6 C 201/2023

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Knapčokovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: ; anonymizováno právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum trvale bytem adresa žalované o zaplacení 61 050,60 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 32 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 432,52 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, dále úrok ve výši 1 524,02 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení další částky 28 550,60 Kč a 11,75% ročního úroku z částky 24 432,52 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice, na účet Okresního soudu ve Svitavách soudní poplatek ve výši 610 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10. 8. 2023 domáhala po žalované zaplacení celkové částky 61 050,60 Kč jako nedoplatku zápůjčky poskytnuté žalované právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] Smlouvou ze dne 2. 10. 2019, [číslo] byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku 49 946 Kč (zápůjčka 25 000 Kč, souhrnný poplatek 24 946 Kč) ve 100 týdenních splátkách po 500 Kč. Žalovaná uhradila 1 500 Kč. Nedoplatek úvěru byl smlouvou ze dne 28. 1. 2022 postoupen na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení nezaplacené jistiny ve výši 24 432,52 Kč, dlužných poplatků ve výši 21 618,08 Kč, dále zkapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 524,02 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky v maximální možné výši 12 500 Kč a sankčních poplatků ve výši 2 500 Kč. Od 18. 3. 2022 požaduje žalobkyně zaplacení úroku ve výši 11,75% ročně a zákonného úroku ve stejné výši z jistiny 24 432,52 Kč do zaplacení.

2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila. Jelikož se žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřila, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.

3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 2. 10. 2019 soud zjistil, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 25 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že danou částku převzala při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaná se zavázala půjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 24 946 tvořený úrokem ve výši 29 % ročně ve výši 7 661 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 9 625 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 660 Kč Celkem tedy měla žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 49 946 Kč, to vše ve 100 týdenních splátkách po 500 Kč. Úroková sazba po dobu trvání smlouvy byla stanovena na 29% a RPSN ve výši 126,39%. Podle čl. 6 smluvních podmínek byl žalovaný pro případ, že neuhradí řádně a včas splátku celkové dlužné částky, povinen zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž bude v prodlení, pokud tím nedojde k překročení zákonem stanovené maximální cenové výše smluvních pokut uplatněných podle smlouvy. Dle čl. 6 měl právní předchůdce žalobkyně v případě prodlení žalovaného rovněž právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve formě poplatku za zaslanou upomínku a poplatku za zahájení vymáhání dluhu. Poplatek za zaslání upomínky činil dle čl. 6 smluvních podmínek 300 Kč. V čl. 6 smluvních podmínek byl sjednán poplatek za zahájení vymáhání dluhu oddělením Centrálního vymáhání pohledávek ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že žalovanou bylo uhrazeno 1 500 Kč.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 1. 2. 2022.

5. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 25. 7. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení částky 76 076,94 Kč ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy.

6. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle § 2 zákona č. 145/2010 Sb. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a násl. o. z.).

7. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky.

8. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.).

9. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.).

10. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.

11. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost žalované. Částka 25 000 Kč nepředstavuje tak vysokou částku, že by ji neměla být žalovaná schopna uhradit. Žalovaná byla na rodičovské dovolené s příjmem 7 600 Kč měsíčně, další příjmy domácnosti představovaly 27 500 Kč. Soud dále přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o zápůjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy.

12. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvu o zápůjčce podepsal. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 99,784% zápůjčky je neúměrně vysoký.

13. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Soud považuje výši požadovaných poplatků za rozpornou s dobrými mravy. Jako odpovídající výše poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru včetně úroku se soudu jeví částka maximálně ve výši 1/3 poskytnuté zápůjčky, tedy ve výši 8 400 Kč, která v sobě zahrnuje úrok ve výši 7 661 Kč po dobu 100 týdnů a ve zbylé části náklady za poskytnutí úvěru a za administrativní činnost.

14. Žalovanou bylo uhrazeno celkem 1 500 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku 8 400 Kč, jak je uvedeno výše, tak žalované zbývá k úhradě částka 31 900 Kč (25 000 Kč + 8 400 Kč – 1 500 Kč zaplacených žalovanou). Částka 8 400 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí půjčky. Ve zbylé části požadovaného souhrnného poplatku však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (24 946 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval téměř 100% zápůjčky, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalované při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje částku 8 400 Kč, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné.

15. Žalované tak na základě smlouvy a rovněž i dle citovaného § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. vznikla povinnost vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit sjednaný úrok. Ten byl ve smlouvě vyjádřen jednak absolutní částkou 7 661 Kč (ta je uvedena na první straně smlouvy jakožto jedna z položek, z nichž sestává tzv. poplatek za poskytnutí zápůjčky), jednak ve formě zápůjční úrokové sazbě, která měla dle příslušného ustanovení uvedeného ve spodní části úvodní strany smlouvy činit 29 % ročně. Smlouva tedy připouští dvojí možný výklad ujednání o výši úroku. Za této situace je v souladu s § 1812 odst. 1 o. z. třeba upřednostnit výklad, který je pro žalovanou jakožto spotřebitele příznivější, a to je výklad, podle něhož byla na základě předmětné smlouvy povinna uhradit úrok v absolutní částce 7 661 Kč. Nárok žalobkyně na zaplacení běžícího úroku ve výši 29 % ročně, sníženého podle § 122 zákona o spotřebitelském úvěru na 11,75% ročně z dlužné jistiny, tedy nemůže být oprávněný.

16. Pro úplnost soud dodává, že úrok ve výši 7 661 Kč s ohledem na výši poskytnutých peněžních prostředků a sjednanou délku trvání smluvního vztahu nehodnotí jako nepřiměřeně vysoký, a to zejména i z toho důvodu, že žalované byly peněžní prostředky poskytnuty v hotovosti a bez nutnosti zajištění jeho povinnosti tyto prostředky vrátit. S tím souvisí zvýšené obchodní riziko právního předchůdce žalobkyně, jímž lze rovněž odůvodnit shora uvedenou výši úroku. Soud je ochoten akceptovat maximální úrok do 30% ročně.

17. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svého dluhu a žalobkyni (respektive již jejímu právnímu předchůdci) teoreticky mohlo vzniknout právo na úhradu smluvní pokuty, kterou si rovněž nárokuje v podané žalobě. Přesto soud tento nárok neshledal důvodným.

18. Žalobkyně svůj nárok na smluvní pokutu dovozuje z ust. čl. 6 smluvních podmínek jejího právního předchůdce, v němž byla zakotvena povinnost žalované k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně jejíž úhrady se žalovaná ocitne v prodlení. Zmíněné smluvní podmínky mají jednoznačně charakter obchodních podmínek ve smyslu § 1751 o. z. Vzhledem k tomu, že posuzovaná smlouva o zápůjčce je svým charakterem smlouvou spotřebitelskou, dopadají na posuzovaný spor závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11. Dle uvedeného nálezu v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tj. listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis. Ústavní soud mimo jiné dovozuje, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají, na rozdíl např. od obchodních smluv, sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Sloužit naopak nesmějí k tomu, aby do nich dodavatel skrýval ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o nichž předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Zásada poctivosti, která by měla být vlastní všem účastníkům smluvních vztahů, se pak v praxi projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště tehdy, jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný.

19. Vzhledem k tomu, že v daném případě je ujednání o smluvní pokutě obsaženo právě ve smluvních podmínkách právního předchůdce žalobkyně, které se ve smluvní dokumentaci nachází až za podpisy smluvních stran, jsou psány velmi drobným písmem a na první pohled vzbuzují dojem, že se jedná o ustanovení nepříliš významná, nelze než s ohledem na citované judikatorní závěry konstatovat, že právní předchůdce žalobkyně jakožto silnější smluvní strana při uzavírání předmětné smlouvy nepostupoval v souladu se zásadou poctivosti ve smluvních vztazích, neboť ujednání o smluvní pokutě, jejíhož zaplacení se žalobkyně nyní domáhá, před žalovaným v podstatě skryl do textu těchto obchodních podmínek. Takový postup přitom nelze ve světle citovaného nálezu akceptovat. Soud proto žalobkyni požadovanou smluvní pokutu ve výši 12 500 Kč nepřiznal.

20. Co se týká sankčních poplatků v celkové výši 2 500 Kč, tak soud i tuto částku považuje za odporující dobrým mravům a uměle navyšující dlužnou částku. Tato částka se skládá z částky 1 000 Kč za poplatek za vymáhání a z částky 1 500 Kč – 5 x 300 Kč za upomínku. Soud je ochoten akceptovat poplatky za zaslání dvou upomínek po 300 Kč, tedy částku 600 Kč. Ve zbylé části 1 900 Kč byla žaloba ohledně sankčních poplatků zamítnuta.

21. S ohledem na výše uvedené soudu proto nezbylo, než podané žalobě vyhovět částečně. Soud zavázal žalovanou uhradit žalobkyni částku 31 900 Kč (25 000 Kč + soudem přiznaný souhrnný poplatek ve výši 8 400 Kč – 1 500 Kč zaplacených žalovanou) a sankční poplatky ve výši 600 Kč, celkem tedy 32 500 Kč. Z částky jistiny požadované žalobkyní 24 432,52 Kč (jistina požadovaná žalobkyní je nižší než jistina zjištěná soudem) přiznal soud zákonné úroky z prodlení, a to od data požadovaného žalobkyní, tedy od 18. 3. 2022 do zaplacení. Dále soud přiznal i zkapitalizované úroky z prodlení ve výši 1 524,02 Kč (tyto úroky z prodlení byly počítány z jistiny zjištěné žalobkyní ve výši 24 432,52 Kč, která je nižší, než jistina zjištěná soudem ve výši 25 000 Kč). Smluvní úrok požadovaný ve výši zákonného úroku z prodlení byl soudem zamítnut. Výrokem II. byla žaloba zamítnuta i pro další částku 28 550,60 Kč.

22. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 2 443 Kč (4% z částky 61 050,60 Kč). Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku 5% z žalované částky 61 050,60 Kč, tedy částku 3 053 Kč. K doplacení tedy zbývá částka 610 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 610 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

23. Jelikož úspěch žalobkyně byl v řízení pouhých téměř totožný s jejím neúspěchem, rozhodl soud o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.