3 C 60/2022

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Kopeckou ve věci žalobkyně: ; název žalobkyně , anonymizována dvě slova číslo sídlem právnická osoba jméno anonymizována dvě slova číslo příjmení jméno , země zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 14 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 860 Kč se zákonným úrokem z prodlení ze 14 000 Kč ve výši 7,75 % ročně od 2. 7. 2015 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 7 504 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 369 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 944 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 23 364 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku půjčky. V žalobě uváděla, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému na základě smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 24. 9. 2009 finanční prostředky ve výši 14 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 25 704 Kč (půjčka 14 000 Kč, souhrnný poplatek 11 704 Kč) v 60 týdenních splátkách po 434 Kč. Žalovaný uhradil celkovou částku 2 340 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. 18. 11. 2010 Smlouvou ze dne 19. 6. 2015 byla pohledávka za žalovaným postoupena [právnická osoba] [anonymizováno], která postoupila pohledávku smlouvou ze dne 24. 8. 2018 žalobkyni. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 14 000 Kč s úroky z prodlení a souhrnný poplatek ve výši 9 364 Kč, neboť nejdříve bylo žalovaným plněno na souhrnný poplatek a až následně na jistinu. Úroky z prodlení jsou požadovány od 2. 7. 2015, tedy od doby účinnosti první smlouvy o postoupení pohledávek.

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.

3. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.

4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 24. 9. 2019 soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta půjčka ve výši 14 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že danou částku převzal při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 11 704 Kč, celkem tedy částku 25 704 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 434 Kč s tím, že poslední splátka činila 98 Kč. První splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Z čl. 1 smluvních podmínek smlouvy soud zjistil výši roční procentní sazby nákladů určenou v závislosti na délce splácení, a to ve výši 224,28 % pro délku splácení 60 týdnů. Z čl. 5 smluvních podmínek smlouvy vyplývá, že splátky se nejprve započítávají na souhrnný poplatek, po jeho úplném zaplacení na vlastní částku půjčky.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 6. 2015 a z přílohy č. 1 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila žalovanou pohledávku [právnická osoba] [anonymizováno].

6. Z oznámení ze dne 25. 6. 2015 vyplynulo, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na základě smlouvy ze dne 19. 6. 2015. Oznámení bylo předáno k doručení žalovanému dne 28. 7. 2015, jak vyplývá z poštovního podacího archu.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizováno] postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni.

8. Z oznámení ze dne 13. 9. 2018 vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni. Oznámení bylo předáno k doručení žalovanému dne 19. 9. 2018, jak vyplývá z poštovního podacího archu.

9. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 15. 2. 2022 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne 17. 2. 2022, jak vyplývá z podacího archu.

10. O skutkovém stavu lze uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 14 000 Kč a ten se zavázal půjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek 11 704 Kč, celkem tedy 25 704 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách. Pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy o půjčce byla postoupena žalobkyni. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný zaplatil na svůj dluh 2 340 Kč.

11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu již za účinnosti nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), postupoval soud podle § 3028 odst. 3 tohoto zákona, podle kterého se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Jelikož mezi stranami nebylo toto ujednáno, postupoval soud podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“).

12. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o půjčce podle § 657 a násl. obč. zák, která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 51a a násl. obč. zák.).

13. Podle § 657 obč. zák. platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. bylo možno při půjčce peněžité dohodnout úroky.

14. Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesměl bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Podle § 39 obč. zák. byl neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

15. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesměly obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

16. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o půjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy.

17. Dle přesvědčení soudu je tento souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvu o půjčce podepsal, a to dokonce i v situaci, kdy v předtištěné (formulářové) smlouvě o půjčce uvedl, že porozuměl všem ustanovením smlouvy, že smlouva představuje jeho svobodnou vůli a že nebyla uzavřena pod hrozbou nebo nátlakem nebo v tísni za nápadně nevyhovujících podmínek. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 72 % (za 1 rok) z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako RPSN uvedené ve výši 225,28 %. V době uzavření úvěrové smlouvy, tj. v září 2009 totiž činila RPSN korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu 14,08 % ročně.

18. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček.

19. Podle názoru soudu by tato částka měla představovat maximálně 30 % z půjčené částky, a to právě pro případ splácení ve lhůtě jednoho roku. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku ve výši 30 % z půjčky, tj. 4 200 Kč, tak žalovanému zbývá k úhradě částka 15 860 Kč (14 000 Kč jistina půjčky + 4 200 Kč soudem přiznaný souhrnný poplatek – 2 340 Kč zaplacených žalovaným na souhrnný poplatek). Ve zbylé části 7 504 Kč však soud již shledává tento nárok neoprávněný, a proto ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 30 % poskytnuté půjčky, soud považuje dle § 39 obč. zák. za neplatné.

20. S ohledem na výše uvedené soudu proto nezbylo, než podané žalobě vyhovět částečně, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovaného uhradit žalobkyni 15 860 Kč.

21. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je ve smyslu § 517 odst. 2 obč. zák. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dosud neuhrazené jistiny půjčky ve výši 14 000 Kč, výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení je žalobcem stanoveno od doby účinnosti první smlouvy o postoupení pohledávek, tedy ode dne 2. 7. 2015.

22. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 7 504 Kč.

23. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč dle položky 2 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřuje soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku z žalované částky 23 364 Kč (součet jistiny půjčky 14 000 Kč a souhrnného poplatku 9 364 Kč, který nelze považovat za příslušenství pohledávky, neboť je vyčíslen přesnou částkou a požadován jako souhrnný poplatek, nikoliv jako úroky či jiné příslušenství), tedy do výše 1 169 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku III. povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 369 Kč.

24. Ve sporu byla částečně úspěšná žalobkyně a má dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na poměrnou náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Žalobě bylo vyhověno co do částky 15 860 Kč (68 % žalované částky) a pro 7 504 Kč byla žaloba zamítnuta (32 % z žalované částky). Odečteme-li úspěch od neúspěchu (68 % - 32 %), má žalobkyně právo na zaplacení 36 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, doměřovaným soudním poplatkem ve výši 369 Kč, odměnou ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 300 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 2 621 Kč. Z takto vypočtené výše nákladů řízení žalobkyni přísluší 36 %, tj. částka 944 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit příslušnou část nákladů tohoto řízení žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

25. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.