6 C 247/2021

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl justiční čekatelkou Mgr. Radkou Kopeckou ve věci žalobkyně: ; název žalobkyně, IČO sídlem adresa zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum, občan země naposledy bytem adresa žalovaného nyní v ČR neznámého pobytu zastoupen opatrovníkem příjmení jméno příjmení, advokátem sídlem adresa o zaplacení 6 739 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 739 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% p. a. od 8. 12. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně titul jméno příjmení náklady řízení ve výši 3 667 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne 6. 9. 2021 žalobu, kterou se proti žalovanému domáhá zaplacení 6 739 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný, jakožto provozovatel vozidla registrační značka, vedeného v registru silničních vozidel, neměl ode dne 16. 12. 2019 do dne 30. 4. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, čímž porušil svoji zákonnou povinnost. Soud zjistil, že žalovaný je občanem země. Podle sdělení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky žalovaný nemá na území České republiky nahlášený trvalý pobyt. Žalovaný pobýval v České republice od 28. 4. 2017, dne 12. 8. 2020 mu byl dlouhodobý pobyt ukončen. K pobytu byl hlášen na ubytovně na adrese adresa žalovaného. Dle zprávy Oddělení pobytových agend PČR Pardubice byl žalovaný hlášen v době od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 na předmětné ubytovně, současné místo pobytu žalovaného jim není známo. Šetřením OOP ČR Litomyšl bylo zjištěno, že žalovaný na předmětné ubytovně více jak rok nebydlí. Soud žalovanému ustanovil podle § 29 odst. 3 o. s. ř. opatrovníka, a to advokáta titul jméno příjmení. Opatrovník žalovaného navrhl zamítnutí žaloby. Žalobkyní není nijak prokázáno, že by žalovaný byl v daném období skutečně vlastníkem daného vozidla, nebyl předložen ani důkaz, zda je jako vlastník veden v registru vozidel. Také nebylo postaveno najisto, zda předmětné vozidlo skutečně bylo užíváno či bylo vůbec způsobilé k užívání, mohlo být v daném období vyřazeno z provozu. Žalovaný v době, kdy mu žalobkyně zasílala výzvy k placení, se již na území ČR nezdržoval a nemohl tedy na výzvy nijak reagovat. Žalovaný namítá místní nepříslušnost Okresního soudu ve Svitavách a také mezinárodní nepříslušnost soudů ČR k projednání věci, neboť žalovaný by měl být žalován u příslušných soudu v země. Žalobkyně v reakci na vyjádření opatrovníka žalovaného uvedla, že při podání žaloby vycházela z údajů poskytnutých ministerstvem dopravy, z nichž vyplývá, že vozidlo je v registru vedeno nikoliv jako vyřazené z provozu, jako zaniklé nebo jako vyvezené do jiného státu a jako vlastník je evidován žalovaný. K vozidlu nebylo ode dne 16. 12. 2019 do 30. 4. 2020 sjednáno pojištění odpovědnosti. K námitce žalovaného, že vozidlo nemuselo být užíváno či způsobilé k užívání, žalobkyně uvádí, že s účinností od 1. 1. 2018 námitka neprovozování není pro vymáhání příspěvku do garančního fondu relevantní. Rozhodující je tak stav zapsaný v registru silničních vozidel. K námitce nedostatku mezinárodní příslušnosti soudu žalobkyně uvedla, že spor by měl být řešen podle mezinárodní smlouvy s země číslo Sb. Dle této smlouvy je rozhodné právo té smluvní strany, na jejímž území došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, jež se stala předpokladem pro uplatňování nároku na náhradu škody. Pravomoc k řízení o sporech týkajících se závazků za škodu mají justiční orgány smluvní strany, jejíž právní předpisy se použijí. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Opatrovník žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil, zástupkyně žalobkyně se nevyjádřila. Soud tedy má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. Soud nejprve zkoumal otázku své pravomoci a příslušnosti, neboť žalovaný je státním příslušníkem země a v současné době nemá na území České republiky povolen žádný druh pobytu. Vztahy s země jsou upraveny smlouvou číslo Sb. m. s . Na předmět sporu nelze pohlížet jako na závazkový vztah, analogicky se povinnost platit příspěvek do garančního fondu z důvodu nepojištění vozidla bude posuzovat podle ustanovení smlouvy týkající se náhrady škody a odpovědnosti. Podle článku 49 odst. 1 smlouvy se odpovědnost za náhradu škody kromě odpovědnosti, která vyplývá ze smluvních závazků, řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, jež se stala předpokladem pro uplatňování nároku na náhradu škody. Podle odst. 2 téhož článku pravomoc k řízení o sporech týkajících se závazků z odpovědnosti za škodu mají justiční orgány smluvní strany, jejíž právní předpisy se použijí v souladu s odstavcem 1 tohoto článku. Vzhledem k tomu, že se jedná o speciální regres a ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody (nezaplacení povinného pojištění) došlo na území České republiky, se k posouzení vztahu účastníků použije české právo a české soudy jsou také pravomocné ve věci rozhodnout. Protože smlouva neurčuje pravidlo pro určení místní příslušnosti, použije se vnitrostátních procesních pravidel České republiky, v tomto případě § 86 odst. 1 o. s. ř., a to i ve vztahu k cizím státním příslušníkům, což odpovídá i judikatuře Evropského soudu (např. rozsudek č. C- 327/10). Poslední známé bydliště žalovaného se nacházelo v obvodu Okresního soudu ve Svitavách. Z předložené výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 23. 9. 2020 zaslané žalobkyní žalovanému vyplývá, že vozidlo registrační značka s objemem válců nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³ bylo pojištěno v období od 29. 11. 2018 do 17. 9. 2019 u právnická osoba, jako vlastník a provozovatel je dle registru uveden žalovaný. Od 16. 12. 2019 do 30. 4. 2020 po dobu 137 dní nebylo vozidlo pojištěno. Celková dlužná částka za období od 16. 12. 2019 do 30. 4. 2020 tak činí 6 439 Kč a 300 Kč na nákladech na uplatnění. Po právní stránce soud hodnotil spor jako spor vyplývající ze zákona č. 168/1999 Sb., a to z ustanovení § 4 téhož zákona ve znění účinném od 1. 1. 2018, podle kterého, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 zákona, to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 1 odst. 2 zákona, nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Výše denní sazby příspěvku je stanovena vyhláškou č. 205/1999 Sb., a to pro osobní automobily se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³ včetně ve výši 47 Kč. Z výpisu z registru silničních vozidel bylo zjištěno, že od 4. 12. 2018 je vozidlo registrováno na žalovaného, jeho přechodný pobyt je v obec, ulice a číslo. Vozidlo je vedeno jako provozované. Žalobkyní požadovaná pohledávka představuje nárok vyplývající ze shora citovaného zákona v jeho znění platném v době vzniku žalobou uplatněného nároku. Povinnost platit příspěvek za nepojištěné vozidlo ukládá zákon společně a nerozdílně vlastníku a provozovateli vozidla. Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má podle § 4 odst. 2 za to, že osoba zapsaná jako vlastník v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a že osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Ve sporu tudíž bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že k vozidlu bylo uzavřeno pojištění odpovědnosti i za shora uvedené období, popřípadě že dlužný příspěvek nebyl povinen platit či ho již zaplatil. Pokud žalovaný vozidlo neprovozoval, měl jej nechat vyřadit z provozu, stejně tak měl údaje sdělit registru v případě vývozu do jiného státu či v případě zániku vozidla. Nic takového v registru vozidel není uvedeno, je nutno se tedy domnívat, že vozidlo je stále provozováno na českých registračních značkách a v případě vzniku škodné události by náhradu škody hradila právě žalobkyně. Soud tedy shledal podanou žalobu po právu. Zákonný příspěvek, jehož výše je vzhledem k druhu vozidla určena vyhláškou na 47 Kč za kalendářní den, činí za 137 dnů částku 6 439 Kč. Dále zažalovanou pohledávku tvoří náklady za její uplatnění ve výši 300 Kč dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Povinnost platit úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. a její výši pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Na základě výše uvedeného soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku 6 739 Kč s příslušenstvím zaplatit. Bylo prokázáno, že žalovaný byl v daném období provozovatelem osobního automobilu, které nebylo pojištěno dle zákona č. 168/1999 Sb. po dobu 137 dní. Ve sporu byla úspěšná žalobkyně a má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Náklady řízení žalobkyně jsou tedy tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu k plnění a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 200 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Dále má žalobkyně nárok na jeden úkon za vyjádření ve věci ve výši 1 500 Kč a jednu paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 3 667 Kč a je splatná do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 věty před středníkem, § 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na jeho soudní výkon (exekuci).