3 C 90/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudkyní Mgr. Radkou Beranovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 23 220 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení 23 220 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 360 Kč, zastavuje.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 232,48 Kč za období od 31. 5. 2025 do 10. 6. 2026 z částky 20 000 Kč ve výši 14,75 % ročně, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 232 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 1 936 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu ve Svitavách dne 26. 4. 2026 domáhala po žalované zaplacení 23 220 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba a žalovanou byla dne 26. 2. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota ve znění dodatku ze dne 9. 3. 2024, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč převodem na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 265,23 % ročně do 27. 3. 2024. Žalovaná ve smlouvě vyslovila souhlas k tomu, aby právní předchůdkyně žalobkyně ověřila platební morálku žalované v registru SOLUS. Ověřením bylo zjištěno, že žalovaná nemá v předmětném registru negativní záznam. Žalovaná výslovně udělila souhlas k tomu, aby právní předchůdkyně žalobkyně uskutečnila dotazy na úvěrové registry, nebankovní registr klientských informací a bankovní registr klientských informací pro zhodnocení bonity, důvěryhodnosti a platební morálky a popřípadě ověřila správnost údajů poskytnutých žalovanou. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou závazku od 28. 3. 2024. Žalované proto vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a paušální náklady spojené s vymáháním pohledávky. Na základě rámcové smlouvy ze dne 13. 11. 2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena společnosti právnická osoba, která ji smlouvou ze dne 27. 5. 2025 postoupila žalobkyni. Žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, smluvního úroku ve výši 4 360 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 220 Kč, představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 20 000 Kč od 28. 3. 2024 do 5. 9. 2024, a dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 232,48 Kč za období od 31. 5. 2025 do 10. 6. 2026 z částky 20 000 Kč ve výši 14,75 % ročně. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani po výzvě právního zástupce žalobkyně ze dne 20. 3. 2026.

2. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 30. 4. 2026, č. j. 3 C 90/2026-11, aby do 15 dnů od doručení sdělila, jakým konkrétním způsobem a na základě jakých konkrétních skutečností před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, zejména jak ověřovala výši pravidelných příjmů a výši výdajů žalované a její platební morálku. Současně soud žalobkyni vyzval, aby k těmto tvrzením předložila důkazy, například výpisy z účtu žalované, pracovní smlouvu, výplatní pásky nebo lustrace v registrech dlužníků. Žalobkyně byla také poučena podle § 118a o. s. ř. o tom, že nebudou-li žalobní tvrzení řádně doplněna a soudu nebudou předloženy důkazy k prokázání rozhodných skutečností, vystavuje se riziku přinejmenším částečného neúspěchu ve věci.

3. Dne 12. 5. 2026 žalobkyně soudu zopakovala tvrzení k posouzení úvěruschopnosti uvedená v žalobě a současně sdělila, že dokumenty k posouzení úvěruschopnosti nedisponuje. S ohledem na uvedené žalobkyně vzala podanou žalobu částečně zpět ohledně nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 360 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 220 Kč a navrhla, aby bylo řízení co do uvedených nároků částečně zastaveno.

4. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Namítla, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr. Současně namítla, že měla s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřeno více úvěrových smluv, na které opakovaně prováděla úhrady, a že celkově zaplatila částku převyšující souhrnnou výši jistin jednotlivých úvěrů. Domnívá se proto, že nebyly zohledněny všechny jí provedené platby. Podáním ze dne 10. 6. 2026 pak soudu sdělila, že žalobkyni zaplatila na účet uvedený v žalobě 20 000 Kč dne 10. 6. 2026.

5. Žalobkyně v replice ze dne 1. 6. 2026 setrvala na stanovisku, že žalovaná na uplatněný nárok ničeho neuhradila. Pokud provedla nějaké úhrady, jednalo se podle žalobkyně zřejmě o úhrady na jinou úvěrovou smlouvu.

6. Podáním ze dne 23. 6. 2026 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do zaplacení jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, neboť tuto žalovaná zaplatila dne 10. 6. 2026. Žalobkyně navrhla, aby soud řízení ohledně zaplacení uvedeného nároku zastavil. Současně setrvala na požadavku na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 232,48 Kč za období od 31. 5. 2025 do 10. 6. 2026 z částky 20 000 Kč ve výši 14,75 % ročně.

7. Podle § 96 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jelikož k částečnému zpětvzetí žaloby došlo dříve, než soud začal ve věci samé jednat, postupoval soud podle § 96 o. s. ř. a řízení v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 23 220 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 360 Kč, zastavil. Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby zůstal pouze nárok žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 232,48 Kč.

8. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů. Účastnice řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasily (§ 115a o. s. ř.).

9. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

10. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba a žalovanou byla dne 26. 2. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota ve znění dodatku ze dne 9. 3. 2024, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč dne 26. 2. 2024 a 5 000 Kč dne 9. 3. 2024 převodem na bankovní účet žalované č. č. účtu. Úvěr byl splatný spolu s úrokem ve výši 4 360 Kč do 27. 3. 2024. Úroková sazba činila 265,23 % ročně. Pro případ prodlení s vrácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Na základě rámcové smlouvy ze dne 13. 11. 2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena společnosti právnická osoba, která ji smlouvou ze dne 27. 5. 2025 postoupila žalobkyni. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzývána předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 20. 3. 2026, odeslanou dne 23. 3. 2026. Žalovaná zaplatila žalobkyni na žalovanou jistinu úvěru 20 000 Kč dne 10. 6. 2026.

11. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

12. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

17. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč na základě úvěrové smlouvy ze dne 26. 2. 2024. Soud však dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně a na základě dostatečných objektivních zdrojů přezkoumat schopnost žalované řádně a včas splácet předmětný úvěr podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice soudu sdělila, jakým způsobem měla právní předchůdkyně žalobkyně posuzovat úvěruschopnost žalované, k těmto tvrzením však nepředložila žádné důkazy. Soudu proto nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně faktické poměry žalované, její případné další závazky a platební morálku relevantním způsobem neověřovala, a tedy úvěruschopnost žalované neposoudila tak, jak vyžaduje zákon.

18. Na základě shora uvedeného soud uzavírá, že žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, nedostála své povinnosti řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované. Soud proto považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k této neplatnosti přihlédl jak k námitce žalované, tak z úřední povinnosti.

19. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy lze žalobkyni přiznat pouze právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, které žalovaná dosud nevrátila, a to z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná tuto částku žalobkyni v plné výši uhradila dne 10. 6. 2026. Z tohoto důvodu vzala žalobkyně žalobu v této části zpět. Předmětem řízení tak po částečném zpětvzetí žaloby zůstal pouze nárok žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení.

20. Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 232,48 Kč, soud jej neshledal důvodným. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nevznikl žalobkyni nárok na plnění podle smlouvy, nýbrž pouze právo na vrácení poskytnuté jistiny. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Teprve prodlením s vrácením jistiny v takto určené době může vzniknout nárok na zákonný úrok z prodlení. Z původně sjednané splatnosti neplatné úvěrové smlouvy nelze pro účely vzniku prodlení žalované vycházet.

21. V projednávané věci nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by mezi účastnicemi po vzniku neplatnosti smlouvy došlo k dohodě o době vrácení jistiny odpovídající možnostem žalované, ani že by taková doba byla určena soudem před tím, než žalovaná dne 10. 6. 2026 uhradila žalobkyni částku 20 000 Kč. Za tohoto stavu nelze uzavřít, že by se žalovaná dostala do prodlení s vrácením jistiny způsobem, z něhož by žalobkyni vznikl nárok na požadovaný zákonný úrok z prodlení. Soud proto žalobu v části týkající se kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 232,48 Kč jako nedůvodnou zamítl.

22. O povinnosti žalobkyně zaplatit nedoplatek soudního poplatku rozhodl soud podle § 6 odst. 1, 2 a 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a podle položky 2 bod 2. ve spojení s položkou 1 Sazebníku soudních poplatků. Základem procentního poplatku byla částka 23 220 Kč, tvořená žalovanou jistinou 20 000 Kč a smluvní pokutou 3 220 Kč. Soudní poplatek za žalobu tak činí 5 % z této částky, tedy 1 161 Kč. Ze spisu vyplynulo, že žalobkyně uhradila soudní poplatek pouze ve výši 929 Kč, a vznikl jí tak nedoplatek 232 Kč, který jí soud uložil zaplatit výrokem III.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř.

24. Žalobkyně měla úspěch v rozsahu 20 000 Kč, neboť v tomto rozsahu žalovaná plnila až po podání žaloby a zastavení řízení tak procesně zavinila. Neúspěch žalobkyně naopak představuje částka 11 812,48 Kč, sestávající ze smluvní pokuty 3 220 Kč, kapitalizovaného úroku 4 360 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 4 232,48 Kč, ohledně kterých bylo řízení zastaveno k návrhu žalobkyně bez přičinění žalované nebo žaloba zamítnuta. Úspěch žalobkyně tak činí 62,87 %, úspěch žalované 37,13 %, čistý úspěch žalobkyně tedy představuje 25,74 %.

25. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 161 Kč, z odměny za zastoupení advokátem a z náhrady hotových výdajů. Pro účely určení mimosmluvní odměny soud vyšel z tarifní hodnoty 23 220 Kč. Odměna za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí 3 × 400 Kč, tedy 1 200 Kč. Žalobkyni dále náleží odměna za další dva úkony právní služby podle § 14b odst. 4 ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za repliku k vyjádření žalované ve výši 2 060 Kč a za částečné zpětvzetí žaloby z důvodu částečné úhrady žalované částky ve výši 1 900 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 20 000 Kč, ohledně níž byla žaloba částečně vzata zpět). Náhrada hotových výdajů činí podle § 14b odst. 6 písm. a) a b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. 3 × 100 Kč a 2 × 450 Kč, tedy celkem 1 200 Kč. Odměna a náhrady tak činí celkem 6 360 Kč.

26. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně tak činí 7 521 Kč. Z této částky odpovídá čistému úspěchu žalobkyně 25,74 %, tedy částka 1 936 Kč. Tyto náklady řízení v celkové výši 1 936 Kč je žalovaná povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

27. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, a to prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se její splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuci. Povinnost zaplatit soudní poplatek, která byla žalobkyni uložena ve výroku III. tohoto rozsudku, žalobkyně splní zaplacením na bankovní účet Okresního soudu ve Svitavách č. 3703-424591/0710, VS 0311009026. Nesplní-li žalobkyně povinnost, která jí byla uložena ve výroku III. tohoto rozsudku, bude tato povinnost předána k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.