3 C 64/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudkyní Mgr. Radkou Beranovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 10 147 Kč s Anonymizováno

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení dalších 3 147 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně ze 9 939,88 Kč od 23. 12. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 950 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Novém Jičíně dne 16. 2. 2026 domáhala po žalované zaplacení 10 147 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně , Anonymizováno, ., IČO , IČO, , a žalovanou byla dne 22. 11. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. A880F/873811, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 25. 11. 2024 úvěr ve výši 7 000 Kč převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, . Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované z výplatních pásek za 2 měsíce, výpisu z bankovního účtu nebo daňového přiznání a lustrovala jej ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI. Na základě uvedené lustrace nedošlo k důvodným pochybám ohledně úvěruschopnosti žalovaného. Úvěr měl být splacen nejpozději do 22. 12. 2024. Žalovaná však poskytnuté peněžní prostředky ve stanovené lhůtě nevrátila. Poplatek za sjednání úvěru činil 2 939,88 Kč a úrok 207,12 Kč. Na základě smlouvy ze dne 7. 1. 2026 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Žalobkyně dále požadovala kromě zaplacení jistiny úvěru ve výši 7 000 Kč, poplatku za sjednání úvěru ve výši 2 939,88 Kč a úroku ve výši 207,12 Kč zaplacení zákonného úroku z prodlení ze součtu dlužné jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru od 23. 12. 2024 do zaplacení.

2. Usnesením ze dne 18. 2. 2026, č. j. EPR , č. účtu, -, Anonymizováno, , Okresní soud v Novém Jičíně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o tom, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu ve Svitavách jako místně příslušnému.

3. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 31. 3. 2026, č. j. 3 C 64/2026-10, aby do 15 dnů od doručení sdělila, jakým konkrétním způsobem a na základě jakých konkrétních skutečností poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, zejména jak ověřovala výši pravidelných příjmů a výši výdajů žalované, její platební morálku. Současně soud žalobkyni vyzval, aby předložila k těmto tvrzením důkazy (například výpisy z účtu žalované, pracovní smlouvu, výplatní pásky, lustrace v registrech dlužníků). Žalobkyně byla také poučena ve smyslu § 118a o.s.ř. o tom, že nebudou-li žalobní tvrzení řádně doplněna a soudu nebudou předloženy důkazy k prokázání popsaných rozhodných skutečností, vystavuje se riziku přinejmenším částečného neúspěchu ve věci.

4. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně dále úvěruschopnost žalované ověřovala výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dle záznamu věřitele o úvěruschopnosti klienta bylo zdrojem přijmu žalované zaměstnání, kdy příjem žalované činil 35 000 Kč a výdaje 13 380 Kč.

5. Žalovaná se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila.

6. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“).

7. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

8. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 22. 11. 2024 vyplynulo, že se právní předchůdkyně žalobkyně , Anonymizováno, , právnická osoba, . zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 7 000 Kč převodem na její bankovní účet č. , č. účtu, . Úroková sazba činila 36 % ročně. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit do 22. 12. 2024 spolu s poplatek za sjednání úvěru ve výši 2 939,88 Kč a úrokem ve výši 207,12 Kč.

9. Z listiny nazvané jako úvěruschopnost klienta k půjčce č. , hodnota, vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z informace, že žalovaná není v seznamu blokovaných, nebyla nalezena v sankčním seznamu, na seznamu hledaných osob, v CEE, insolvenčním rejstříku ani EUCB. Dále vycházela z informace, že žalovaná má příjem ze zaměstnání ve výši 35 000 Kč měsíčně a výdaje ve výši 13 380 Kč měsíčně, z toho měsíční splátka nebankovních úvěrů činí 1 000 Kč, náklady na bydlení 10 000 Kč a ostatní výdaje 2 380 Kč. Maximální výše pro poskytnutí úvěru činila 16 215 Kč. Tvrzené skutečnosti v této listině však nejsou doloženy žádnými potvrzeními.

10. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že tato zaslala na bankovní účet č. žalované č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč dne 25. 11. 2024. Tato skutečnost vyplynula i ze zprávy a potvrzení o provedené transakci , právnická osoba, . ze dne 16. 4. 2026 a informace o vlastníkovi účtu.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2026 a seznamu postoupených pohledávek vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou z předmětné úvěrové smlouvy žalobkyni.

12. Z oznámení ze dne 16. 1. 2026 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o postoupení žalované pohledávky žalobkyni.

13. Z výzvy ze dne 16. 1. 2026 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzývala žalovanou prostřednictvím své právní zástupkyně k zaplacení žalované pohledávky s upozorněním, že v případě nezaplacení do tří dnů bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalované odeslána dne 20. 1. 2026, jak vyplývá z podacího lístku.

14. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne 22. 11. 2024 úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 939,88 Kč a úrokem ve výši 207,12 Kč se žalovaná zavázala vrátit do 22. 12. 2024. Žalovaná na svůj dluh nic nezaplatila. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy ze dne 7. 1. 2026 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení žalované částky před podáním žaloby, avšak neúspěšně.

15. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

21. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

22. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

23. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč na základě úvěrové smlouvy ze dne 22. 11. 2024. Soud však má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně a na základě dostatečných objektivních zdrojů přezkoumat schopnost žalované řádně a včas splácet předmětný úvěr podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice na výzvu soudu sdělila, jakým způsobem úvěruschopnost žalované posuzovala s tím, že vycházela tvrzení žalované, výplatních pásek, bankovního účtu nebo daňového přiznání a z lustrace v registrech dlužníků. Nicméně k tomuto tvrzení nepředložila žádné důkazy. Proto soudu nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně tvrzeným způsobem faktické poměry žalované, její případné další závazky a platební morálku neověřovala, a tedy relevantním způsobem úvěruschopnost žalované neposuzovala. V této souvislosti je také nutné poznamenat, že informace získané pouze od spotřebitele nejsou pro účely naplnění povinnosti řádně přezkoumat jeho úvěruschopnost dostatečné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

24. Na základě shora uvedeného proto soud považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k této neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti v souladu s citovaným ustanovením, tedy i bez návrhu žalované.

25. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy lze žalobkyni přiznat pouze právo na zaplacení poskytnutých peněžních prostředků, které jí žalovaná dosud nevrátila, a to z titulu práva na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná jí dosud nevrátila ničeho. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vrátit 7 000 Kč ve smyslu § 2993 o. z.

26. Ve zbývající části ohledně 3 147 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy žalobkyně nemá právo na žádné poplatky ani úroky. S ohledem na shora citované závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 pak žalobkyně nemá právo ani na zákonné úroky z prodlení, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaná se tak doposud nemohla ocitnout v prodlení.

27. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč dle položky 2 bod 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku z žalované částky do 20 000 Kč, tedy do výše 1 000 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku III. povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve , adresa, nedoplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.

28. Ve sporu byla částečně úspěšná žalobkyně a má dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na poměrnou náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Žalobě bylo vyhověno co do částky 7 000 Kč (69 % z žalované částky) a pro 3 147 Kč byla žaloba zamítnuta (31 % z žalované částky). Odečteme-li úspěch od neúspěchu (69 % - 31 %), má žalobkyně právo na zaplacení 38 % účelně vynaložených nákladů.

29. Žalobkyně požadovala náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále náhradu nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby po 1 540 Kč a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč včetně 21% DPH. Okresní soud však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). V projednávané věci je třeba vycházet z § 14b advokátního tarifu, neboť jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je žalobkyní opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech, přestože lze připustit, že v jednotlivostech se skutková i právní argumentace obsažená v podávaných žalobách může lišit, a předmětem řízení je současně částka nepřevyšující 50 000 Kč. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je nutno vycházet z § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu, které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty přes 10 000 Kč do 30 000 Kč částkou 400 Kč a z odst. 6 písm. a) citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2.

30. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, doměřovaným soudním poplatkem ve výši 200 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 1 500 Kč (odměna podle § 14b odst. 1 bodu 2. advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve výši 1 200 Kč za tři úkony právní služby po 400 Kč /převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé/ a tři paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) této vyhlášky). Celková výše nákladů řízení žalobkyně tak činí částku 2 500 Kč. Z takto vypočtené výše nákladů řízení žalobkyni přísluší 38 %, tj. částka 950 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost nahradit příslušnou část nákladů tohoto řízení žalobkyni k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

31. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.