5 C 87/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Šulákovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , anonymizována tři slova , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul anonymizována dvě slova jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: ; 1. celé jméno žalovaného , datum narození anonymizováno datum bytem adresa žalovaného ; 2. celé jméno žalovaného , datum narození anonymizováno datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 206 892 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaní 1. a 2. jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 206 892 Kč a dále žalovaný 1 zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 206 892 Kč od 11. 5. 2019 do zaplacení, a žalovaný 2 zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 206 892 Kč od 12. 12. 2020 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný 1. je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 21 272 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný 2. je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 74 650 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Návrhem ze dne 27. 5. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 206 892 Kč z titulu poskytnutého pojistného plnění v důsledku pojistné události [číslo] nastalé dne 24. 1. 2019. Pojistné plnění bylo vyplaceno na základě pojistné smlouvy ze dne 7. 11. 2018 [číslo] uzavřené mezi žalovaným č. 2 [celé jméno žalovaného] a žalobkyní. K výplatě pojistného plnění ze strany žalobkyně došlo na základě události ze dne 24. 1. 2019 vzniklé okolo 16:00, kdy žalovaný č. 1 [celé jméno žalovaného] vypil 4 jedenáctistupňová piva a pod vlivem alkoholu a s vědomím, že není držitelem řidičského oprávnění, řídil na silnici II. třídy u [územní celek] [značka automobilu], [registrační značka] majitele a provozovatele žalovaného č. 2 [celé jméno žalovaného]. Žalovaný č. 1 se při jízdě neřídil v souladu s pravidly provozu na pozemních komunikacích a při průjezdu pravotočivou zatáčkou přejel do protisměru, kde se bočně střetl s protijedoucím vozidlem [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], jehož majitelem je společnost [právnická osoba], [IČO]. Řidičem vozidla [značky] [anonymizováno] byl [jméno] [příjmení], [datum narození] [anonymizováno] [datum]. Žalovanému č. 1 byla provedena dechová zkouška v 17:02 hodin téhož dne a byla naměřena hodnota 2,54 promile alkoholu v dechu, svého práva na odběr krve nevyužil. Při dopravní nehodě vznikla škoda na [značka automobilu] [anonymizováno] ve výši 130 000 Kč, na [značka automobilu] škoda ve výši 50 000 Kč. Škody byly vyčísleny odborným vyjádřením. Skutečná škoda pak odpovídala částce 206 892 Kč. Žalovaný č. 1 byl vyzván dne 10. 4. 2019 k úhradě dlužné částky do 10. 5. 2019 a žalovaný č. 2 byl vyzván dne 3. 12. 2020 k úhradě částky do 11. 12. 2020. Dlužná částka nebyla ani z části uhrazena.

2. Ve věci byl Okresním soudem ve Svitavách vydán elektronický platební rozkaz ze dne 1. 6. 2021, č. j. EPR 131155/2021-7, podle kterého jsou oba žalovaní povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku ve výši 206 892 Kč a náklady řízení ve výši 53 965,60 Kč. Proti elektronickému platebnímu rozkazu podal žalovaný č. 2 včas odpor. Odpor žalovaný č. 2 odůvodnil tím, že s uplatněným nárokem nesouhlasí ani zčásti. Žalovaný č. 2 zapůjčil žalovanému č. 1 a na období cca 14 dnů, a to na dojíždění do zaměstnání. S žalovaným č. 1 nebyl v každodenním kontaktu po celých 24 hodin a nebylo tak možné zjistit, kdy hodlá řídit vozidlo pod vlivem alkoholu. Žalovaný č. 2 zároveň neměl žádné poznatky o tom, že žalovaný č. 1 požívá alkoholické nápoje v situaci, kdy hodlá motorové vozidlo řídit.

3. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 8. 7. 2021 uvedla s odkazem na § 10 odst. 1 a 3 zák. č. 168/1999 Sb., že není pochyb o tom, že žalovaný č. 1 řídil vozidlo pod vlivem alkoholu a současně bez řidičského oprávnění. Možnost ovlivnění jednání žalovaného č. 1 a důkazní břemeno k této situaci tíží žalovaného č. 2, který by musel prokázat, že učinil všechna rozumná opatření v době předání vozidla, tedy provedl dechovou zkoušku na přítomnost alkoholu a stejně tak, že ověřil, že žalovaný č. 1 je držitelem řidičského oprávnění. Jelikož žalovaný č. 1 nebyl držitelem řidičského oprávnění, není tedy možné, aby žalovaný č. 2 prokázal, že učinil vše pro to, aby vozidlo předal osobě s řidičským oprávněním.

4. Žalovaný č. 1 se k jednáním konaným dne 6. 9. 2021, 4. 10. 2021 a 1. 11. 2021 nedostavil. Předvolání bylo doručeno na adresu jeho trvalého pobytu fikcí. Soud tedy věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř.

5. Žalovaný č. 2 měl zájem se vyvinit ze solidární odpovědnosti, jelikož vozidlo poskytl svému spolupracovníkovi za účelem pracovního výkonu a žalovaný č. 1 před svědky prohlásil, že má platné řidičské oprávnění, i přesto, že držitelem platného řidičského průkazu nebyl. Žalovaný č. 2 měl za to, že mu žalovaný č. 1 ukazoval řidičský průkaz, na kterém byla fotka a o kterém tvrdil, že je platný, tuto skutečnost však nijak neověřoval. Nepředpokládal, že by ho žalovaný č. 1 chtěl uvést v omyl, zná ho však jen jako obchodního partnera od roku 2017, nejsou kamarádi ani příbuzní. Občas žalovaný č. 1 přijel vozidlem, tvrdil, že jezdí traktorem, neboť pracuje v lese a dále tvrdil, že má motorku. Žalovaný č. 2 tedy vycházel z tvrzení žalovaného č. 1, což mu nelze klást k tíži s tím, že nevynaložil dostatečné úsilí, aby ovlivnil jednání žalovaného č. 1 a že nejednal dostatečně pečlivě.

6. Z účastnické výpovědi žalovaného č. 2 soud zjistil, že žalovaný č. 1 u něj pracoval jeden týden za měsíc nebo jeden den v týdnu jako OSVČ. Mimo to měl vlastní práci. Pro žalovaného č. 2 vykonával práci skládání řeziva v [obec]. Zhruba týden předtím, než došlo k zapůjčení automobilu, dojížděl žalovaný č. 1 do práce na kole a pro včasné dokončení zakázky mu žalovaný č. 2 zapůjčil auto, které stálo v areálu firmy. Žalovaný č. 1 tvrdil, že vlastní vozidlo nemá v provozu a že má řidičský průkaz, a to i před svědky. Před předáním automobilu letmo ukazoval žalovaný č. 1 řidičský průkaz. Žalovaný č. 2 nezkoumal, zda je platný, ani úředně nezkoumal, zda jej měl vrátit. Auto bylo půjčeno dne 21. 1. 2019 za účelem dojíždění na zakázku a tři dny poté žalovaného č. 2 kontaktovala policie se sdělením, že se stala dopravní nehoda. Dne 24. 1. 2019 vykonával práci přibližně od 7 hodin do 15 – 15:30 hodin. Při předání automobilu nebyl žalovaný č. 1 pod vlivem alkoholu a ten den, kdy došlo k dopravní nehodě, jej žalovaný č. 2 neviděl. Žalovaného č. 1 blíže nezná, není to jeho přítel a neví, zda konzumoval alkoholické nápoje a nikdy si nevšiml, že by popíjel při realizaci zakázky. Při předání automobilu žalovaný č. 2 neověřoval alkohol testerem přítomnost alkoholu v krvi žalovaného č. 1, jelikož není jeho zaměstnancem. Od dopravní nehody byla spolupráce s žalovaným č. 1 ukončena. Škodu na automobilu po něm žalovaný č. 2 nevymáhal, jelikož automobil byl na odpis i přesto, že žalovaný č. 1 měl snahu automobil opravit. Škodu vyrovnal prací na zakázce.

7. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tento pracuje pro žalovaného č. 2 přibližně 5 let jako operátor dřevovýroby, žalovaného č. 1 zná pouze jako kolegu z práce, který pro ně pracoval přibližně jeden rok. Nepracovali přímo spolu. Na den, kdy došlo k půjčení auta, si svědek moc nevzpomíná, ví pouze, že byla zima a žalovaný č. 1 jezdil na kole a dále se zeptal, zda si může půjčit automobil. Svědek byl u toho, když o půjčení automobilu žádal a mával přitom řidičským průkazem. Více si nevybavuje. Dříve žalovaného č. 1 viděl jezdit autem. V průběhu pracovní doby nikdy neviděl, že by zaměstnanci popíjeli pivo.

8. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že společně s žalovaným č. 2 je spolumajitelem firmy, kde má na starosti výrobu a prodej. Žalovaný č. 1 u nich pracoval asi 1-2 roky jako výpomoc při různých zakázkách. Svědek si nevzpomíná, kdy přesně došlo k předání automobilu, ví, že byla zima a žalovaný č. 1 jezdil na kole a byl celý zmrzlý. Tvrdil, že auto se mu rozbilo a tak je požádal o půjčení auta. Žalovaný č. 1 přitom ukazoval nějakou kartičku a tvrdil, že má řidičský průkaz, neboť svědek se ho na to výslovně ptal. Žalovaný č. 1 a občas i přijel a tvrdil, že jezdí traktorem, ale to svědek nikdy osobně neviděl. Žalovaný č. 1 nikdy nepřišel do práce opilý ani nebyl spatřen, jak popíjí pivo, ale nekontrolovali ho, jelikož to nebyl jejich zaměstnanec. Poté co dodělal práci, vždy odjel. Žalovanému č. 1 bylo ze strany svědka výslovně sděleno, že auto má půjčené jen za účelem dojíždění na zakázku. Po autonehodě s ním již nespolupracovali, jednak byla zakázka hotová a jednat žalovaný č. 1 již nebyl úplně spolehlivý, po nehodě mu již plně nedůvěřovali.

9. Z trestního příkazu Okresního soudu ve Svitavách ze dne 14. 3. 2019, č. j. 2 T 54/2019-106, vyplývá, že žalovaný č. 1 byl pravomocně odsouzen za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1,2 písm. a) zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, jelikož dne 24. 1. 2019 po požití 4 jedenáctistupňových piv řídil [značka automobilu] majitelem [celé jméno žalovaného] i přes to, že si byl vědom, že je pod vlivem alkoholu, a že není držitelem příslušného řidičského oprávnění. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 4. 2019.

10. Z vyčíslení skutečné škody na vozidle z předložené faktury za opravu v rámci pojistné události [číslo] vyplývá, že celková škoda činila 206 892 Kč.

11. Z výzvy ze dne 10. 4. 2019 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného č. 1 k zaplacení postihu podle § 10 odst. 1 písm. i) zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve výši 206 892 Kč do 10. 5. 2019.

12. Ze zápisu o poškození vozidla ze dne 19. 2. 2019 a 8. 3. 2019 vyplývá rozsah poškození vozidla [značka] [anonymizováno], [registrační značka]. Poškozený uvedl, že preferuje opravu v autorizovaném servisu.

13. Z hlášení škodní události vyplývá, že poškozená společnost [právnická osoba] pojistnou událost nahlásila dne 24. 1. 2019.

14. Z poukazu [číslo] ze dne 10. 4. 2019 vyplývá, že žalobkyně zaslala částku 188 194 Kč na účet společnosti [právnická osoba] jako úhradu faktury [číslo].

15. Z faktury [číslo] ze dne 1. 4. 2019 vystavené společností [právnická osoba] pro [právnická osoba] vyplývá, že společnost si za opravu vozidla [anonymizována dvě slova] vyúčtovala za práci částku 56 956,30 Kč a za materiál částku 131 237,60 Kč, celkem tedy 227 715 Kč včetně DPH.

16. Přípisem ze dne 10. 4. 2019 společnost [právnická osoba] sdělila, že souhlasí s výplatou pojistného plnění na účet opravce, jemuž byla zadána oprava vozidla [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka].

17. Z nájemní smlouvy [číslo] ze dne 4. 2. 2019 vyplývá, že [jméno] [příjmení], jako řidič, uzavřel smlouvu se společností [právnická osoba] o pronájmu vozu [anonymizována čtyři slova], [registrační značka].

18. Z faktury [číslo] ze dne 18. 2. 2019 vystavené společností [právnická osoba] pro společnost [právnická osoba] vyplývá, že společnost si účtovala za pronájem vozidla [anonymizována dvě slova] od 4. 2. 2019 do 8. 3. 2019, jeho přistavení a vrácení částku ve výši 13 680 Kč bez DPH, tj. 16 552,80 Kč včetně DPH.

19. Z poukazu [číslo] ze dne 10. 4. 2019 vyplývá, že žalobkyně vyplatila společnosti [právnická osoba] na její účet částku 13 680 Kč jako úhradu faktury [číslo].

20. Z oznámení o likvidaci pojistné události [číslo] vydané žalobkyní vyplývá, že poškozené společnosti bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši 206 892 Kč, z toho částka 190 719 Kč na poškození motorového vozidla, dále 13 680 Kč na půjčovné a 2 439 Kč na náklady asistenční služby.

21. Z posudku/kalkulace č. [anonymizováno] vyplývá, že náklady na opravu vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka] bez DPH činily 214 968,67 Kč a náklady na opravu včetně DPH činily částku 260 112,09 Kč.

22. Z příjmového pokladního dokladu [číslo] ze dne 19. 3. 2019 vyplatila [právnická osoba] [anonymizováno] částku ve výši 3 055 Kč za polepy na auto [právnická osoba] [anonymizována tři slova].

23. Z příjmového pokladního dokladu [číslo] ze dne 25. 1. 2019 vyplývá, že vyplatila [právnická osoba] [anonymizováno] částku ve výši 3 017 Kč Odtahové službě se sídlem [adresa].

24. Z žádosti o potvrzení [právnická osoba] [anonymizováno] vyplývá, že tato požádala žalobkyni po proplacení nájemného za náhradní vůz na účet pronajímatele vozu společnosti [právnická osoba]

25. Z technického průkazu vozidla [registrační značka] [značka automobilu] [anonymizováno] vyplývá, že vlastníkem je společnost [právnická osoba] a provozovatelem [právnická osoba]

26. Ze zprávy [stát. instituce] ze dne 19. 7. 2021 vyplývá, že žalovaný č. 1 není držitelem platného řidičského průkazu a ani držitelem žádné skupiny oprávnění k řízení vozidel. Od 30. 4. 2019 má vysloven zákaz řízení motorových vozidel do 30. 4. 2025. Ze sdělení ze dne 26. 10. 2021 vyplývá, že žalovaný č. 1 nebyl nikdy držitelem řidičského oprávnění, jde o tzv. neřidiče.

27. Z technického průkazu vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka] vyplývá, že vlastníkem a provozovatelem vozidla je žalovaný č. 2 [celé jméno žalovaného].

28. Z výzev ze dne 3. 12. 2020 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného č. 1 a 2 k zaplacení postihu ve výši 206 892 Kč a k úhradě nákladů advokáta.

29. Soud má za prokázaný následující skutkový stav věci. Žalovaný č. 2 půjčil žalovanému č. 1 vozidlo [značka automobilu], [registrační značka] za účelem dojíždění na zakázku zhruba na 14 dní k žalovanému č. 2, kde skládal řezivo. Žalovaný č. 1 vozidlo převzal a na výslovný dotaz [jméno] [příjmení svědka] uvedl, že řidičský průkaz má. Žalovaný č. 1 i svědci uvádějí, že před nimi mával kartičkou a zároveň sděloval, že své vozidlo nemá v provozu, ale má motorku a řídí traktor, z čehož jim vyplynulo, že řidičský průkaz má. Žalovaný č. 2 tak jako provozovatel vozidla existenci a platnost řidičského průkazu žalovaného č. 1 nezkontroloval. Žalovanému č. 2 nebylo známo, že by žalovaný č. 1 konzumoval alkoholické nápoje, ať už v práci nebo před řízením motorových vozidel a před předáním vozidla, se kterým jezdil žalovaný č. 1 pravidelně na zakázku, žalovaného č. 1 nekontroloval pomocí testeru, zda alkoholické nápoje požil. Žalovaný č. 1 tak dne 24. 1. 2019 po požití čtyř jedenáctistupňových piv s 2,54 promile alkoholu v dechu způsobil dopravní nehodu u [územní celek], kdy v pravotočivé zatáčce se bočně střetnul s vozidlem poškozeného [příjmení] [jméno] [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka] a způsobil škodu ve výši 206 892 Kč. Poškozený nahlásil pojistnou událost u žalobkyně a vozidlo bylo opraveno u autorizovaného servisu, kterému bylo přímo žalobkyní vyplaceno pojistné plnění.

30. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný č. 2 zapůjčil vozidlo [značka automobilu] žalovanému čl. 1, který s ním způsobil dopravní nehodu a potažmo škodu, žalovaný č. 2 se však snažil vyvinit ze solidární odpovědnosti tím, že jednání žalovaného č. 1 nemohl ovlivnit. Žalovaný č. 1 se proti nároku žalobkyně žádným způsobem nebránil, vůči němu je ostatně nárok žalobkyně zcela po právu, neboť řídil vozidlo pod vlivem alkoholu a zároveň nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění.

31. Podle § 2820 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil.

32. Podle § 2910 o. z. nahradí poškozenému škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

33. Podle § 2929 o. z. místo provozovatele nahradí škodu ten, kdo použije dopravního prostředku bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel nahradí škodu společně a nerozdílně s ním, pokud mu takové užití dopravního prostředku z nedbalosti umožnil.

34. Podle § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něj plnil, pokud se prokáže, že pojištěný řídil vozidlo a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění, s výjimkou řízení vozidla osobou, která se učí vozidlo řídit nebo skládá zkoušku z řízení vozidla, a to vždy pouze pod dohledem oprávněného učitele nebo řidiče cvičitele individuálního výcviku.

35. Podle § 10 odst. 1 písm. h) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něj plnil, pokud se prokáže, že pojištěný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo.

36. Podle § 10 odst. 1 písm. j) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něj plnil, pokud se prokáže, že pojištěný předal řízení vozidla osobě uvedené v písmenech g), h), i).

37. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla odpovídá provozovatel vozidla společně a nerozdílně s osobou podle odstavce 1 za pohledávku pojistitele na náhradu částky vyplacené podle odstavce 1 písm. g), h), i) a j), neprokáže-li, že nemohl jednání této osoby ovlivnit.

38. Nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

39. V daném případě by se žalovaný č. 2 mohl vyvinit ze solidární odpovědnosti s žalovaným č. 1 pouze v případě, že by prokázal, že jednání žalovaného č. 1 nemohl ovlivnit ve smyslu ust. § 10 odst. 3. zákona č. 168/1999 Sb. Provozovatel dopravního prostředku by tedy neodpovídal za vniklou školu, pokud by dopravní prostředek byl použit bez vědomí nebo proti vůli provozovatele a pokud provozovatel takové užití ani z nedbalosti neumožnil. Za daného konkrétního skutkového stavu věci je zřejmé, že dopravní prostředek nebyl použit bez vědomí nebo proti vůli provozovatele, naopak, žalovaný č. 2 vědomě dopravní prostředek žalovanému č. 1 zapůjčil na dobu přibližně 14 dnů a přitom se spoléhal pouze na sdělení žalovaného č. 1, že je držitelem řidičského oprávnění a rovněž na to, že ho v minulosti viděl řídit motorové vozidlo. Takovéto jednání žalovaného č. 2 je však z hlediska jeho možného vyvinění nedostatečné.

40. Za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků je zásadně odpovědný provozovatel dopravního prostředku, i když sám v okamžiku vzniku škody neřídil. V daném případě jde o objektivní odpovědnost. Pouze v případě, že dopravní prostředek byl použit bez vědomí nebo proti vůli provozovatele, odpovídá za škodu ten, kdo tímto způsobem dopravního prostředku použil. Původce škody a provozovatele odpovídají společně a nerozdílně v případě, kdy provozovatel svou nedbalostí umožnil zneužití svého dopravního prostředku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4550/2011).

41. Pojem nedbalosti není v občanském zákoníku blíže vymezen, rozlišuje se však nedbalost vědomá, kdy škůdce ví, že svým jednáním může způsobit určitý následek, ale bez přiměřených důvodů spoléhá, že se tak nestane, a nedbalost nevědomá, kdy škůdce neví, že může způsobit určitý následek, ačkoliv by to vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl. V případě solidární odpovědnosti provozovatele dopravního prostředku za škodu způsobenou jiným subjektem postačuje nedbalost nevědomá, kdy provozovatel nechtěl způsobit určitý následek, ale způsob jeho jednání nebyl dostačující (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2157/2004).

42. Soud dospěl k závěru, že v daném případě mohl žalovaný č. 2 jednání žalovaného č. 1 ovlivnit a v podstatě tak zabránit vzniku škody, pokud by již při zapůjčení motorového vozidla důsledně požadoval předložení platného řidičského průkazu ze strany žalovaného č.

1. V tomto ohledu se nelze spoléhat pouze na tvrzení žalovaného č. 1, že má řidičský průkaz, a že při zapůjčení vozidla ukazoval na dálku nějakou kartičku, která dle provedeného dokazování ani nemohla být řidičským průkazem, neboť žalovaný č. 1 nikdy držitelem řidičského oprávnění nebyl. Žalovaný č. 2 tedy v tomto ohledu jednal nedbale. Opatrnost měla být na místě obzvláště proto, že žalovaného č. 1 dle svého tvrzení blíže neznal, jednalo se pouze o občasnou výpomoc žalovaného č. 1 na zakázkách. Pokud mu však žalovaný č. 2 svěřil svůj osobní automobil, pak měl rovněž dohlédnout na to, aby žalovaný č. 1 neřídil pod vlivem alkoholu, pokud tedy během dne pracoval žalovaný č. 1 v areálu žalovaného č. 2, pak mohl žalovaný č. 2 rovněž snadno ověřit, zda po vykonané práci neusedá za volant pod vlivem alkoholu a za tímto účelem mohl snadno provést orientační dechovou zkoušku na alkohol. Žalovaný č. 2 tak přenechal vozidlo k užití osobě, o které nevěděl téměř nic a u které žádné podstatné skutečnosti neověřoval. Neprovedl tedy dostatečná opatření, aby ke škodnímu následku nedošlo, ačkoliv taková opatření provést měl a mohl. Pouze takovým způsobem by se zprostil odpovědnosti za způsobenou škodu, kterou je povinen uhradit společně a nerozdílně se žalovaným č. 1.

43. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I, II. a III. tohoto rozsudku a uložil žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 206 892 Kč a dále žalovaný č. 1 zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 206 892 Kč od 11. 5. 2019 do zaplacení, a žalovaný č. 2 zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 206 892 Kč od 12. 12. 2020 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

44. O nákladech řízení soud rozhodl, dle § 142a o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení o splnění povinnosti plně úspěšná a zaslala žalovaným ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

45. Náklady řízení ve vztahu k žalovanému č. 1 sestávají z jedné poloviny zaplaceného soudního poplatku ve výši 8 276 Kč, tj. 4 138 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 17 134 Kč (odměna dle § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 27 420 Kč za tři úkony právní služby po 9 140 Kč ve výši jedné poloviny, tj. 13 710 Kč, tři paušální náhrady po 300 Kč podle § 13 odst. 4 této vyhlášky ve výši jedné poloviny, tj. 450 Kč a 21% DPH). Tyto náklady řízení v celkové výši 21 272 Kč je žalovaný č. 1 povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 občanského soudního řádu).

46. Náklady řízení ve vztahu k žalovanému č. 2 sestávají z jedné poloviny zaplaceného soudního poplatku ve výši 8 276 Kč, tj. 4 138 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 70 512 Kč (odměna dle § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 27 420 Kč za tři úkony právní služby po 9 140 Kč ve výši jedné poloviny, tj. 13 710 Kč, odměna dle § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 36 560 Kč za čtyři úkony právní služby po 9 140 Kč v plné výši, tři paušální náhrady po 300 Kč podle § 13 odst. 4 této vyhlášky ve výši jedné poloviny, tj. 450 Kč, čtyři paušální náhrady po 300 Kč v plné výši, tj. 1 200 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 2 400 Kč na cestu k jednání [obec] – [obec] a zpět za 24 půlhodin po 100 Kč a náhrada cestovních výdajů k jednání dne 8. 7. 2021, 6. 9. 2021 a 1. 11. 2021 z [obec] a zpět celkem 202 km a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu ve v celkové výši 4 785,28 Kč a DPH 21 %). Tyto náklady řízení v celkové výši 74 650 Kč je žalovaný č. 2 povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 občanského soudního řádu).

47. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř, kdy soud může určit lhůtu delší než tři dny od právní moci rozsudku. Soud tak vyhověl žalovanému č. 2 a stanovil lhůtu k plnění v délce 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.