3 C 81/2022

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Kopeckou ve věci žalobkyně: ; země, stát. instituce, IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 1 049 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 1 049 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 1. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen žalobkyni na náhradě nákladů řízení zaplatit 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 9. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 1 049 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že žalovaný byl dne 19. 5. 2019 příslušníky Policie ČR dopraven služebním vozidlem policie do Protialkoholní záchytné stanice obec. U žalovaného byla provedena dechová zkouška s pozitivním výsledkem 2,84 promile alkoholu v dechu a převoz žalovaného si vyžádal jízdu služebního vozidla na trase obec obec, kdy bylo celkem najeto 153 km. Náklady na dopravu činily 1 049 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky, avšak bezúspěšně. Kromě dlužné částky požaduje žalobkyně i úroky z prodlení, a to od 1. 1. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“).

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

5. Dne 19. 5. 2019 hlídka Městské policie obec zasahovala v místě bydliště žalovaného pro napadení ženy. Žalovaný byl hlídkou městské policie převezen na OO PČR anonymizováno, kde u něj byla provedena dechová zkouška s výsledkem 2,84 ‰. Pro žalovaným udávané sdělení, že spolykal neznámé množství prášků, které zapil alkoholem, byl žalovaný hospitalizován na interním oddělení příjmení anonymizováno, odkud následně utekl. Z důvodu podnapilosti a možné intoxikaci léky existovala obava, že je žalovaný bezprostředně ohrožen na životě, proto po něm bylo hlídkou OO PČR anonymizováno pátráno a po vypátrání byl eskortován zpět do příjmení anonymizováno. Zde byl vyšetřen lékařem, který konstatoval, že žalovaný již není v ohrožení života a je schopen pobytu v protialkoholní záchytné stanici. Následně byl žalovaný eskortován do Protialkoholní stanice v obec, kam byl přijat 20. 5. 2019 v 1:00 hod. Dechovou zkouškou bylo u žalovaného zjištěno 1,47 ‰ alkoholu v dechu. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému v souladu s vyhláškou ministerstva práce a sociálních věcí č. 333/2018 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s technickým průkazem vozidla, kterým byl žalovaný přepraven, náklady spojené s převozem žalovaného ze obec do obec, kdy bylo najeto 153 km, v částce 1 049 Kč. Výzvou ze dne 16. 12. 2019 byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky, avšak neúspěšně.

6. Podle § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin.

7. Podle § 89c odst. 1 téhož zákona platí, že dopravu osoby do záchytné stanice zajistí ten, kdo tuto osobu vyzval k orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření podle zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek.

8. Podle § 89e odst. 1 téhož zákona prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce.

9. Jelikož u žalovaného byla zjištěna přítomnost alkoholu v dechu, má žalobkyně zcela nepochybně nárok na úhradu nákladů na dopravu žalovaného do Protialkoholní záchytné stanice v obec. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že vzniklou nákladu uhradil, soud proto žalovaného zavázal k úhradě dlužné částky v celkové výši 1 049 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

10. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení ze shora uvedené částky. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění.

11. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a svědčí jí tedy dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, které v řízení účelně vynaložila k uplatňování svého práva. Tyto náklady sestávají ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů /za předžalobní výzvu a sepis žaloby/ po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, v účinném znění. Vzhledem k uvedenému soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 600 Kč.

12. Žalobkyně je podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, osvobozena od placení soudních poplatků. Dle § 2 odst. 3 téhož zákona přešla poplatková povinnost na žalovaného. Výše poplatku se řídí položkou 1 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků a činí 1 000 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách soudní poplatek ve výši 1 000 Kč.

13. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuci.