6 C 200/2023

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Knapčokovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: ; anonymizováno právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum trvale bytem adresa žalované o zaplacení 20 922 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 801,09 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, dále úrok ve výši 440,26 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení další částky 11 722 Kč a 11,75% ročního úroku z částky 7 801,09 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice, na účet Okresního soudu ve Svitavách soudní poplatek ve výši 217 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10. 8. 2023 domáhala po žalované zaplacení celkové částky 20 922 Kč jako nedoplatku úvěru poskytnutého žalované právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] Smlouvou ze dne 14. 10. 2019, [číslo] byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku 16 722 Kč (úvěr 9 000 Kč, souhrnný poplatek 7 722 Kč) v 24 měsíčních splátkách po 697 Kč. Žalovaná uhradila 3 400 Kč. Nedoplatek úvěru byl smlouvou ze dne 28. 1. 2022 postoupen na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení nezaplacené jistiny ve výši 7 801,09 Kč, dlužných poplatků ve výši 5 520,91 Kč, dále zkapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 440,26 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky v maximální možné výši 4 500 Kč a sankčních poplatků ve výši 3 100 Kč. Od 18. 3. 2022 požaduje žalobkyně zaplacení úroku ve výši 11,75% ročně a zákonného úroku ve stejné výši z jistiny 7 801,09 Kč do zaplacení.

2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila. Jelikož se žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřila, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 14. 10. 2019 soud zjistil, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 9 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit a vedle něho zaplatit souhrnný poplatek ve výši 7 722 tvořený úrokem ve výši 4 783 Kč a částkou 2 939 Kč za zpracování úvěru. Celkem tedy měla žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 16 722 Kč, to vše v 24 měsíčních splátkách po 697 Kč. Úroková sazba po dobu trvání smlouvy byla stanovena na 44,8% a RPSN ve výši 94,33%. Podle čl. 6 smluvních podmínek byla žalovaná pro případ, že neuhradí řádně a včas splátku celkové dlužné částky, povinna zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž bude v prodlení, pokud tím nedojde k překročení zákonem stanovené maximální cenové výše smluvních pokut uplatněných podle smlouvy. Dle čl. 6 měl právní předchůdce žalobkyně v případě prodlení žalovaného rovněž právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve formě poplatku za zaslanou upomínku a poplatku za zahájení vymáhání dluhu. Poplatek za zaslání upomínky činil dle čl. 6 smluvních podmínek 300 Kč. V čl. 6 smluvních podmínek byl sjednán poplatek za zahájení vymáhání dluhu oddělením Centrálního vymáhání pohledávek ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že žalovanou bylo uhrazeno 3 400 Kč.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 1. 2. 2022.

5. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 25. 7. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení částky 27 345 Kč ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy.

6. Soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a násl. o. z.).

7. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 577 o. z. platí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

10. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.).

11. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.

12. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost žalované. U zápůjčky ve výši 9 000 Kč se soud domnívá, že tuto výši je schopna splatit jakákoliv fyzická osoba.

13. Soud dále přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy.

14. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná smlouvu o zápůjčce podepsala. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 85,8% poskytnutého úvěru je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN.

15. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Soud považuje výši požadovaného úroku a poplatku za zpracování úvěru za rozpornou s dobrými mravy. Jako odpovídající výše poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru včetně úroku se soudu jeví částka maximálně ve výši 1/3 poskytnuté zápůjčky, tedy ve výši 3 000 Kč, která v sobě zahrnuje i úrok.

16. Žalovanou bylo uhrazeno celkem 3 400 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku 3 000 Kč, jak je uvedeno výše, tak žalované zbývá k úhradě částka 8 600 Kč (9 000 Kč + 3 000 Kč – 3 400 Kč zaplacených žalovanou). Částka 3 000 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí půjčky. Ve zbylé části požadovaného souhrnného poplatku však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (7 722 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 86% úvěru, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalované při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje částku 3 000 Kč, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné.

17. Žalované tak na základě smlouvy a rovněž i dle citovaného § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. vznikla povinnost vrátit poskytnuté prostředky. Co se týká úroku, tak ten byl ve smlouvě vyjádřen jednak absolutní částkou 4 783 Kč (ta je uvedena na první straně smlouvy jakožto jedna z položek, z nichž sestává tzv. poplatek za poskytnutí zápůjčky), jednak ve formě zápůjční úrokové sazbě, která měla činit 44,8 % ročně. Sazbu ve výši 44,8% ročně soud považuje za rozpornou s dobrými mravy a jako takovou ji nelze přiznat. Maximální výši úroku je soud ochoten akceptovat ve výši do 30% ročně. I kdyby byl úrok ve smlouvě stanoven ve výši do 30% ročně, tak smlouva připouští dvojí možný výklad ujednání o výši úroku. Za této situace je v souladu s § 1812 odst. 1 o. z. třeba upřednostnit výklad, který je pro žalovanou jakožto spotřebitelku příznivější, a to je výklad, podle něhož by byla na základě předmětné smlouvy povinna uhradit úrok v absolutní částce uvedené ve smlouvě. Jelikož i tato absolutní částka vychází z nepřijatelné úrokové sazby 44,8% ročně, tak soud nárok žalobkyně na zaplacení běžícího úroku sníženého podle § 122 zákona o spotřebitelském úvěru na 11,75% ročně z dlužné jistiny, nemůže přiznat. Soud žalobkyni přiznal úrok společně s poplatky v celkové výši 3 000 Kč, jak je uvedeno výše.

18. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svého dluhu a žalobkyni (respektive již jejímu právnímu předchůdci) teoreticky mohlo vzniknout právo na úhradu smluvní pokuty, kterou si rovněž nárokuje v podané žalobě. Přesto soud tento nárok neshledal důvodným.

19. Žalobkyně svůj nárok na smluvní pokutu dovozuje z ust. čl. 6 smluvních podmínek jejího právního předchůdce, v němž byla zakotvena povinnost žalované k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně jejíž úhrady se žalovaná ocitne v prodlení. Zmíněné smluvní podmínky mají jednoznačně charakter obchodních podmínek ve smyslu § 1751 o. z. Vzhledem k tomu, že posuzovaná smlouva o úvěru je svým charakterem smlouvou spotřebitelskou, dopadají na posuzovaný spor závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11. Dle uvedeného nálezu v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tj. listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis. Ústavní soud mimo jiné dovozuje, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají, na rozdíl např. od obchodních smluv, sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Sloužit naopak nesmějí k tomu, aby do nich dodavatel skrýval ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o nichž předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). [obec] poctivosti, která by měla být vlastní všem účastníkům smluvních vztahů, se pak v praxi projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště tehdy, jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný.

20. Vzhledem k tomu, že v daném případě je ujednání o smluvní pokutě obsaženo právě v obchodních podmínkách právního předchůdce žalobkyně, které se ve smluvní dokumentaci nachází až za podpisy smluvních stran, jsou psány velmi drobným písmem a na první pohled vzbuzují dojem, že se jedná o ustanovení nepříliš významná, nelze než s ohledem na citované judikatorní závěry konstatovat, že právní předchůdce žalobkyně jakožto silnější smluvní strana při uzavírání předmětné smlouvy nepostupovala v souladu se zásadou poctivosti ve smluvních vztazích, neboť ujednání o smluvní pokutě, jejíhož zaplacení se žalobkyně nyní domáhá, před žalovanou v podstatě skryl do textu těchto obchodních podmínek. Takový postup přitom nelze ve světle citovaného nálezu akceptovat. Soud proto žalobkyni požadovanou smluvní pokutu ve výši 4 500 Kč nepřiznal.

21. Co se týká sankčních poplatků v celkové výši 3 100 Kč, tak tuto částku tvoří 7 upomínek po 300 Kč a poplatek za zahájení vymáhání dluhu Centrálním vymáháním pohledávek ve výši 1 000 Kč. Soud i tuto částku 3 100 Kč považuje za odporující dobrým mravům a uměle navyšující dlužnou částku. Soud je ochoten akceptovat poplatky za zaslání dvou upomínek po 300 Kč, tedy částku 600 Kč. Ve zbylé části 2 500 Kč byla žaloba ohledně sankčních poplatků zamítnuta.

22. S ohledem na výše uvedené soudu proto nezbylo, než podané žalobě vyhovět částečně. Soud zavázal žalovanou uhradit žalobkyni částku 9 200 Kč (9 000 Kč + soudem přiznaný souhrnný poplatek ve výši 3 000 Kč – 3 400 Kč zaplacených žalovanou) a sankční poplatky ve výši 600 Kč, celkem tedy 9 200 Kč. Dále soud přiznal i zkapitalizované úroky z prodlení ve výši 440,26 Kč (tyto úroky z prodlení byly počítány z jistiny zjištěné žalobkyní ve výši 7 801,09 Kč, která je nižší, než jistina zjištěná soudem ve výši 8 600 Kč). Z částky jistiny požadované žalobkyní 7 801,09 Kč (jistina požadovaná žalobkyní je nižší než jistina zjištěná soudem) přiznal soud zákonné úroky z prodlení, a to od data požadovaného žalobkyní, tedy od 18. 3. 2022 do zaplacení. Smluvní úrok požadovaný ve výši zákonného úroku z prodlení byl soudem zamítnut. Výrokem II. byla žaloba zamítnuta i pro další částku 11 722 Kč.

23. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 838 Kč (4% z částky 20 922 Kč). Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku 5% z žalované částky 20 922 Kč, tedy částku 1 047 Kč. K doplacení tedy zbývá částka 209 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice Okresnímu soudu ve [obec] doplatek soudního poplatku ve výši 209 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

24. Jelikož žalobkyně nebyla v řízení úspěšná, rozhodl soud o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.