6 C 206/2023

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Knapčokovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: ; anonymizováno právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum , občan země naposledy bytem adresa žalovaného , nyní neznámého pobytu zastoupen opatrovnicí advokátkou titul jméno příjmení příjmení , titul , sídlem adresa o zaplacení 41 067 Kč s příslušenstvím o zaplacení 22 916,78 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 848 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 248 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení další částky 31 219 Kč a 11,75% ročního úroku z částky 16 683,64 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, 11,75% ročního úroku z prodlení z částky 7 435,64 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zkapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 009,26 Kč se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 275 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 975 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení další částky 19 641,78 Kč a 11,75% ročního úroku z částky 8 639 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, 11,75% ročního úroku z prodlení z částky 5 664 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zkapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 611,60 Kč se zamítá.</b> <b>V. Žalobkyně je povinna doplatit České republice, na účet Okresního soudu ve Svitavách soudní poplatek ve výši 640 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>VI. Žalobkyně je povinna nahradit České republice, na účet Okresního soudu ve Svitavách náklady řízení ve výši 12 398 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>VII. Advokátce [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení], [titul] se přiznává odměna za zastupování žalovaného ve výši 15 595 Kč, která jí bude vyplacena z účtu zdejšího soudu.</b> 1. Žalobkyně se dvěma žalobami podanými ke zdejšímu soudu dne 10. 8. 2023 domáhala zaplacení dvou úvěrů poskytnutých žalovanému.

2. Ve spise sp. zn. 6C 206/2023 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 41 067 Kč jako nedoplatku úvěru poskytnutého žalovanému právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] na základě smlouvy ze dne 7. 11. 2019, [číslo]. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 18 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 36 657 Kč (úvěr 18 000 Kč, souhrnný poplatek 18 657 Kč) v 24 měsíčních splátkách po 1 528 Kč. Žalovaný uhradil 5 590 Kč. Nedoplatek úvěru byl smlouvou ze dne 28. 1. 2022 postoupen na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení nezaplacené jistiny ve výši 16 683,64 Kč, dlužných poplatků ve výši 14 383,36 Kč, dále zkapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 009,26 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky v maximální možné výši 9 000 Kč a sankčních poplatků ve výši 1 000 Kč. Od 18. 3. 2022 požaduje žalobkyně zaplacení úroku ve výši 11,75% ročně a zákonného úroku ve stejné výši z jistiny 16 683,64 Kč do zaplacení.

3. Ve spise sp. zn. 6C 213/2023 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 22 916,78 Kč jako nedoplatku úvěru poskytnutého žalovanému právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] na základě smlouvy ze dne 17. 2. 2020, [číslo]. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 9 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 18 735 Kč (úvěr 9 000 Kč, souhrnný poplatek 9 735 Kč) v 52 týdenních po 361 Kč. Žalovaný uhradil 361 Kč. Nedoplatek úvěru byl smlouvou ze dne 28. 1. 2022 postoupen na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení nezaplacené jistiny ve výši 8 639 Kč, dlužných poplatků ve výši 9 477,78 Kč, dále zkapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 611,60 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky v maximální možné výši 4 500 Kč a sankčních poplatků ve výši 300 Kč. Od 18. 3. 2022 požaduje žalobkyně zaplacení úroku ve výši 11,75% ročně a zákonného úroku ve stejné výši z jistiny 8 639 Kč do zaplacení.

4. Usnesením ze dne 28. 8. 2023, č. j. 6 C 206/2023-32 soud z důvodu neznámého pobytu ustanovil žalovanému opatrovníka, a to advokátku [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení], [titul], se sídlem v [obec], [ulice a číslo].

5. Usnesením ze dne 5. 9. 2023, č. j. 6C 213/2023-47 soud spojil ke společnému řízení věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 6C 213/2023 a 6 C 206/2023, přičemž vedoucím spisem je nadále spis sp. zn. 6 C 206/2013.

6. Opatrovnice žalovaného podala v obou věcech vyjádření, Uplatněné nároky žalobkyně neuznala. Poukázala na to, že žalobkyně neprokázala poskytnutí výše úvěru a neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Výše požadovaných úroků 55% ročně u první smlouvy a 88% ročně u druhé smlouvy je v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně nemá nárok na smluvní pokutu, když ustanovení o smluvní pokutě bylo součástí smluvních obchodních podmínek, nikoliv smlouvy samotné. To samé platí i pro sankční poplatky 1 000 Kč a 300 Kč. Dále namítla, že plnění je částečně promlčeno, když promlčecí doba začala běžet u každé splátky, tudíž u první smlouvy je plnění od 11 splátky splatné 7. 9. 2020 promlčeno a u druhé smlouvy je nárok také promlčen. Částečné úhrady provedené žalovaným na dluhy z úvěrů nelze považovat za uznání závazku. Opatrovnice žalovaného trvala na nařízení jednání ve věci.

7. Žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že oba úvěry byly poskytnuty hotovostně, což bylo uvedeno v textu obou smluv. Příjmy žalovaného byly řádně ověřeny prostřednictvím pověřeného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně, která ověřila předložené výplatní pásky žalovaného. Žalovaný byl zaměstnán u [právnická osoba] s. r. o., u první smlouvy předložil výplatní pásky za srpen a září 2019 s příjmem 20 716 Kč, u druhé smlouvy předložil výplatní pásky za listopad a prosinec 2019 s příjmem 18 645 Kč. Lustrace v dalších systémech byly negativní. V úvěrech uvedená úroková sazba je ovlivněna řadou faktorů, a to rychlostí poskytnutí úvěru, způsobem poskytnutí úvěru, celkovou délkou úvěru či jeho rizikovostí. Vzhledem k povaze smluv je zřejmé, že úroková míra bude vyšší než obvyklá úroková míra bank. V případě obou smluv byl sjednán splátkový režim, kdy předmětný vázaný zástupce týdně či měsíčně navštívil žalovaného a vybíral jednotlivé splátky. S tímto jsou spojeny zvýšené náklady, proto u první smlouvy bylo počítáno s 24 návštěvami, je odůvodněn úrok 56%, u druhé smlouvy bylo počítáno s 52 návštěvami, a proto je odůvodněn úrok 88%, Pokud by soud měl za to, že výše úroku je nepřiměřená, měl by výši úroku moderovat. Smluvní podmínky se řádně staly součástí smluv, když na ně smlouvy přímo odkazují a žalovanému bylo umožněno se s nimi seznámit před podpisem smluv. Smluvní podmínky jsou přehledné a ustanovení na sebe logicky navazují. Na tyto sankce byl žalovaný upozorněn ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru v oddíle E. Podle odborné literatury není paušální zákaz ujednání o smluvní pokutě ve všeobecných podmínkách oprávněný. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 45/2017 z pouhého umístění v textu obchodních podmínek však závěr o nepřiměřenosti vyplývat nemůže. Smluvní pokuta je podle názoru žalobkyně přiměřená. Co se týká zesplatnění úvěru, tak žalobkyně odkázala na ustanovení smluv v bodě 9.1, z nichž vyplývá, že smlouva je uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky. Žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého dluhu dopisem ze dne 10. 2. 2022, v níž byl žalovaný vyzván k zaplacení do 17. 3. 2022. Jednotlivé platby na první úvěr ve dnech 13. 12. 2019 (1 530 Kč), 17. 2. 2020 (3 060 Kč) a 7. 9. 2020 (1 000 Kč) představují konkludentní uznání ve smyslu ustanovení § 2054 o. z.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 7. 11. 2019 (smlouva [číslo] – spis 6 C 206/2023) soud zjistil, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 18 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že danou částku převzal při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a vedle něj zaplatit souhrnný poplatek ve výši 18 657 tvořený úrokem ve výši 56 % ročně ve výši 12 300 Kč a částkou za zpracování úvěru ve výši 6 357 Kč Celkem tedy měl žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 36 657 Kč, to vše v 24 měsíčních splátkách po 1 528 Kč. Úroková sazba po dobu trvání smlouvy byla stanovena na 56% a RPSN ve výši 117,65%. Podle čl. 6 smluvních podmínek byl žalovaný pro případ, že neuhradí řádně a včas splátku celkové dlužné částky, povinen zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž bude v prodlení, pokud tím nedojde k překročení zákonem stanovené maximální cenové výše smluvních pokut uplatněných podle smlouvy. Dle čl. 6 měl právní předchůdce žalobkyně v případě prodlení žalovaného rovněž právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve formě poplatku za zaslanou upomínku a poplatku za zahájení vymáhání dluhu. Poplatek za zaslání upomínky činil dle čl. 6 smluvních podmínek 300 Kč. V čl. 6 smluvních podmínek byl sjednán poplatek za zahájení vymáhání dluhu oddělením Centrálního vymáhání pohledávek ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že žalovaným bylo uhrazeno 5 590 Kč.

9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 17. 2. 2020 (smlouva [číslo] – spis 6 C 213/2023) soud zjistil, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a vedle něho zaplatit souhrnný poplatek ve výši 9 735 Kč tvořený úrokem ve výši 4 591 Kč, částkou 1 500 Kč za zpracování úvěru částkou 2 084 Kč za komfortní a flexibilní splácení a částkou 1 560 Kč za pojistné. Celkem tedy měl žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 18 735 Kč, to vše v 52 týdenních splátkách po 361 Kč. Úroková sazba po dobu trvání smlouvy byla stanovena na 88% a RPSN ve výši 205,70%. Podle čl. 6 smluvních podmínek byla žalovaná pro případ, že neuhradí řádně a včas splátku celkové dlužné částky, povinna zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž bude v prodlení, pokud tím nedojde k překročení zákonem stanovené maximální cenové výše smluvních pokut uplatněných podle smlouvy. Dle čl. 6 měl právní předchůdce žalobkyně v případě prodlení žalovaného rovněž právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve formě poplatku za zaslanou upomínku a poplatku za zahájení vymáhání dluhu. Poplatek za zaslání upomínky činil dle čl. 6 smluvních podmínek 300 Kč. V čl. 6 smluvních podmínek byl sjednán poplatek za zahájení vymáhání dluhu oddělením Centrálního vymáhání pohledávek ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že žalovaným bylo uhrazeno 361 Kč.

10. Dopisy ze dne 10. 2. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžitému splacení dluhu ohledně dluhu z obou úvěrových smluv.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní soud zjistil, že obě žalované pohledávky byly postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 1. 2. 2022.

12. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 25. 7. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky 57 405,21 Kč (sp. zn. 6 C 206/2023) a částky 35 215 Kč (sp. zn. 6 C 213/2023) ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy.

13. Soud posoudil smlouvy uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně jako smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvy uzavřené mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a násl. o. z.).

14. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 577 o. z. platí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

17. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.).

18. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.

19. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný předložil výplatní pásky s dostatečným příjmem, lustrace v potřebných databázích byly negativní. Žalovaný měl dostatečné příjmy na to, aby úvěr splatil.

20. Soud dále přezkoumal účastníky uzavřené smlouvy o úvěru a dospěl k závěru, že tyto jsou v části týkající se souhrnného poplatku uzavřeny v rozporu s dobrými mravy. Dále soud dospěl k závěru, že části úvěru jsou promlčené.

21. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvy o úvěru podepsal. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující u první smlouvy 103,65% poskytnutého úvěru a u druhé smlouvy dokonce 108% poskytnutého úvěru je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN.

22. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Soud považuje výši požadovaných poplatků za rozpornou s dobrými mravy. Jako odpovídající výše poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru včetně úroku se soudu jeví částka maximálně ve výši 1/3 poskytnutého úvěru. U první smlouvy, kde předmět úvěru činila částka 18 000 Kč tedy ve výši 6 000 Kč, u druhé smlouvy, jejíž předmět činil částku 9 000 Kč potom částku 3 000 Kč Tyto poplatky v sobě zahrnují jak úrok, tak i náklady na administrativní náklady.

23. Nutno poznamenat, že úroky požadované žalobkyní ve výši 56% ročně u první smlouvy a dokonce 88% u druhé smlouvy jsou zcela jistě v rozporu s dobrými mravy. Soud je ochoten akceptovat maximální výši úroků do 30% ročně. Úroky, které tuto výši převyšují, již podle názoru soudu porušují dobré mravy a blíží se lichvě. Důvody uvedené žalobkyní pro stanovení takové výše úroku nejsou opodstatněné. V dnešní bezhotovostní době je zcela jistě nadbytečné, aby pracovník žalobkyně chodil do domácnosti dlužníků vybírat splátky, když dlužníci mohou jednoduše splátky zasílat bezhotovostně. Podle soudu se jedná o případy umělého navyšování dluhu, kterému soud nemůže poskytnout právní ochranu. Nahlédnutím do časových os systému [příjmení] soud zjistil, že v prosinci 2019 činila výše úroku u spotřebitelských úvěrů 8,25% ročně, v únoru 2020 potom 8,05% ročně. Jelikož se jednalo o hotovostní úvěr bez jakéhokoliv zajištění je soud ochoten akceptovat výši úroku u obou smluv do výše okolo dvojnásobku této sazby, tedy ve výši 16% ročně. U první smlouvy by úrok z částky 24 000 Kč (jistina 18 000 Kč a poplatky s úroky 6 000 Kč) na 24 měsíců činil 4 200 Kč, splátka by v tomto případě činila 1 175 Kč měsíčně. U druhé smlouvy by úrok z částky 12 000 Kč (jistina 9 000 Kč a poplatky s úroky 3 000 Kč) na 12 měsíců (52 týdnů) činil 1 068 Kč, splátka by v tomto případě činila 1 089 Kč měsíčně. Je zřejmé, že soudem stanovené poplatky ve výš 6 000 Kč u první smlouvy a 3 000 Kč udruhé smlouvy v sobě zahrnují jak úrok, tak i náklady na poskytnutí úvěru.

24. Podle § 623 o. z. při dílčích plněních dluhu počne promlčecí lhůta běžet u každého dílčího plnění ode dne jeho dospělosti. Dospěje-li pro nesplnění některého dílčího plnění celý dluh, počne pro celý dluh běžet promlčecí lhůta ode dne dospělosti nesplněného dílčího plnění.

25. V případě obou smluv tak podle názoru soudu došlo k promlčení jednotlivých splátek splatných do tří let před podáním žaloby, tedy splatných do 10. 8. 2020. Úvěr nebyl právní předchůdkyní žalobkyně zesplatněn v době trvání smluv, je tedy nutno vycházet z promlčení jednotlivých splátek. Zesplatnění úvěru provedené žalobkyní k 10. 2. 2022 již na promlčení nemá vliv, neboť bylo provedeno až po uplynutí doby, na kterou byly úvěry poskytnuty. Jednotlivá plnění žalovaného poskytnutá na smlouvu [číslo] dne 17. 2. 2020 ve výši 3 060 Kč a dne 7. 9. 2020 ve výši 1 000 Kč nelze považovat za částečné plnění s následky podle § 2054 o. z., a to i přesto, že žalovaný výši dluhu nesporoval. Zde je nutno přihlédnout jednak k částečné neplatnosti ustanovení v úvěrové smlouvě o výši poplatků a úroků, když žalovanému nelze bez dalšího přičítat k tíži, že by částečnou úhradou na„ částečně neplatný“ dluh tento dluh uznával v celé výši. Pouze z tohoto částečného plnění nelze v žádném případě z okolností usoudit, že by uznal i zbytek dluhu. Soud tedy splátky do 10. 8. 2020 bude považovat za promlčené. Za situace, kdy jednotlivé splátky stanovené žalobkyní ve smlouvě o úvěru byly stanoveny s ohledem na neplatný úrok, nastává problém, jakým způsobem a z jakých částek promlčení stanovit, aby toto bylo spravedlivé. Soudu se jako spravedlivé jeví promlčení počítat ze splátek, které si stanovila sama žalobkyně.

26. Co se týká požadovaných smluvních pokut, tak žalobkyně svůj nárok na smluvní pokutu dovozuje z ust. čl. 6 smluvních podmínek jejího právního předchůdce, v němž byla zakotvena povinnost žalovaného k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně jejíž úhrady se žalovaný ocitne v prodlení. Zmíněné smluvní podmínky mají jednoznačně charakter obchodních podmínek ve smyslu § 1751 o. z. Vzhledem k tomu, že posuzovaná smlouva o zápůjčce je svým charakterem smlouvou spotřebitelskou, dopadají na posuzovaný spor závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11. Dle uvedeného nálezu v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tj. listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis. Ústavní soud mimo jiné dovozuje, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají, na rozdíl např. od obchodních smluv, sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Sloužit naopak nesmějí k tomu, aby do nich dodavatel skrýval ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o nichž předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Zásada poctivosti, která by měla být vlastní všem účastníkům smluvních vztahů, se pak v praxi projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště tehdy, jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný.

27. Vzhledem k tomu, že v daném případě je ujednání o smluvní pokutě obsaženo právě v obchodních podmínkách právního předchůdce žalobkyně, které se ve smluvní dokumentaci nachází až za podpisy smluvních stran, jsou psány velmi drobným písmem a na první pohled vzbuzují dojem, že se jedná o ustanovení nepříliš významná, nelze než s ohledem na citované judikatorní závěry konstatovat, že právní předchůdce žalobkyně jakožto silnější smluvní strana při uzavírání předmětné smlouvy nepostupoval v souladu se zásadou poctivosti ve smluvních vztazích, neboť ujednání o smluvní pokutě, jejíhož zaplacení se žalobkyně nyní domáhá, před žalovaným v podstatě skryl do textu těchto obchodních podmínek. Takový postup přitom nelze ve světle citovaného nálezu akceptovat. Soud proto žalobkyni požadované smluvní pokuty nepřiznal. K námitce žalobkyně, že o sankcích byl žalovaný uvědoměn v rámci standardních informací o spotřebitelském úvěru, soud uvádí, že je pravdou, že v těchto informacích jsou sankce v bodě 3.E. uvedeny, avšak tyto informace nejsou žalovaným podepsány. I kdyby podepsány byly, tak soud stále trvá na tom, že sankce, zvláště v podobě smluvních pokut, mají být součástí samotné smlouvy o úvěru.

28. Co se týká sankčních poplatků požadovaných u první smlouvy ve výši 1 000 Kč a u druhé smlouvy ve výši 300 Kč, tak soud uvádí, že je ochoten akceptovat poplatky za zaslání dvou upomínek po 300 Kč, tedy částku v maximální výši 600 Kč. Vyšší požadované sankční poplatky potom soud považuje za odporující dobrým mravům a uměle navyšující dlužnou částku. U první smlouvy tedy soud přiznal sankční poplatky co do výše 600 Kč, pro 400 Kč byla žaloba zamítnuta. U druhé smlouvy byly přiznány sankční poplatky v celé požadované výši 300 Kč.

29. Dále se soud bude věnovat každé smlouvě zvlášť.

30. V případě první smlouvy bylo žalovanému půjčeno 18 000 Kč, soud stanovil maximální výši úroků a poplatků v částce 6 000 Kč, žalovaný by tedy měl zaplatit celkem částku 24 000 Kč. S ohledem na vznesenou námitku promlčení, jsou v daném případě promlčeny splátky splatné do 10. 8. 2020. Podle tabulky umořování předložené žalobkyní a založené na čl. 14 spisu 6 C206/2023 je promlčeno 9 splátek splatných do 7. 8. 2020 po 1 528 Kč, tedy celkem 13 752 Kč. Za spravedlivé soud považuje vyjít z částek požadovaných žalobkyní, i když po přepočtení na mravní úrok by splátky byly nižší. Z celkové částky zjištěné soudem ve výši 24 000 Kč soud následně odečetl promlčené splátky ve výši 13 752 Kč a dále částku 1 000 Kč zaplacenou žalovaným dne 7. 9. 2020. Výsledná dlužná částka tak u prvního úvěru činí 9 248 Kč.

31. Co se týká úroku požadovaného žalobkyní ve smyslu § 122 zákona o spotřebitelském úvěru na 11,75% ročně z dlužné jistiny 16 683,64 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, tak k tomu soud uvádí následující. Úrok byl ve smlouvě vyjádřen jednak absolutní částkou 12 300 Kč (ta je uvedena na první straně smlouvy jakožto jedna z položek, z nichž sestává tzv. poplatek za poskytnutí úvěru), jednak ve formě zápůjční úrokové sazbě, která měla dle dalšího ustanovení ve smlouvě činit nemravných 56% ročně. Smlouva tedy připouští dvojí možný výklad ujednání o výši úroku. Za této situace je v souladu s § 1812 odst. 1 o. z. třeba upřednostnit výklad, který je pro žalovaného jakožto spotřebitele příznivější, a to je výklad, podle něhož byl na základě předmětné smlouvy povinen uhradit úrok v absolutní částce, a to i přesto, že soud tuto částku shledal rozpornou s dobrými mravy a částku úroku přepočítal na 16% ročně na absolutní částku 4 200 Kč. Nárok žalobkyně na zaplacení běžícího úroku 11,75% ročně sníženého podle § 122, tedy nemůže být oprávněný.

32. Jelikož soud není schopen rozklíčovat případné úroky z prodlení, tak zamítl i částku požadovaných zkapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 009,26 Kč.

33. Co se týká první smlouvy, tak soud přiznal žalobkyni částku 9 248 Kč (18 000 Kč + soudem přiznaný souhrnný poplatek ve výši 6 000 Kč – promlčených 13 752 Kč – 1 000 Kč zaplacených žalovaným) a sankční poplatky ve výši 600 Kč, celkem tedy 9 848 Kč. Z jistiny zjištěné soudem 9 248 Kč přiznal soud zákonné úroky z prodlení, a to od data požadovaného žalobkyní, tedy od 18. 3. 2022 do zaplacení. Smluvní úrok požadovaný ve výši zákonného úroku z prodlení byl soudem zamítnut. Výrokem II. byla žaloba zamítnuta i pro další částku 31 219 Kč, která v sobě zahrnuje jednak promlčené splátky, část neoprávněné nárokovaných poplatků, dále smluvní pokutu ve výši 9 000 Kč a část sankčních poplatků ve výši 400 Kč.

34. V případě druhé smlouvy bylo žalovanému půjčeno 9 000 Kč, soud stanovil maximální výši úroků a poplatků v částce 3 000 Kč, žalovaný by tedy měl zaplatit celkem částku 12 000 Kč. Úvěrová kalkulačka nenabízela týdenní splátky, proto soud vyšel z celkové doby splácení jednoho roku, tedy 52 týdnů. S ohledem na vznesenou námitku promlčení, jsou v daném případě promlčeny splátky splatné do 10. 8. 2020. Podle tabulky umořování předložené žalobkyní a založené na čl. 22 spisu 6 C 213/2023 je tedy promlčeno 25 splátek splatných do 10. 8. 2020 po 361 Kč, tedy celkem 9 025 Kč. Za spravedlivé soud považuje vyjít z částek požadovaných žalobkyní, i když po přepočtení na mravní úrok by splátky byly nižší. Z celkové částky zjištěné soudem ve výši 12 000 Kč soud následně odečetl promlčené splátky ve výši 9 025 Kč. Výsledná dlužná částka tak u druhého úvěru činí 2 975 Kč.

35. Co se týká úroku požadovaného žalobkyní ve smyslu § 122 zákona o spotřebitelském úvěru na 11,75% ročně z dlužné jistiny 8 639 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, tak k tomu soud uvádí následující. Úrok byl ve smlouvě vyjádřen jednak absolutní částkou 4 591 Kč (ta je uvedena na první straně smlouvy jakožto jedna z položek, z nichž sestává tzv. poplatek za poskytnutí úvěru), jednak ve formě zápůjční úrokové sazbě, která měla dle dalšího ustanovení ve smlouvě činit nemravných 88% ročně. Smlouva tedy připouští dvojí možný výklad ujednání o výši úroku. Za této situace je v souladu s § 1812 odst. 1 o. z. třeba upřednostnit výklad, který je pro žalovaného jakožto spotřebitele příznivější, a to je výklad, podle něhož byl na základě předmětné smlouvy povinen uhradit úrok v absolutní částce, a to i přesto, že soud tuto částku shledal rozpornou s dobrými mravy a částku úroku přepočítal na 16% ročně na absolutní částku 1 068 Kč. Nárok žalobkyně na zaplacení běžícího úroku 11,75% ročně sníženého podle § 122, tedy nemůže být oprávněný.

36. Jelikož soud není schopen rozklíčovat případné úroky z prodlení, tak zamítl i částku požadovaných zkapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 611,60 Kč.

37. Co se týká druhé smlouvy, tak soud přiznal žalobkyni částku 3 275 Kč (9 000 Kč + soudem přiznaný souhrnný poplatek ve výši 3 000 Kč – promlčených 9 025 Kč) a sankční poplatky ve výši 300 Kč, celkem tedy 3 275 Kč. Z jistiny zjištěné soudem 2 975 Kč přiznal soud zákonné úroky z prodlení, a to od data požadovaného žalobkyní, tedy od 18. 3. 2022 do zaplacení. Smluvní úrok požadovaný ve výši zákonného úroku z prodlení byl soudem zamítnut. Výrokem IV. byla žaloba zamítnuta i pro další částku 19 641,78 Kč, která v sobě zahrnuje jednak promlčené splátky, část neoprávněné nárokovaných poplatků a smluvní pokutu ve výši 4 500 Kč.

38. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 1 643 Kč (4% z částky 41 067 Kč – spis 6 C 206/2023) a 917 Kč (4% z částky 22 916,78 Kč – spis 6 C 213/2023), celkem tedy 2 560 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku 5% ze součtu žalovaných částek 63 983,78 Kč, tedy částku 3 200 Kč. K doplacení tedy zbývá částka 640 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 640 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

39. Podle ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř. byl-li účastníku ustanoven zástupcem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Opatrovnici žalovaného tak náleží odměna za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci, účast u jednání) po 3 660 Kč (§ 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a dále tři paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 300 Kč, dále dvakrát jízdné z [obec] do [obec] a zpět po 304 Kč a náhrada za ztrátu času za 4 hodiny ve výši 400 Kč. S připočtením 21% DPH ustanovené opatrovnici tedy náleží odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 15 595 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Okresního soudu ve Svitavách. U vyjádření opatrovnice soud počítal pouze s jedním vyjádřením (nikoliv se dvěma), když odměnu počítal z celkové žalované částky.

40. Žalobkyně nebyla v řízení úspěšná (úspěšná byla co do částky 13 123 Kč a neúspěšná co do částky 50 860,78 Kč).

41. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla úspěšná pouze co do 13 123 Kč (20,5%) má povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši 79,5% nákladů přiznaných ustanovené opatrovnici. Z celkových nákladů opatrovnice ve výši 15 595 Kč činí 79,5% částku 12 398 Kč. Soud tedy uložil žalobkyni, aby náklady ve výši 12 398 Kč zaplatila na účet Okresního soudu ve [obec] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.