5 C 129/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Šulákovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: ; anonymizováno právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení titul . sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 45 450 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 45 450 Kč s příslušenstvím se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 20. 9. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 45 450 Kč z titulu dohody o narovnání a o splátkovém kalendáři ze dne 8. 7. 2019, kterou byly nahrazeny práva a povinnosti smluvních stran ze Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 27. 11. 2017. Dlužná částka ke dni uzavření dohody činila 92 492 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit ve 24 měsíčních splátkách ve výši 3 850 Kč měsíčně. Žalovaná uhradila celkem 46 950 Kč, přičemž poslední splátka byla uhrazena dne 3. 7.2020. Žalované byla zaslána výzva k úhradě dlužné částky dne 20. 11. 2020 a 12. 4. 2021 do 30 dnů od doručení výzvy, ničeho však neuhradila. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné částky ve výši 45 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení.

2. Žalovaná soudu sdělila, že na základě úvěrové smlouvy z roku 2017 si půjčila pouze částku 35 000 Kč a uhradila 46 950 Kč.

3. Žalobkyně ve svých vyjádřeních ze dne 21. 10. 2021 a 9. 12. 2021 uvedla, že právním důvodem závazku je dohoda o narovnání, nikoliv původní smlouva o úvěru. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 33 Cdo 5793/2017 a 33 Cdo 1720/2019. Dále uvedla, že ujednání ve smlouvě o narovnání jsou pro žalovanou výhodnější než v původní smlouvě.

4. K jednání nařízenému na den 18. 5. 2022 se žalovaná ani žalobkyně nedostavily, svou neúčast řádně a včas omluvily. Soud proto jednal v jejich nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

5. Z předložených důkazů zjistil soud následující:

6. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní a ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalované poskytnout prostředky do výše úvěrového limitu 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku splácet po splátkách ve výši ¼ částky dlužné k poslednímu dni kalendářního měsíce. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek za každé čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru. Žalovaná se dále zavázala zaplatit za dobu od prvního dne druhého kalendářního měsíce po měsíci, kdy došlo k čerpání prostředků, úrok ve výši 20 % měsíčně. Pokud se dluh stane splatným, zavázala se žalovaná zaplatit úrok ve výši 15 % ročně namísto sjednaného úroku 20 % měsíčně. Žalovaná se dále zavázala v případě prodlení uhradit smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc. Roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 436 %. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku 42 000 Kč.

7. Z dohody o narovnání a o splátkovém kalendáři ze dne 8. 7. 2019 vyplývá, že touto dohodou se plně nahrazují práva a povinnosti smluvních stran ze Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně prohlásila, že žalované poskytla na základě výše uvedené úvěrové smlouvy na bankovní účet peněžní prostředky v celkové výši 91 600 Kč. Žalovaná uvedla, že není schopna poskytnutý úvěr řádně splácet.„ Mezi smluvními stranami proto nastávají sporná práva povinnosti smluvních stran vyplývající ze Smlouvy“ Žalovaná se v dohodě zavázala uhradit žalobkyni částku ve výši 92 400 Kč bez úroků formou 24 pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 850 Kč měsíčně. V případě prodlení žalované s úhradou jakékoli měsíční splátky je úvěrující oprávněn vyzvat klientu k uhrazení celé zbývající dlužné částky.

8. Výzvou ze dne 20. 11. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve vši 14 650 Kč. Žalovaná byla upozorněna, že v případě neuhrazení pohledávky bude zbývající část pohledávky zesplatněna.

9. Výzvou ze dne 9. 4. 2021 došlo k zesplatnění zbývající dlužné částky ve výši 45 450 Kč.

10. Dne 11. 8. 2021 byla zaslána žalované předžalobní výzva.

11. Žalobkyně dále zaslala soudu dne 3. 2. 2022 návrh na schválení smíru, který odpovídal žalované částce s tím, že žalované bylo umožněno uhradit dlužnou částku v měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč. Tento návrh však nebyl podepsán ze strany žalované a tato rovněž neuvedla, že by nějaký takový návrh byl z její strany akceptován.

12. Z databáze ARAD České národní banky, která poskytuje spolehlivé informace o průměrných úrokových sazbách, bylo soudem zjištěno, že v prosinci 2017, činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých domácnostem u kontokorentů a revolvingových úvěru 12,58 %, RPSN činila ve stejném období 9,14 %.

13. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav věci. Na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 27. 11. 2017 poskytla žalobkyně žalované částku 35 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úroky v celkové výši 42 000 Kč. Jelikož žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas a došlo k zesplatnění úvěru, uzavřeli účastníci dohodu o narovnání a o splátkovém kalendáři, ve které se žalovaná zavázala uhradit částku 92 400 Kč. Strany si sjednaly pro účely splacení dlužné částky splátkový kalendář, ve kterém se žalovaná zavázala splácet částku 92 400 Kč formou 24 měsíčních splátek po 3 850 Kč. Žalovaná na základě této dohody uhradila částku 46 950 Kč.

14. Po právní stránce se soud nejprve zabýval povahou dohody o narovnání a o splátkovém kalendáři uzavřené mezi účastníky dne 8. 7. 2019 ve vztahu k předložené úvěrové smlouvě ze dne 27. 11. 2017.

15. Podle § 1903 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“) lze dosavadní závazek nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Pojmovým znakem dohody o narovnání je skutečnost, že mezi stranami existují práva či povinnosti sporné či pochybné, které mají být nově uzavřenou dohodou narovnány, tedy nahrazeny závazkem novým. Přestože explicitní vyjádření této spornosti nebo pochybnosti v textu dohody o narovnání není dle judikatury Nejvyššího soudu nezbytnou náležitostí dohody o narovnání a tato absence tak nezakládá sama o sobě neurčitost nebo neplatnost dohody o narovnání (viz žalobkyní citované rozhodnutí 33 Cdo 1720/2019), neznamená to, že by takováto dohoda byla bez dalšího platná a soud nepřezkoumával její obsah.

16. Podle § 6 odst. 1 a 2 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

17. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle ust. § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

20. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

21. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 29 Odo 288/2001, nelze listinu označenou jako dohoda o narovnání s ohledem na její obsah za narovnání považovat, pokud je z textu listiny zřejmé, že důvod ani výše dluhu nebyla mezi účastníky sporná či pochybná a naopak tento dluh byl uznán žalovaným co do výše i důvodu.

22. I v tomto případě je z obsahu dohody o narovnání zřejmé, že záměrem účastníků nebylo narovnat mezi nimi sporná práva a povinnosti, ale skutečnost, aby žalovaná uznala částku 92 400 Kč výměnou za splátkový kalendář, na základě kterého bude dlužnou částku hradit. Soud proto nepovažuje předloženou dohodu o narovnání za platnou a v důsledku toho tato ani nemůže nahradit původní závazek žalované vzniklý na základě předložené úvěrové smlouvy. Akceptací takovéto dohody by soud popřel základní ustanovení občanského zákoníku, která stanoví, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého činu. Uzavření dohody o narovnání na částku 92 400 Kč, která má vyplývat z úvěrové smlouvy, na základě které byla žalované poskytnuta částka 35 000 Kč, považuje soud za zjevné zneužití práva a rozporné s dobrými mravy, a jako takové nemůže požívat právní ochrany. Snahu o legalizaci žalované částky pak vyjadřuje i předložený návrh žalobkyně na schválení soudního smíru, který nebyl žádným způsobem ze strany žalované potvrzen.

23. Předloženou dohodu o narovnání lze hodnotit i z pohledu ust. § 1796 o. z., neboť pokud po necelých dvou letech od uzavření úvěrové smlouvy na částku 35 000 Kč požaduje žalobkyně zaplatit částku 92 400 Kč, jedná se z pohledu soudu o lichvu.

24. Pokud jde o samotnou úvěrovou smlouvu, pak tato rovněž obsahuje neplatná ujednání, např. měsíční sazbu úroků (čl. 6 1. smlouvy).

25. Vzhledem k tomu, že žalovaná na revolvingový úvěr ve výši 35 000 Kč již uhradila částku 46 950 Kč a s přihlédnutím k časovým řadám ARAD dospěl soud k závěru, že žalovaná dlužnou částku i s přiměřenými úroky již plně uhradila. Soud proto žalobu v plném rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

26. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Ve věci byla zcela úspěšná žalovaná, která by měla nárok na náhradu nákladů řízení, nicméně s ohledem na skutečnost, že žalované žádné náklady nevznikly, rozhodl soud o náhradě nákladů tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu nárok.