3 C 72/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudkyní Mgr. Radkou Beranovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného, Anonymizováno o zaplacení 242 894,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 234 222,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 8 672 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 524,40 Kč od 31. 5. 2025 do 29. 1. 2026, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 24 163,80 Kč od 31. 5. 2025 do 29. 1. 2026, úrokem ve výši 6,79 % ročně z částky 242 102,20 Kč od 30. 1. 2026 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 242 102,20 Kč od 30. 1. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 2 429 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 43 734,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 26. 3. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení 242 894,40 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru od Buřinky a o stavebním spoření s účtem č. č. účtu dne 6. 9. 2024. Před poskytnutím úvěru žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z údajů, které jí poskytl žalovaný, výsledků lustrace v interních a externích databázích, zejména bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázích MVČR. Žalobkyně dále posuzovala schopnost žalovaného splácet na základě svých automatizovaných modelů, které vycházejí z disponibilní částky, kdy při jejím výpočtu vycházela z částky životního minima žalovaného dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., o zvýšení částek životního minima, která je odvozena od životních nákladů vyhlašovaných MPSV a existenčního minima, a dále počítala s částkou normativních nákladů na bydlení dle ustanovení § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, která vychází z nákladů poskytovaných MPSV a zohledňuje druh bydlení, počet osob v domácnosti a lokaci bydlení, a to vše s ohledem na ustanovení § 84 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které možnost využití automatizovaných modelů výpočtů připouští. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla žalobkyní zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného, jak je uvedeno výše, žalobkyně žádosti vyhověla. Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně zřídila a vedla žalovanému účet stavebního spoření a poskytla mu dne 9. 9. 2024 úvěr ve výši 246 000 Kč bezhotovostním převodem. Úvěr byl sjednán jako účelový – za účelem změny, údržby domu/bytu. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem a dalšími poplatky splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 140 Kč, splatných do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci čerpání úvěru. Žalovaný se současně zavázal poskytnout nejpozději do 5. 9. 2025 doklad o použití čerpaných prostředků na smlouvou sjednaný účel. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou splátek. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty představující rozdíl mezi roční úrokovou mírou 10 % a aktuální úrokovou mírou úroku z prodlení. Žalovaný zcela neuhradil splátky za listopad 2024 až březen 2025, a to ani po výzvě ze dne 8. 3. 2025. Z důvodu prodlení s úhradou více než dvou splátek úvěru zároveň žalobkyně prohlásila úvěr za zcela splatný dne 30. 4. 2025. Ani po zesplatnění žalovaný dlužnou částku neuhradil. Dlužná částka sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 242 102,20 Kč, poplatků v celkové výši 434 Kč, smluvní pokuty ve výši 358,20 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 7 524,40 Kč od 31. 5. 2025 do 29. 1. 2026, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 24 163,80 Kč od 31. 5. 2025 do 29. 1. 2026, úroku ve výši 6,79 % ročně z částky 242 102,20 Kč od 30. 1. 2026 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 242 102,20 Kč od 30. 1. 2026 do zaplacení ve výši 12,00 %. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani po předžalobní výzvě.

2. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 9. 4. 2026, č. j. 3 C 72/2026-22, aby do 15 dnů od doručení sdělila, jakým konkrétním způsobem a na základě jakých konkrétních skutečností před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného, zejména jak ověřovala výši pravidelných příjmů a výši výdajů žalovaného, jeho platební morálku. Současně soud žalobkyni vyzval, aby předložila k těmto tvrzením důkazy (například výpisy z účtu žalovaného, pracovní smlouvu, výplatní pásky, výsledky lustrace v registrech dlužníků). Žalobkyně byla také poučena ve smyslu § 118a o.s.ř. o tom, že nebudou-li žalobní tvrzení řádně doplněna a soudu nebudou předloženy důkazy k prokázání popsaných rozhodných skutečností, vystavuje se riziku přinejmenším částečného neúspěchu ve věci.

3. Dne 24. 4. 2026 žalobkyně soudu sdělila, že žádost o úvěr byla poskytnuta přes internetové bankovnictví. Žalovaný v žádosti uvedl příjem ve výši 34 182 Kč, který následně žalobkyně ověřila z doloženého potvrzení o příjmu vystaveného zaměstnavatelem. Žalobkyně dále mimo jiné ověřila i následující skutečnosti: pomocí interního napojení na Insolvenční rejstřík ověřila, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, pomocí interního napojení na Insolvenční rejstřík ověřila, že zaměstnavatel žalovaného nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku žalovaného a z historie v interní evidenci klientů ověřila, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s AML pravidly, záznam o exekučním řízení, atd. Žalovaný na žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 0 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného na základě dat sdělených žalovaným (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení atd.) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 10 260 Kč. Zároveň žalobkyně při výpočtu disponibilního příjmu žalovaného stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Tato hranice spolu se stanovenými náklady stanovuje maximální částku z příjmu, kterou lze použít pro splácení úvěrů. Jinými slovy, žalovaný musí vyhovět jak ukazateli splátkového zatížení, tak stanoveným nákladům. Příjem nad tuto hranici splátkového zatížení je tedy příjmem využitelným k pokrytí životních nákladů žalovaného. Žalovaný na žádosti uvedl splátky ve výši 7 000 Kč. Žalobkyně dotazem do CCB a z vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry:  hypoteční úvěr v Anonymizováno ve výši 2 825 000 Kč se splátkou 11 586 Kč,  osobní úvěr v jiné bance ve výši 50 000 Kč se splátkou 813 Kč,  osobní úvěr v jiné bance ve výši 48 000 Kč se splátkou 834 Kč,  spotřební úvěr v jiné bance ve výši 19 691 Kč se splátkou 1 092 Kč,  spotřební úvěr v jiné bance ve výši 10 969 Kč se splátkou 394 Kč,  osobní úvěr v jiné bance ve výši 20 000 Kč se splátkou 463 Kč,  kreditní karta splátková v jiné bance s limitem 22 329 Kč a s orientační splátkou 670 Kč,  osobní úvěr v jiné bance ve výši 10 000 Kč se splátkou 1 035 Kč,  revolvingový úvěr v jiné bance s limitem 10 000 Kč a s orientační splátkou 1 700 Kč. Splátka nového úvěru činila 1 923 Kč. Nové splátkové zatížení tedy činilo 20 510 Kč. Revolvingové produkty nemají pevně stanovenou splátku. Splátka závisí mimo jiné na čerpání sjednaného úvěrového rámce či na smluvním nastavení, zda je rámec splatný ve splátkách, či jednorázově (jako např. u KTK). Příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalovanému zbylo 13 672 Kč k pokrytí životních nákladů. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil částku ve výši 11 777,60 Kč.

4. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.

5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“).

6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

7. V listině Posouzení úvěruschopnosti klienta žalobkyně popsala, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného stejně, jak je uvedeno v doplnění žaloby ze dne 24. 4. 2026. Součástí je informace z CCB, ze které vyplývá, že žalovaný v době poskytnutí úvěru splácel další úvěry či zápůjčky s měsíční splátkou ve výši 16 887 Kč. Konkrétně se jednalo o následující úvěrové závazky:

8. Označení poskytovatele 9. Počáteční datum 10. Úvěrový limit v Kč 11. Splátka v Kč 12. Typ úvěru 13. Fáze úvěru 14. Mimo Anonymizováno (B02) 15. 17.06.2024 16. 50 000,00 17. 813,00 18. osobní úvěr 19. Existující 20. Mimo Anonymizováno (B02) 21. 27.06.2024 22. 48 000,00 23. 834,00 24. osobní úvěr 25. Existující 26. Anonymizováno (B04*) 27. 26.11.2021 28. 2 825 000,00 29. 11 586,00 30. hypotéční úvěr 31. Existující 32. Mimo Anonymizováno (B05) 33. 03.07.2024 34. 19 691,00 35. 1 092,00 36. spotřební úvěr 37. Existující 38. Mimo Anonymizováno (B05) 39. 11.07.2024 40. 10 969,00 41. 394,00 42. spotřební úvěr 43. Existující 44. Mimo Anonymizováno (B06) 45. 19.07.2024 46. 20 000,00 47. 463,00 48. osobní úvěr 49. Existující 50. Mimo Anonymizováno (L03) 51. 20.05.2024 52. 22 329,00 53. 669,87 54. kreditní karta splátková 55. Existující 56. Mimo Anonymizováno (L03) 57. 07.07.2024 58. 10 000,00 59. 1 035,00 60. osobní úvěr 61. Existující 62. Mimo Anonymizováno (L08) 63. 01.07.2024 64. 10 000,00 65. 0,00 66. revolvingový úvěr 67. Existující 8. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 5. 9. 2024 vyplynulo, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřovala výši průměrného čistého měsíčního příjmu žalovaného, který činil 34 182 Kč za posledních 12 měsíců. Žalovaný byl v době žádosti o úvěr zaměstnaný na dobu neurčitou a z jeho mzdy nebyly prováděny srážky na základě výkonu rozhodnutí.

9. Ze souhrnu procesu sjednání úvěru a souhrnu procesu elektronického podpisu vyplynulo, že předmětný úvěr byl sjednán prostřednictvím komunikace na dálku a dále že žalobkyně zjišťovala od žalovaného informace k jeho osobním a majetkovým poměrům. Žalovaný v žádosti ke svým poměrům uvedl, že není v invalidním důchodu a není v pracovní neschopnosti. Je svobodný, bydlí ve vlastním bydlení se zástavou, je vyučen, žije sám, je zaměstnaný u právnická osoba adresa od 28. 2. 2022 na dobu neurčitou, nepobírá důchod, nemá žádné závazky po splatnosti, výživné neplatí, srážky ze mzdy prováděny nejsou, splácí úvěr jinde než u právnická osoba po 7 000 Kč měsíčně.

10. Z výpisů z účtu žalovaného č. č. účtu za období od 18. 5. 2024 do 19. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný měl v daném období průměrný příjem ze zaměstnání ve výši 32 940 Kč. Měsíčně platil zálohy na vodu u právnická osoba. ve výši 800 Kč, na elektřinu u právnická osoba. ve výši 2 000 Kč, za plyn u právnická osoba. ve výši 6 800 Kč, poplatek společnosti právnická osoba. ve výši 149 Kč, pojistné Anonymizováno ve výši 1 083 Kč a pojistné NN pojišťovně ve výši 979 Kč. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného na služby spojené s užíváním domu a pojistné činily 11 811 Kč. Dne 17. 6. 2024 žalovaný čerpal úvěr ve výši 50 000 Kč, dne 28. 6. 2024 ve výši 48 000 Kč, dne 8. 7. 2024 ve výši 10 000 Kč, dne 19. 7. 2024 ve výši 20 000 Kč.

11. Ze Smlouvy o Anonymizováno (úvěr on-line) a o stavebním spoření s účtem číslo č. účtu ze dne 6. 9. 2024 vyplynulo, že se žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovaného účet stavebního spoření č. č. účtu s cílovou částkou 246 000 Kč s tím, že na účet bude žalovaný ukládat 246 Kč měsíčně, a současně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 246 000 Kč. Poskytnutý úvěr měl žalovaný použít na účel změna, údržba domu, bytu. Úroková sazba činila 6,79 % ročně. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 140 Kč měsíčně a další případné poplatky do 25. v kalendářním měsíci. Pro případ prodlení s úhradou splátky byla sjednána smluvní pokuta za každý den prodlení, jejíž roční procentní výše o 10 % převyšuje sjednanou výši úroků z úvěru. Součástí smlouvy byl Ceník žalobkyně.

12. Z výpisu z účtu č. č. účtu bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 246 000 Kč dne 9. 9. 2024. Žalovaný zaplatil řádně a včas pouze první splátku úvěru ve výši 2 140 Kč, přičemž s úhradou dalších splátek se dostal do prodlení. Žalobkyni splatil celkem 11 777,60 Kč.

13. Z výzvy ze dne 8. 3. 2025 vyplynulo, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužných splátek úvěru s upozorněním, že v případě nezaplacení do 30. 4. 2025 dojde k zesplatnění úvěru.

14. Z výzvy ze dne 3. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila předmětný úvěr dne 30. 4. 2025 z důvodu nedodržení podmínek sjednaných úvěrovou smlouvou a vyzvala žalovaného k neprodlené úhradě zesplatněného úvěru ve výši 250 313,30 Kč.

15. Z výzvy ze dne 2. 2. 2026 bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzývala žalovaného k zaplacení žalované částky do sedmi dnů od odeslání výzvy s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne 2. 2. 2026, jak plyne z poštovního podacího archu.

16. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 6. 9. 2024 smlouva o úvěru od Buřinky a o stavebním spoření s účtem č. č. účtu, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 246 000 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně ověřovala výši příjmů žalovaného ze sdělení od žalovaného, z výpisů z jeho účtu a potvrzení od zaměstnavatele, přičemž bylo zjištěno, že žalovaný má pravidelný příjem ze zaměstnání, který činil průměrně 34 182 Kč. Výdaje žalovaného žalobkyně ověřovala rovněž z výpisů z účtu žalovaného a dále lustrací v CCB. Bylo zjištěno, že žalovaný splácí úvěry po 16 887 Kč. Z výpisů z účtu žalovaného dále plyne, že žalovaný měsíčně platil na náklady spojené s užíváním domu (voda, elektřina, plyn) a na pojistné celkem 11 811 Kč měsíčně. Po odečtení příjmů a popsaných výdajů žalovanému měsíčně zbývalo na úhradu dalších základních potřeb jako je strava, ošacení, léky atd. 5 484 Kč na měsíc. Poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 6,79 % ročně se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami po 2 140 Kč spolu s případnými dalšími poplatky. Žalovaný zaplatil řádně a včas pouze první splátku úvěru, s úhradou dalších splátek se dostal do prodlení. Na svůj dluh zaplatil pouze 11 777,60 Kč. Z důvodu prodlení s úhradou splátek došlo k zesplatnění úvěru. Žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení žalované částky, avšak neúspěšně.

17. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

18. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

23. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

24. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

25. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Posouzení úvěruschopnosti nemůže být pouze formální. Musí vycházet z informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených, a jeho výsledkem musí být závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (§ 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Věřitel je povinen údaje sdělené spotřebitelem ověřit a zohlednit jeho skutečné příjmy, výdaje, existující závazky i dosavadní platební morálku. Nepostačuje vycházet jen z neověřených tvrzení spotřebitele nebo z obecných modelových údajů.

26. V projednávané věci žalobkyně sice ověřila příjem žalovaného potvrzením zaměstnavatele a měla k dispozici i výpisy z jeho účtu a údaje z úvěrových registrů. Z těchto podkladů však současně vyplynulo, že žalovaný již v době podání žádosti splácel více dalších úvěrových závazků v celkové měsíční výši 16 887 Kč. Z výpisů z účtu bylo dále zjištěno, že žalovaný pravidelně hradil platby za vodu, elektřinu, plyn a pojistné v celkové výši 11 811 Kč měsíčně. Žalovaný tedy byl již před poskytnutím předmětného úvěru zatížen vysokými pravidelnými měsíčními výdaji.

27. Při průměrném čistém měsíčním příjmu žalovaného ve výši 34 182 Kč, po odečtení pravidelných splátek jiných úvěrů ve výši 16 887 Kč a pravidelných plateb spojených s bydlením a pojistným ve výši 11 811 Kč, zbývala žalovanému částka 5 484 Kč měsíčně. Po zohlednění nové sjednané splátky předmětného úvěru ve výši 2 140 Kč by žalovanému na ostatní běžné životní potřeby zůstalo pouze 3 344 Kč měsíčně. Za tohoto stavu podle názoru soudu byly dány důvodné pochybnosti o tom, že žalovaný bude schopen úvěr řádně a dlouhodobě splácet.

28. Na uvedeném závěru nic nemění skutečnost, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela rovněž z interních automatizovaných modelů a statistických údajů o životních nákladech. Takový postup může být toliko podpůrným nástrojem, nikoli náhradou za posouzení skutečných, konkrétně zjištěných výdajů spotřebitele. V projednávané věci přitom žalobkyně měla k dispozici údaje o faktických pravidelných výdajích žalovaného, které samy o sobě nasvědčovaly tomu, že jeho rozpočet je již před poskytnutím dalšího úvěru značně zatížen. Soud proto uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, a z tohoto důvodu je třeba považovat uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k této neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti v souladu s citovaným ustanovením, tedy i bez návrhu žalovaného.

29. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy lze žalobkyni přiznat pouze právo na zaplacení poskytnutých peněžních prostředků, které jí žalovaný dosud nevrátil, a to z titulu práva na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2993 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 246 000 Kč, přičemž žalovaný na dluh uhradil celkem 11 777,60 Kč. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vrátit zbývajících 234 222,40 Kč ve smyslu § 2993 o. z. V tomto rozsahu je žaloba důvodná a soud jí proto výrokem I. vyhověl.

30. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 8 672 Kč, jakož i kapitalizovaného úroku, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, dalšího smluvního úroku a dalšího zákonného úroku z prodlení, nemohl jí být tento nárok přiznán, neboť v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy žalobkyně nemá právo na žádné úroky ani na smluvní pokuty. Žalobkyni nebyl přiznán ani požadovaný zákonný úrok z prodlení s ohledem na shora citované závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení.

31. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 9 716 Kč. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával z důvodu nutnosti přezkoumat, zda byla řádně prověřována úvěruschopnost žalovaného, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku z žalované částky 242 894,40 Kč do výše 12 145 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku III. povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 2 429 Kč.

32. Ve sporu byla úspěšnější žalobkyně a má dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na poměrnou náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Žalobě bylo vyhověno co do částky 234 222,40 Kč (96 % žalované částky) a co do částky 8 672 Kč byla žaloba zamítnuta (4 % z žalované částky). Odečteme-li úspěch od neúspěchu (96 % - 4 %), má žalobkyně právo na zaplacení 92 % účelně vynaložených nákladů.

33. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 9 716 Kč, doměřovaným soudním poplatkem ve výši 2 429 Kč, odměnou za tři úkony právní služby podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu, sepis žaloby po 9 300 Kč, třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21 % DPH činí 47 537,50 Kč, z níž 92 % představuje 43 734,50 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit příslušnou část nákladů tohoto řízení žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

34. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, a to prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuci. Povinnost zaplatit soudní poplatek, která byla žalobkyni uložena ve výroku III. tohoto rozsudku, žalobkyně splní zaplacením na bankovní účet Okresního soudu ve Svitavách č. 3703-424591/0710, VS 0311007226. Nesplní-li žalobkyně povinnost, která jí byla uložena ve výroku III. tohoto rozsudku, bude tato povinnost předána k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.