3 C 28/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudkyní Mgr. Radkou Beranovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 44 618,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 21 676 Kč a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení další částky 22 942,70 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 252,46 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 43 618,70 Kč od 6. 5. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 446 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu ve Svitavách dne 13. 1. 2026 domáhala po žalované zaplacení 44 618,70 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 22. 5. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru Anonymizováno č. hodnota, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná na svůj závazek zaplatila pouze 38 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 30 dnů. Jelikož žalovaná přes tuto výzvu svůj dluh neuhradila, tak žalobkyně od smlouvy odstoupila. Pohledávka se tak stala splatnou dne 5. 5. 2025. Žalovaná po odstoupení od smlouvy nic neuhradila. Žalobkyně proto požaduje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 43 618,70 Kč, smluvních poplatků ve výši 1 000 Kč a smluvního úroku z jistiny ve výši 1 252,46 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, přitom zjistila, že žalovaná má příjem ze zaměstnání ve výši 21 173 Kč, tedy splátka úvěru činila toliko 8,73 %. Žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu ze dne 21. 11. 2025.

2. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 13. 2. 2026, č. j. 3 C 28/2026-17, aby do 15 dnů od doručení sdělila, jakým konkrétním způsobem a na základě jakých konkrétních skutečností před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, zejména jak ověřovala výši pravidelných příjmů a výši výdajů žalované, její platební morálku. Současně soud žalobkyni vyzval, aby předložila k těmto tvrzením důkazy (například výpisy z účtu žalovaného, pracovní smlouvu, výplatní pásky, potvrzení o lustraci v registrech dlužníků). Žalobkyně byla také poučena ve smyslu § 118a o. s. ř. o tom, že nebudou-li žalobní tvrzení řádně doplněna a soudu nebudou předloženy důkazy k prokázání popsaných rozhodných skutečností, vystavuje se riziku přinejmenším částečného neúspěchu ve věci.

3. Podáním ze dne 13. 3. 2026 žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že v rámci posuzování úvěruschopnosti vyhodnocovala nejen informace poskytnuté žalovanou, ale tyto následně ještě konfrontovala s výstupy z celé řady registrů/databází. Současně odkázala na Protokol o vyhodnocení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná čerpala úvěr dne 22. 5. 2023 ve výši 50 000 Kč, dne 23. 6. 2023 ve výši 1 000 Kč, dne 26. 7. 2023 ve výši 796 Kč, dne 2. 2. 2024 ve výši 4 730 Kč, dne 22. 2. 2024 ve výši 800 Kč, dne 19. 3. 2024 ve výši 850 Kč a dne 21. 5. 2024 částku ve výši 1 500 Kč, tj. celkem ve výši 59 676 Kč. Úvěr byl žalované poskytnut ve prospěch účtu č. č. účtu. Žalované poplatky ve výši 1 000 Kč představují neuhrazené poplatky vzniklé v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč za 1. písemnou upomínku, 600 Kč za 2. písemnou upomínku a ve výši 1 500 Kč v případě ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele z důvodu prodlení spotřebitele trvajícího alespoň tři měsíce.

4. Žalovaná požádala soud o umožnění splácet dlužnou částku z důvodu špatné finanční situace. Uvedla, že její manžel je vážně nemocný a z toho důvodu poklesly rodinné příjmy, přitom je navíc v insolvenci. Živí dvě studující děti, které jsou na rodičích finančně závislé. Po úhradě základních životních nákladů žalovaná nemá dostatek finančních prostředků k jednorázovému zaplacení žalované částky. Dluh si plně uvědomuje a má zájem jej řádně hradit. Žalovaná navrhla výši měsíčních splátek 500 Kč, které je schopna dlouhodobě a pravidelně hradit.

5. U jednání soudu dne 10. 6. 2026 žalobkyně na podané žalobě setrvala. Současně navrhla, aby soud s ohledem na obsah vyjádření žalované rozhodl rozsudkem pro uznání.

6. Soud rozsudek pro uznání nevydal, neboť podle § 153a odst. 1 o. s. ř. sice při uznání nároku soud rozhodne rozsudkem pro uznání, nicméně u spotřebitelského úvěru musí soud z úřední povinnosti přihlédnout k neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., a soud nemůže založit rozhodnutí na uznání nároku, který je v rozporu s právní úpravou. Obdobně i smír soud neschválí, je-li v rozporu s právními předpisy (§ 99 odst. 2 o. s. ř.).

7. Žalovaná projevila zájem dluh vůči žalobkyni uhradit, nicméně není schopná jej zaplatit jednorázově z důvodu své nepříznivé sociální situace. Od 19. 5. 2026 je nezaměstnaná. Evidovaná na úřadu práce jako uchazečka o zaměstnání. Od 15. 6. 2026 má sjednán nástup do nové práce, a to u společnosti Agricol v Poličce, kde by měla dosahovat čistého příjmu okolo 30 000 Kč měsíčně. Nyní pobírá podporu v nezaměstnanosti, bydlí s manželem a 2 dětmi v pronajatém bytě. Za nájem a služby spojené s užíváním bytu platí okolo 17 500 Kč měsíčně, za elektřinu platí asi 3 500 Kč měsíčně. Manžel pobírá invalidní důchod a je v insolvenci. Mají 2 studující děti, dceři je 22 let, ta studuje na Vyšší odborné škole v adresa, synovi je 19 let, ten bude od září studovat na Vyšší odborné škole v adresa. Jinak mají obvyklé náklady na živobytí. Kvůli vážnému onemocnění manžela žalovaná přestala splácet své závazky vůči žalobkyni. Také podala insolvenční návrh, nicméně byl zamítnut. Vůči žalobkyni má více závazků, od podání žaloby na dlužnou částku nic nezaplatila. Žalovaná navrhla výši měsíčních splátek na 1 500 Kč k 20. dni v měsíci.

8. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

9. Ze Zprávy o posouzení úvěruschopnosti – poskytovatel úvěru právnická osoba. soud zjistil, že žalobkyně prohlásila, že ověřovala totožnost žalované před poskytnutím úvěru z občanského průkazu a rodného listu. Současně žalobkyně uvedla, že žalovanou lustrovala v registru SOLUS a CRIF s negativním výsledkem. Žalovaná měla příjem ze zaměstnání ve výši 21 173 Kč měsíčně. Náklady na bydlení činily 5 193 Kč měsíčně a splátky úvěrů 5 193 Kč měsíčně, jiné závazky 500 Kč měsíčně. Zpráva je doložena kopií rodného listu žalované, občanského průkazu a evropského průkazu zdravotního pojištění, výplatními páskami a výpisem z účtu. Výše příjmu žalované je doložena výplatními páskami za měsíce březen a duben 2023. Z výpisu z běžného účtu žalované č. č. účtu se podává, že žalované byla mzda poskytována na tento bankovní účet. Současně je zřejmé, že žalovaná měla dluh vůči právnická osoba. z úvěrové smlouvy, který splácela po 1 973,22 Kč měsíčně. Zůstatek nesplacené jistiny činil 99 260,80 Kč a zbývající počet splátek 94.

10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru Anonymizováno č. hodnota ze dne 22. 5. 2023 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr do výše 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr v minimálních měsíčních splátkách po 1 850 Kč. Úroková sazba činila 29,90 % ročně. Součástí smlouvy byl Sazebník poplatků, podle něhož činila náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením spotřebitele částky uvedené žalobkyní v doplnění žaloby, tj. 400 Kč, 600 Kč a 1 500 Kč za upomínky.

11. Z přehledu transakcí a zprávy právnická osoba. vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky dne 22. 5. 2023 ve výši 50 000 Kč, dne 23. 6. 2023 ve výši 1 000 Kč, dne 26. 7. 2023 ve výši 796 Kč, dne 2. 2. 2024 ve výši 4 730 Kč, dne 22. 2. 2024 ve výši 800 Kč, dne 19. 3. 2024 ve výši 850 Kč a dne 21. 5. 2024 částku ve výši 1 500 Kč, tj. celkem ve výši 59 676 Kč. Úvěr byl žalované poskytnut ve prospěch jejího bankovního účtu č. č. účtu.

12. Z oznámení ze dne 23. 4. 2025 vyplynulo, že žalobkyně odstoupila od předmětné úvěrové smlouvy z důvodu, že s žalovanou bylo zahájeno insolvenční řízení. Žalobkyně současně žalovanou vyzvala k zaplacení všech dosud neuhrazených částek dle smlouvy.

13. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 21. 11. 2025 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzývala žalovanou k zaplacení žalované částky do 7 dnů s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalované odeslána dne 24. 11. 2025, jak vyplynulo z potvrzení podání.

14. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 22. 5. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 59 676 Kč. Před uzavřením smlouvy se žalobkyně zabývala úvěruschopností žalované tak, jak bude rozvedeno níže. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit v měsíčních splátkách v minimální výši 1 850 Kč. Úroková sazba činila 29,90 % ročně. Žalovaná na dluh uhradila pouze 38 000 Kč. Jelikož ohledně žalované bylo zahájeno insolvenční řízení, tak žalobkyně úvěr zesplatnila oznámením ze dne 23. 4. 2025. Ve smlouvě byla sjednána náhrada nákladů za prodlení žalované za odeslání písemných upomínek ve výši 400 Kč za 1. upomínku, 600 Kč za druhou upomínku a 1 500 Kč v případě ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele z důvodu prodlení spotřebitele trvajícího alespoň tři měsíce. Žalované byla odeslána předžalobní výzva k plnění ze dne 21. 11. 2025.

15. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023.

16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

21. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

22. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

23. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 59 676 Kč na základě úvěrové smlouvy ze dne 22. 5. 2023. Soud však má za to, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně a na základě dostatečných objektivních zdrojů přezkoumat schopnost žalované řádně a včas splácet předmětný úvěr podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

24. Žalobkyně soudu sdělila, jakým způsobem úvěruschopnost žalované posuzovala, přičemž na podporu svého tvrzení soudu předložila výplatní listy žalované a výpis z účtu žalované za poslední dva měsíce před poskytnutím úvěru. Z těchto je zřejmé, že žalovaná disponovala pravidelným příjmem ze zaměstnání a dohody o provedení práce v průměrné výši 28 743,50 Kč a dále že splácela po 1 973,22 Kč úvěr u MMB a.s. Žalobkyně však soudu nedoložila výsledky o tvrzené lustraci v SOLUS a CRIF, a nebylo tak prokázáno, že si opatřila dostatečné podklady o celkové zadluženosti žalované a o způsobu plnění jejích dosavadních dluhů. Pokud jde o listinu Zpráva o posouzení úvěruschopnosti – poskytovatel úvěru právnická osoba., tak k tomuto nutno poznamenat, že se jedná pouze o vnitřní dokument žalobkyně, který však sám o sobě neprokazuje, že posouzení úvěruschopnosti proběhlo na základě dostatečných a objektivně ověřených podkladů. Přitom informace získané pouze od spotřebitele nejsou pro účely naplnění povinnosti řádně přezkoumat jeho úvěruschopnost dostatečné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

25. Na základě shora uvedeného je tedy třeba uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně a s odbornou péčí přezkoumat úvěruschopnost žalované. Soud proto považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k této neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti v souladu s citovaným ustanovením, tedy i bez návrhu žalované.

26. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy lze žalobkyni přiznat pouze právo na zaplacení poskytnutých peněžních prostředků, které jí žalovaná dosud nevrátila, a to z titulu práva na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 59 676 Kč a žalovaná jí dosud vrátila pouze 38 000 Kč. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vrátit zbývajících 21 676 Kč ve smyslu § 2993 o. z.

27. Ve zbývající části ohledně 22 942,70 Kč s příslušenstvím ve formě úroku a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy žalobkyně nemá právo na žádné úroky. Žalobkyni nebyl přiznán ani požadovaný zákonný úrok z prodlení s ohledem na shora citované závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaná se tak doposud nemohla ocitnout v prodlení.

28. Žalovaná požádala soud o povolení splácet dlužnou částku z důvodu své nepříznivé sociální a finanční situace.

29. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká doba odpovídá možnostem spotřebitele, určí ji soud na návrh některé ze stran podle § 87 odst. 2 téhož zákona s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

30. Při rozhodování o době vrácení jistiny soud vycházel z tvrzení žalované učiněných při jednání, která byla řádně doložena příslušnými potvrzeními. Konkrétně žalovaná předložila potvrzení o návštěvě školy dcery Anonymizováno, potvrzení o studiu jméno FO, dokument srážky ze mzdy, rozhodnutí ÚP k nezaměstnanosti, rozpis záloh na elektřinu, potvrzení o zaplacení záloh na elektřinu od února do května 2026, rozpis plateb za ubytování syna na internátu, potvrzení o zaměstnání, dohodu o rozvázání pracovního poměru, smlouvu o nájmu bytu a příjmový pokladní doklad o platbách nájemného a služeb spojených s užíváním bytu. Z těchto vyplynulo, že žalovaná je od 20. 5. 2026 vedena jako uchazečka o zaměstnání, nyní pobírá podporu v nezaměstnanosti ve výši 23 808 Kč měsíčně. Žije s manželem a dvěma studujícími dětmi v pronajatém bytě, náklady na bydlení činí přibližně 21 000 Kč měsíčně, její manžel pobírá invalidní důchod a je v insolvenci a rodina je zatížena běžnými náklady na živobytí. Žalovaná dále uvedla, že od 15. 6. 2026 má nastoupit do nového zaměstnání s očekávaným čistým příjmem okolo 30 000 Kč měsíčně. Soud vzal v úvahu i to, že žalovaná navrhla splátky ve výši 1 500 Kč měsíčně a projevila vůli přiznaný dluh hradit. Za těchto okolností soud dospěl k závěru, že jednorázová úhrada celé dlužné částky by neodpovídala možnostem žalované, zatímco úhrada ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně představuje dobu vrácení jistiny přiměřenou jejím poměrům a současně ještě přijatelně zohledňuje i oprávněný zájem žalobkyně na uspokojení pohledávky. Proto soud stanovil splatnost v pravidelných měsíčních splátkách vždy do 20. dne měsíci pod ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaná některou splátku řádně a včas neuhradí, což v podstatě znamená, že nezaplatí-li žalovaná některou splátku řádně a včas, vystavuje se nebezpečí, že po ní může být nedoplatek vymáhán najednou. Svého práva může však žalobkyně využít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky (§ 1931 o. z.).

31. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 1 785 Kč. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku z žalované částky do výše 2 231 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku III. povinnost zaplatit České republice-Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 446 Kč.

32. Ve sporu byla žalovaná úspěšnější (51 %) než žalobkyně (49 %). Rozdíl v tomto úspěchu je však zcela nepatrný (2 %), proto soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená plněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí či exekuci. Povinnost zaplatit soudní poplatek, která byla žalobkyni uložena ve výroku III. tohoto rozsudku, žalobkyně splní zaplacením na bankovní účet Okresního soudu ve Svitavách č. 3703-424591/0710, VS 0311002826. Nesplní-li žalobkyně povinnost, která jí byla uložena ve výroku III. tohoto rozsudku bude tato povinnost předána k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.