6 C 260/2024

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Knapčokovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 61 757,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 455,54 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení další částky 28 301,88 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 585,63 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 798 Kč a 15% zákonného úroku z prodlení ročně z částky 63 738,05 Kč od 1. 6. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 21. 6. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 61 757,42 Kč s přísl. z důvodu nedodržení podmínek vyplývajících ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 9. 4. 2021. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 76 000 Kč, který měl žalovaný splácet v pravidelných 84 měsíčních splátkách po 1 565,24 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 14 % p. a. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni 21. 11. 2023 zesplatnila. Žalovaný tak dluží na jistině částku 60 152,42 Kč, na zkapitalizovaném úroku částku 3 585,63 Kč, na zkapitalizovaném úroku z prodlení z dlužné částky do 31. 5. 2024 částku 4 798,16 Kč a na poplatcích částku 1 605 Kč. Od 1. 6. 2024 žalobkyně požaduje běžící zákonný úrok z prodlení z částky 63 738,05 Kč do zaplacení.

2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz ze dne 26. 6. 2024, č. j. EPR 165270/2024-5 se žalovanému nepodařilo doručit, a proto ho soud usnesením ze dne 1. 8. 2024 podle § 173 odst. 2 a § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušil.

3. Usnesením ze dne 8. 10. 2024, č. j. 6 C 260/2024-100 soud připustil, aby na místo dosavadní žalobkyně vstoupila do řízení společnost , Anonymizováno, . Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2024 postoupena na společnost , Anonymizováno, .

4. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.

5. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka č. , hodnota, ze dne 9. 4. 2021 soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 76 000 Kč s úrokovou sazbou 14 % p. a. Tento úvěr měl žalovaný splácet v pravidelných 84měsíčních splátkách po 1 565,24 Kč včetně pojištění, vždy k 18. dni v měsíci. Žalobkyně úvěr dopisem ze dne 23. 11. 2023 k datu 21. 11. 2023 zesplatnila v celkové částce 65 531,77 Kč. Dlužná jistina činila částku 60 152,42 Kč, smluvní úrok částku 3 585,63 Kč, úroky z prodlení částku 188,72 Kč, poplatky částku 1 305 Kč a náklady na upomínání 300 Kč.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena na současnou žalobkyni.

7. Výzvou ze dne 3. 6. 2024 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 70 219,79 Kč.

8. Po právní stránce soud hodnotil spor ze smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 76 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluveným úrokem. Žalovaný však neplnil povinnosti plynoucí pro něj z uzavřené smlouvy o úvěru, byl vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvy nereagoval a dlužnou částku nezaplatil.

9. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně předložila výpisy z účtu žalovaného za období od listopadu 2020 do dubna 2021. Z výpisů z účtu vyplývá příjem žalovaného v průměru ve výši 19 000 až 20 000 Kč čistého měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně počítala s příjmem žalovaného 20 000 Kč, od něj odečetla interní splátky ve výši 10 650,68 Kč a životní náklady ve výši 5 438,25 Kč. Žalobkyně má za to, že řádně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného.

10. Soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a násl. o. z.).

11. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřena v režimu zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ (ve znění platném v době uzavření smluv o úvěru) může námitku neplatnosti spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící od uzavření smlouvy a mělo by se jednat o tzv. relativní neplatnost. Soud poznamenává, že s účinností od 29. 5. 2022 byla novelou ZSÚ (zákonem číslo 96/2022 Sb.) provedena změna spočívající v uvedení absolutní neplatnosti. I přes shora uvedené je třeba vyložit otázku relativní či absolutní neplatnosti i pro období do 28. 5. 2022 (tedy do období, za jehož právní úpravy smluvní vztahy vznikly) jako absolutní neplatnost. Je tomu tak proto, že v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, s přihlédnutím k ustálené judikatuře Soudního dvora EU, zejména pak s přihlédnutím k jeho rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18 na základě eurokonformního výkladu citované zákonné úpravy v § 86 a 87 odst. 1 ZSÚ bylo povinností okresního soudu, aby i bez návrhu a z úřední povinnosti přezkoumal, zda došlo k řádnému splnění předsmluvní povinnosti žalobkyně jako věřitele náležitě posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pokud podle tehdejší úpravy v § 87 odst. 1 ZSÚ byla obsažena jeho věta druhá, tak tuto formulaci věty druhé je třeba vyložit tak, že pouze výslovně stanoví právo (možnost) spotřebitele uplatnit uvedenou námitku neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v tříleté promlčecí době, čímž ale nijak nevylučuje shora dovozený eurokonformní výklad, podle něhož je i přes toto subjektivní právo (možnost) spotřebitele (dána) také úřední povinnost soudu i bez návrhu zkoumat, zda ke splnění uvedené předsmluvní povinnosti poskytovatele úvěru náležitě došlo.

13. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů a ze shora uvedeného dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, neboť původní věřitel s odbornou péčí neposoudil a neověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně sice předložila výpisy z účtu žalovaného za období od listopadu 2020 do dubna 2021, ale pokud výpisy z účtu zkoumala řádně, musela by jednoznačně dospět k závěru, že žalovaný není schopen úvěr splácet. Příjem žalovaného byl potvrzen ve výši 20 000 Kč měsíčně, sama právní předchůdkyně žalobkyně počítá s interními splátkami ve výši 10 650 Kč. Z výpisu z účtu nevyplývá, že by žalovanému stačila na živobytí částka okolo 5 000 Kč, se kterou právní předchůdkyně počítá. Výpisy z účtu od prosince do dubna 2021 vykazují vždy záporný zůstatek a výdaje žalovaného mnohokrát převyšují částku 5 000 Kč měsíčně. Žalovaný není schopen vyjít pouze s výplatou, v listopadu 2020 čerpal úvěr 43 000 Kč, pouze na konci listopadu jeho účet nevykazoval záporný zůstatek. V prosinci 2020 čerpal úvěr ve výši 95 000 Kč, březnu 2021 potom čerpal další úvěr ve výši 152 645,22 Kč, dále v březnu 2020 ještě úvěr ve výši 3 000 Kč a ve výši 4 000 Kč. Výpis z dubna 2021 soud již neposuzoval. Z výpisů je zřejmé, že žalovaný nemá dostatek finančních prostředků, půjčuje si nemalé částky a z příjmu okolo 20 000 Kč by měl splácet na předchozí úvěru částku okolo 10 000 Kč. Jeho běžné výdaje každý měsíc převyšují částku 10 000 Kč, která by mu z výplaty zbyla. Za této situace podle názoru soudu neměla již právní předchůdkyně žalobkyně úvěr poskytnout. A to i a situace, že žalovaný tento úvěr po určitou dobu splácel a celkem zaplatil částku 42 544,46 Kč. Soud i přesto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti přezkoumat řádně úvěruschopnost žalovaného a soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou.

15. Žalobkyni tak nelze přiznat jí požadované plnění, ale pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným na současnou žalobkyni přešla smlouvou o postoupení pohledávek a že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 76 000 Kč, na které žalovaný uhradil 42 544,46 Kč. Dlužná částka tak představuje 33 455,54 Kč, kterou by žalovaný měl zaplatit v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně nemá nárok na zákonné úroky z prodlení, neboť až tímto rozhodnutím je založena povinnost žalovaného k placení dlužné částky a on se dostane do prodlení, pokud ve stanovené lhůtě dlužnou částku nesplatí.

16. Soud stanovil žalovanému povinnost dlužnou částku 33 455,54 Kč ze smlouvy o úvěru ze dne 9. 4. 2021 zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 o. s. ř.).

17. Pro zbylé požadované částky byla žaloba zamítnuta.

18. Úspěch žalobkyně v řízení je téměř totožný s jejím neúspěchem. Za této situace soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení.