5 C 134/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Šulákovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , anonymizována dvě slova datum bytem adresa žalované o zaplacení 7 503 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 728 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 16. 8. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 3 775 Kč a do rozdílu mezi přiznanými a požadovanými zákonnými úroky z prodlení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 10. 11. 2020 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 503 Kč z titulu smlouvy o úvěru ze dne 21. 6. 2017, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky ve výši 7 000 Kč. Za poskytnutí částky ve výši 7 000 Kč se žalovaná zavázala zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 5 390 Kč. Žalovaná se zavázala částku splácet v pravidelných týdenních splátkách po 207 Kč. Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas. Žalobkyně se proto žalobou domáhá částky ve výši 7 503 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení.

2. V dané věci byly splněny podmínky § 115a o. s. ř., proto soud rozhodl bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Při svém rozhodování vycházel soud z tohoto závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 21. 6. 2017 vyplývá, žalobkyně poskytla žalované částku 7 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, a to na dobu 60 týdnů. Žalovaná se mimo zapůjčenou jistinu zavázala vrátit poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 1 400 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 540 Kč a úrok ve výši 2 450 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 66 % ročně a roční procentní sazba nákladů činila 195,34 %. Úvěr se žalovaná zavázala splatit v šedesáti týdenních splátkách ve výši 206,50 Kč. Žalovaná splátky nesplácela řádně a včas, do podání žaloby splatila částku ve výši 4 887 Kč. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne 30. 4. 2020, na kterou žalovaná nijak nereagovala.

4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Soud shledal žalobu důvodnou pouze zčásti, a to v částce 3 728 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně. Ve zbytku soud žalobu zamítl. Vztah mezi účastníky soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 an. o. z.). Nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., výše úroku se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

6. Žalobkyně sjednala se žalovanou roční zápůjční úrokovou sazbu ve výši 66 % ročně a RPSN ve výši 195,34 %. Při úvaze o tom, zda se jedná o přiměřený smluvní úrok spojený s poskytnutím spotřebitelského úvěru, vychází soud v souladu s ust, § 1802 o. z. z porovnání sjednaných úroků s obvyklými úroky, které požadovaly banky v době, kdy byla smlouva sjednána (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V tomto ohledu soud vychází z databáze ARAD České národní banky, která poskytuje spolehlivé informace o průměrných úrokových sazbách a jedná se rovněž o jediné objektivně zjistitelné hledisko. Z databáze soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěru s fixací od 1 do 5 let poskytnutých domácnostem na spotřebu v červnu 2017 činila 8,63 % ročně. Roční procentní sazba nákladů činila ve stejném období 9,83 % ročně. Úroková míra tedy přesahovala více než sedminásobek obvyklé výše. U roční procentní sazby nákladů přesahovala výše míru obvyklou více než devatenáctinásobně. Žalobkyní požadované úroky jsou proto z pohledu soudu zjevně nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy a nelze je v tomto rozsahu přiznat (viz ust. § 580 o. z. a § 1813 o. z.).

7. Soud nicméně uznává, že věřitel má právo na zaplacení úroků za poskytnuté peněžní prostředky, a proto dále postupoval obdobně podle ust. § 1800 odst. 2 o. z., neboť se jedná o ustanovení, které je co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližší, a změnil rozsah plnění tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Přitom přihlédl k tomu, že se jednalo o tzv. rychlo půjčku, kdy žalovaná dostala vyplaceny peníze ihned po uzavření smlouvy, bez nutnosti zajištění či účelové vázanosti úvěru. U nebankovních institucí je proto soud ochoten akceptovat úroky, respektive celkové náklady úvěru ve výši dvojnásobku sazeb, které v daném období poskytovaly banky. Za přiměřené úroky v daném případě proto považuje soud úroky ve výši 20 % ročně. V posuzované věci tak činí kapitalizovaná částka úroků za dobu trvání smlouvy, tedy za dobu 60 týdnů, částku 1 615 Kč, a tuto částku rovněž soud žalobkyni přiznal.

8. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 3 728 Kč (jistina 7 000 Kč + přiměřené úroky 1 615 Kč – zaplacená částka 4 887 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 728 Kč od 16. 8. 2018 do zaplacení, a žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl.

9. Jelikož měla žalobkyně ve věci úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 50 %, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.