6 C 191/2020

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Knapčokovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 13 690 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 400 Kč od 4. 3. 2017 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení další částky 4 290 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 25. 2. 2017 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 600 Kč od 4. 3. 2017 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce titul jméno příjmení, titul, náklady řízení ve výši 3 568,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice, na účet Okresního soudu ve Svitavách, soudní poplatek ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 23. 7. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 690 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku zápůjčky, kterou žalovanému poskytl na základě smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne 16. 1. 2016 právní předchůdce žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova. Žalovanému byly poskytnuty prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 17 690 Kč (zápůjčka 10 000 Kč, souhrnný poplatek 7 690 Kč) v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Žalovaný uhradil celkovou částku 4 000 Kč, rozdíl ve výši 13 690 Kč je nyní žalobkyní požadován, a to jako nedoplatek jistiny ve výši 10 000 Kč a nedoplatek poplatku ve výši 3 690 Kč. Zápůjčka zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Její nedoplatek byl smlouvou ze dne 6. 12. 2019 postoupen na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku ve výši 3 690 Kč, dále zkapitalizovaného úroku ve výši 6 687,72 Kč (jedná se o úrok ve výši 23,72 % ročně z jistiny 10 000 Kč od 25. 2. 2017 do data postoupení 6. 12. 2019), zkapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 254 Kč z jistiny ve výši 10 000 Kč za období od 4. 3. 2017 do data postoupení 6. 12. 2019 a běžícího smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že dlužnou částku neuznal. Smlouva mu nic neříká, i když všechny údaje na ní jsou správně okopírovány. Údaj o úřadu práce obec je naprosto vymyšlený, nikdy v životě nedostával žádné dávky. Na žalovaného to již jednou zkoušela jiná právnická osoba, a to neúspěšně.

3. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 10C 101/2015 soud zjistil, že žaloba, kterou se právnická osoba domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 210 Kč, byla zamítnuta. Smlouva o půjčce měla být uzavřena dne 7. 11. 2012. Ze znaleckého posudku vypracovaného v řízení bylo zjištěno, že podpisy na smlouvě o půjčce s datací 7. 11. 2012 nejsou pravými, běžně používanými podpisy žalovaného.

4. Žalovaný při jednání popřel uzavření smlouvy ze dne 16. 1. 2016. Potvrdil, že u žalobkyně měl nějaké závazky, které doplatil dne 15. 1. 2016. Žádný další úvěr si nebral. Žalobkyně měla všechny potřebné údaje i podpis žalovaného k dispozici a mohla je do smlouvy použít.

5. Žalobkyně na žalobě trvala. Navrhla výslech paní příjmení, která smlouvu uzavírala. Netrvala na provedení znaleckého posudku v oboru písmoznalectví. Dodala interní zápisy o provedených kontaktech s žalovaným ohledně splácení této smlouvy.

6. Z evidence splátek předložené žalovaným soud zjistil, že žalovaný měl u žalobkyně půjčku číslo ze dne 13. 11. 2014 na částku 8 000 Kč, tato byla splacena dne 15. 1. 2016 částkou 1 880 Kč. Dále měl žalovaný u žalobkyně smlouvu číslo ze dne 29. 1. 2015 na částku 8 000 Kč, která byla také uhrazena dne 15. 1. 2016 doplacením částky 2 820 Kč.

7. Z kopie záznamů žalobkyně o komunikaci se zákazníkem vyplývá, že skóring zákazníka proběhl dne 15. 1. 2016 s výsledkem, že pan celé jméno žalovaného má půjčku 10 000 Kč. Od září 2016 jsou vidět problémy s placením, které se pan příjmení snažil řešit, žalovaný sliboval zaplacení, v listopadu 2017 měl žalovaný uvádět, že vyřizuje pečovatelský příspěvek na matku. Dne 9. 4. 2018 je záznam, že dohoda není možná, stále opakuje, už rok, že vyřizuje nějaké peníze od sociálky.

8. Z výslechu svědkyně jméno příjmení soud zjistil, že tato do 3. 12. 2020 pracovala jako obchodní zástupkyně právnická osoba anonymizováno. Nyní spolupráci ukončila. Pan celé jméno žalovaného zná, dostala ho po předchozí obchodní zástupkyni, ona sama s ním minimálně jednu až dvě smlouvy uzavírala. Nakonec platil nepravidelně, potom přestal platit úplně a jeho dluh odkoupila právnická osoba anonymizováno. K předložené smlouvě ze dne 16. 1. 2016 svědkyně uvedla, že smlouvu vyplňovala ona, je zde její podpis, klient se vždy podepisuje před ní, v tomto případě tedy před ní smlouvu podepisoval i pan celé jméno žalovaného. Kontrolovala jeho občanský průkaz, dále dokládal výplatnice a jiné podklady. Co se týká karty klienta, tak tuto vyplňovala také ona. U zaměstnání podle sdělení pána vyplnila, že je na úřadu práce, přesně si již nepamatuje, ale uváděl, že bere nějaký příspěvek na maminku na péči. Zda k tomu přikládal nějaké rozhodnutí, si již není schopna vzpomenout. Také se stávalo a mohlo to být i v tomto případě, že klienti z nového úvěru doplatili starý úvěr. Z listin, které soud svědkyni předložil, vyplývá, že dne 15. 1. 2016 doplatil pan celé jméno žalovaného zůstatek ze dvou předchozích úvěrů, tedy jednak částku 2 820 Kč a dále částku 1 880 Kč. Co se týká data podpisu nové smlouvy, takto nedokáže vysvětlit, asi se upsala. Ví, že pan celé jméno žalovaného potom něco platil, pak platit přestal, nezvedal telefony a nakonec byl předán k vymáhání. Splátky jí nosil většinou k obchodu nebo si je předávali u auta. Moc nechtěl, aby chodila k němu domů, tam byla určitě při podpisu smlouvy, nechtěl, aby o tom maminka věděla. Myslí si, že naposledy pan celé jméno žalovaného dlužil pouze jeden úvěr. Svědkyně našla ve svém mobilním telefonu SMS zprávu, kterou žalovanému posílala dne 12. 3. 2018. Ve zprávě mu sdělovala, že má dluh po splatnosti ve výši 13 690 Kč a že je na něm, zda částku uhradí či nikoliv. To byla její poslední komunikace s panem celé jméno žalovaného. Listinu – evidenci splátek má k dispozici pouze klient, svědkyně do ní zaznamenává jednotlivé splátky a ona splátky zaznamenává do počítačového systému. Při sepisování smlouvy se prvně podepisuje karta zákazníka, kde podle údajů z občanského průkazu vypíše jméno, RČ, adresu, číslo OP, datum vydání, platnost. Dále musí klient doložit příjmy, od příjmu se odečte životní minimum, pán jí tyto údaje odsouhlasil, svědkyně odchází do auta a telefonuje s manažerem, což byl v tomto případě pan příjmení. Veškeré údaje zadá do systému a manažer zjišťuje, zda klient je schopen úvěr splatit. Nakonec jí volá, zda může úvěr poskytnout. To může být tak do 5 minut. Pokud jí zavolá, že pán prošel, tak s ním sepíše smlouvy, kromě smluv, které jsou ve spisu, se podepisuje ještě smlouva ze zákona – ohledně RPSN a potom smlouva o připojištění z důvodu úrazu – tuto měl i pan celé jméno žalovaného. Pan příjmení se s panem celé jméno žalovaného osobně znal, tykají si, myslí si, že kdyby ho neznal, tak by pan celé jméno žalovaného už žádnou půjčku nedostal. Svědkyně si myslí, že u této poslední půjčky to bylo tak, že aby pan celé jméno žalovaného mohl získat úvěr, tak musel doplatit předchozí dva úvěry a půjčil mu max. 10 000 Kč, nechtěl pana celé jméno žalovaného předlužovat. Evidence splátek na č. l. 48-49 budou originály, kdyby se jednalo o duplikát, tak by tam bylo zeleně napsáno, že se jedná o duplikát. Z evidence splátek vyplývá, že žalovaného převzala 24. 8. 2015, do té doby jsou tam podpisy někoho jiného a až od 24. 8. 2015 jsou splátky evidovány její osobou.

9. Žalovaný popřel, že by paní příjmení byla při sepisování smlouvy u něho doma. Je pravdou, že si peníze předávali jinde. Žádný doklad o zaměstnání jí nepředával, na úřadu práce nikdy veden nebyl. Pan příjmení byl jeho kamarád. Žádný nový úvěr si nebral. Smlouvu nepodepsal. Předchozí dvě smlouvy nerozporoval.

10. Soud se předně zabýval námitkou žalovaného, že smlouvu o půjčce z 16. 1. 2016 neuzavřel. Podpis na smlouvě nemusí být vždy potvrzován zpracovaným znaleckým posudkem v oboru písmoznalectví, ale stačí i jiné důkazy, které by prokázaly, že smlouva byla žalovaným podepsána a uzavřena. V tomto případě soud uzavřel, že žalovaný smlouvu o půjčce z 16. 1. 2016 podepsal a je jí tedy vázán. Tuto skutečnost potvrdila svědkyně jméno příjmení, která s žalovaným smlouvu vyplňovala a za právního předchůdce žalobkyně i podepisovala. Její výpověď byla věrohodná, jistá a soud neměl důvod o ní pochybovat. Navíc její výpověď byla podložena i dalšími důkazy, a to interními záznamy právní předchůdkyně žalobkyně o komunikaci s žalovaným ohledně splácení tohoto úvěru, kdy telefonní číslo v komunikaci uvedené je telefonním číslem žalovaného. Z komunikace vyplývá, že žalovaný opakovaně přisliboval placení, uváděl, že vyřizuje příspěvek na péči o maminku, což tvrdil i svědkyni příjmení při vyplňování žádosti o úvěr. Logické je i sdělení svědkyně, že žalovanému – svému známému – její nadřízený pan příjmení úvěr přislíbil s podmínkou, že budou uhrazeny i dva předchozí úvěry. K tomu došlo, když 15. 1. 2016 byly doplaceny dva úvěry žalovaného částkami 1 880 Kč a 2 820 Kč Tyto částky mohly být placeny z poskytnutého úvěru. Soud nedokáže vysvětlit rozdíl v datech, zřejmě paní příjmení omylem napsala jiné datum u smlouvy, neboť z interních záznamů vyplývá, že žádost o úvěr a skóring zákazníka byl do systému vložen dne 15. 1. 2016 a týž den byla půjčka odsouhlasena. Při běžném zhlédnutí podpisů žalovaného soud zjistil, že podpis žalovaného na smlouvě o půjčce z 16. 1. 2016 se neodlišuje od běžných podpisů pana celé jméno žalovaného, které jsou obsaženy jednak v tomto spise, ale i ve spise 10 C 101/2015. Podpis na smlouvě ve spise 10 C 101/2015, který byl znalcem shledán nepravým, je od běžných podpisů pana celé jméno žalovaného zcela odlišný. Nelze ani pominout skutečnost, že na půjčku bylo uhrazeno 4 000 Kč. Sama svědkyně potvrdila, že žalovaný zpočátku splácel.

11. Soud tedy na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že smlouvu o půjčce ze dne 16. 1. 2016 žalovaný uzavřel a podepsal.

12. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 16. 1. 2016 soud zjistil, že žalovanému byla na jejím základě v hotovosti poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že danou částku převzal při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 7 690 Kč tvořený úrokem ve výši 23,72 % ročně ve výši 1 400 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, hotovostním inkasem splátek ve výši 4 000 Kč a pojištěním ve výši 290 Kč Celkem tedy měl žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 17 690 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. První splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Z čl. 3 smluvních podmínek smlouvy soud zjistil výši roční procentní sazby nákladů určenou v závislosti na délce splácení, a to ve výši 75,72% pro délku splácení 58 týdnů.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právnická osoba a žalobkyní a z Přílohy č. 1 soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019.

14. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 7. 5. 2020 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky 23 981,94 Kč nejpozději k 14. 5. 2020.

15. O skutkovém stavu lze uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 10 000 Kč a ten se zavázal zápůjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek 7 690 Kč, celkem tedy 17 690 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Z obsahu smlouvy vyplývá, že částka 10 000 Kč byla žalovanému předána při jejím podpisu.

16. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle § 2 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění platném do 30. 11. 2016. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a násl. o. z.).

17. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky.

18. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.).

19. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.).

20. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.

21. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o zápůjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy.

22. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k zapůjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o zápůjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvu o zápůjčce podepsal. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, kteří evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 74 % (za 58 týdnů) z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako RPSN uvedené ve výši 75,72 %.

23. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by tato částka měla představovat maximálně 1/3 z půjčené částky. Žalovaným byla celkem uhrazena částka 4 000 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku ve výši 1/3 z půjčky, v tomto případě tedy částku 3 400 Kč (10 000 Kč: 3), tak žalovanému zbývá k úhradě částka 9 400 Kč (10 000 Kč + 3 400 Kč – 4 000 Kč zaplacených žalovaným). Částka 3 400 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí půjčky i případné sankce. Částka ve výši 1/3 z půjčené částky je stanovena i s ohledem na splatnost půjčky, která byla mezi stranami domluvena na 58 týdnů, tedy něco málo přes rok. Ve zbylé části souhrnného poplatku ve výši 4 290 Kč však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (7 400 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 74 % poskytnuté půjčky, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 1/3 poskytnuté půjčky, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné. V souhrnném poplatku byly jasně určeny i úroky ve výši 1 400 Kč s tím, že podle čl. 1 smluvních podmínek představují 23,72 % p. a. V článku 1.2 smluvních podmínek je navíc ujednáno, že v případě, že dojde ve smyslu článku 9.3 věty druhé k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. O placení dalších úroků zde není žádná zmínka. Žalobkyně tedy podle názoru soudu nemá na běžící a požadovaný smluvní úrok ve výši 23,72 % ročně z jistiny 10 000 Kč od 25. 2. 2017 do zaplacení nárok, neboť ve smlouvě byla výše úroků sjednána fixní částkou.

24. S ohledem na výše uvedené soudu proto nezbylo, než podané žalobě vyhovět částečně, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku 9 400 Kč (10 000 Kč + soudem přiznaný souhrnný poplatek ve výši 3 400 Kč – 4 000 Kč zaplacených žalovaným). Zaplacenou částku 4 000 Kč soud započetl na souhrnný poplatek a zbývá tedy uhrazení nedoplatku jistiny ve výši 9 400 Kč.

25. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je ve smyslu § 517 odst. 2 obč. zák. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z jistiny, k níž dospěl soud. Žalobkyně požaduje placení úroků z prodlení z jistiny ve výši 10 000 Kč, tedy z částky o 600 Kč vyšší, než ke které dospěl soud, zamítl soud žalobu v částce požadovaných 8,05% úroků z prodlení z částky 600 Kč od 4. 3. 2017 do zaplacení. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb.

26. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu ještě v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 4 290 Kč a úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 25. 2. 2017 do zaplacení, a to s odkazem na shora citované závěry.

27. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky do 20 000 Kč částku 1 000 Kč. K doplacení tedy zbývá částky 200 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

28. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch a podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyně měla úspěch v částce 9 400 Kč a neúspěch v částce 4 290 Kč. Odečteme-li úspěch od neúspěchu, dojdeme k závěru, že žalobkyně má právo na náhradu 37,3 % svých účelně vynaložených nákladů řízení.

29. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 300 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Po podání odporu má žalobkyně nárok na náhradu 3 úkonů právní služby podle § 7 bod 5 vyhlášky po 1 660 Kč za úkon (vyjádření k odporu, účast u dvou jednání soudu) a tří paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 9 566,80 Kč. Z této částky má žalobkyně nárok pouze na úhradu 37,3%, tedy částky 3 568,40 Kč. Náklady řízení ve výši 3 568,40 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce (§ 160 odst. 1 věty před středníkem, § 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí či exekuce.