3 C 68/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudkyní Mgr. Radkou Beranovou ve věci žalobkyně: jméno žalobkyně , se sídlem sídlo žalobkyně , reg.č. Anonymizováno , jednající prostřednictvím Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované Anonymizováno Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 19 081,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 18 756,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších 325 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 098,64 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 27,64 Kč, úrokem ve výši 24,99 % ročně z 18 756,90 Kč od 12. 9. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z 18 756,90 Kč od 12. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 2 815 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 20. 3. 2026 domáhala po žalované zaplacení 19 081,90 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi účastníky byla dne 20. 3. 2025 uzavřena smlouva o nákupu na splátky č. , Anonymizováno, , tedy úvěrová smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 841 Kč za účelem koupě sjednaného zboží u prodejce , právnická osoba, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované porovnáním příjmů a závazků žalované, které žalovaná deklarovala v žádosti o úvěr a žalobkyně je ověřovala v BRKI, NRKI, insolvenčním rejstříku, CEE, SOLUS a interní databázi žalobkyně. Žalobkyně tak ověřila, že příjmy žalované jsou postačující ke krytí jejích výdajů a závazků. Žalovaná vyčerpala úvěr ve výši 20 841 Kč zaplacením ceny zboží prodejci. Úroková sazba činila 24,99 % ročně. Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná uhradila pouze 2 084,10 Kč, přičemž se dostala do prodlení se splácením úvěru, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 11. 9. 2025 a vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu. Žalovaná však dlužnou částku nezaplatila ani po předžalobní výzvě ze dne 11. 3. 2026. Žalobkyně požaduje po žalované, zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 18 756,90 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku do 11. 9. 2025 ve výši 2 098,64 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení do 11. 9. 2025 ve výši 27,64 Kč, dlužných poplatků ve výši 325 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny a úrokem ve výši 24,99 % ročně z dlužné jistiny od 12. 9. 2025 do zaplacení.

2. Usnesením ze dne 9. 1. 2026, č. j. EPR 281477/2025-11, Městský soud v Brně vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu ve Svitavách jako soudu místně příslušnému. Usnesení nabylo právní moci dne 11. 2. 2026.

3. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 1. 4. 2026, č. j. 3 C 68/2026-31, aby do 15 dnů od doručení doložila listiny, na jejichž základě byla posuzována úvěruschopnost žalované, zejména důkazy vztahující se k ověření příjmů žalované (například výpisy z účtu žalované, pracovní smlouvu, výplatní pásky). Žalobkyně byla také poučena ve smyslu § 118a o.s.ř. o tom, že nebudou-li předloženy důkazy k prokázání popsaných rozhodných skutečností, vystavuje se riziku přinejmenším částečného neúspěchu ve věci. Výzva byla žalobkyni doručena dne 9. 4. 2026, a tedy 15denní lhůta uplynula dne 24. 4. 2026. Do dne vyhlášení rozsudku žalobkyně k výzvě soudu ničeho nesdělila.

4. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila.

5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“).

6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

7. Z žádosti o úvěr vyplynulo, že žalovaná požádala žalobkyni o úvěr ve výši 20 841 Kč s akontací 2 084,10 Kč. Uvedla, že má příjem ve výši 37 000 Kč a výdaje ve výši 21 000 Kč. Příjem žalované nebyl ověřen. Dle listiny s popisem zadaných dotazů žalobkyně lustrovala žalovanou v interní databázi, v rejstříku SOLUS, ISIR, NRKI, BRKI, přičemž v těchto evidencích žalovaná neměla negativní záznam.

8. Z výpisu z EURISC, CEE/CRE soud zjistil, že žalovaná neměla v uvedených databázích žádný záznam o existujícím závazku.

9. Ze standartní informace o spotřebitelském úvěru a smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 20. 3. 2025 včetně splátkového kalendáře bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 841 Kč na nákup zboží. Žalovaná se zavázala žalobkyni zaplatit akontaci ve výši 2 084,10 Kč a dále vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 24,99 % ročně ve 24 splátkách po 1 030 Kč měsíčně. Celkem měla splatit 24 718,52 Kč. Poplatek za správu smlouvy činil 25 Kč měsíčně. Nedílnou součástí smlouvy byly Podmínky smlouvy o nákupu na splátky, Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Ceník.

10. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované sjednaný úvěr ve výši 20 841 Kč dne 20. 3. 2026.

11. Z přehledu splátek soud zjistil, že žalovaná na svůj závazek z úvěrové smlouvy zaplatila celkem 2 084,10 Kč.

12. Z výzvy ze dne 31. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužných splátek úvěru.

13. Z oznámení ze dne 12. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění úvěru z důvodu prodlení s úhradou splátek úvěru.

14. Z výzvy ze dne 11. 3. 2026 bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzývala žalovanou k zaplacení žalované částky do sedmi dnů s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalované odeslána dne 11. 3. 2026, jak plyne z podacího lístku.

15. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne 20. 3. 2025 úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 841 Kč za účelem koupě sjednaného zboží u prodejce , právnická osoba, . Poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 24,99 % ročně a poplatkem za správu smlouvy ve výši 25 Kč měsíčně se žalovaná zavázala splácet pravidelnými 24měsíčními splátkami po 1 030 Kč. Žalovaná na svůj dluh zaplatila celkem 2 084,10 Kč. Z důvodu prodlení s úhradou splátek došlo k zesplatnění úvěru. Žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení žalované částky, avšak neúspěšně.

16. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

17. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

22. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

23. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

24. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 841 Kč na základě úvěrové smlouvy ze dne 20. 3. 2025. Soud však má za to, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně a na základě dostatečných objektivních zdrojů přezkoumat schopnost žalované řádně a včas splácet předmětný úvěr podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

25. Z předložených důkazů sice vyplývá, že žalobkyně ověřila v databázích dlužníků, zda má žalovaná další závazky z úvěrů či zápůjček a zda případně není v prodlení s jejich splácením. Dále zjistila, že žalovaná není v evidována v Centrální evidenci exekucí. Nicméně ohledně příjmů vycházela pouze z tvrzení žalované, které však již dále neověřovala například z výpisů z účtu žalované či z výplatních pásek. Ačkoliv tedy žalovaná do doby čerpání žalovaného úvěru neměla závazky z jiných úvěrů či zápůjček, není zřejmé, zda disponovala dostatečným příjmem tak, aby mohla splácet požadovaný úvěr u žalobkyně, byť s měsíční splátkou ve výši 1 030 Kč. Soudu proto nezbylo než uzavřít, že žalobkyně neověřovala řádně faktické poměry žalované, a tedy relevantním způsobem úvěruschopnost žalované neposuzovala. O tom svědčí také to, že žalovaná kromě platby na akontaci nic nezaplatila. V této souvislosti je také nutné poznamenat, že informace získané pouze od spotřebitele nejsou pro účely naplnění povinnosti řádně přezkoumat jeho úvěruschopnost dostatečné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

26. Na základě shora uvedeného je tedy třeba uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně a s odbornou péčí přezkoumat úvěruschopnost žalované. Soud proto považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k této neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti v souladu s citovaným ustanovením, tedy i bez návrhu žalované.

27. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy lze žalobkyni přiznat pouze právo na zaplacení poskytnutých peněžních prostředků, které jí žalovaná dosud nevrátila, a to z titulu práva na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 841 Kč a žalovaná dosud vrátila 2 084,10 Kč. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vrátit zbývajících 18 756,90 Kč ve smyslu § 2993 o. z.

28. Ve zbývající části ohledně 325 Kč spolu s kapitalizovaným a běžícím smluvním úrokem soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy žalobkyně nemá právo na žádné úroky ani na smluvní pokuty či poplatky. Žalobkyni nebyl přiznán ani požadovaný zákonný úrok z prodlení s ohledem na shora citované závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaná se tak doposud nemohla ocitnout v prodlení.

29. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku z žalované částky do 20 000 Kč do výše 1 000 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku III. povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.

30. Ve sporu byla úspěšnější žalobkyně. Žalobě bylo vyhověno co do částky 18 756,90 Kč (98 % z žalované částky) a pro 325 Kč byla žaloba zamítnuta (2 % z žalované částky). Vzhledem k tomu, že se neúspěch týkal poměrně nepatrné částky, tak soud žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů tohoto řízení podle § 143 odst. 3 o. s. ř.

31. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, odměnou ve výši 1 200 Kč za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v účinném znění (dále jen „advokátní tarif“), za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 400 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 2 815 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení 2 815 Kč (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

32. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.