5 C 138/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudkyní Mgr Martinou Šulákovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 019,11 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 000 Kč od 12. 9. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 962 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 18. 11. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 15 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 550 Kč, zákonným úrokem z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 750 Kč, a to z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] a žalovanou dne 11. 6. 2018. Na základě uvedené smlouvy čerpala žalovaná částku 15 000 Kč a současně se zavázala zaplatit úrok ve výši 8,5 % měsíčně a poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru v ujednaných měsíčních splátkách. Žalovaná na poskytnutý úvěr neuhradila ničeho. Právní předchůdce žalobkyně následně postoupil svoji pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni. Žalobkyně požadovala kromě dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč kapitalizované úroky ve výši 8,5 % měsíčně z čerpané částky 15 000 Kč od 12. 7. 2018 do 11. 9. 2018 a vynaložené náklady v celkové výši 1 750 Kč vzniklé v souvislosti s prodlením žalované se splácením kterékoliv částky (7 x 250 Kč).

2. V dané věci byly splněny podmínky § 115a o. s. ř., proto soud rozhodl bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 11. 6. 2018, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu 50 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit a zaplatit sjednaný úrok, jehož výše byla ve smlouvě vyjádřena sazbou 8,5 % měsíčně, a dále poplatek za poskytnutí úvěru, který činil 12,5 % z částky každého čerpání úvěru. RPSN činila 262,91 % Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaná byla oprávněna čerpat úvěr po celou dobu trvání smlouvy, a to i opakovaně. Pro případ prodlení žalované se splacením jakékoliv částky bylo sjednáno právo poskytovatele úvěru požadovat po žalované náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 250 Kč.

4. Z výpisů z úvěrového účtu žalované soud zjistil, že žalovaná čerpala částku 5 000 Kč dne 11. 6. 2018 a částku 10 000 Kč dne 12. 6. 2018. Do data 11. 9. 2018 žalovaná neuhradila ničeho.

5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní písemně informována o postoupení pohledávky a byla vyzvána k tomu, aby na svůj dluh ze smlouvy o úvěru napříště plnil již výhradně ve prospěch žalobkyně. Téhož dne byla žalované zaslána předžalobní upomínka.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), a dále podle příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“).

7. V souvislosti s uplatněným nárokem se soud zabýval zejména tím, zda ve smlouvě o revolvingovém úvěru byla řádně sjednána smluvní úroková sazba za poskytnutí úvěru.

8. Podle § 3 odst. 2 písm. f) ZSÚ se pro účely ZSÚ rozumí zápůjční úrokovou sazbou úroková sazba vyjádřená jako pevná nebo pohyblivá procentní sazba uplatňovaná ročně na čerpanou výši spotřebitelského úvěru.

9. Podle § 106 odst. 1 písm. f) ZSÚ musí smlouva o spotřebitelském úvěru vždy obsahovat informace o zápůjční úrokové sazbě, podmínkách upravujících použití této sazby a popřípadě údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční zápůjční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu zápůjční úrokové sazby; uplatňují-li se za různých okolností různé zápůjční úrokové sazby, uvádějí se tyto informace o všech zápůjčních úrokových sazbách.

10. Podle § 110 odst. 1 ZSÚ platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

11. Z uvedených ustanovení ZSÚ vyplývá, že jednou z nezbytných informací, kterou musí smlouva o spotřebitelském úvěru obsahovat, je informace o výši zápůjční úrokové sazby, kterou je úvěr úročen. Zápůjční úroková sazba přitom musí být ve smyslu § 3 odst. 2 písm. f) ZSÚ vyjádřena jako roční úroková sazba, nikoliv jako úroková sazba měsíční. Uvedení měsíční úrokové sazby představuje klamavé jednání ze strany poskytovatele úvěru, a proto je ve smyslu ust. § 110 odst. 1 ZSÚ sankcionováno tím, že zápůjční úrokovou sazbou je namísto sjednaného úroku repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

12. Jelikož v posuzované věci byl sjednaný úrok vyjádřen měsíční úrokovou sazbou, právní předchůdce žalobkyně tím porušil svoji informační povinnost vůči žalované jakožto spotřebiteli plynoucí z ust. § 106 ZSÚ a na věc plně dopadá sankce obsažená v ust. § 110 odst. 1 ZSÚ. V červnu 2018, kdy byla úvěrová smlouva uzavřena, činila dle údajů uvedených na webových stránkách České národní banky výše dvoutýdenní repo sazby ČNB 0,75 % ročně. Za požadované období od 12. 7. 2018 do 11. 9. 2018 činí tento úrok z poskytnuté částky 15 000 Kč celkem 19,11 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni částku 15 000 Kč a kapitalizovaný úrok za požadované období ve výši 19,11 Kč. Na sjednaný úrok nemá žalobkyně právo. Nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru soud ve smyslu ust. § 110 odst. 1 ZSÚ nepřihlížel, a proto nárok žalobkyně na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 750 Kč zamítl.

13. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 15 000 Kč + 1750 Kč, bylo jí vyhověno co do částky 15 000 Kč, žaloba byla zamítnuta co do částky 1 750 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 80 %. Žalobkyně má tedy nárok na zaplacení 80 % jí vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a dále nákladů právního zastoupení ve výši 1 452 Kč (odměna za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) po 300 Kč a k nim náležející tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 2 AT, a 21% DPH ve výši 252 Kč). Z takto stanovené výše nákladů řízení v celkové částce 2 452 Kč přísluší žalobkyni 80 %, tj. částka 1 962 Kč. Soud uložil žalované povinnost nahradit příslušnou část nákladů tohoto řízení v celkové výši 1 962 Kč žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

14. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.