5 C 36/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Šulákovou, Ph.D., ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , anonymizována dvě slova datum bytem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , anonymizována dvě slova datum bytem adresa žalované o zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 150 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 150 000 Kč od 10. 3. 2018 do zaplacení, a to do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení k rukám jeho právního zástupce ve výši 43 222 Kč, a to do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Návrhem ze dne 15. 2. 2021 se žalobce domáhal zaplacení částky 150 000 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou uzavřel s žalovanou dne 12. 2. 2018. Na základě smlouvy poskytl žalobce žalované částku 150 000 Kč bez sjednaných úroků. Zápůjčka byla žalované předána před podpisem smlouvy. Žalovaná se částku zavázala vrátit v měsíčních splátkách ve výši 2 845 Kč splatných vždy 8. den v měsíci počínaje 8. 3. 2018. Pro případ prodlení s úhradou splátek strany sjednaly ztrátu výhody splátek. Žalovaná neuhradila žádnou ze splátek, a proto splatnost celého dluhu nastala dne 9. 3. 2018. Žalovaný vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky dne 1. 2. 2021, a to nejpozději do 8. 2. 2021. Žalovaná tuto částku neuhradila.

2. Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz dne 23. 2. 2021, č. j. EPR 37546/2021-7, proti kterému podala žalovaná odpor. V odporu ze dne 8. 3. 2021 žalovaná uvedla, že smlouvu podepsala pod nátlakem, aby dostala zpět finance, které do žalobce dříve investovala. Dodatečně doložila údaje o platbách za žalobce.

3. V e-mailu ze dne 4. 6. 2021 žalovaná uvedla, že žalobce ji neustále obtěžuje výhružnými sms zprávami přes messenger a whatsApp. Nemohl se smířit s tím, že se od něj odstěhovala. Žalobce byl násilný a agresivní, několikrát skončila s pohmožděninami obličeje a vytrhanými vlasy. Měla strach, že když smlouvu nepodepíše, takto opět špatně dopadne.

4. Žalovaná u jednání konaného dne 16. 6. 2021 uvedla, že částka 150 000 Kč jí byla předána za účelem jejího podnikání, kdy si chtěla v [obec] zařídit Kebab. Ze zápůjčky uhradila počáteční náklady jako zařízení prostorů, apod. Na smlouvě se účastníci dohodli ještě v době, když spolu bydleli. Žalovaná tedy popřela své předchozí tvrzení, že by smlouvu o zápůjčce podepsala pod nátlakem. Výplata žalobce chodila na její účet, neboť žalobce neměl účet vlastní. Veškeré peněžní prostředky měli společné, žalovaná hradila veškeré výdaje na elektřinu, plyn, internet, ale také výživné na dítě žalobce, na které hradila částku 3 500 Kč měsíčně na běžné výživné a 1 500 Kč měsíčně jako doplatek na dlužné výživné. Rovněž splácela částku 100 000 Kč sestře žalobce, kterou žalobce dlužil na zdravotním pojištění. Vždy vybrala částku 5 000 Kč až 10 000 Kč v hotovosti z účtu a předala ji žalobci k úhradě dluhu sestře. Žalobce však býval agresivní a žalovaná z něj měla strach. Fakticky peníze žalobci nehradila a v říjnu 2019 se odstěhovala. S žalobcem žili společně od konce roku 2015, po celou dobu chodila jeho výplata na její účet a on měl k němu přístup přes platební kartu žalované. Od dubna 2017 měl žalobce svůj účet. V roce 2016 žalovaná investovala přibližně 400 000 Kč na vybavení domu žalobce, tj. za ledničku, pračku, myčku, sekačku, bazén a vybavení ložnice, atp. Při odchodu od žalovaného žádné peníze nedostala.

5. Žalobce u jednání na žalobě setrval s tím, že trvá na zaplacení celé částky včetně nákladů řízení. Výživné bylo hrazeno z jeho výplaty a po odstěhování žalované vrátil přibližně částku 70 000 Kč a hradil i další výdaje související s podnikáním žalované.

6. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 12. 2. 2018 vyplývá, že žalobce jako zapůjčitel a žalovaná jako vydlužitel uzavřeli smlouvu, na základě které žalobce přenechal žalované částku 150 000 Kč. Částka byla předána žalované před podpisem této smlouvy. Žalovaná se zavázala zapůjčenou částku uhradit v měsíčních splátkách po 2 845 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána ztráta výhody splátek. Celý dluh se stává splatným ke dni, kdy prodlení nastalo, tj. den následující po splatnosti splátky, jež nebyla dodržena řádně a včas.

7. Dne 1. 2. 2021 byla žalované zaslána předžalobní upomínka a byla vyzvána k zaplacení dlužné částky.

8. Z výpisů z účtu č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] na jméno žalované za období od 19. 12. 2015 do 19. 1. 2016 a za období od 19. 11. 2016 do 19. 2. 2018 vyplývá, že žalovaná ze svého účtu hradila energie, ale také alimenty ve výši 5 000 Kč měsíčně. Žalobci chodila na účet žalovaná výplata od zaměstnavatele [jméno] [příjmení] do června 2017.

9. Soud shledal žalobu důvodnou, proto jí v celém rozsahu vyhověl. Po právní stránce posoudil soud spor jako spor ze smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

10. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl žalované částku 150 000 Kč. Žalovaná poskytnutou částku nevrátila. Ve svém vyjádření žalovaná uvedla, že smlouva byla uzavřena pod nátlakem, aby dostala zpět finance, které do žalobce investovala. Pokud by šlo o takový případ, soud by věc posoudil podle § 587 o. z., podle které je neplatná ta smlouva, která je uzavřená pod hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávající důvodnou obavu vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno. Žalovaná však při jednání toto své tvrzení popřela a naopak uvedla, že na uzavření smlouvy se dohodli, tato byla uzavřena za účelem podnikání žalované. Za daných okolností proto soud nemohl uzavřít, že by se jednalo o neplatnou smlouvu z důvodu jejího uzavření pod nátlakem.

11. Žalovaná dále v řízení tvrdila, že za žalobce hradila i jeho výdaje, jako výživné, výdaje na elektřinu, plyn, internet a dále splácela dluh ve výši 100 000 Kč sestře žalobce. Uvedená tvrzení lze podpořit předloženými výpisu z účtu žalované, ze kterých vyplývá, že žalovaná skutečně platila ze svého účtu veškeré výdaje na společnou domácnost i výživné na dítě žalobce, nelze z něj však bez dalšího dovodit, že peněžní prostředky, které žalovaná vybírala v hotovosti, skutečně sloužily na úhradu dluhu sestře žalobce. Rovněž je třeba přihlédnout k tomu, že na účet žalované byla vyplácena měsíční mzda žalobce, a tudíž nelze zcela jasně říci, z čích peněž bylo skutečně hrazeno, neboť účastníci měli jakožto partneři vše společné. Ve vztahu k penězům, které žalovaná vynaložila ze svého na dům žalobce, by bylo možné uvažovat o započtení těchto peněz vůči pohledávce žalobce, žalovaná však přes poučení soudu žádnou námitku započtení nevznesla. Soud se proto těmito tvrzeními žalované dále nezabýval.

12. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku a uložil žalované zaplatit žalobci částku 150 000 Kč, tj. částku poskytnutou na základě smlouvy o zápůjčce.

13. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou poskytnuté částky, je ve smyslu § 1970 o. z. povinna zaplatit žalobci i úroky z prodlení, výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

14. Jelikož žalobce byl ve věci zcela úspěšný, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Účelně vynaložené náklady řízení žalobce sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 000 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 37 222 Kč (odměna dle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 28 400 Kč za čtyři úkony právní služby po 7 100 Kč, čtyři paušální náhrady po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 3 této vyhlášky ve výši 1 200 Kč, 21% DPH ve výši 6 384 Kč, náhrada za promeškaný čas strávený cestou na soudní jednání ve věci dne 16. 6. 2021, který činil 8 půlhodin ve výši celkem 800 a náhrada cestovních výdajů k jednání dne 16. 6. 2021 ve výši 438 Kč). Tyto náklady řízení v celkové výši 43 222 Kč je žalovaná povinna nahradit žalobci k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 občanského soudního řádu)

15. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., kdy soud stanovil lhůtu delší než zákonnou s ohledem na výši žalované částky, a to dvouměsíční. Žalovaná při jednání uvedla, že se pokusí zajistit úvěr, ze kterého bude žalovaná částka uhrazena, a to do dvou měsíců od právní moci rozsudku.