5 C 49/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Šulákovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, anonymizována dvě slova datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 8 976 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 329 Kč s úrokem ve výši 0,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 24. 9. 2015 do 21. 7. 2016 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 329 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 2 364 Kč a do rozdílu mezi přiznanými a požadovanými úroky a zákonnými úroky z prodlení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 919 Kč s úrokem ve výši 0,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 15. 6. 2015 do 11. 4. 2016 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 919 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se co do částky 2 364 Kč a do rozdílu mezi přiznanými a požadovanými úroky a zákonnými úroky z prodlení, zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou ze dne 26. 3. 2021 zaplacení částky 8 976 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o půjčce, které uzavřel žalovaný se právnická osoba anonymizováno. Předmětem smlouvy o půjčce ze dne 24. 9. 2015 bylo poskytnutí peněžních prostředků ve výši 4 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se na základě této smlouvy zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 364 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně, odměnou za administrativní činnosti ve výši 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč. Strany si sjednaly doplňkovou službu životního pojištění ve výši poplatku 129 Kč. Celkovou částku se zavázal žalovaný uhradit v 43 týdenních splátkách po 151 Kč od 1. 10. 2015 s poslední splátkou 21. 7. 2016. Žalovaný nehradil řádně a včas. Pohledávka byla postoupena smlouvou ze dne 6. 12. 2019. Žalovaný uhradil do okamžiku postoupení pouze částku 800 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 4 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 1 693 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 874,26 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 096,59 Kč a úroku ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši. Předmětem druhé smlouvy o půjčce ze dne 15. 6. 2015 bylo poskytnutí částky ve výši 4 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se na základě této smlouvy zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 364 Kč s úrokovou sazbou 20,98 % ročně a odměnou za administrativní činnost ve výši 800 Kč a za hotovostní inkaso ve výši 1 200 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v 43 týdenních splátkách po 151 Kč od 22. 6. 2015 do 11. 4. 2016. Žalovaný nehradil řádně a včas. Pohledávka byla postoupena smlouvou ze dne 6. 12. 2019. Žalovaný uhradil do okamžiku postoupení částku 3 210 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 2 611,08 Kč a dlužné úhrady ve výši 671,92 Kč, kapitalizované úroky ve výši 2 029,92 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 774,79 Kč, úroky ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši.

2. K jednání nařízenému na den 14. 7. 2021 se zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavil. Zástupce žalobkyně se z nařízeného jednání řádně a včas omluvil a zároveň uvedl, že souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci v jeho nepřítomnosti. Žalovanému bylo předvolání doručeno fikcí na adresu trvalého pobytu dne 21. 6. 2021, žalovaný svou nepřítomnost u jednání neomluvil. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. V řízení bylo smlouvou o půjčce ze dne 24. 9. 2015 prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu, na základě které poskytl žalovanému částku 4 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 4 000 Kč společně s úrokem ve výši 364 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 800 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč. Dále si strany sjednaly životní pojištění ve výši 129 Kč Celkem se žalovaný zavázal vrátit částku 6 493 Kč v 43 týdenních splátkách po 151 Kč. Roční procentní sazba nákladů činila dle smlouvy 91,66 %. Žalovaný na tuto smlouvu uhradil celkem částku 800 Kč. V řízení bylo druhou smlouvou o půjčce ze dne 15. 6. 2015 prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu, na základě které poskytl žalovanému částku 4 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 4 000 Kč společně s úrokem ve výši 364 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 800 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč. Dále si strany sjednaly životní pojištění ve výši 129 Kč Celkem se žalovaný zavázal vrátit částku 6 493 Kč v 43 týdenních splátkách po 151 Kč. Roční procentní sazba nákladů činila dle smlouvy 91,66 %. Žalovaný na tuto smlouvu uhradil celkem částku 3 210 Kč. Pohledávky byly právním předchůdcem žalobkyně postoupeny žalobkyni smlouvou ze dne 6. 12. 2019. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dne 6. 12. 2019. Předžalobní výzvou ze dne 22. 2. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek.

4. Po právní stránce posoudil soud spor jako spor ze smlouvy o zápůjčce podle ust. § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále podle zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce, která je zároveň spotřebitelskou smlouvou ve smyslu ust. 1810 a násl. o. z., neboť ji právní předchůdce žalobkyně uzavíral jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel a plně na ni proto dopadají ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Rovněž se jednalo o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem, neboť její základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran, aniž by slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit.

6. V souvislosti s žalobou uplatněným nárokem se soud zabýval zejména tím, zda právní předchůdce žalobkyně splnil svoji informační povinnost stanovenou v § 6 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. a konkretizovanou v příloze č. 3 k tomuto zákonu, a zda má tedy žalobkyně nárok na zaplacení poplatků, respektive celkových nákladů spotřebitelského úvěru.

7. Podle ust. § 6 odst. 1 zák.č. 145/2010 Sb. smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze č. 3 k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této informační povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Je-li část smlouvy určena odkazem na obecné podmínky, musí připojit věřitel ke smlouvě jen takovou část obchodních podmínek, která se týká uzavírané smlouvy. Použitá velikost písma nesmí být menší než ve smlouvě. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat.

8. Podle přílohy č. 3 odst. 1 písm. f) k zák. č. 145/2010 Sb. smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí vždy obsahovat roční procentní sazbu nákladů na spotřebitelský úvěr, veškeré předpoklady použité pro výpočet této sazby a celkovou částku splatnou spotřebitelem, vyjádřenou číselným údajem a vypočtenou k okamžiku uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr.

9. Podle ust. § 10 odst. 2 zák. č. 145/2010 Sb. pro účely výpočtu roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr se použijí celkové náklady úvěru pro spotřebitele s výjimkou nákladů splatných spotřebitelem v důsledku neplnění některé z povinností stanovených ve smlouvě, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, a jiných nákladů než kupní ceny, které je spotřebitel povinen při koupi zboží nebo poskytnutí služeb zaplatit bez ohledu na to, zda je transakce uskutečněna s využitím spotřebitelského úvěru nebo bez jeho využití.

10. Podle ust. § 3 odst. 1 písm. e) zák. č. 145/2010 Sb. se celkovými náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele rozumí veškeré náklady, včetně úroků, provizí, daní a veškerých dalších poplatků, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou věřiteli známy, s výjimkou nákladů na služby notáře; do celkových nákladů se započítávají i náklady související s doplňkovými službami spotřebitelského úvěru, zejména pojistné, pokud je uzavření smlouvy o poskytnutí doplňkové služby povinné pro získání spotřebitelského úvěru nebo pro jeho získání za nabízených podmínek.

11. Podle ust. § 8 odst. 1 písm. b) zák. č. 145/2010 Sb. jestliže smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neobsahuje informace stanovené v příloze č. 3 k tomuto zákonu, a spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele, pokládá se spotřebitelský úvěr od počátku za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření této smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr jsou neplatná.

12. Soudní dvůr Evropské unie se v rozsudku ve věci Ernst Georg Radlinger a Helena Radlingerová proti FINWAY a.s., C -377/14, ze dne 21. 4. 2016, mimo jiné zabýval otázkou, zda je soud povinen z moci úřední i bez námitky spotřebitele přihlédnout k neposkytnutí správných informací celkové výši úvěru, popř. k uvedení nižší než skutečné sazby RPSN, a tím k nesplnění informačních povinností poskytovatele úvěru podle směrnice 2008 /48/, za situace, kdy je ust. § 8 zák. č. 145/2010 Sb. omezeno pouze na případy, kdy neposkytnutí informací namítne spotřebitel, a zda se nejedná o nepřípustné zasahování do horizontálního vztahu mezi spotřebitelem a poskytovatelem. Z rozsudku Soudního dvora vyplývá, že vnitrostátní soud má povinnost zkoumat z moci úřední porušení některých ustanovení unijního spotřebitelského práva, přičemž tato povinnost je odůvodněna tím, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti, a zároveň existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Spotřebitele by tak nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Pokud vnitrostátní soud z moci úřední konstatuje, že byl porušen čl. 10 odst. 2 směrnice 2008 /48/, má povinnost nečekat, až spotřebitel předloží příslušný návrh, a vyvodit z tohoto závěru důsledky podle vnitrostátního práva, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Směrnice je závazná pro každý členský stát a sama o sobě nemůže zakládat povinnosti jednotlivci, členské státy však mají povinnost přijmout všechna opatření nezbytná k dosažení výsledku stanoveného směrnicí. Vnitrostátní soudy mají tedy povinnost vykládat vnitrostátní právo eurokonformním výkladem a při provádění směrnice na ochranu spotřebitele zajistit účinné, přiměřené a odrazující sankce.

13. V posuzované věci měl soud pochybnosti o tom, zda ve všeobecných obchodních podmínkách uvedená sazba RPSN odpovídá nákladovosti poskytnutého spotřebitelského úvěru a zda se ze strany věřitele nejedná o klamavé jednání, a proto se v souladu s rozsudkem Soudního dvora zabýval z úřední povinnosti tím, zda věřitel splnil svoji povinnost vyplývající z čl. 10 odst. 2 písm. g) směrnice 2008 /48/, respektive z § 6 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. a přílohy č. 3 odst. 1 písm. f) k tomuto zákonu.

14. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2016, sp. zn. 32 Cdo 4838/2015, vyplývá, že informační povinnost stanovenou v § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a konkretizovanou v příloze č. 3 k tomuto zákonu věřitel splní pouze úplným a správným uvedením všech údajů vyžadovaných zákonem. Uvede-li věřitel některý ze zákonem vyžadovaných údajů nesprávně, nesplní svoji informační povinnost a takové pochybení sankcionuje zákon tím, že pokládá spotřebitelský úvěr od počátku za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné ČNB a ujednání o jiných platbách jsou neplatná. Pouze ve výjimečných případech, ve kterých chybné uvedení zákonem vyžadovaných údajů zcela zjevně nemůže ohrozit naplnění účelu právní úpravy, lze uvažovat o tom, že zákonem stanovená sankce se neuplatní, například nemohl-li chybně uvedený údaj nijak ovlivnit rozhodnutí spotřebitele s věřitelem smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřít.

15. V článku 3.2 Smluvních podmínek u obou smluv je uvedeno:„ V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 43 splátkách, RPSN činí 91,66 %“ Zároveň je ve smlouvách o půjčce uvedeno, že při poskytnutí půjčky ve výši 4 000 Kč se zákazník zavazuje zaplatit poplatky ve výši 2 364 Kč, což je částka představující 59 % zapůjčené částky. Z výpočtu provedeného soudem za pomoci kalkulačky roční procentní sazby nákladů dostupné na stránkách Kanceláře finančního arbitra (dříve na webových stránkách Evropské komise) vyplývá, že v případě nákladů ve výši 2 364 Kč by musela sazba RPSN činit přibližně 248,7 %. Je tedy zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně nezapočetl do celkových nákladů spotřebitelského úvěru všechny poplatky související s poskytnutím úvěru a výši RPSN uvedl nesprávně. Veškeré žalobkyní požadované poplatky přitom představují náklad spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. e) zák. č. 145/2010 Sb., který je nutno započíst do výpočtu roční procentní sazby nákladů.

16. Věřitel tak uvedl ve Smluvních podmínkách výši RPSN nesprávně a v zásadě i klamavě ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice 2005 /29/, o nekalých obchodních praktikách (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci Jana Pereničová a Vladislav Perenič proti SOS financ spol. s r.o., C -453/10, ze dne 15. 3. 2012). Vzhledem k tomu, že věřitelem uvedená výše RPSN činila 91,66 % a skutečná výše RPSN činí přibližně 249 %, je zřejmé, chybně uvedený údaj mohl ovlivnit rozhodnutí spotřebitele uzavřít s věřitelem smlouvu o spotřebitelském úvěru, a tudíž se plně uplatní sankce uvedená v ust. § 8 odst. 1 písm. b) zák. č. 145/2010 Sb., tj. že se spotřebitelský úvěr pokládá od počátku za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření této smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr jsou neplatná. Výše diskontní sazby v době uzavření smlouvy, tj. v září a červnu 2015 pak činila 0,05 % p. a. Ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr jsou neplatná. Postupy věřitele směřující k rozdělení plateb spotřebitele na různé doplňkové služby (např. donáška až do domu) je nutné považovat za obcházení zákona a i takovéto platby budou dotčeny soukromoprávní sankcí uvedenou v ust. § 8 odst. 1 písm. b) zák. č. 145/2010 Sb. Zákonodárcem nastavená sankce přitom odpovídá požadavkům čl. 23 směrnice 2008 /48/, že sankce mají být účinné, přiměřené a odrazující.

17. S ohledem na výše uvedené soud ohledně první smlouvy uzavřené dne 24. 9. 2015 rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 3 329 Kč (4 000 Kč + 129 Kč – 800 Kč) s úrokem ve výši 0,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 24. 9. 2015 do 21. 7. 2016, tedy ve výši diskontní sazby ČNB, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, neboť na zbývající platby nemá žalobkyně s ohledem na ust. § 8 odst. 1 písm. b) zák. č. 145/2010 Sb. nárok. Ohledně druhé smlouvy uzavřené dne 15. 6. 2015 rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. a IV. tohoto rozsudku, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 919 Kč (4 000 Kč + 129 Kč – 3 210 Kč) s úrokem ve výši 0,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 15. 6. 2015 do 11. 4. 2016, tedy ve výši diskontní sazby ČNB, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, neboť na zbývající platby nemá žalobkyně s ohledem na ust. § 8 odst. 1 písm. b) zák. č. 145/2010 Sb. nárok. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z ust. 1970 o. z. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

18. Jelikož měla žalobkyně ve věci úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 50 %, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.