6 C 178/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Knapčokovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 151 032,21 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 840,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 671,50 Kč od 4. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 130 191,81 Kč s příslušenstvím, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 1 510 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 12. 6. 2021 domáhá po žalovaném zaplacení 151 032,21 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] která byla mezi účastníky uzavřena dne 15. 10. 2019. Žalobu odůvodnila tím, že na základě předmětné smlouvy poskytla ve prospěch žalovaného úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se poskytnutý úvěr spolu s úroky ve výši 42 603 Kč zavázal žalobkyni vrátit v 72 měsíčních splátkách po 1 286 Kč vždy k 15. dni v kalendářním měsíci. Kromě úvěrové smlouvy byla účastníky dále sjednána doplňková inkasní služba za poplatek 14 832 Kč za celou dobu trvání úvěru a doplňková služba„ [název]“ za poplatek 48 312 Kč za celou dobu trvání úvěru. Splátku za výkon inkasní služby ve výši 206 Kč měsíčně a za výkon doplňkové služby v celkové výši 671 Kč měsíčně měl žalovaný splácet spolu se splátkami úvěru.

2. Žalovaný na svůj závazek uhradil 13 splátek v souhrnné výši 28 119 Kč, tyto žalobkyně započítala na jistinu v částce 4 787,93 Kč, na úroky v částce 11 932,09 Kč, na inkasní službu v částce 2 678 Kč a na službu [název] v částce 8 723 Kč. Žalovaný se následně dostal do prodlení s úhradou splátky splatné dne 15. 3. 2021. Žalobkyně jej proto vyzvala k úhradě dlužné splátky upomínkou ze dne 20. 3. 2021, zpoplatněnou částkou 300 Kč, a následně upomínkou ze dne 5. 4. 2021, zpoplatněnou částkou 500 Kč, v níž byl žalovaný současně upozorněn na zesplatnění úvěru včetně nároků z doplňkových služeb a sjednaných sankcí. Žalovaný přesto žalobkyni dlužnou částku neuhradil, a proto žalobkyně úvěr ke dni 21. 4. 2021 zesplatnila. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina úvěru 45 212,07 Kč, neuhrazené úroky 30 671,11 Kč, neuhrazená inkasní služba 12 154 Kč (59 splátek po 206 Kč), neuhrazená služba [název] – odklad 8 909 Kč (59 splátek po 151 Kč), nemoc 15 340 Kč (59 splátek po 260 Kč) a práce 15 340 Kč (59 splátek po 260 Kč), náklady upomínání 800 Kč a smluvní pokuta 22 606,03 Kč Celkem tak dlužná částka činila 151 032,21 Kč. Žalovaný po zesplatnění na dlužnou částku nic nezaplatil. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 68 618,10 Kč sestávající ze součtu neuhrazené jistiny, nákladů za upomínky a smluvní pokuty od 4. 6. 2021 do zaplacení a dále smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 51 743 Kč představující součet neuhrazených doplňkových služeb od 4. 6. 2021 do zaplacení.

3. Dne 7. 9. 2021 účastníci předložili soudu návrh na schválení smíru, který je opatřen podpisy obou účastníků. V navrhovaném smíru se žalovaný zavázal zaplatit žalobci částku 89 289,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 58 618,10 Kč za dobu od 04. 06. 2021 do zaplacení s tím, že tyto své povinnosti je žalovaný oprávněn splnit ve splátkách po 1 100 Kč měsíčně, splatných vždy nejpozději do 25. dne v měsíci, počínaje 25. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž nabude právní moci usnesení o schválení smíru, to vše pod ztrátou výhody splátek při nesplnění byť jediné z nich. Dále se žalovaný zavázal nahradit žalobci k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta, jako zástupce žalobce, náklady řízení v částce 16 000 Kč s tím, že tuto svou povinnost je žalovaný oprávněn splnit ve splátkách po 400 Kč měsíčně, splatných vždy nejpozději do 25. dne v měsíci, počínaje 25. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž nabude právní moci usnesení o schválení smíru, to vše pod ztrátou výhody splátek při nesplnění byť jediné z nich.

4. Soud usnesením ze dne 14. 9. 2021, č. j. 6 C 178/2021-85 předložený smír účastníků neschválil, neboť jej shledal v rozporu s právními předpisy, když se v něm žalovaný zavazuje k zaplacení mnohonásobně vyšší částky, než částky, na jejíž zaplacení shledal soud u žalobkyně nárok. K odvolání žalobkyně bylo usnesení okresního soudu Krajským soudem v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích dne 20. 12. 2021, č. j. 18 Co 258/2021-95 potvrzeno.

5. Soud nařídil ve věci na 15. 2. 2022 jednání. Žalobkyně se k jednání omluvila, souhlasila s rozhodnutím ve věci bez její účasti. Opět odkázala na uznání závazku učiněné žalovaným dne 6. 9. 2021 (jedná se o tutéž listinu, která obsahovala i návrh na schválení smíru). Navrhla, aby soud žalobě zcela vyhověl. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků a vyšel z listin založených ve spise.

6. Z listiny ze dne 30. 8. 2021, podepsané vlastnoručně žalovaným dne 6. 9. 2021 předložené soudu vyplývá, že žalovaný uzavřel s žalobkyní výše uvedený smír, který požadovali schválit a níže současně žalovaný uznal nárok žalobkyně co do důvodu a výše v rozsahu 89 289,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 58 618,10 Kč za dobu od 4. 6. 2021 do zaplacení a s dohodnutou náhradou nákladů řízení ve výši 16 000 Kč.

7. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. V daném případě po přezkoumání smlouvy o úvěru dospěl k závěru, že nelze vycházet z uznání závazku učiněným žalovaným, neboť částka, která byla žalovaným uznána, odporuje dobrým mravům ve smyslu obecných zásad soukromého práva uvedených v hlavě I, díl 1 občanského zákoníku. Je nutno vycházet z uzavřené smlouvy o úvěru. Soud v tomto směru zcela odkazuje na rozhodnutí, kterým odmítl schválit soudní smír navrhovaný účastníkům, neboť stejné důvody nalézá i v případě uznání dluhu.

8. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. Podle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.).

10. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.).

11. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. O skutkovém stavu lze uzavřít, že mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem byly uzavřeny dvě úvěrové smlouvy.

13. V úvěrové smlouvě [číslo] ze dne 15. 10. 2019 se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Z takto sjednané výše úvěru bylo přímo žalovanému vyplaceno pouze 9 950 Kč Částku 10 000 Kč si žalobkyně započetla na náklady, které měla vynaložit v souvislosti s vyřizováním úvěru, a částka 30 050 Kč pak měla být použita na úhradu dluhu žalovaného vůči žalobkyni z dříve uzavřené úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 23. 4. 2019.

14. Otázkou, jaké položky lze zahrnout pod„ celkovou výši úvěru“ ve smyslu čl. 3 písm. l) a čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru, se zabýval Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku Ernst Georg Radlinger a Helena Radlingerová proti FINWAY a. s., C -377/14 ze dne 21. 4. 2016 a dospěl k závěru, že do celkové výše úvěru nelze zahrnout žádnou z částek sloužících jako odměna za závazky sjednané z důvodu dotčeného úvěru, jako jsou administrativní poplatky, úroky, provize a veškeré další poplatky, které spotřebitel musí zaplatit. Tedy za jistinu úvěru je možné považovat pouze takové finanční prostředky, které byly spotřebiteli skutečně poskytnuty, se kterými mohl spotřebitel reálně nakládat.

15. V souladu s citovaným závěrem Soudního dvora Evropské unie tedy částku 10 000 Kč, mající představovat administrativní náklady žalobkyně na vyřizování úvěru (náklady za zaslání smlouvy, na lustrum v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, v registru odcizených dokladů, v registrech spojených s AML, v nebankovním registru a ostatní administrativní náklady), nelze považovat za součást jistiny úvěru, neboť tato nebyla žalovanému reálně poskytnuta.

16. Za jistinu úvěru pak nelze považovat ani celou částku 30 050 Kč, která byla určena na úhradu závazku žalovaného ze smlouvy [číslo] ze dne 23. 4. 2019. Podle této smlouvy měla žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, z nichž 24 000 Kč bylo vyplaceno žalovanému a 6 000 Kč mělo být použito na administrativní náklady žalobkyně v souvislosti k poskytnutím úvěru. Při úrokové sazbě 23 % p. a. činil úrok 25 562 Kč. Žalovaný měl úvěr spolu s poplatkem za inkasní službu a za službu [název] splatit v 72 měsíčních splátkách po 1 298 Kč vždy k 15. dni v kalendářním měsíci. Žalovaný řádně splácel poskytnutý úvěr, do prodlení se nedostal. Žalovaný uhradil celkem 5 splátek, přičemž ke dni splatnosti 6. splátky byl dluh uhrazen převodem peněžních prostředků z nově uzavřené úvěrové smlouvy. Jednalo se tedy o předčasné splacení dluhu ve smyslu § 117 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSPÚ“), podle něhož lze spotřebitelský úvěr zcela splatit kdykoliv po dobu trvání úvěru za současného snížení celkových nákladů spotřebitelského úvěru o výši úroku a dalších nákladů, které by byl spotřebitel povinen platit v případě, že by k předčasnému splacení spotřebitelského úvěru nedošlo. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani podpis žalovaného na žalobkyní předpřipraveném prohlášení, podle něhož se o předčasné splacení úvěru nejedná, neboť takové prohlášení se odchyluje od ustanovení na ochranu spotřebitele a podle § 1812 odst. 2 o. z. k němu nelze přihlížet.

17. Za jistinu z první úvěrové smlouvy tedy lze v souladu se shora citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie považovat pouze částku 24 000 Kč, která byla žalovanému reálně poskytnuta, a nikoliv nominálně ujednanou jistinu 30 000 Kč, neboť z této byla částka 6 000 Kč započtena na administrativní náklady žalobkyně na vyřizování úvěru. Ke dni 15. 10. 2019, tj. ke dni převodu 30 050 Kč k úhradě dluhu z první úvěrové smlouvy, tedy měla být ve smyslu § 117 odst. 1 ZSPÚ uhrazena jen jistina úvěru, nikoliv další náklady úvěru. Z převedené částky 30 050 Kč proto lze za jistinu druhého úvěru považovat jen částku 24 000 Kč.

18. Vzhledem k výše uvedenému lze za jistinu druhého úvěru tedy považovat částku pouze částku 33 950 Kč, tj. součet reálně poskytnutých peněžních prostředků z první smlouvy ve výši 24 000 Kč a z druhé smlouvy ve výši 9 950 Kč.

19. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23 % p. a. a úrok za 72 měsíců trvání úvěrového vztahu při jistině 50 000 Kč odpovídal 42 603 Kč. Ačkoliv se nárok žalobkyně na poskytnutí smluvních úroků z úvěru opírá o § 2395 o. z., tak se soud dále zabýval otázkou přiměřenosti ujednání o smluvním úroku.

20. Za účelem posouzení mravnosti ujednaného úroku soud nahlédl do časových řad ARAD České národní banky a přitom zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu v nových obchodech v době uzavření úvěrové smlouvy, tj. v říjnu 2019, činila 8,35 % p. a. Přitom podle ustálené judikatury platí, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013, půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu přečinu lichvy podle § 218 odst. 1 tr. zákoníku.

21. S přihlédnutím k těmto stanoviskům a okolnostem daného případu, kdy úroková sazba byla sjednána ve výši necelého trojnásobku úrokové sazby poskytované bankami, soud nepovažuje sjednanou úrokovou sazbu za extrémně vysokou, a proto ujednání o výši smluvní sazby považuje za souladné s dobrými mravy.

22. I přes shora uvedené však nelze vyhovět požadavku žalobkyně na úhradu dosud neuhrazených kapitalizovaných úroků, neboť jejich výše odpovídá nominální jistině úvěru 50 000 Kč, a nikoliv reálně poskytnuté jistině 33 950 Kč. Reálně poskytnuté jistině odpovídá úrok 28 906 Kč za celých 72 měsíců trvání smlouvy, tj. 401,50 Kč měsíčně.

23. Navíc žalobkyně požaduje kapitalizované úroky za celou dobu trvání smlouvy, tj. za 72 měsíců, ačkoliv ke dni tohoto rozhodnutí jsou splatné úroky pouze za 27 měsíců. Dle § 154 odst. 2 o. s. ř. se jedná o opětující se dávky, ohledně kterých lze uložit povinnost k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu. Nicméně podle § 124 ZSPÚ při zesplatnění úvěru dochází pouze k zesplatnění jistiny úvěru, nikoliv dalších nákladů úvěru. Žalobkyně tedy nemůže požadovat kapitalizované úroky za období 4 let do budoucna, když není zřejmé, kdy dlužník dlužné peněžní prostředky žalobkyni vrátí. Z uvedených důvodů tedy žalobě není možno vyhovět nad rámec částky odpovídající úrokům za splátky, které ke dni rozhodnutí soudu dosud nejsou splatné. Ke dni tohoto rozhodnutí by byly úroky splatné v částce 10 840,50 (401,50 Kč x 27měsíců).

24. Poplatky za upomínání v celkové výši 800 Kč dle čl. V odst. 5.

4. úvěrové smlouvy žalobkyně požaduje oprávněně, neboť tyto skutečně vynaložila a jejich výše není nepřiměřená vzhledem k výši dlužné částky.

25. Pokud jde o úhradu poplatků za inkasní službu a službu [název] a smluvní pokuty za prodlení s úhradou těchto poplatků, tak soud žalobu v této části naopak za oprávněnou nepovažuje.

26. Smlouvu o inkasní službě soud považuje za absolutně neplatnou podle § 588 o. z., neboť tato se zjevně příčí dobrým mravům. Poplatky za inkaso měly pokrýt náklady žalobkyně na inkaso měsíčních splátek z účtu žalovaného a v součtu se rovnaly téměř polovině reálně poskytnuté jistiny úvěru. Soud však má za to, že v době, kdy jsou bezhotovostní inkasní platby naprosto běžnou součástí obchodního styku, kdy valná většina obchodních subjektů, ať se jedná o mobilní operátory, dodavatele energií, banky aj., za provedení inkasa z účtu svých klientů nepožadují žádnou další částku a kdy velká část bankovních subjektů provádí platby bez jakýchkoliv poplatků, je sjednání poplatku za inkasní služby vedeno pouze snahou žalobkyně o získání dalších peněžních prostředků vedle sjednaného úroku na úkor žalovaného jako spotřebitele.

27. Žalobkyně jako podnikatelka a odbornice v oblasti poskytování úvěrů si totiž musela být vědoma, že bude muset zajistit příjem plateb v souvislosti se splácením úvěrů od svých klientů, a že na tuto službu vynaloží určité výdaje. Úhradu těchto nákladů však měla být žalobkyně schopna pokrýt z prostředků získaných od jednotlivých klientů v rámci úroku, případně dalšího poplatku v řádu stovek korun, ale nikoliv ve výši dosahující téměř poloviny poskytnutého úvěru.

28. Za nemravný pak soud považuje i postup žalobkyně spočívající v tom, že nepožaduje poplatek za inkasní službu pouze za dobu trvání úvěrové smlouvy, tj. za 22 měsíců, ale požaduje přiznání tohoto poplatku v plné výši tak, jako kdyby k předčasnému ukončení smlouvy nedošlo, ačkoliv jí reálně náklady s inkasem ještě ani nemohly vzniknout.

29. Ani nárok žalobkyně na úhradu poplatků ze smlouvy o službě [název] soud nepovažuje za oprávněný. Na základě této smlouvy měl žalovaný získat možnost odkladu tří splátek úvěru vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení do dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění, hospitalizace nebo v případě nezaviněné ztráty zaměstnání, a to za poplatek v celkové výši 48 312 Kč, který byl splatný spolu s měsíčními splátkami úvěru v částce 671 Kč. Přitom již ze samotné úvěrové smlouvy, konkrétně dle čl. V. odst. 5.15 plynulo pro žalovaného oprávnění nejvýše jednou za rok požádat žalobkyni o odklad jedné splátky, a to bez jakýchkoliv sankcí či dalších nákladů. Rovněž podle čl. V. odst. 5.

13. úvěrové smlouvy byl žalovaný v případě závažné životní situace způsobené zdravotními důvody spojenými s hospitalizací nejméně po dobu 30 dnů, ztrátou zaměstnání bez nároku na odstupné apod. oprávněn požádat žalobkyni o přerušení splácení úvěru na dobu nejdéle tří měsíců.

30. Doplňková služba [název] tedy rozšiřovala oprávnění žalovaného upravená v úvěrové smlouvě stran odkladu či přerušení splácení. Tuto službu by tedy bylo možno chápat jako vstřícný krok žalobkyně ve prospěch žalovaného jako spotřebitele, avšak nikoliv za situace, kdy poplatek za tuto službu přesahuje jistinu reálně poskytnutého úvěru. Navíc cena za doplňkovou službu přesahuje sankce, které by žalovaného stíhaly v případě nezaplacení splátky podle čl. V. odst. 5.

3. úvěrové smlouvy, a poplatky za upomínky čl. V. odst. 5.

4. úvěrové smlouvy.

31. Výši úhrady za službu [název] tedy soud nepovažuje za přiměřenou ani poskytnutému protiplnění za tuto službu, ale i výši poskytnutého úvěru. Smlouvu o službě [název] tedy soud považuje za nemravnou a z tohoto důvodu neplatnou podle § 588 o. z.

32. S ohledem na konstatovanou neplatnost jak smlouvy o inkasní službě, tak smlouvy o službě [název] pak žalobkyni nelze přiznat ani smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z neuhrazených poplatků za tyto služby.

33. Splátky žalovaného na úhradu dluhu tedy nemohly být započítávány na úhradu žádné z doplňkových služeb, neboť na tyto nemá žalobkyně nárok.

34. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na svůj dluh uhradil ke dni zesplatnění celkem 28 119 Kč, přičemž úroky splatné do té doby činily 7 227 Kč (401,50 Kč x 18 měsíců). Ke dni zesplatnění tedy žalovaný dlužil na jistině 13 058 Kč (jistina 33 950 Kč + úrok 7 227 Kč – uhrazená částka 28 119 Kč).

35. Žalobkyně v neposlední řadě požaduje smluvní pokutu dle čl. V. odst. 5.. úvěrové smlouvy ve výši 22 606,03 Kč jakožto jednorázovou smluvní pokutu ve výši nepřesahující 50 % jistiny úvěru. Taková výše smluvní pokuty však neodpovídá maximální možné smluvní pokutě podle § 122 odst. 3 ZSPÚ při jistině 33 950 Kč ani omezení výše smluvní pokuty na 0,1 % denně dle § 122 odst. 2 téhož zákona. Od okamžiku zesplatnění 3. 6. 2021 do dne tohoto rozhodnutí proto činí smluvní pokuta 3 368,90 Kč (0,1 % denně z dlužné jistiny 13 058 Kč).

36. Soud se tedy domnívá, že žalovaný by měl být ke dni tohoto rozhodnutí povinen zaplatit dlužnou jistinu 13 058 Kč, úrok ve výši 3 613,50 Kč, poplatek za upomínky 800 Kč a smluvní pokutu 3 368,90 Kč, tj. částku v celkové výši 20 840,40 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 671,50 Kč od 4. 6. 2021 do zaplacení.

37. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení vychází z § 1970 o. z., jeho výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

38. Jelikož se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 151 032,21 Kč s 8,25% ročním úrokem z prodlení z částky 68 618,10 Kč od 4. 6. 2021 do zaplacení, dále se smluvní pokutou ve výši 0,1% denně z částky 51 743 Kč od 4. 3. 2021 do zaplacení, tak soud ve zbylé části žalobu zamítl. Jestliže soud shledal v rozporu s právními předpisy smír, v němž se žalovaný zavazoval zaplatit žalobkyni částku 89 289,21 Kč s příslušenstvím, tak zcela jednoznačně nemůže ze stejných skutkových podkladů přisoudit částku 151 032,21 Kč s příslušenstvím. Tento požadavek žalobkyně již hraničí s lichvou.

39. Pokud jde o náklady řízení, žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a právo na náhradu nákladů by měl žalovaný. Z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly, soud proto nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

40. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 6 042 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky 151 032,21 Kč částku 7 552 Kč. K doplacení tedy zbývá částky 1 510 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 1 510 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

41. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.