6 C 180/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudkyní JUDr Lenkou Knapčokovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem ulice a číslo , PSČ obec zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: ; 1. celé jméno žalovaného , narozený dne datum trvale bytem adresa žalovaného, žalovaného, žalované a žalovaného fakticky bytem adresa zastoupený opatrovníkem obcí obec sídlem adresa žalovaného, žalovaného, žalované a žalovaného ; 2. celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalovaného, žalovaného, žalované a žalovaného ; 3. celé jméno žalovaného , narozený dne datum trvale bytem adresa žalovaného, žalovaného, žalované a žalovaného ; 4. celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného, žalovaného, žalované a žalovaného o vyklizení nemovitosti <b>I. Žalovaní 2., 3., 4. jsou povinni vyklidit nemovité věci, a to pozemek st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa žalovaného, žalovaného, žalované a žalovaného], dále pozemky p. [číslo] vše zapsáno v [katastrální uzemí] na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Svitavy, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá vyklizení nemovitostí uvedených ve výroku I. po 1. žalovaném, se zamítá.</b> <b>III. 1. žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalovaní 2., 3., 4. jsou povinni nahradit žalobkyni k rukám [titul]. [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 17 313,75 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 21. 7. 2020 domáhala po 1. žalovaném vyklizení nemovitostí, a to pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa žalovaného, žalovaného, žalované a žalovaného], a pozemků p. [číslo] vše v obci a [katastrální uzemí], zapsáno na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Svitavy. Uvedla, že předmětné nemovitosti spoluvlastnila s 1. žalovaným. Na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 13. 8. 2019, č. j. 10 C 218/2018-46, však bylo spoluvlastnictví zrušeno a vypořádáno tak, že tyto nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně. Po zrušení spoluvlastnického vztahu však 1. žalovaný předmětné nemovitosti i nadále užívá, ačkoliv k tomu nemá žádný právní důvod. Žalobkyně upozorňovala žalovaného, že užívá předmětné nemovitosti neoprávněně, a vyzvala jej k dobrovolnému vyklizení, avšak neúspěšně.

2. Podáním ze dne 20. 11. 2020, doručeným soudu dne 14. 12. 2020, pak žalobkyně rozšířila žalobu i na 2., 3. a 4. žalovaného s odůvodněním, že tito rovněž užívají předmětné nemovitosti bez právního důvodu a mají zde také evidovanou adresu trvalého pobytu, jak žalobkyně zjistila ze sdělení [územní celek] ze dne 1. 6. 2020.

3. U jednání dne 29. 4. 2021 žalobkyně na podané žalobě setrvala vůči všem žalovaným, neboť všichni mají v dotčeném rodinném domě nahlášen trvalý pobyt.

4. Žalovaný 3. se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání řádně doručeno oproti podpisu na adresu trvalého pobytu. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), jednal v jeho nepřítomnosti.

5. Opatrovník 1. žalovaného [územní celek] poukázal na skutečnost, že 1. žalovaný je od 1. 4. 2021 umístěn v sociálním zařízení [název] ve [obec]. Jakmile soud schválí smlouvu o poskytování sociálních služeb v předmětném zařízení, opatrovník změní trvalé bydliště 1. žalovaného. Před pravomocným schválením smlouvy není změna trvalého pobytu možná.

6. Žalovaní 2. a 4. jsou srozuměni s tím, že nemovitosti užívají bez právního důvodu. Žalobkyně jim nabídla, že by nemovitosti mohli i nadále užívat, a to jako nájemníci. S tímto však nesouhlasili, neboť podle nich žalobkyně požadovala nepřijatelně vysoké nájemné, a to i s ohledem na velmi špatný stav nemovitostí. Žalovaní 2. a 4. užívají kuchyň a jeden pokoj z celkem tří pokojů. Do nemovitosti vložili asi 40 000 Kč, vyměnili dveře a spravili sprchu. Nové bydlení si hledají. Mají přes kamarádku rozjednaný byt v [obec], ale ještě se nesešli s majitelem, aby vše dojednali. S ohledem na tuto skutečnost žalovaní požádali, aby soud v případě vyhovění žalobě stanovil lhůtu k vyklizení v trvání dvou měsíců. Dle tvrzení žalovaných 2. a 4. bydlí 3. žalovaný dlouhodobě jinde a v domě nemá žádné věci.

7. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutečnosti:

8. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 10 C 218/2018 bylo prokázáno, že rozsudkem ze dne 13. 8. 2019, č. j. 10 C 218/2018-46, bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví žalobkyně a 1. žalovaného k nemovitostem specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku a dotčené nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně. Té pak bylo uloženo vyplatit 1. žalovanému vypořádací podíl ve výši 120 000 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 18. 9. 2019.

9. Výlučné vlastnické právo žalobkyně k předmětným nemovitostem bylo do katastru nemovitostí zapsáno dne 15. 10. 2019, jak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí pro obec a [katastrální uzemí], list vlastnictví [číslo] vedený Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Svitavy.

10. Ze sdělení [územní celek] soud zjistil, že všichni žalovaní mají evidovaný trvalý pobyt na adrese žalobou dotčeného rodinného domu. Obec v rámci výkonu opatrovnictví zajistila 1. žalovanému bydlení v sociálním zařízení [název] ve [obec], kam se od 1. 4. 2021 fakticky přestěhoval. Smlouva o poskytnutí sociální služby v tomto zařízení byla dne 28. 4. 2021 soudem schválena. Na adrese [obec a číslo] se tedy 1. žalovaný již nezdržuje a nezůstaly mu zde ani žádné jeho věci.

11. Z výzvy ze dne 7. 1. 2020 vyplynulo, že žalobkyně vyzývala 1. žalovaného k vyklizení a předání předmětných nemovitostí, neboť po zrušení a vypořádání spoluvlastnictví užívá tyto nemovitosti bez právního důvodu.

12. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 0 P 111/97 bylo zjištěno, že rozsudkem ze dne 27. 4. 2016, č. j. 0 P 111/97-198, který nabyl právní moci dne 18. 6. 2016, zdejší soud omezil svéprávnost 1. žalovaného na dobu tří roků a současně mu jako opatrovníka jmenoval 2. žalovanou, která je jeho matkou. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 22. 8. 2019, č. j. 0 P 111/97-282, bylo rozhodnuto o prodloužení doby omezení svéprávnosti 1. žalovaného na dobu dalších pěti let. Opatrovníkem byla znovu jmenována 2. žalovaná. Rozsudek nabyl právní moci dne 23. 9. 2019. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 7. 9. 2020, č. j. 0 P 111/97-334, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 9. 2. 2021, č. j. 23 Co 18/2021-361, byla 2. žalovaná odvolána z funkce opatrovníka 1. žalovaného a novým opatrovníkem byla jmenována obec Jaroměřice. Rozhodnutí nabyla právní moci dne 22. 2. 2021. Z předmětného spisu bylo dále zjištěno, že soud při jednání dne 27. 4. 2021 vyslovil souhlas s právním jednáním opatrovníka [územní celek], kterým 1. žalovaného uzavřel ve [obec] dne 1. 4. 2021 s [název], příspěvkovou organizací, se sídlem [adresa], [IČO], smlouvu o poskytování sociální služby č. SOC/89/2021. Jedná se o službu typu domov pro osoby se zdravotním postižením, zahrnující kromě ubytování a stravování i další služby. Tyto jsou poskytovány nepřetržitě 24 hodin denně po 7 dní v týdnu pobytovou formou. Na základě smlouvy budou 1. žalovanému uvedené služby poskytovány na dobu neurčitou.

13. Z žádosti žalované 2. ze dne 22. 1. 2021 pak vyplynulo, že mezi žalobkyní a žalovanými nedošlo k uzavření nájemní smlouvy k dotčeným nemovitostem, žalovaní nesouhlasili s navrhovanou výší nájemného vzhledem ke stavu nemovitostí.

14. Z fotografií předložených 2. žalovanou vyplynulo, že na těchto jsou zachyceny místnosti z žalobou dotčeného domu, přičemž tyto jsou pro špatný technický stav i značnému pokrytí zdí plísní neobyvatelné.

15. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

16. V daném případě byly nemovitosti, jejichž vyklizení se žalobkyně po žalovaných domáhá, ve spoluvlastnictví žalobkyně a 1. žalovaného, a žalovaní tak tyto nemovitosti oprávněně užívali. V důsledku zrušení spoluvlastnictví a přikázání dotčených nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobkyně však žalovaní právní důvod k jejich užívání pozbyli.

17. Žalovaný 1. si byl vědom neoprávněného užívání těchto nemovitostí a v průběhu tohoto řízení se za přispění nově jmenovaného opatrovníka přestěhoval, včetně svých věcí, do pobytového zařízení sociálních služeb, přičemž poskytované služby nejsou časově omezeny. Ke dni vyhlášení tohoto rozsudku tedy žalobou dotčené nemovitosti již neužívá a žalobkyni nijak v jejím vlastnickém právu nebrání. Žaloba podle § 1040 odst. 1 o. z., kterou se žalobkyně domáhá vyklizení nemovitostí 1. žalovaným, je tak nedůvodná. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že 1. žalovaný má na adrese dotčeného rodinného domu stále hlášen trvalý pobyt. Institut trvalého pobytu má pouze evidenční charakter, jak vyplývá z § 10 odst. 2 zákona o evidenci obyvatel, a tím, že 1. žalovaný již dotčené nemovitosti neužívá, nic nebrání tomu, aby údaje o jeho trvalém pobytu na této adrese byly zrušeny třeba i samotnou žalobkyní. Ostatně ke změně adresy trvalého pobytu 1. žalovaného se zavázal i jeho opatrovník, který podle názoru soudu skýtá dostatečné záruky, že tak skutečně učiní, jakmile bude soudem pravomocně schválena smlouva o poskytování sociálních služeb, jak uvedeno shora.

18. Soud proto žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vyklizení nemovitostí 1. žalovaným, výrokem II. zamítl.

19. Pokud jde o 2. žalovanou a 4. žalovaného, tak tito předmětné nemovitosti dosud užívají, ačkoliv k nim nemají žádný právní vztah. Právo užívat předmětné nemovitosti žalovaní pozbyli na základě rozhodnutí soudu o zrušení spoluvlastnictví, a pokud následně s žalobkyní neuzavřeli žádnou smlouvu, která by je k užívání nemovitostí opravňovala, užívají nemovitosti žalobkyně bez právního důvodu a neoprávněně tak zasahují do jejího vlastnického práva. Žaloba podle § 1040 odst. 1 o. z., kterou se žalobkyně domáhá vyklizení žalovaných 2. a 4. z nemovitostí ve svém vlastnictví, je tak zcela důvodná.

20. Důvodná je pak žaloba i vůči 3. žalovanému. 3. žalovaný totiž minimálně v minulosti předmětné nemovitosti rovněž užíval a z tohoto důvodu zde měl i hlášený trvalý pobyt. Přitom v tomto řízení zůstal zcela nečinný, a tak nebylo spolehlivě prokázáno, že žalobou dotčené nemovitosti již skutečně neužívá.

21. S ohledem na výše uvedené proto soud žalobě vyhověl ve vztahu k žalovaným 2. 3. a 4. a výrokem I. jim uložil povinnost předmětné nemovitosti vyklidit. Lhůtu k vyklizení soud stanovil dvouměsíční podle § 160 odst. 1 věty druhé o. s. ř., když přihlédl k tomu, že žalovaní musí mít určitý časový prostor k zajištění jiného vhodného bydlení a přestěhování, přičemž nové bydlení již mají předjednané. Lhůta dvou měsíců je podle názoru soudu odpovídající a pro žalobkyni nepředstavuje nepřiměřené zatížení.

22. Žalovaný 1. byl v řízení plně úspěšný a svědčilo by mu tak ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložil k bránění svého práva. Žalovaný nicméně uvedl, že mu žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a právo na náhradu nákladů řízení mu nepřiznal.

23. Žalobkyně byla ve vztahu k žalovaným 2., 3. a 4. ve věci plně úspěšná a vzniklo jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 000 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 12 313,75 Kč (odměna dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 6 000 Kč za čtyři úkony právní služby po 1 500 Kč /příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé a účast u jednání soudu/, tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, cestovné ve výši 2 176,65 Kč /za cestu z místa sídla advokáta v [část obce] k jednání soudu ve Svitavách a zpět při 340 ujetých kilometrech, spotřebě motorové nafty 7,36 l /100 km v ceně 27,20 Kč za litr paliva a náhradě za použití vozidla ve výši 4,40 Kč/km dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. a náhrada za promeškaný čas v celkové výši 800 Kč za 8 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) Tyto náklady řízení žalobkyně v celkové výši 17 313,75 Kč soud uložil zaplatit žalovaným 2. až 4. k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 o. s. ř., § 160 odst. 1 o. s. ř). Žalovaní v řízení vystupovali jako samostatní společníci ve smyslu § 91 odst. 1 o. s. ř., proto by každý z žalovaných 2., 3. a 4. měl nahradit žalobkyni třetinu shora uvedených celkových nákladů řízení, tj. částku ve výši 5 771,25 Kč.

24. Žalobkyní účtovanou odměnu za rozšíření žaloby ze dne 20. 11. 2020 ve výši 750 Kč a s tím související náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 220,50 Kč soud žalobkyni nepřiznal, neboť tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené. Žalobkyně totiž věděla již před podáním žaloby nejen z mimosoudních jednání s žalovanými ohledně případného uzavření nájemní smlouvy, ale i ze zprávy [územní celek] o hlášených trvalých pobytech, že nejen 1. žalovaný, ale i ostatní žalovaní předmětné nemovitosti užívají. I přesto však žalobkyně podala žalobu nejprve jen vůči 1. žalovanému a následně až žalobu rozšířila i vůči ostatním žalovaným.