3 C 9/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného adresa pobytu adresa o zaplacení 329 665,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 260 924,60 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 318,22 Kč, s 15% p. a. úrokem z prodlení z částky 260 924,60 Kč od 2.7.2023 do zaplacení, s 12,49% p. a. úrokem z částky 251 278,60 Kč od 2.7.2023 do zaplacení, s 12,49% p. a. úrokem z částky 7 846 Kč od 2.7.2023 do zaplacení, dále částku 31 444,20 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 059,51 Kč, s 15% p. a. úrokem z prodlení z částky 31 444,20 Kč od 2.7.2023 do zaplacení, s 16,49% p. a. úrokem z částky 28 571,70 Kč od 2.7.2023 do zaplacení, s 16,49% p. a. úrokem z částky 1 072,50 Kč od 2.7.2023 do zaplacení, dále částku 37 296,60 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 268,70 Kč, s 15% p. a. úrokem z prodlení z částky 37 296,60 Kč od 2.7.2023 do zaplacení, s 15,99% p. a. úrokem z částky 34 212,80 Kč od 2.7.2023 do zaplacení, s 15,99% p. a. úrokem z částky 1 283,80 Kč od 2.7.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 86 048 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 18. 12. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 329 665,40 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 10. 11. 2021 mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, a žalovaným, na základě které, byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu číslo , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 12,49 % a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru. Dle žaloby žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto banka úvěr zesplatnila s účinností ke dni 2. 4. 2023. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 259 124,60 Kč, která byla tvořena neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 251 278,60 Kč, připsanými neuhrazenými úroky z úvěru ve výši 7 846 Kč, úroky z prodlení ve výši 9 318,22 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky, poplatky ve výši 1 800 Kč, úroky z úvěru ve výši 12,49 % p. a. z připsaných neuhrazených úroků z úvěru 7 846 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení, úroky z úvěru ve výši 12,49 % p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 251 278,60 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení a zákonnými úroky z prodlené ve výši 15 % p. a. z částky 260 924,60 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení.

2. Dále se žalobkyně domáhala druhého nároku vyplývajícího ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně - , právnická osoba, . a žalovaným dne 2. 6. 2022 ve výši 30 000 Kč, který byl poskytnut na úvěrový účet číslo , č. účtu, , který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úrokem z úvěru ve výši 16,49 % a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru. Dle žaloby žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto banka úvěr zesplatnila s účinností ke dni 2. 4. 2023. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 29 644,20 Kč tvořené neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 28 751,70 Kč, připsanými neuhrazenými úroky z úvěru ve výši 1 072,50 Kč, úroky z prodlení ve výši 1 059,51 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky, poplatky ve výši 1 800 Kč, úroky z úvěru ve výši 16,49 % p. a. z připsaných neuhrazených úroků z úvěru 1 072,50 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení, úroky z úvěru ve výši 16,49 % p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 28 571,70 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení a zákonnými úroku z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 31 444,20 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení.

3. Třetí nárok žalobkyně uplatněný touto žalobou vyplývá z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 21. 7. 2022 mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, a žalovaným, na základě které, byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu číslo , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 15,99 % a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru. Dle žaloby žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto banka úvěr zesplatnila s účinností ke dni 2. 4. 2023. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 35 496,60 Kč, která byla tvořena neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 34 212,80 Kč, připsanými neuhrazenými úroky z úvěru ve výši 1 283,80 Kč, úroky z prodlení ve výši 1 268,70 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky, poplatky ve výši 1 800 Kč, úroky z úvěru ve výši 15,99 % p. a. z připsaných neuhrazených úroků z úvěru 1 283,80 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení, úroky z úvěru ve výši 15,99 % p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 34 212,80 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení a zákonnými úroky z prodlené ve výši 15 % p. a. z částky 37 296,60 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení.

4. Uvedené pohledávky byly postoupeny na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023, a to s účinností ke dni 1. 7. 2023. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 7. 2023.

5. Okresní soud ve Svitavách ve věci vydal dne 29. 12. 2023 pod čj. EPR 326841/2023-5 elektronický platební rozkaz, kterým žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni uvedené pohledávky vyčíslené shora a náklady řízení. Proti citovanému elektronickému platebnímu rozkazu podal žalovaný dne 12. 1. 2024 odpor, čímž byl elektronický platební rozkaz zrušen. V odůvodnění odporu žalovaný uvedl, že vydaný elektronický platební rozkaz je v rozporu se zákony a Listinou základních práv a svobod. Uvedl, že Okresní soud ve Svitavách má IČ , IČO, , jedná se tedy o společnost, která je dle Listiny základnách práv a svobod oddělená od státu. Žalovaný uvedl, že on je občanem ČSFR a dle zápisu v matriční knize dokonce občanem ČSR. Nikdy se nevyvázal z tohoto občanství a dle zákona 194/1969 Sb. změna občanství je možná pouze na jeho výslovnou žádost. Proto společnost veřejné moci nemá oprávnění rozhodovat o právech a povinnostech občanů státu, pokud nemá smlouvu s tímto státem. Dále uvedl, že dle zákona č. 424/1991 Sb., § 5 je od 1. 11. 1991 nepřípustné, aby byly přijaté jakékoliv nové zákony, a to znamená i to, že zákon o soudech a soudcích je zákonem bez platnosti a tím soudy ČR mají pole působnosti pouze v rámci korporace ČR. Protože s touto korporací, ani se soudy korporace ČR, nemá žádnou smlouvu a korporace ČR ji nemá ani se státem ČSFR (ČSR), nemá soud ve Svitavách ani kterýkoliv soud oprávnění vést řízení s občanem státu ČSFR. Dále uvedl, že zákon č. 21/1992 Sb. a č. 215/1998 Sb. Zákon o bankách jsou neplatné zákony dle zákona č. 424/1991 Sb., § 5. Proto , právnická osoba, nemá jakékoliv právo po něm požadovat splácení půjček, protože podniká na základě falešné neplatné licence. Vzhledem k tomu, že byl při sjednávání půjček ztotožňován jako občan ČR, kterým ale není, tak vlivem protizákonného ztotožnění jsou tyto půjčky neplatné a , právnická osoba, musí požadovat splacení těchto půjček po korporaci ČR s.r.o., která tyto falešné průkazy vydává. Žalovaný se o tom dozvěděl teprve nedávno, když mu bylo zablokováno konto. Uvedl, že dne 22. 12. 2022 mu bylo zablokované konto číslo , č. účtu, Policii ČR pro podezření z trestné činnosti. Policie ČR má také IČ, a to znamená, že je oddělená od státu a nemá jakékoliv pravomoci zasahovat proti občanům ČSR, anebo ČSFR. , právnická osoba, neochránila jeho majetek před neoprávněným zásahem PČR a tím porušila zákon na ochranu majetku. Do této doby pravidelně splácel půjčky, ale protože neoprávněným zásahem mu doslova ukradli jeho dva důchody, dostali ho do stavu nouze a tím porušili LZPS čl. 30/1 a 2. Tím, že byla porušena LZPS, byla zároveň porušena i Ústava jak ČR, tak ČSR, a tak i ČSFR, a protože je LZPS nadřazená Ústavě, tak se PČR dopustila aktu vlastizrady dle § 309 trestního zákoníku. Tím se jak , právnická osoba, , tak policie stala jeho dlužníky a z pozice dlužníka nemůže nikdo vykonávat vůči oprávněnému jakékoli úkony. Dále uvedl, že dne 1. 1. 1993 došlo k neoprávněnému rozdělení ČSFR. Uvedl, že společnost , právnická osoba, . je také společností, která podniká na základě licence ČR, a jako taková je neplatná, stejně jako licence všech bank a společností, které tyto licence dostaly po 1. 11. 1991. Uvedl, že pokud chce , právnická osoba, , , právnická osoba, a soudy něco vymáhat, tak to musí vymáhat po korporaci ČR, která zapříčinila tento bezprávní stav. On jednal v rámci platných zákonů a LZPS a není si vědom jakékoliv viny. Naopak , právnická osoba, mu dluží všechny úroky, poplatky a jistiny, které si neoprávněně účtovala a tím se na něm neoprávněně obohacovala. Uvedl, že okresní soud rozhodl bez toho, aby bylo řádné řízení za jeho přítomnosti, aby se mohl hájit, a tím porušil LZPS. Uvedl, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všech prováděným důkazům. Uvedl, že tím došlo k procesní chybě a celé řízení je anulované.

6. Dalším podáním doručeným soudu dne 14. 1. 2024 žalovaný uvedl, že vzhledem k tomu, že kryjeme trestnou činnost porušování Listiny základních práv a svobod, tak se zároveň dopouštíme i porušování Ústavy jak ČR, tak ČSR, protože v obou případech je Listina nadřazená a tím se dopouštíme aktu vlastizrady. Zopakoval, že soudy korporace ČR nejsou pravomocné rozhodovat o občanech ČSFR, kterými všichni fixní osoby a fixní občané jako právní subjekty korporace ČR jsou, protože jsou skutečnými občany státu ČSFR.

7. Podáním doručeným soudu dne 16. 1. 2024 žalovaný sdělil, že v jeho případě došlo k porušení Listiny základních práv a svobod, tak zároveň došlo i k porušení Ústavy jak ČR, tak ČSR. Porušení Ústavy je zároveň i akt vlastizrady, proto žalovaný jako občan ČSR dle zápisu v matriční knize podává dle čl. 23 Listiny odpor k rozhodnutí korporátních soudů, tak korporátní policie, protože jsou orgány veřejné moci ČR s.r.o. Tím je pod ochranou mezinárodního práva a OSN a pokud bude pokračováno v protizákonné činnosti a porušování Listiny, tak nám kromě jiného hrozí i postih dle Mezinárodního kompenzačního tarifu za porušení lidských práv, což je mezinárodní dokument, který ratifikovala ČSSR v roce 1975. Uvedl, aby tato kauza byla neprodleně uvedena do stavu neškodného, protože kromě výše zmíněných porušení Listiny a platných zákonů se dopouštíme i přestupku dle § 328 Trestního zákona 40/2009 Sb. K tomu samozřejmě navazují i další paragrafy, které porušujeme.

8. Dne 17. 1. 2024 Krajský soud v Hradci Králové zaslal odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu, který žalovaný adresoval Krajskému soudu v Hradci Králové. Krom frází uvedených shora žalovaný uvedl, že podává odpor dle čl. 23 Listiny základních práv a svobod a žádá, aby tento případ byl jako nezákonný a protiústavní ukončen. Uvedl, že pokud chce , právnická osoba, prostřednictvím , právnická osoba, . zpátky své finance, tak se musí obrátit na společnost Česká republika s.r.o., IČ 06687156 a D-U-N-S 49-600-1034.

9. Dne 19. 1. 2024 soud obdržel od žalovaného další podání označené jako odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu, ve kterém krom již shora uvedeného k věci nic nového neuvedl.

10. Usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 4. 4. 2024 pod čj. 3 C 9/2024-88 byla žalobkyně vyzvána k tomu, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti, které prokáží zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při poskytnutí shora uvedených úvěrů. Soud z důvodu stručnosti na citované usnesení Okresního soud ve Svitavách odkazuje.

11. Dne 9. 5. 2024 žalobkyně doplnila žalobu. Uvedla, že , právnická osoba, . jako poskytovatel úvěru splnila svoji zákonnou povinnost ve smyslu § 86 zákona číslo 257/2016 Sb., když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, které získala při zpracování žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, zejména ty, že žalovaný je rozvedený, žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy a s ohledem na výši jeho příjmu, a výši požadovaného úvěru, dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tento úvěr je dostatečná. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu také prohlásil, že všechny údaje uvedené v žádosti jsou pravdivé a úplné a tyto stvrdil svým podpisem. Následně po vyhodnocení získaných informací, byla teprve s žalovaným uzavřena úvěrová smlouva. K doplnění žaloby žalobkyně doložila listinu právní předchůdkyně žalobkyně nazvanou Posouzení úvěruschopnosti klienta. Z této bylo zjištěno, že žádost žalovaný podal dne 10. 11. 2021 přes pobočkovou síť. Žalovaný uvedl příjem ve výši 17 683 Kč, což pracovník banky zkontroloval na základě předchozích transakcí na účet klienta vedený u , právnická osoba, . Dle výpisu z účtu je patrné, že částka odpovídá aktuální výši důchodu žalovaného. Banka dále mimo jiné ověřila i skutečnosti z insolvenčního rejstříku, kde ověřila, že žalovaný nebyl v době žádosti v aktivním insolvenčním řízení, dále ověřila informace z CBCB ohledně předchozí splátkové morálky klienta, ověřila historii v interní evidenci klientů, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace, například záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s AML pravidly, záznam o exekučním řízení apod. Žalovaný uvedl, že má výdaje ve výši 0 Kč. Banka stanovila životní výdaje klienta na základě dat sdělených klientem v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, tyto stanovila ve výši 6 777 Kč. Zároveň banka při výpočtu disponibilního příjmu klienta stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Tato hranice spolu se stanovenými náklady stanovuje maximální částku z příjmu, kterou lze použít pro splácení úvěru. Žalovaný na žádosti uvedl splátky ve výši 0 Kč. Banka dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: kontokorentní úvěr v , právnická osoba, . s limitem 2 000 Kč a orientační splátkou 60 Kč, kreditní kartu splátkovou v , právnická osoba, . s limitem 5 000 Kč a orientační splátkou 150 Kč, revolvingový úvěr v , právnická osoba, . s limitem 20 000 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti částečně doplacen, nový limit je 5 000 Kč a orientační splátka je 150 Kč), úvěr pro fyzické osoby – hotovostní – , Anonymizováno, v , právnická osoba, ., se splátkou 7 979 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován). Splátka nového úvěru činila 7 930 Kč. Nové splátkové zatížení tedy činilo 8 290 Kč. Příjem klienta byl tedy dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů klientovi zbylo 9 573 Kč k pokrytí životních nákladů klienta. Dále žalobkyně doložila výpisy z účtu žalovaného, který byl veden , právnická osoba, . za měsíce leden 2021 – říjen 2021, dále za měsíce duben 2022 až červen 2022. Z předložených výpisů je potvrzen příjem žalovaného ve výši 17 612 Kč – starobní důchod, v měsíci dubnu 2022 je starobní důchod ve výši 18 445 Kč a v měsíci červnu 2022 ve výši 19 638 Kč, dále běžné výdaje – inkaso 7 979 Kč, běžné platby kartou či běžné výběry hotovosti. Z příjmových položek dále byl zaznamenán 3 x příjem označený , Anonymizováno, – , jméno FO, – 1 x ve výši 15 000 Kč, 1 x ve výši 21 000 Kč, 1 x 9 000 Kč.

12. Žalovaný se podáním ze dne 17. 5. 2024 vyjádřil k podání žalobkyně tak, že je porušen mezinárodní zákon, zopakoval, že je občanem ČSFR a orgány veřejné moci ČR mají pravomoc zasahovat jedině v případě, že se prokáží smlouvou se státem, že zatupují stát. Dále zopakoval, že žalobkyně má licenci od soukromé společnosti ČR a tím pádem licence platí pouze v rámci korporace ČR a netýká se jeho osoby jako živé bytosti , Jméno žalovaného, , ale pouze právní fikce , Jméno žalovaného, , občan ČR. Uvedl, že pokud bude (zřejmě soud) pokračovat v trestné činnosti, tak upozorňuje, že byl poučen, že porušuje mezinárodní právo a tím i Ústavu jak ČR, tak ČSR a dopustil by se přestupku proti zákonu. K předmětné věci žalovaný nic neuvedl.

13. Žalobkyně dále doplnila žalobu dne 19. 6. 2024. Uvedla, že žalovaný na úvěr ve výši 300 000 Kč uhradil celkem 98 841,81 Kč, na úvěr ve výši 30 000 Kč žalovaný uhradil 5 680 Kč a na úvěr ve výši 35 000 Kč žalovaný uhradil 4 930 Kč.

14. K soudem nařízenému jednání na den 20. 6. 2024 se žalovaný bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání si vyzvedl dne 17. 5. 2024 v 6:46:12 hod. Žalobkyně při jednání uvedla, že na podané žalobě trvá. Odkázala na písemné vyhotovení ve znění pozdějších doplnění a sdělila, že žalovaný na žalovanou částku v mezidobí nic neuhradil. Žalobkyně navrhla, aby soud podané žalobě vyhověl. Jednalo se o běžné bankovní úvěry, v jaké byly výši a co bylo zaplaceno vyplývá z předložených listin. Uvedla, že právní předchůdkyně se vypořádala i s otázkou úvěruschopnosti žalovaného. Bylo prokázáno postoupení pohledávky na současnou žalobkyni. Z podání žalovaného nevyplývají žádné konkrétní hmotněprávní ani procesněprávní námitky, které by měly být důvodem pro zamítnutí žaloby.

15. Ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 11. 2021 uzavřené mezi , právnická osoba, . a žalovaným bylo zjištěno, že banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč na úvěrový účet číslo , č. účtu, . Žalovaný se zavázal tento úvěr zaplatit nejpozději do 22. 12. 2024 v měsíčních splátkách po 7 930 Kč s úrokovou sazbou 12,49 % ročně. Roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 14,02 %.

16. Ze smlouvy o úvěru ze dne 2. 6. 2022 uzavřené mezi , právnická osoba, . a žalovaným bylo zjištěno, že banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč na úvěrový účet číslo , č. účtu, . Žalovaný se zavázal tento úvěr zaplatit nejpozději do 20. 6. 2025 v měsíčních splátkách po 1 076 Kč s úrokovou sazbou 16,49 % ročně. Roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 18,88 %.

17. Ze smlouvy o úvěru ze dne 21. 7. 2023 uzavřené mezi , právnická osoba, . a žalovaným bylo zjištěno, že banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč na úvěrový účet číslo , č. účtu, . Žalovaný se zavázal tento úvěr zaplatit nejpozději do 20. 11. 2025 v měsíčních splátkách po 1 145 Kč s úrokovou sazbou 15,99 % ročně. Roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 18,25 %.

18. Z předložených podkladů pro soudní řízení soud zjistil výši jednotlivých dlužných částek u shora citovaných úvěrů, odpovídají žalobním tvrzením.

19. Z posledních výzev k úhradě dlužných částek ze dne 1. 3. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužných částek úvěrů nejpozději do 2. 4. 2023 s poučením, že v případě neuhrazení dlužných částek dojde ke zesplatnění úvěrů.

20. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti úvěrů ze dne 2. 4. 2023 soud zjistil, že banka vyrozuměla žalovaného o tom, že ke dni 2. 4. 2023 došlo k zesplatnění úvěrů uvedených shora. Žalovaný byl vyrozuměn o tom, že úvěrové pohledávky jsou ode dne 3. 4. 2023 úročeny souběžně sazbou řádného úroku i úroku z prodlení.

21. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 6. 2023 uzavřené mezi , právnická osoba, . a žalobkyní, z přílohy číslo 1 – Seznamu pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 18. 7. 2023 bylo zjištěno, že pohledávky za žalovaným z uvedených úvěrů byly postoupeny na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn.

22. Z výzvy k plnění předcházející žalobě ze dne 12. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného informovala o postoupení pohledávek, vyzvala jej k jejich úhradě, a to nejpozději do 27. 9. 2023 s poučením, že v případě neuhrazení pohledávek budou tyto vymáhány soudní cestou.

23. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny úvěrové smlouvy, a to s odkazem na ustanovení § 2395 a násl. NOZ (nového občanského zákoníku – dále jen NOZ) ve spojení se zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč, 35 000 Kč a 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto řádně splácet. Z důvodu řádného nesplácení došlo k zesplatnění úvěrů v souladu s ustanovením § 2399 NOZ, a to ke dni 2. 4. 2023. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení o tom, že žalovaný dluží na předmětných úvěrech v žalobě požadované částky. Bylo věcí žalovaného, aby tvrdil, zejména pak prokázal, že zesplatněné úvěry zcela či z části zaplatil a kdy, což však žalovaný neučinil. V řízení nijak nesporoval poskytnutí úvěrů a výši dlužných částek, naopak v podaném odporu dne 12. 1. 2024 potvrdil, že při sjednávání půjček byl ztotožňován jako občan ČR. V podaném odporu a dalších obsáhlých vyjádřeních žalovaného nebyly uvedeny žádné důkazy prokazující opak, k předmětné věci žalovaný neuvedl nic podstatného. Žalovaný argumentoval toliko tak, jak je popsáno v odstavcích 5, 6, 7 odůvodnění tohoto rozhodnutí. Tento žalovaného „právní názor“ ve světle právní úpravy České republiky nemůže obstát. Žalobkyně prokázala, že před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, který byl dlouhodobým klientem , právnická osoba, . a banka tak měla podrobný přehled o majetkových poměrech žalovaného. Výpisy z účtu žalovaného nevzbuzují pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného, žalovaný měl pouze běžné výdaje a pravidelný příjem z důchodu. Žalovaný úvěry po jejich poskytnutí splácel, což potvrdil i sám ve svém vyjádření. V řízení bylo rovněž prokázáno postoupení pohledávek na současnou žalobkyni a rovněž to, že žalovaný byl o postoupení pohledávek vyrozuměn. Soudu proto nezbylo, než podané žalobě vyhovět a žalovaného zavázat k úhradě dlužných částek přesně specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně žalovaným smluvených úroků.

24. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je ve smyslu § 1970 NOZ povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení, výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

25. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, přísluší jí proto proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložila. Soud náklady řízení žalobkyně přiznal dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění platném od 1. 7. 2014. Sazba odměny v tomto případě činí dle § 7 bodu 6. vyhlášky ve znění novel 9 620 Kč za úkon, tedy za šest úkonů 6 x 9 620 Kč (dle § 11 odst. 1/ citované vyhlášky za převzetí zastoupení, za sepis žaloby, předžalobní upomínku, 2 x písemná podání ve věci samé ze dne 16. 11. 2023 a 7. 5. 2024 a za účast u soudního jednání dne 20. 6. 2024), náklady žalobkyně dále představuje paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za úkon (za 6 úkony po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu), dále náhradu za 21 % DPH ve výši 12 500 Kč, cestovní náhrady za cestu osobním automobilem z , adresa, do , adresa, a zpět celkem 64 km s průměrnou spotřebou osobního automobilu KIA s SPZ , SPZ, ve výši 5,6 l/100 km benzínu N95 v ceně 38,20 Kč/litr, náhradě opotřebení 5,60 Kč dle vyhlášky o cestovních náhradách č. 398/2023 SB., tedy 7,74 Kč/km, celkem 495 Kč, náhradu za promeškaný čas za 2 půlhodiny á 100 Kč, celkem 200 Kč, náhradu za 21 % DPH z cestovních náhrad a za promeškaný čas ve výši 146 Kč a ve výši 13 187 Kč za zaplacený soudní poplatek dle položky 2 bodu 1) písm. c) Sazebníku soudních poplatků. Celkem tedy 86 048 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně.

26. Lhůta ke splnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.