025, podle které bylo celkem 25 volných pracovních míst odpovídajících vzdělání a pracovním zkušenostem žalobce s minimální nabízenou mzdou ve výši 20 800 Kč až 40 000 Kč měsíčně. Přihlédnuto nebylo k nabídkám práce řidiče a k fyzicky náročným pracím z důvodu zdravotních omezení žalobce s očima a zády.

17. Z výpisu z ISZR soud zjistil, že žalobce má vyživovací povinnosti k dětem v rozsahu uvedeném v žalobě. Na současné adrese má trvalý pobyt hlášen od 21. 4. 2022.

18. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo prokázáno, že účastníci nevlastní žádnou nemovitost evidovanou v katastru nemovitostí.

19. Z potvrzení o studiu bylo zjištěno, že od 8. 7. 2024 dosud žalovaná studuje v prezenční formě navazující magisterský studijní program Regionální rozvoj na Fakultě regionálního rozvoje a mezinárodních studií Mendelovy univerzity v Brně.

20. Z dohody o provedení práce se společností , právnická osoba, . ze dne 1. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalované náleží odměna ve výši 135 Kč hrubého za jednu dohodu vykonané práce. Z dodatku č. , hodnota, k dohodě o provedení práce s , Anonymizováno, , právnická osoba, ., Anonymizováno, , , Anonymizováno, . ze dne 13. 12. 2024 pak vyplynulo, podle žalované náleží 150 Kč hrubého za jednu hodinu vykonané práce. Rozsah práce za rok 2025 je v obou dohodách sjednán na maximálně 300 hodin za rok.

21. Z výplatních lístků soud zjistil, že žalovaná měla v listopadu 2024 příjem z dohody o provedení práce ve výši 3 443 Kč, v prosinci 2024 v celkové výši necelých 7 000 Kč, v lednu 2025 ve výši 3 443 Kč a v únoru 2025 ve výši necelých 6 500 Kč.

22. Z potvrzení o platbách vyplynulo, že žalovaná platila 1 300 Kč za lekce spinningu dne 5. 12. 2024, za 10 hodin výuky angličtiny 4 500 Kč v srpnu 2024, za 4 hodiny masáže 2 000 Kč dne 2. 12. 2024.

23. Ze sdělení zaměstnavatele matky žalované , právnická osoba, , a.s. soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem matky žalované za období od listopadu 2024 do února 2025 činil 51 374 Kč.

24. Žalovaná dala soudu na zvážení (jelikož se jednalo o návrh po koncentraci řízení) dodatečný výslech žalobce k tomu, zda a případně jaká motorová vozidla vlastní a dále k úvěrům v souvislosti s nemovitostí, ve které žalobce bydlí od roku 2022 a kterou družka žalobce nabyla do svého výlučného vlastnictví, přičemž tato není zatížena zástavním právem. Další dokazování k žalovanou uváděným skutečnostem soud již neprováděl, jelikož pro účely rozhodnutí o důvodnosti žaloby na snížení výživného bylo dokazování provedeno v dostatečném rozsahu.

25. Podle § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), předci a potomci mají vyživovací povinnost.

26. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit.

27. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

28. Podle § 913 odst. 2 o. z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

29. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

30. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že důvody pro snížení výživného nejsou dány. Soud totiž při rozhodování o výši výživného nemůže vycházet pouze z čistého příjmu povinné osoby a výživné z něj určit podle doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti ČR, jak navrhoval žalobce. Soud musí přihlížet také k možnostem, schopnostem a celkovým majetkovým poměrům povinné osoby, včetně osob s ním žijících, stejně tak jako jeho celkové životní úrovni (hlediskům uvedeným v § 913 odst. 1, 2 a § 915 odst. 1 o. z.). Ke snížení výživného pro dítě pak může soud přistoupit z důvodu závažné změny poměrů.

31. V daném případě bylo o výživném pro žalovanou bylo naposledy rozhodováno v lednu 2022, tedy přibližně před třemi lety, kdy bylo výživné zvýšeno na 4 000 Kč měsíčně. V této době žalovaná studovala na Mendelově univerzitě, Fakultě regionálního rozvoje a mezinárodních studií v bakalářském studijním programu Regionální rozvoj. Pravidelné výdaje žalované činily 9 500 Kč bez zohlednění stravy mimo menzu. Matka žalované měla příjem ve výši 15 824 Kč měsíčně, přičemž měla další vyživovací povinnost k nezletilému dítěti. U žalobce bylo vycházeno z příjmu ze zaměstnání ve výši 30 000 Kč měsíčně, a to i za dobu následné evidence na úřadu práce, neboť se bez důležitého důvodu vzdal výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, když ukončil pracovní poměr dohodou bez uvedení důvodu, aniž by měl sjednán jiný jemu vyhovující pracovní poměr. Družka žalobce byla bez příjmu, následně měla příjem ze zaměstnání ve výši 19 000 Kč měsíčně. Žalobce měl vyživovací povinnost k dalším dvěma nezletilým dětem, které chodily na základní školu, nezletilý , jméno FO, měl ADHD, s čímž byly spojeny zvýšené náklady.

32. Nyní se žalovaná nadále soustavně připravuje na budoucí povolání, když řádně studuje v prezenční formě studia navazující magisterské studium na vysoké škole. Přitom studium jí znemožňuje trvalý výkon závislé práce. Vyživovací povinnost žalobce k žalované tedy nadále trvá ve smyslu § 910 a § 911 o. z.

33. Žalovaná žije s matkou, jejím druhem a nezletilou sestrou v bytě, který je ve spoluvlastnictví matky a jejího druha. Matka žalované má příjem ze zaměstnání ve výši 51 374 Kč čistého měsíčně. Druh matky žalované je rovněž zaměstnán. Pravidelné měsíční výdaje žalované sestávající z nákladů na stravu, ošacení, drogerii, léčbu kožních problémů, sportování a nákladů v souvislosti se studiem činí okolo 11 000 Kč. Další nepravidelné výdaje má v souvislosti s mimoškolním vzděláním, případně koupí mobilního telefonu. Matka žalované plní vyživovací povinnost k žalované poskytnutím bydlení, stravy a poskytnutím finančních prostředků na úhradu nákladů žalované. Současně si žalovaná přivydělává brigádně. Náklady žalované soud hodnotí jako přiměřené a odpovídající jejímu věku, jakož i studiu na vysoké škole. Navíc výuka angličtiny žalované zcela jistě pomůže prohloubit její kvalifikaci a uplatnění na pracovním trhu. Proti nákladům na posilovnu či spinning rovněž nelze nic namítat, a to navíc za situace, kdy má žalovaná příjem z brigád.

34. Žalobce žije ve společné domácnosti se svou družkou a společnými dvěma nezletilými dětmi , jméno FO, (nar. , Anonymizováno, ) a , jméno FO, (nar. , Anonymizováno, ). Družka žalobce má příjem ze zaměstnání ve výši asi 34 000 Kč měsíčně. Počet vyživovacích povinností žalobce se od posledního rozhodování o výživném nezvýšil. Měsíční výdaje žalobce činí asi 50 000 Kč, přičemž tyto se soudu rovněž nejeví nijak nepřiměřené. Nezletilý , jméno FO, trpí ADHD, s čímž jsou spojeny zvýšené náklady na dojíždění k lékařům. Nezletilá , jméno FO, nyní studuje na střední škole. Žalobce nevlastní žádné nemovitosti evidované v katastru nemovitostí. Běžné i dlužné výživné je žalované hrazeno prostřednictvím výkonu rozhodnutí, neboť žalobce výživné dlouhodobě dobrovolně neplatí. , jméno FO, výživném má žalobce dluh převyšující 80 000 Kč.

35. Žalobce odůvodňoval podanou žalobu na snížení výživného tím, že od doby posledního rozhodování o výživném podstatně poklesl jeho příjem z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a současně zvýšením životních nákladů.

36. Navýšení výdajů žalobce je samozřejmé v důsledku inflace a v souvislosti s věkem a vzděláním jeho dalších dvou nezletilých dětí. Nicméně ze stejných důvodů je třeba usuzovat i o navýšení výdajů u žalované.

37. Z provedeného dokazování pak dále vyplývá, že od doby posledního rozhodování o výživném skutečně došlo k poklesu příjmů žalobce ze zaměstnání, neboť žalobce dosahoval v roce 2021 příjmu ze zaměstnání ve výši okolo 30 000 Kč měsíčně a nyní je mu vyplácena pouze minimální mzda. Nadto byl od 21. 8. 2024 do 30. 11. 2024 v pracovní neschopnosti a pobíral pouze nemocenské dávky.

38. Dotazem na původního zaměstnavatele , právnická osoba, bylo zjištěno, že žalobce rozvázal pracovní poměr dohodou se zaměstnavatelem bez uvedení důvodu a dále že, i kdyby pracovní poměr dohodou rozvázán nebyl, nemohl by již žalobce u původního zaměstnavatele nadále pracovat. Po skončení tohoto pracovního poměru žalobce nastoupil od 1. 4. 2022 do zaměstnání k , adresa, , IČO , IČO, , na pozici řidiče, nicméně od 28. 4. 2023 došlo ke změně jeho pracovní pozice na údržbáře a záskok za řidiče.

39. Žalobce tvrdil, že důvodem skončení zaměstnání u původního zaměstnavatele na pozici řidič kamionu, jakož i změny pracovní pozice u současného zaměstnavatele, byl jeho nepříznivý zdravotní stav, konkrétně problémy s očima, kvůli kterým již nemůže pracovat jako řidič. Lze souhlasit s žalobcem, že při rozvázání pracovního poměru dohodou zákoník práce nevyžaduje uvedení důvodu, nicméně nutno podotknout, že v takovém případě musí být osoba povinná platit výživné srozuměna s tím, že k této skutečnosti bude soud přihlížet při rozhodování o výživném. Každopádně tvrzení žalobce stran jeho nepříznivého zdravotního stavu je prokazováno lékařskou zprávou, podle které má žalobce od roku 2020 opakované záněty spojivek a není mu doporučeno, aby řídil motorová vozidla v noci z důvodu zvýšeného nebezpečí oslnění. Při rozhodování o snížení výživného proto podle názoru soudu nelze vycházet z příjmu, kterého žalobce dosahoval u předchozího zaměstnavatele jako řidič kamionu, když této práce podle sdělení lékaře není schopen.

40. V současném zaměstnání měl žalobce příjem ve výši okolo 16 500 Kč čistého měsíčně v roce 2024 a od roku 2025 ve výši 17 837 Kč čistého měsíčně, nicméně po započtení příjmu jeho družky ve výši 34 000 Kč měsíčně činí jejich celkový příjem okolo 50 000 Kč měsíčně, tj. stejně jako v době posledního rozhodování o výživném. Příjem v rodině je podle názoru soudu takový, že žalobci umožňuje výživné pro žalovanou platit. Je samozřejmé, že družka žalobce vůči žalované žádnou vyživovací povinnost nemá, nicméně její příjem je třeba zohlednit proto, že s žalobcem žije ve společné domácnosti a podílí se na uspokojování potřeb jejich rodiny, a to včetně případného zajištění vlastního obydlí, jak poukazovala žalovaná. Dle tvrzení žalované totiž družka žalobce nabyla v roce 2022 do svého výlučného vlastnictví nemovitosti na adrese trvalého pobytu žalobce, aniž by byla tato nemovitost zatížena zástavním právem. Toto tvrzení žalované je podporováno nejen z provedené lustrace v ISZR ohledně změny trvalého pobytu žalobce, ale i z výčtu nákladů žalobce, ve kterém nejsou uvedeny žádné platby za nájem. Otázkami zda a z jakého titulu družka žalobce danou nemovitost nabyla a případně z jakých zdrojů ji financovala, či proč žalobce není spoluvlastníkem této nemovitosti, se soud z důvodu nadbytečnosti a procesní ekonomie v tomto řízení dále nezabýval, neboť již provedené důkazy svědčí o nedůvodnosti podané žaloby na snížení výživného.

41. Pokud jde o současnou odměnu žalobce za práci, tak nutno dále rozvést, že žalobce je odměňován pouze minimální mzdou a současně má náklady na dopravu do zaměstnání ve výši 3 000 Kč měsíčně. Žalobce tvrdil, že tato práce pro něj byla v danou dobu jedinou možností zaměstnání a nyní by pro něj změna zaměstnavatele nebyla výhodná, neboť jiný zaměstnavatel by mu netoleroval časté absence v práci z důvodu nemoci. Tuto argumentaci žalobce však soud nepovažuje za relevantní, neboť podle názoru soudu žalobce za celou dobu tří let trvání aktuálního pracovního poměru neprojevil snahu o změnu zaměstnání, ve kterém by mohl dosahovat vyššího příjmu či by nemusel vynakládat tak vysoké náklady na dojíždění, a to vše za situace, kdy si byl vědom toho, že má vyživovací povinnost nejen ke svým dvěma nezletilým dětem, se kterými žije ve společné domácnosti, ale i k žalované, na kterou mu navíc bylo uloženo platit zvýšené výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně v době před nástupem do zaměstnání k p. , jméno FO, a měl desetitisícové dluhy na výživném. Přitom z nabídky volných pracovních míst Úřadu práce ČR je zřejmé, že v místě bydliště žalobce či 20km okolí je dostatek volných pracovní míst odpovídajících zdravotnímu stavu, vzdělání i pracovním zkušenostem žalobce, ve kterých by mohl dosahovat příjmu ve výši průměrně 30 000 Kč hrubého měsíčně a současně by náklady na dopravu nebyly tak vysoké. K nabídce volných pracovních míst soud podotýká, že ačkoliv žalobce při rozhodování o výši výživného v roce 2016 uváděl, že je vyučen jako sadař-vinař, tak soud nezohledňoval nabídky pro osoby s výučním listem, neboť žalobce u jednání dne 19. 3. 2025 soudu sdělil, že učiliště nedokončil. Také nebylo přihlíženo k pracím řidiče či fyzicky náročnějším pracím (např. rozvoz balíků) s ohledem na lékařskou zprávu ohledně zdravotního stavu žalobce. Současně nutno podotknout, že žalobce sice trpí určitými zdravotními obtížemi, nicméně z ničeho nevyplývá, že by jej eliminovaly z trhu práce. Žalobcem poukazovanou absenci tolerance zaměstnavatele k opakovaným pracovním neschopnostem zaměstnance nelze podle názoru soudu paušálně vztahovat na všechny zaměstnavatele a automaticky předjímat, že taková skutečnost by vedla ke skončení pracovního poměru u každého jiného zaměstnavatele než u p. , jméno FO, .

42. Na základě shora uvedeného tedy soud uzavírá, že nejenže celkový příjem rodiny umožňuje žalobci platit výživné pro žalovanou ve výši 4 000 Kč měsíčně, ale současně je i v možnostech žalobce, aby by zaměstnán za vyšší než minimální mzdu, popř. aby byl zaměstnán v místě svého bydliště s nižšími náklady na dojíždění než dosud tak, aby mohl dosud stanovené výživné řádně platit.

43. Pokud jde o pracovní neschopnost žalobce v období od 21. 8. 2024 do 30. 11. 2024, tak tato podle názoru soudu nemá vliv na výši výživného, neboť se jednalo o jednorázovou krátkodobější pracovní neschopnost, která navíc do rozhodného období pro snížení výživného zasahovala jen nepatrně. Současně splátky úvěru žalobce na výši výživného nemají vliv, neboť výživné pro dítě předchází ostatním platebním povinnostem.

44. Ve výši výživného žalobce pro žalovanou se odráží i skutečnost, že se žalobce s žalovanou dlouhodobě nestýká a žádným způsobem výživné pro žalovanou nedoplňuje ani se nepodílí na úhradě jejích mimořádných nákladů.

45. V neposlední řadě je třeba zmínit, že od roku 2022 sice došlo k navýšení příjmu matky žalované. Ovšem tato plní vyživovací povinnost k žalované jak naturálně, tak finančně, a to i v obdobích, kdy žalobce výživné vůbec neplatil. Současně by nebylo spravedlivé, aby veškeré náklady žalované nesla pouze její matka a nahrazovala tak vyživovací povinnost žalobce. Na výši výživného žalobce nemá vliv ani brigádnická činnost žalované (za současného studia na VŠ), která nejenže svědčí o jejím zodpovědném přístupu k životu, ale navíc si z ní může hradit své mimořádné či nestandartní výdaje.46. , jméno FO, základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že od doby posledního rozhodování o výživném pro žalovanou nedošlo k závažné změně poměrů, která by odůvodňovala snížení výživného. Soud proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

47. Pouze na okraj soud uvádí, že je povinností žalobce zajímat se o to, zda jeho vyživovací povinnost k žalované nadále trvá, neboť on je povinen poskytovat platby výživného a v případě, že je neposkytne, vzniká dluh na výživném jemu. Současně ale je povinností žalované informovat žalobce o tom, že kupříkladu již dokončila studium a nastoupila do zaměstnání, a tedy jí výživné již nenáleží.

48. Ve smyslu § 140 odst. 2 o. s. ř. náleží ustanovené zástupkyni žalované , tituly před jménem, . , Jméno zmočněnkyně, odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů podle zvláštního právního předpisu (vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025 – dále jen „advokátní tarif“). Při určování tarifní hodnoty soud vycházel z § 8 odst. 2 věty druhé advokátního tarifu, podle něhož se tarifní hodnota stanoví jako pětinásobek hodnoty ročního plnění, kterým je rozdíl mezi dosavadním a nově požadovaným výživným, je-li snížení výživného zletilého dítěte požadováno na dobu neurčitou (srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 4. 2000, sp. zn. 6 Co 872/2000). Tarifní hodnota tedy činí 150 000 Kč (rozdíl mezi dosavadním výživným ve výši 4 000 Kč měsíčně – nově požadovaná výše výživného 1 500 Kč měsíčně = 2 500 Kč měsíčně, hodnota ročního plnění tak činí 30 000 Kč /2 500 Kč x 12 měsíců/ a pětinásobek hodnoty ročního plnění 150 000 Kč /30 000 Kč x 5/). Odměna za úkon právní služby tak podle § 7 bodu 5. advokátního tarifu činí 7 100 Kč.

49. Ustanovené zástupkyni proto náleží odměna ve výši 28 400 Kč (odměna za čtyři úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, nahlížení do spisu dne 13. 5. 2025, vyjádření k žalobě ze dne 13. 5. 2025 a účast u jednání soudu dne 14. 5. 2025 podle § 11 odst. 1 písm. b), d), f) a g) advokátního tarifu) a čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. celkem 30 200 Kč. Přiznaná odměna spolu s náhradou nákladů bude ustanovené zástupkyni vyplacena po právní moci tohoto rozsudku z rozpočtových prostředků zdejšího soudu.

50. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

51. Podle § 149 odst. 2 o. s. ř. zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování.

52. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná, a proto jí přísluší proti žalobci právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložila podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení žalované sestávají z náhrady nákladů ustanovené zástupkyně ve výši 30 200 Kč. Náhradu nákladů ustanovené zástupkyně je žalobce povinen zaplatit podle § 149 odst. 2 o. s. ř. České republice – na účet Okresního soudu ve Svitavách, jelikož tuto ustanovené zástupkyni platí stát.

53. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.