5 C 3/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Šulákovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , anonymizována dvě slova datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 32 457,92 Kč s příslušenstvím, částečným rozsudkem pro uznání a konečným rozsudkem <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 1. 6. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 919,23 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8, 5 % ročně z částky 1 978,75 Kč od 1. 6. 2018 do 9. 7. 2018, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8, 5 % ročně z částky 1 478,75 Kč od 10. 7. 2018 do 18. 9. 2018, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8, 5 % ročně z částky 1 378,75 Kč od 19. 9. 2018 do 22. 10. 2018, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 178,75 Kč od 23. 10. 2018 do 20. 11. 2018, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8, 5 % ročně z částky 978,75 Kč od 21. 11. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žaloba se co do částky 8 038,69 Kč zamítá.</b> <b>V. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 3 909 Kč, a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 20. 11. 2020 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 32 457,92 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [anonymizováno] [číslo] ze dne 6. 12. 2017. Předmětem smlouvy o úvěru bylo poskytnutí částky 15 000 Kč v hotovosti žalovanému, který se zavázal poskytnutou částku žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 19,66 % ročně z jistiny a administrativní poplatek ve výši 150 Kč měsíčně. Žalovaný se zavázal k měsíční splátce ve výši 1 119 Kč. Do prodlení se dostal s první splátkou splatnou dne 31. 1. 2018 a v důsledku toho byl celý úvěr dne 31. 5. 2018 zesplatněn. Po dni zesplatnění žalovaný uhradil částku 1 000 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení nesplacené jistiny ve výši 14 000 Kč, úrok v částce 1 228,75 Kč, administrativní poplatek v výši 750 Kč, smluvní pokutu do dne zesplatnění úvěru ve výši 0,1 % denně z částky ohledně které je žalovaný v prodlení, tj. celkem 340,48 Kč, účelně vynaložené náklady spojené s upomínkami ve výši 600 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky nesplaceného úvěru a dalších přirostlých nároků ode dne následujícího po zesplatnění do dne podání žaloby v celkové výši 14 538,69 Kč a administrativní náklady spojené s přípravou podkladů pro vymáhání dluhu ve výši 1 000 Kč. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 22. 6. 2020.

2. K jednání nařízenému na den 31. 3. 2021 se nedostavila žalobkyně ani žalovaný, účastníci se z jednání řádně a včas omluvili. Soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Žalovaný ve svém podání ze dne 22. 2. 2021 uvedl, že s celkovou částkou nesouhlasí, uznává pouze jistinu a zákonem daný úrok dle ČNB.

4. Žalobkyně ve svém podání ze dne 23. 3. 2021 navrhla vydání částečného rozsudku pro uznání co do částky 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ode dne 1. 6. 2018 do zaplacení. Žalobkyně dále doplnila žalobu o tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to tak, že žalobkyně posuzovala schopnost splácet úvěr z písemného prohlášení žalovaného o jeho příjmech a výdajích s doložením aktuálních příjmů a výdajů, dále z výplatních listin, nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, prověřením žalovaného prostřednictvím internetového vyhledávače [webová adresa], nahlédnutím do databáze žalobkyně k prověření platební historie žalovaného, prověřením žalovaného v Centrální evidenci exekucí a prověřením žalovaného v Nebankovním registru. Žalobkyně mimo jiné zjistila, že finanční rezerva žalovaného činí 3 590 Kč měsíčně a minimální splátka úvěru byla sjednána ve výši 1 119 Kč, žalobkyně tak dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] [číslo] ze dne 6. 12. 2017 vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal společně s částkou 15 000 Kč zaplatit celkové náklady ve výši 20 892 Kč, sestávající se z úroku ve výši 19,66 % ročně, měsíčního administrativního poplatku ve výši 150 Kč, tj. 150 Kč x 18 měsíců a dále poplatek za sjednání úvěru ve výši 750 Kč RPSN činila 58,9 %. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku splácet v 18 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 119 Kč Smluvní strany si dále dohodly pro případ prodlení s úhradou dlužné částky oprávnění žalobkyně požadovat zaplacení úroku z prodlení, náhradu účelně vynaložených nákladů a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které bude klient v prodlení. Dále bylo sjednáno oprávnění žalobkyně požadovat v případě zesplatnění úvěru a předání advokátovi náhradu administrativních nákladů spojených s přípravou podkladů na vymáhání dluhu ve výši 1 000 Kč.

6. Z čl. IX. smlouvy o úvěru vyplývá, že si strany sjednaly, že podstatným porušením smlouvy jsou případy, kdy se dlužník dostane do prodlení s plněním závazku po dobu delší než 75 dnů a v tomto případě je žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. V případě zesplatnění přirostou k dlužné jistině i smluvní úroky a administrativní poplatek a stanou se součástí tzv. zvýšené jistiny po zesplatnění. Po zesplatnění v případě neuhrazení požadované jistiny má žalobkyně právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zvýšené jistiny po zesplatnění.

7. Z formuláře příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr vyplývá, že žalovaný uvedl čistý měsíční příjem ve výši 18 000 Kč, stálé zaměstnání od června 2017, a jako další příjem domácnosti uvedl příjem přítelkyně ve výši 11 000 Kč. Celkové příjmy domácnosti tak činily 29 000 Kč. Průměrné měsíční výdaje žalovaný uvedl ve výši 14 410 Kč, z toho pravidelné splátky půjček ve výši 6 500 Kč a náklady na bydlení ve výši 4 500 Kč. Celková výše minimálních životních nákladů domácnosti byla uvedena ve výši 18 880 Kč.

8. Z výplatního lístku za měsíc září a říjen 2017 vyplývá, že žalovaný měl průměrný čistý měsíční příjem ve výši 16 291,50 Kč.

9. Z výdajového pokladního dokladu ze dne 6. 12. 2017 vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku 15 000 Kč v hotovosti.

10. Z výpisu plateb po zesplatnění vyplývá, že žalovaný uhradil celkem částku 1 000 Kč, a to splátkami ze dne 9. 7. 2018, 18. 9. 2018, 22. 10. 2018 a 20. 11. 2018.

11. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 15. 3. 2018, 15. 4. 2018 a 15. 5. 2018 upomínky k uhrazení dlužné částky, dne 31. 5. 2018 mu bylo oznámeno zesplatnění úvěru a byl vyzván k zaplacení dluhu a dne 22. 6. 2020 mu byla zaslána předžalobní výzva k plnění. Za předžalobní upomínky účtoval poskytoval úvěru částku 600 Kč.

12. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 6. 12. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 15 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v 18 pravidelných měsíčních splátkách spolu s celkovými náklady ve výši 20 892 Kč. Žalovaný do podání žaloby uhradil pouze 1 000 Kč. Pro případ porušení smluvních povinností ze strany žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a po zesplatnění smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z tzv. zvýšené jistiny. Obchodní úrok byl sjednán ve výši 19,66 % ročně, RPSN činila 58,9 % Smluvní strany si dále sjednaly administrativní náklady spojené s přípravou podkladů pro vymáhání dluhu prostřednictvím advokáta ve výši 1 000 Kč a náklady spojené s upomínkami ve výši 275 Kč za každou upomínku. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr.

13. Po právní stránce posoudil soud spor jako spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Soud dále postupoval dle ust. §§ 580, 588, 577, 1802, 1813, 2048 a 1970 o. z. Jelikož se jedná o spotřebitelský úvěr, posuzoval soud spor rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to konkrétně podle ust. § 122 a § 86.

14. Ve výroku I. rozhodl soud částečným rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 1 o. s. ř. neboť dospěl k závěru, že žalovaný dluh uplatněný žalobou v této věci ve svém písemném podání v průběhu tohoto řízení uznal v rozsahu jistiny (tj. ve výši 15 000 Kč) se zákonným úrokem z prodlení a žalobkyně ve svém podání ze dne 23. 3. 2021 navrhla vydání částečného rozsudku pro uznání. Soud dospěl k závěru, že podle § 153a odst. 3 o. s. ř. není tento částečný rozsudek pro uznání v rozporu ani s povahou věci, ani s právními předpisy (§ 153a odst. 2 o. s. ř.).

15. V souvislosti s dalšími žalobou uplatněnými nároky se soud zabýval zejména tím, zda má žalobkyně nárok na zaplacení požadovaných úroků, resp. nákladů spotřebitelského úvěru, nákladů souvisejících s prodlením klienta a smluvní pokuty.

16. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 zák. o spotř. úvěru, pak z listinných důkazů předložených žalobkyní vyplynulo, že žalobkyně ověřovala úvěruschopnost dlužníka na základě klientem vyplněného formuláře příjmů a výdajů, výplatních lístků za měsíce září a říjen 2017, nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, prověřením žalovaného prostřednictvím internetového vyhledávače [webová adresa], nahlédnutím do databáze žalobkyně k prověření platební historie žalovaného, prověřením žalovaného v Centrální evidenci exekucí a prověřením žalovaného v Nebankovním registru. Dle tvrzení žalobkyně se informace poskytnuté klientem zadávají do systému licencovaného Českou národní bankou, který posoudí úvěruschopnost klienta. Dle názoru soudu tyto listiny představují spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace získané od spotřebitele. Pro řádné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nezbytné s informacemi poskytnutými od klienta také náležitě pracovat, přičemž v daném případě má soud za to, že žalobkyně dostála své povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr.

17. Nad rámec výše uvedeného považuje soud za nutné uvést následující. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalovaný si opakovaně bere půjčky od nebankovních poskytovatelů a tyto následně nesplácí a v části sporů využívá toho, že žalobci nemají již podklady k doložení skutečnosti, jakým způsobem posuzovali úvěruschopnost žalovaného. Z databáze Okresního soudu ve Svitavách bylo zjištěno, že k datu 30. 3. 2021 žalovaný figuroval v 18 sporech, jejichž předmětem bylo zaplacení peněžité částky, a to opět v procesní pozici žalovaného. Přestože dle ust. § 86 zák. o spotřebitelském úvěru je povinností poskytovatele úvěru ověřit úvěruschopnost spotřebitele, je třeba rovněž poukázat na to, že pokud by spotřebitel uvedl při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, spáchá tím trestní čin úvěrového podvodu a bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti (srov. ust. § 211 odst. 1 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník). Podle ust. § 8 o. z. rovněž platí, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Žalovaný by měl tedy přehodnotit svůj přístup k opakovanému uzavírání úvěrových smluv s nebankovními poskytovateli, pokud tyto nehodlá splácet.

18. Žalobkyně sjednala s žalovaným měsíční úrok ve výši 19,66 % ročně, RPSN činila 58,90 %. Při úvaze o tom, zda se jedná o přiměřený smluvní úrok spojený s poskytnutím spotřebitelského úvěru, vychází soud v souladu s ust. § 1802 o. z. z porovnání sjednaných úroků s obvyklými úroky, které požadovaly banky v době, kdy byla smlouva sjednána (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo rozsudek Nejvyššího soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V tomto ohledu vychází z databáze ARAD České národní banky, která poskytuje spolehlivé informace o průměrných úrokových sazbách a jedná se rovněž o jediné objektivně zjistitelné hledisko. Z této databáze soud zjistil, že v prosinci 2017, činila úroková sazba korunových úvěrů s fixací od 1 do 5 let poskytnutých domácnostem na spotřebu 8,03 %, RPSN činila ve stejném období 9,14 %. U nebankovních institucí je proto soud ochoten akceptovat úroky, respektive celkové náklady úvěru ve výši dvojnásobku sazeb, které v daném období poskytovaly banky. Za přiměřené úroky v daném případě proto považuje soud úroky ve výši 20 % ročně. Žalobkyní požadované úroky ve výši 19,66 % jsou proto z pohledu soudu přiměřené a lze je v tomto rozsahu přiznat (viz ust. § 580 o. z. a § 1813 o. z.). Soud zároveň považuje za přiměřený administrativní poplatek za sjednání úvěru ve výši 750 Kč.

19. Podle ust. § 122 odst. 1 písm. a) zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, má věřitel právo pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. Soud předně poukazuje na to, že podle Sazebníku bylo sjednáno, že žalobkyně má v případě prodlení klienta právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které za 1 upomínku činí 275 Kč. Žalovaný na tyto náklady již 225 Kč uhradil, žalobkyně tak požaduje pouze 600 Kč za 3 zaslané upomínky, což soud považuje za přiměřené.

20. Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvní pokuty do dne zesplatnění úvěru, tj. 31. 5. 2018, v souladu s článkem VIII odst. 1 Smlouvy, a to ve výši 0,1 % denně z částky ohledně které je žalovaný v prodlení. Soud smluvní pokutu v celkové výši 340,48 Kč přiznal jako přiměřenou.

21. Smluvní strany si dále ujednaly pro případ porušení povinností ze strany žalovaného zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do zesplatnění a po zesplatnění smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z tzv. zvýšené jistiny po zesplatnění, tj. z částky nesplacené jistiny a dalších přirostlých nároků. Celkem požadovala žalobkyně zaplatit částku ve výši 14 538,69 Kč. Podle ust. § 122 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb. souhrn všech uplatněných smluvních pokut však nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru. Soud proto přiznal žalobkyni smluvní pokutu po zesplatnění pouze co do částky 7 500 Kč a nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 7 038,69 Kč zamítl.

22. Žalobkyně dále požadovala částku 1 000 Kč jako náhradu administrativních nákladů spojených s přípravou podkladů pro vymáhání dluhu prostřednictvím advokáta. Tento nárok nepovažuje soud za opodstatněný, neboť se nejedná o účelně vynaložené náklady. Pokud žalobkyně hodlá přistoupit k vymáhání dluhu prostřednictvím advokáta, pak veškerá příprava podkladů je již součástí činnosti advokáta, a to v rámci převzetí a přípravy zastoupení. Tyto úkony jsou následně advokátovi proplaceny v případě úspěchu ve věci neúspěšnou protistranou, a to dle advokátního tarifu. Soud proto požadované náklady v částce 1 000 Kč žalobkyni nepřiznal.

23. Jelikož žalovaný uznal nárok žalobkyně na jistinu a zákonný úrok z prodlení, rozhodl soud ve výroku I. částečným rozsudkem pro uznání a uložil žalovanému zaplatit částku 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši. Ohledně ostatních nároků rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II., III., a IV. tohoto rozsudku.

24. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou poskytnuté částky, je ve smyslu § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení, výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

25. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 32 457,92 Kč, bylo jí vyhověno co do částky 24 419,23 Kč, žaloba byla zamítnuta co do částky 8 038,69 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 75 % ku 25 %. Rozdíl úspěchu a neúspěchu činí 50 %. Žalobkyně má tedy nárok na zaplacení 50 % jí vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 623 Kč a dále nákladů právního zastoupení ve výši 6 195 Kč (odměna podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 ve výši 1 500 Kč za 3 úkony právní služby po 500 Kč a odměna § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 2 420 Kč za 1 úkon právní služby, tři paušální náhrady po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a jedna paušální náhrada ve výši 300 Kč dle ust. § 13 odst. 3 této vyhlášky, a 21% DPH ve výši 1 075Kč). Z takto stanovené výše nákladů řízení v celkové částce 7 818 Kč přísluší žalobkyni 50 %, tj. částka 3 909 Kč. Soud uložil žalovanému povinnost nahradit příslušnou část nákladů tohoto řízení v celkové výši 3 909 Kč žalobkyni k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

26. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku. Soud nevyhověl návrhu žalovaného na úhradu dlužné částky ve splátkách, a to s ohledem na skutečnost, že dle zjištění soudu si žalovaný bere úvěry zejména u nebankovních institucí opakovaně, které zřejmě nemá v úmyslu splácet, a proto jeho platební morálka nenasvědčuje tomu, že by výhoda splácení dlužné částky ve splátkách vedla skutečně k úhradě dluhu ze strany žalovaného. Žalovaný ostatně nenavrhl, v jaké výši by byl ochoten dluh měsíčně splácet. Uvedené nicméně nebrání tomu, aby se případně na úhradě dluhu ve splátkách domluvil přímo s žalobkyní.