6 C 191/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Knapčokovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 96 212,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení další částky 46 554,20 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 527,78 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 639,90 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 40 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a 21,39 % úroku p. a. z částky 40 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 400 Kč s 8,5 % zákonným úrokem z prodlení z částky 3 400 Kč od 28. 10. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení další částky 6 258,44 Kč, zkapitalizovaných úroků ve výši 1 156,95 Kč a 18,39 % úroku ročně z částky 4 556,98 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, dále 8,5 % zákonného úroku z prodlení z částky 1 156,98 Kč od 28. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 962 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 30. 5. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 96 212,64 Kč, a to jako nedoplatků dvou úvěrů poskytnutých žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba2. Smlouvou ze dne 20. 10. 2021 č. , hodnota, (dále smlouva č. 1) byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 91 101 Kč (úvěr 40 000 Kč, souhrnný poplatek včetně pojištění ve výši 51 101 Kč) ve 21měsíčních splátkách po 4 339 Kč. Žalovaný neuhradil žádnou částku, žalobkyně požaduje zaplacení částky 86 554,20 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 40 000 Kč a dlužné poplatky ve výši 46 554,20 Kč. Dále žalobkyně požaduje zkapitalizované úroky ve výši 1 639,90 Kč (jedná se o 21,39% roční úrok z jistiny 40 000 Kč od 21. 7. 2023 do 27. 9. 2023), zkapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 527,78 Kč (jedná se o 11,75% roční úrok z prodlení z jistiny 40 000 Kč od 16. 5. 2022 do 27. 9. 2023), běžící 21,39% úrok z jistiny 40 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a běžící 11,75% roční zákonný úrok z prodlení z částky 40 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena současné žalobkyni, a to ke dni 27. 9. 2023.

3. Smlouvou ze dne 7. 7. 2021 č. , hodnota, (dále smlouva č. 2) byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 22 443 Kč (úvěr 13 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 9 443 Kč) ve 45týdenních splátkách po 499 Kč. Žalovaný uhradil celkem 12 600 Kč, žalobkyně požaduje zaplacení částky 9 658,44 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 4 556,98 Kč a dlužné poplatky ve výši 5 101,46 Kč. Dále žalobkyně požaduje zkapitalizované úroky ve výši 1 156,95 Kč (jedná se o 18,39% roční úrok z jistiny 4 556,98 Kč od 19. 5. 2022 do 27. 9. 2023), zkapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 753,17 Kč (jedná se o 8,5% roční úrok z prodlení z jistiny 4 556,98 Kč od 28. 10. 2021 do 27. 9. 2023), běžící 18,39% úrok z jistiny 4 556,98 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a běžící 8,5% roční zákonný úrok z prodlení z částky 4 556,98 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena současné žalobkyni, a to ke dni 27. 9. 2023.

4. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci k nařízení jednání lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 10. 2021 (smlouva č. 1) soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 51 101 Kč tvořený úrokem ve výši 38 564 Kč, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 328 Kč. Celkem tedy měl žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 91 101 Kč, to vše v 21 měsíčních splátkách po 4 339 Kč. Úroková sazba činila 86%, žalobkyně požaduje od splatnosti pouze úrok ve výši 21,39% ročně.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 7. 2021 (smlouva č. 2) soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 9 443 Kč tvořený úrokem ve výši 5 518 Kč, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou za komfortní poskytnutí a splácení ve výši 1 187 Kč a částkou za flexibilní splácení ve výši 1 238 Kč. Celkem tedy měl žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 22 443 Kč, to vše v 45 týdenních splátkách po 499 Kč. Úroková sazba činila 86 %, žalobkyně požaduje od splatnosti pouze úrok ve výši 18,39% ročně.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na současnou žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023.

8. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 28. 3. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky 113 651,84 Kč nejpozději k 12. 4. 2024.

9. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, jakým způsobem její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Uvedla, že její právní předchůdkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů, zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů, a to zejména doložením výplatní pásky. Právní předchůdkyně zjistila příjem žalovaného ve výši okolo 27 000 Kč, žalovaný neměl vyživovací povinnost k žádné další osobě, při žádosti o úvěr ve výši 40 000 Kč měl navíc interní splátky ve výši 3 920 Kč. Ke svým tvrzením však žalobkyně, i přes výzvu soudu, nedoložila žádné listiny.

10. Soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a násl. o. z.).

11. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřena v režimu zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ (ve znění platném v době uzavření smluv o úvěru) může námitku neplatnosti spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící od uzavření smlouvy a mělo by se jednat o tzv. relativní neplatnost. Soud poznamenává, že s účinností od 29. 5. 2022 byla novelou ZSÚ (zákonem číslo 96/2022 Sb.) provedena změna spočívající v uvedení absolutní neplatnosti. I přes shora uvedené je třeba vyložit otázku relativní či absolutní neplatnosti i pro období do 28. 5. 2022 (tedy do období, za jehož právní úpravy smluvní vztahy vznikly) jako absolutní neplatnost. Je tomu tak proto, že v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, s přihlédnutím k ustálené judikatuře Soudního dvora EU, zejména pak s přihlédnutím k jeho rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18 na základě eurokonformního výkladu citované zákonné úpravy v § 86 a 87 odst. 1 ZSÚ bylo povinností okresního soudu, aby i bez návrhu a z úřední povinnosti přezkoumal, zda došlo k řádnému splnění předsmluvní povinnosti žalobkyně jako věřitele náležitě posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pokud podle tehdejší úpravy v § 87 odst. 1 ZSÚ byla obsažena jeho věta druhá, tak tuto formulaci věty druhé je třeba vyložit tak, že pouze výslovně stanoví právo (možnost) spotřebitele uplatnit uvedenou námitku neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v tříleté promlčecí době, čímž ale nijak nevylučuje shora dovozený eurokonformní výklad, podle něhož je i přes toto subjektivní právo (možnost) spotřebitele (dána) také úřední povinnost soudu i bez návrhu zkoumat, zda ke splnění uvedené předsmluvní povinnosti poskytovatele úvěru náležitě došlo.

13. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Co se týká smlouvy o úvěru č. 2 ze dne 7. 7. 2021 poskytnutého ve výši 13 000 Kč, tak v tomto případě se soud domnívá, že tuto částku je schopen si půjčit i splatit člověk i s minimálním příjmem. Proto v tomto případě úvěruschopnost žalovaného nezkoumal. Soud dále přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvu o zápůjčce podepsal. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 72,6 % úvěru je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Soud považuje výši požadovaných poplatků za rozpornou s dobrými mravy. Jako odpovídající výše poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru včetně úroku se soudu jeví v případě úvěru ve výši 13 000 Kč částka maximálně ve výši 3 000 Kč, která v sobě zahrnuje jak úrok, tak i náklady za poskytnutí úvěru a za administrativní činnost.

15. Žalovaným bylo na úvěr č. 2 uhrazeno celkem 12 600 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku 3 000 Kč, jak je uvedeno výše, tak žalovanému zbývá k úhradě částka 3 400 Kč (13 000 Kč + 3 000 Kč – 12 600 Kč zaplacených žalovaných). Částka 3 000 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí úvěru. Ve zbylé části požadovaného souhrnného poplatku však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (9 443 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval téměř 73 % úvěru, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje částku 3 000 Kč, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné.

16. Žalovanému tak na základě smlouvy č. 2 a rovněž i dle citovaného § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. vznikla povinnost vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit sjednaný úrok. Ten byl ve smlouvě vyjádřen jednak absolutní částkou 5 518 Kč (ta je uvedena na první straně smlouvy jakožto jedna z položek, z nichž sestává tzv. poplatek za poskytnutí zápůjčky), jednak ve formě zápůjční úrokové sazbě, která měla dle příslušného ustanovení uvedeného na další straně smlouvy činit 86 % ročně. Takto vysoký úrok soud považuje za rozporný s dobrými mravy. I kdyby měl být přisouzen úrok ve výši 18,39 % ročně, jak tvrdí žalobkyně v žalobě, tak smlouva připouští dvojí možný výklad ujednání o výši úroku. Za této situace je v souladu s § 1812 odst. 1 o. z. třeba upřednostnit výklad, který je pro žalovaného jakožto spotřebitele příznivější, a to je výklad, podle něhož byl na základě předmětné smlouvy povinen uhradit úrok v absolutní částce, kterou soud stanovil na 3 000 Kč včetně poplatku za poskytnutí úvěru. Nárok žalobkyně na zaplacení běžícího úroku ve výši 18,39 % ročně z jistiny 4 556,98 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení tedy nemůže být oprávněný.

17. S ohledem na výše uvedené soudu proto nezbylo než podané žalobě ohledně smlouvy č. 2 vyhovět částečně. Soud zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku 3 400 Kč (13 000 Kč + soudem přiznaný souhrnný poplatek ve výši 3 000 Kč – 12 600 Kč zaplacených žalovaným). Z částky jistiny zjištěné soudem ve výši 3 400 Kč přiznal soud zákonné úroky z prodlení, a to od data požadovaného žalobkyní, tedy od 28. 10. 2021 do zaplacení, pro úrok z prodlení pro částku 1 156,98 kč byla žaloba zamítnuta. Běžící smluvní úrok i zkapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 156,95 Kč byl soudem zamítnut. Žaloba byla dále zamítnuta i pro další částku 6 258,44 Kč.

18. Co se týká smlouvy č.1 uzavřené dne 20. 10. 2021, tedy později než smlouva č. 1, tak v tomto případě soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, neboť původní věřitel s odbornou péčí neposoudil a neověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Úvěr byl poskytnut ve výši 40 000 Kč, u této částky by již měla být úvěruschopnost dlužníka řádně prověřována. Žalobkyně nepředložila žádné listiny, žádný výpis z účtu či výplatní pásky, z nichž by bylo možné přezkoumat tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. Za této situace nedostála právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti přezkoumat úvěruschopnost žalovaného a soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou.

19. Žalobkyni tak nelze přiznat jí požadované plnění, ale pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným na současnou žalobkyni přešla smlouvou o postoupení pohledávek a že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, na které žalovaný neuhradil žádnou částku. Dlužná částka tak představuje 40 000 Kč, kterou by žalovaný měl zaplatit v době přiměřené jeho možnostem.

20. Soud stanovil žalovanému povinnost dlužnou částku 40 000 Kč ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 10. 2021 zaplatit jednorázově nejpozději do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně nemá nárok na zákonné úroky z prodlení, neboť až tímto rozhodnutím je založena povinnost žalovaného k placení dlužné částky a on se dostane do prodlení, pokud ve stanovené lhůtě dlužnou částku nesplatí. Pro zbylé požadované částky byla žaloba zamítnuta.

21. Žalobkyně požadovala zaplacení celkem částky 96 212,64 Kč, úspěšná byla pouze co do částky 43 400 Kč, neúspěšná byla v částce 52 812,64 Kč. Za této situace byla žalobkyně převážně neúspěšná a soud tedy nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť z obsahu spisu se nepodává, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly.

22. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 3 849 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky 96 212,64 Kč částku 4 811 Kč. K doplacení tedy zbývá částky 962 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice-Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 962 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).