5 C 9/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudkyní Mgr Martinou Šulákovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem titul titul . jméno příjmení jméno . sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 16 180 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 733 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 733 Kč od 1. 7. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 2 447 Kč a do rozdílu mezi přiznanými a požadovanými úroky a zákonnými úroky z prodlení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 716 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 6. 1. 2021 domáhala zaplacení částky 16 180 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] [rok] ze dne 30. 5. 2017 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí peněžních prostředků ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 8 000 Kč spolu s poplatky a úrokem ve výši 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl úvěr poskytnut. Celkové náklady tak činily 5 840 Kč. Celkovou dlužnou částku se zavázal žalovaný splácet ve 13 měsíčních splátkách po 1 040 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas a právní předchůdce žalobkyně úvěr ke dni 30. 6. 2018 zesplatnil. Dne 18. 12. 2020 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu, na kterou nijak nereagoval a ničeho neuhradil. Žalobkyně proto požaduje zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 8 000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 135,20 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 947,20 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 097,60 Kč, smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč a zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 5. 2020 ve výši 1 456,59 Kč.

2. Usnesením ze dne 19. 1. 2021, č. j. 5C 9/2021-35, soud vyzval žalovaného, aby se písemně vyjádřil k žalobě ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení a zároveň vyzval oba účastníky řízení, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byla připojena doložka proti nečinnosti, podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný si zásilku zaslanou na adresu jeho trvalého pobytu nevyzvedl, byla mu doručena fikcí dne 13. 2. 2021. K žalobě ani k rozhodnutí věci bez jednání se nevyjádřil. Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí i v případě, že se žalovaný ve lhůtě nevyjádří. Soud tedy rozhodl bez nařízení jednání.

3. V řízení bylo smlouvou o úvěru č. [anonymizováno] [rok] ze dne 30. 5. 2017 prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému částku 8 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 8 000 Kč spolu s úrokem ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, dále s poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 320 Kč, dále za správu úvěru poplatek ve výši 1 760 Kč, za hotovostní výběr splátek ve výši 1 520 Kč. Celkové náklady úvěru tak činí 5 840 Kč Celkem se zavázal zaplatit částku 13 840 Kč ve 13 měsíčních splátkách ve výši 1 040 Kč. Roční procentní sazba nákladů činila 189,38 % Smluvní strany si v čl. V. 4. sjednaly rovněž smluvní pokutu pro případ prodlení dlužníka s úhradou splátek ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, s tím, že souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 24. 6. 2020. Dne 24. 7. 2020 byla tato skutečnost oznámena žalovanému a 18. 12. 2020 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva.

4. Právní vztahy stran sporu se řídí zák. č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Po právní stránce posoudil soud spor jako spor ze smlouvy o zápůjčce podle ust. § 2390 a násl. o. z., která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jelikož jde o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem a spotřebitelem, je věc třeba posoudit i podle § 1810 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z. Soud dále postupoval dle ust. § 580, § 588, § 1802, § 1813 a § 1970 o. z.

5. V souvislosti s žalobou uplatněným nárokem se soud zabýval zejména tím, zda má žalobkyně nárok na zaplacení požadovaných úroků, resp. nákladů spotřebitelského úvěru spočívajících v odměně za hotovostní inkaso splátek a poplatku za administrativní činnost a poplatku za uzavření smlouvy a smluvní pokuty v požadované výši.

6. Právní předchůdce žalobkyně sjednal s žalovaným úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy se sazbou ve výši 28 % ročně, RPSN činila 189,38 %. Při úvaze o tom, zda se jedná o přiměřený smluvní úrok spojený s poskytnutím spotřebitelského úvěru, vychází soud v souladu s ust. § 1802 o. z. z porovnání sjednaných úroků s obvyklými úroky, které požadovaly banky v době, kdy byla smlouva sjednána (srov. rozsudek Nejvyššího soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V tomto ohledu vychází soud z databáze ARAD České národní banky, která poskytuje spolehlivé informace o průměrných úrokových sazbách a jedná se rovněž o jediné objektivně zjistitelné hledisko. Z databáze soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů s fixací od 1 do 5 let poskytnutých domácnostem na spotřebu v květnu 2017 činila 8,85 % p.a. Roční procentní sazba nákladů činila ve stejném období 10,08 % p.a. Úroková míra tedy přesahovala trojnásobek obvyklé výše. U roční procentní sazby nákladů přesahovala míru obvyklou více než osmnáctinásobně.

7. Soud nemohl přehlédnout, že RSPN poskytnutého úvěru činila 189,38 %, zatímco v daném období činila obvyklá výši RPSN 10,08 %. Přitom přihlédl k tomu, že v daném případě se jednalo o tzv. rychlo půjčku, kdy žalovaný dostal vyplaceny peníze ihned po uzavření smlouvy, bez nutnosti zajištění či účelové vázanosti úvěru. U nebankovních institucí je proto soud ochoten akceptovat úroky, respektive celkové náklady úvěru ve výši dvojnásobku sazeb, které v daném období poskytovaly banky. Roční procentní sazbu nákladů ve výši okolo 189 % proto nelze považovat za přiměřenou, ale v rozporu s dobrými mravy a celkové náklady v této výši nelze v tomto rozsahu přiznat (viz ust. § 580 o. z. a § 1813 o. z.).

8. Soud nicméně uznává, že věřitel má právo na zaplacení úroků, respektive celkových nákladů, za poskytnuté peněžní prostředky, a proto dále postupoval obdobně podle ust. § 1800 odst. 2 o. z., neboť se jedná o ustanovení, které je co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližší, a změnil rozsah plnění tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Za přiměřené úroky, respektive celkové náklady, v daném případě proto považuje soud celkové náklady ve výši 20 % ročně. V posuzované věci tak činí kapitalizovaná částka za období poskytnutí úvěru, tj. za období 13 měsíců, částku 1 733 Kč, a tuto částku rovněž žalobkyni přiznal.

9. Pro případ prodlení si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, s tím, že souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Dané ujednání odpovídá textu ust. § 122 odst. 2 zák. o spotř. úvěru. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, zjevně však přehlédla, že žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 8 000 Kč, a tudíž částka 5 000 Kč odporuje smluvnímu ujednání účastníků a rovněž ust. § 122 odst. 2 zák. o spotř. úvěru. Soud proto přiznal žalobkyni smluvní pokutu pouze co do částky 4 000 Kč a ve zbývajícím rozsahu (1 000 Kč) nárok žalobkyně zamítl.

10. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 13 733 Kč (jistina 8 000 Kč + přiměřené náklady ve výši 1 733 Kč + smluvní pokuta ve výši 4 000 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 733 Kč od 1. 7. 2018 do zaplacení, a žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl.

11. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou poskytnuté částky, je ve smyslu § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z částky 9 733 Kč, výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

12. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 16 180 Kč, bylo jí vyhověno co do částky 13 733 Kč, žaloba byla zamítnuta co do částky 2 447 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 85 % ku 15 %. Rozdíl úspěchu a neúspěchu činí 70 %. Žalobkyně má tedy nárok na zaplacení 70 % jí vynaložených nákladů. Tyto náklady řízení sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 1 452 Kč (odměna podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky a 21% DPH). Z takto stanovené výše nákladů řízení v celkové částce 2 452 Kč přísluší žalobkyni 70 %, tj. částka 1 716 Kč. Soud uložil žalovanému povinnost nahradit příslušnou část nákladů tohoto řízení v celkové výši 1 716 Kč žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

13. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.