6 C 13/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Knapčokovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 20 060 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 420 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 420 Kč od 18. 8. 2017 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení další částky 6 640 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 640 Kč od 18. 8. 2017 do zaplacení, a 12,95% úroku ročně z částky 11 060 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce [titul] [jméno] [příjmení], [titul], náklady řízení ve výši 835 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 5. 1. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 20 060 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku úvěru, který žalované poskytla na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 22. 7. 2016 právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] Žalované byly poskytnuty prostředky ve výši 16 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku 27 040 Kč (úvěr 16 000 Kč, souhrnný poplatek 11 040 Kč) v 13 měsíčních splátkách po 2 080 Kč. V důsledku prodlení žalované právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 16. 8. 2017 zesplatnila a požaduje po žalované zaplacení jistiny ve výši 11 060 Kč. Dále žalobkyně požaduje zkapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do 20. 5. 2020 ve výši 3 358,80 Kč a od 21. 5. 2020 zákonný úrok z prodlení z jistiny 11 060 Kč a 12,95% p. a. úrok z jistiny 11 060 Kč do zaplacení. V úvěrové smlouvě byl sjednán úrok 28 % z jistiny, úrok je požadován ve výši 12,95% podle úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1-5 let. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu za období od 22. 8. 2016 do 28. 5. 2018 ve výši 0,2 % denně z dlužné částky (do 30. 11. 2016) a ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2018), a to ve výši 9 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena současné žalobkyni.

2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.

3. Z úvěrové smlouvy ze dne 22. 7. 2016, [číslo] vyplývá, že žalobkyně poskytla žalované bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 16 000 Kč, a to za úplatu v celkové výši 11 040 Kč. Úrok představuje 28 % ročně, RPSN potom 187,38 %. Žalovaná se zavázala splatit úvěr ve 13 měsíčních splátkách po 2 080 Kč. V článku V. bod 2 se strany dohodly pro případ prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny na smluvní pokutě ve výši 0,2 % denně z dlužné částky. Z předloženého výpisu úhrad vyplývá, že žalovaná celkem na úvěr zaplatila částku 15 980 Kč.

4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou ze [právnická osoba] na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2020.

5. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 24 786,54 Kč nejpozději k 2. 1. 2021.

6. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. Podle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.).

8. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.).

9. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

10. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy.

12. Dle přesvědčení soudu je tento souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o úvěr). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná smlouvu o úvěru podepsala a s podmínkami souhlasila. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 69 % (za 13 měsíců) z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soudu by tato částka měla představovat maximálně 1/3 z půjčené částky. Žalovanou byla celkem uhrazena částka 15 980 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru částku ve výši 1/3 z půjčky, v tomto případě tedy částku 5 400 Kč (16 000 Kč: 3), tak žalované zbývá k úhradě částka 5 420 Kč (16 000 Kč + 5 400 Kč – 15 980 Kč zaplacených žalovanou). Částka 5 400 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí půjčky. Ve zbylé části souhrnného poplatku ve výši 5 640 Kč však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (11 040 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval téměř 70 % poskytnutého úvěru, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalované při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 1/3 poskytnutého úvěru, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné a pro částku 5 640 Kč žalobu zamítl.

13. Úroková sazba byla sjednána ve výši 28 % z jistiny (25,85% p. a.) za období, na které, na které byl úvěr poskytnut. Z žádného ustanovení smlouvy však nevyplývá, že by tyto úroky, popřípadě úroky v jiné sazbě měla žalovaná platit i po uplynutí doby splatnosti půjčky. Úrok představuje pevnou sazbu a soud považuje jeho výši jako fixní. Požadavek žalobkyně na zaplacení dalšího úroku ve výši 12,95 % ročně od 21. 5. 2020 tedy soud považuje za neoprávněný a v rozporu s ujednáními ve smlouvě. Za této situace zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení běžícího 12,95% úroku z jistiny 11 060 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Soud dále přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% p. a. z jistiny zjištěné soudem 5 420 Kč ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tedy od 18. 8. 2017 do zaplacení.

14. Co se týká smluvní pokuty, tato byla ve smlouvě sjednána ve výši 0,2 % denně z dlužné částky, požadováno je celkem 9 000 Kč, přičemž za období do 30. 11. 2016 požaduje žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,2 % denně z dlužných částek a za období od 1. 12. 2016 ve výši 0,1 % denně. S ohledem na stanovení maximální výše smluvní pokuty v zákoně o spotřebitelském úvěru na polovinu poskytnutého úvěru, vyhověl soud žalobkyni pouze v částce 8 000 Kč a pro 1 000 Kč žalobu ohledně smluvní pokuty zamítl.

15. S ohledem na výše uvedené soudu proto nezbylo, než podané žalobě vyhovět částečně. Soud zavázal žalovanou uhradit žalobkyni částku 13 420 Kč (5 420 Kč z úvěru a 8 000 Kč smluvní pokuta) se zákonnými úroky z prodlení z částky 5 420 Kč od 18. 8. 2017 do zaplacení. Ve zbylé části pro 6 640 Kč (část souhrnného poplatku 5 640 Kč a část smluvní pokuty 1 000 Kč) a pro úroky ve výši 12,95 % ročně z částky 11 060 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a pro 8,05 % zákonné úroky z prodlení z částky 5 640 Kč (rozdíl mezi žalobkyní požadovanou jistinou 11 060 Kč a jistinou zjištěnou soudem 5 420 Kč) byla žaloba zamítnuta.

16. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 803 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z částky 20 060 Kč částku 1 003 Kč. K doplacení tedy zbývá částky 200 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

17. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch a podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyně měla úspěch v částce 13 420 Kč (jistina ve výši 5 420 Kč a smluvní pokuta ve výši 8 000 Kč) a neúspěch v částce 6 640 Kč. Požadované úroky soud do úspěchu či neúspěchu žalobkyně nezapočítával. Odečteme-li úspěch od neúspěchu, dojdeme k závěru, že žalobkyně má právo na náhradu 34 % svých účelně vynaložených nákladů řízení.

18. Žalobkyně požadovala náhradu zaplaceného soudního poplatku a dále náhradu nákladů právního zastoupení, které vyčíslila na 7 523 Kč (3 úkony právní služby po 1 940 Kč a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč včetně 21% DPH). Okresní soud však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle § 7 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb. V projednávané věci je třeba vycházet z ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je žalobkyní opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech, byť lze připustit, že v jednotlivostech se skutková i právní argumentace obsažená v podávaných žalobách může lišit, a předmětem řízení je současně částka nepřevyšující 50 000 Kč. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je tak nutno i v tomto případě vycházet z ustanovení § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty od 10 000 Kč do 30 000 Kč částkou 300 Kč a z odst. 5 písm. a/ citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2.

19. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 003 Kč (doměřený soudní poplatek), odměnou za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, předžalobní upomínku a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 300 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 2 455 Kč. Z této částky má žalobkyně nárok pouze na úhradu 34%, tedy částky 835 Kč Náklady řízení ve výši 835 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce (§ 160 odst. 1 věty před středníkem, § 149 odst. 1 o. s. ř.).