6 C 319/2019

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr Lenky Knapčokové, Ph.D., a přísedících Bc. Sandry Pařízkové, DiS. a Mgr. Pavla Brandejse ve věci žalobkyně: ; titul celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul . jméno příjmení , sídlem adresa proti žalované: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátem titul . jméno příjmení , sídlem adresa o zaplacení 46 884,66 Kč s příslušenstvím o vzájemném návrhu žalované na zaplacení 21 400 Kč s příslušenstvím a 101 487,38 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 46 884,66 Kč s 9,75% ročním úrokem z prodlení od 1. 6. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalovaná domáhala vzájemným návrhem po žalobkyni zaplacení částky 21 400 Kč s 9,75% ročním úrokem z prodlení od 1. 2. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žaloba, kterou se žalovaná domáhala vzájemným návrhem po žalobkyni zaplacení částky 101 487,38 Kč s 9,75% ročním úrokem z prodlení od 29. 1. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce [titul]. [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 105 505,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 18. 12. 2019 domáhala po žalované zaplacení částky 45 105,50 Kč jako náhrady mzdy za výpovědní dobu. Uvedla, že byla u žalované zaměstnána jako hlavní účetní s místem výkonu práce v provozovně ve [obec], a to na základě pracovní smlouvy ze dne 18. 11. 2014. Dopisem ze dne 16. 4. 2019 žalobkyně zrušila s žalovanou pracovní poměr okamžitě z důvodu podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, neboť jí byla vyplacena pouze část mzdy za únor 2019 a zbylá část ve výši 21 601 Kč splatná 31. 3. 2019, vyplacena nebyla. Dopis byl žalované doručen dne 18. 4. 2019 a tímto dnem pracovní poměr skončil. Žalovaná v zákonné lhůtě nepodala žalobu o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru. Podle § 56 odst. 2 zákoníku práce má žalobkyně nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby, tj. dva měsíce. Podáním ze dne 4. 3. 2020 žalobkyně rozšířila žalobu o částku 1 779,16 Kč a žádala po žalované zaplacení částky 46 884,66 Kč s příslušenstvím s tím, že v žalobě byla nesprávně vypočítána výše měsíčního průměrného výdělku. Tato má představovat částku 23 442,33 Kč. Při jednání dne 14. 7. 2020 soud tuto změnu žaloby připustil.

2. Soud ve věci vydal dne 29. 1. 2020, č. j. 6 C 319/2019-24 platební rozkaz, proti kterému si žalovaná podala odpor. Ve svém vyjádření žalovaná uvedla, že dne 16. 4. 2019, kdy bylo datováno okamžité zrušení pracovního poměru, žalovaná nebyla po splatnosti s úhradou mzdy za měsíc únor po dobu delší 15 dnů. Mzda za měsíc únor 2019 byla splatná do konce března 2019. S ohledem na to, že 31. 3. 2019 byla neděle, platí ve smyslu ustanovení § 607 o. z., že posledním dnem lhůty pro výplatu mzdy je pracovní den nejblíže následující, tzn. pondělí 1. 4. 2019. Více než 15 dnů v prodlení tedy žalovaná s úhradou mzdy byla až dne 17. 4. 2019 a nikoliv 16. 4. 2019, jak žalobkyně v okamžitém zrušení pracovního poměru uvádí. Pracovní poměr žalobkyně skončil dne 30. 4. 2019, kdy jí uplynula výpovědní lhůta.

3. Podáním ze dne 26. 6. 2020 žalovaná uplatnila proti žalobkyni vzájemný návrh, kterým se domáhala zaplacení částky 21 400 Kč jako neoprávněně vyplacené mzdy za měsíc prosinec 2018 a dále částky 101 487,38 Kč jako náhrady škody, kterou žalované způsobila. Žalobkyně si ve mzdě za měsíc prosinec 2018 neoprávněně stanovila mzdu takovým způsobem, že do ní vložila osobní ohodnocení ve výši 6 700 Kč, ostatní příplatky ve výši 10 000 Kč a ostatní odměny ve výši 4 700 Kč Tyto částky vložila bez souhlasu a pokynu jednatele žalované. Takto stanovenou mzdu předala kolegyni [jméno] [příjmení], která provádí bankovní příkazy a mzda tak byla žalobkyni vyplacena. V měsíci prosinci 2018 žalobkyně neodpracovala ani hodinu, jedinou její činností bylo zpracování mezd. Za prosinec jí bylo vyplaceno celkem 32 0154 Kč, žalovaná uznává položku 9 200 Kč za roční prémie. Neoprávněně si nechala vyplatit 21 400 Kč. Dále žalovaná požaduje po žalobkyni vzájemným návrhem zaplacení částky 101 487,38 Kč jako 4,5 násobek platu za škodu, kterou žalobkyně žalované způsobila dne 29. 1. 2019. Toho dne byl jednatel žalované na dovolené, většinu dne strávil v letadle. Na emailovou adresu žalobkyně došel v 8.49 hodin email z adresy [email] s textem„ Dobré ráno, co je naše bankovní zůstatek? Můžeme dnes [anonymizováno] 39T? S pozdravem [jméno] [příjmení]“. Na toto odpovídá žalobkyně v 9.24 hodin, že zůstatky již měla jednateli poslat [jméno] [příjmení]. Na to reaguje v 9.32 hodin opětovně adresa [email] s tím, že uvádí podklady zcela neznámé společnosti s účelem platby RTT platby za kapitálové projekty ve výši 39 048,57 €. Přestože žalobkyně vedla komunikaci se zcela neznámou adresou, když jednatel žalované [jméno] [příjmení] vždy užíval a užívá jedinou e-mailovou adresu [email] a z jiné adresy s žalobkyní nikdy nekomunikoval, tak žalobkyně zadává v 11,05 hodin kolegyni [jméno] [příjmení] platbu na 39 048,57 € k proplacení. Ve 13.24 hodin si jednatel žalované po přistání zapnul telefon, reaguje jak žalobkyni, tak [jméno] [příjmení], že žádný pokyn k platbě nedal, platba však již stornovat nešla a byla odeslána. Výše uvedeným způsobem způsobila žalobkyně žalované škodu 39 048,57 €, když zadala k provedení příkazu k úhradě kolegyni [jméno] [příjmení], přestože bylo jasné, že se nejedná o [anonymizováno] daný jednatelem žalované. Tato skutečnost musela být žalobkyni zřejmá, jednak z důvodu, že jednatel žalované nikdy neužíval jinou e-mailovou adresu a dále z toho důvodu, že žalovaná žádné RTT platby za kapitálové projekty nikdy neprovádí a RTT projektů se nezúčastňuje. Jednání žalobkyně je tak možno považovat za hrubé porušení pracovní kázně. Žalovaná však ve vztahu k eurové platbě věří, že se nejednalo o úmyslné jednání, tudíž jednostranně moderuje nárok do výše 4,5 násobku mzdy žalobkyně. Co se týká vyplacených finančních prostředků za měsíc prosinec 2018, zde žalovaná uvádí, že se jedná o úmyslné jednání žalobkyně a tyto po ní požaduje uhradit v plné výši.

4. Pro lepší přehlednost se soud dále bude zabývat jednotlivými nároky zvlášť. K jednotlivým nárokům, ať již uplatněným v žalobě žalobkyní či žalovanou ve vzájemném návrhu soud provedl poměrně obsáhlé dokazování a z důkazů provedených pro určení oprávněnosti nároku žalobkyně je následně vycházeno i pro určení oprávněnosti vzájemných návrhů učiněných žalovanou.

5. Soud se předně bude zabývat nárokem žalobkyně učiněným v žalobě, tedy nárokem žalobkyně na zaplacení částky 46 884,66 Kč s příslušenstvím.

6. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 18. 11. 2014 bylo zjištěno, že žalobkyně bude u žalované pracovat jako hlavní účetní s místem výkonu práce ve [obec] – [ulice] ulice – [obec], a to od 18. 11. 2014. V čl. V je uvedeno, že zaměstnanec požaduje, aby mu jeho mzda po provedení zákonných srážek byla vyplácena na účet, který zaměstnavateli písemně sdělí. Dne 16. 4. 2019 žalobkyně zaslala žalované okamžité zrušení pracovního poměru s tím, že jí do dnešního dne byla vyplacena část mzdy za měsíc únor 2019 ve výši 1 000 Kč. Zbylá část mzdy ve výši 21 601 Kč, která byla splatná ke dni 31. 3. 2019, jí nebyla vyplacena do 15 dnů po uplynutí termínu její splatnosti. Proto v souladu s § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zrušuje okamžitě výše uvedený pracovní poměr a současně žádá o vyplacení náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalované doručeno dne 18. 4. 2019. Z informací pro zaměstnance, které žalobkyně převzala dne 18. 11. 2014, vyplývá, že mzda se vyplácí vždy každého 12. dne v kalendářním měsíci, který následuje po kalendářním měsíci, ve kterém na mzdu vznikl nárok. V den určený jako termín výplaty se buď provede výplata mzdy zaměstnanci v hotovosti nebo se v tento den odepíše částka odpovídající mzdě zaměstnance z účtu zaměstnavatele ve prospěch účtu zaměstnance, v tento den se považuje mzda za uhrazenou. Podle mzdového výměru ze dne 15. 12. 2017 náleží žalobkyni s platností od 1. 1. 2018 základní plat 20 000 Kč.

7. Z informace o výsledku kontroly Inspekce práce ze dne 17. 10. 2019, č. j. 13409/8.50/19-3 vyplývá, že Oblastní inspektorát práce pro Královéhradecký kraj a Pardubický kraj vykonal kontrolu u žalované a prokázalo se porušení pracovně právních předpisů. Bylo zjištěno, že žalovaná jako zaměstnavatel nesplnila povinnost zaslat část mzdy za měsíc únor 2019 do splatnosti mzdy. Z předložených dokumentů bylo zjištěno, že zaměstnavatel poskytl žalobkyni zálohu na mzdu za měsíc únor 2019 ve výši 1 000 Kč dne 14. 3. 2019. Zbývající část mzdy za měsíc únor 2019 ve výši 21 601 Kč byla žalobkyni zaslána na účet až 7. 5. 2019.

8. Z výplatní pásky žalobkyně za měsíc únor 2019 vyplývá, že vyplaceno mělo být 22 601 Kč, je uvedeno, že bylo vyplaceno na účet.

9. Z mailu zaslaného žalovanou žalobkyni dne 24. 3. 2019 soud zjisti, že jednatel žalované žalobkyni sděluje, že výplata jí bude vyplacena v hotovosti, proto ho má dopředu informovat, kdy si ji vyzvedne. Maily z 2. 4. 2019 i 9. 4. 2019 opět žalobkyni mimo jiné sděluje, že má u něj připravenou výplatu k vyzvednutí. V mailu z 9. 4. 2019 žalobkyni sděluje, že vzhledem k tomu, že dosud neuhradila přeplatek ve výplatě z prosince 2018 (neoprávněně vyplacené odměny, zaplacení dvou dnů přesto, že byla 15 dní na pracovní neschopnosti a 3 dny měla dovolenou), trvá jednatel žalované na osobním vyzvednutí výplaty. Je potřeba přeplatek uhradit z této poslední výplaty, aby se předešlo vymáhání jiným zdlouhavým způsobem. Je nezbytné, aby žalobkyně podepsala pokladní doklady o vyrovnání přeplatku. K poslednímu bodu splácení 4,5 násobku hrubé měsíční mzdy jako náhrady škody uvádí, že žalobkyně porušila svoji pracovní povinnost tím, že bez oprávnění zaslala podklady pro platbu paní [příjmení], aniž by si ověřila, že fakturu na uvedené služby od dané společnosti na uvedenou sumu mají přijatou v účetním systému. Přesto nemá oprávnění zadávat pokyn k platbě. Ty zadává pouze on jako jednatel a nikdy ne prostřednictvím žalobkyně.

10. Účastníci při tomto jednání učinili nesporným, že pro účely výpočtu náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku za délku výpovědní doby a stejně tak i výši průměrného výdělku pro výpočet náhrady škody budou vycházet z průměrného měsíčního výdělku ve výši 23 442,33 Kč. Žalovaná si je vědoma, že podle této dohody by měla nárok na vyšší částku ohledně 4,5 násobku mzdy, nicméně ponechává v platnosti požadovanou částku 101487,38 Kč.

11. Podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1). Podle § 56 odst. 2 zákoníku práce zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst. 3. zákoníku práce. Průměrným výdělkem zaměstnance je jeho průměrný měsíční hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak. Průměrný výdělek se zjišťuje z hrubé mzdy/platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období, kterým je zpravidla předchozí kalendářní čtvrtletí (§ 351 až 354). Podle § 141 odst. 1 zákoníku práce jsou mzda nebo plat splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. Podle § 72 zákoníku práce může neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

12. Nárok žalobkyně na zaplacení částky 46 884,66 Kč představující průměrný výdělek za dobu dvou měsíců považuje soud za prokázaný.

13. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2019/2004, SJ č. 5/2005, důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 54 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je dán tehdy, jestliže zaměstnavatel v rozporu se žádostí zaměstnance mu nepoukáže mzdu nebo její část na jeho účet u banky nebo pobočky zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva ani do 15 dnů po uplynutí pravidelného termínu výplaty mzdy nebo jiného písemně sjednaného termínu. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2242/2009, SJ č. 7/2011, pro uplatnění důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru pro nevyplacení mzdy (platu) nebo její části není rozhodné, ke kterému dni zaměstnavatel určil (nebo byl sjednán) pravidelný termín výplaty mzdy (platu), neboť možnost okamžitého zrušení pracovního poměru váže § 56 písm. b) zákoníku práce výlučně na uplynutí stanovené lhůty od splatnosti mzdy (platu) ve smyslu § 141 odst. 1 zákoníku práce Počátek běhu patnáctidenní lhůty uvedené v § 56 písm. b) zákoníku práce se bude vždy odvíjet ode dne následujícího po uplynutí posledního dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém zaměstnanci vzniklo právo na mzdu nebo plat (jejich část)

14. Pokud se v ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce hovoří o tom, že mzda či plat jsou splatné nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém zaměstnanci právo na mzdu nebo plat vzniklo, znamená to, že tuto splatnost nelze posouvat do měsíce následujícího. Pokud tedy ke splatnosti mzdy za měsíc únor 2019 došlo k 31. 3. 2019, nastala splatnost k 31. 3. 2019, a to i přesto, že to byla neděle. Posouvat splatnost na následující pracovní den a do následujícího měsíce, tedy na 1. 4. 2019, již nelze. Pokud tedy mzda za měsíc únor 2019 nebyla žalobkyni vyplacena do 15. 4. 2019, byla oprávněna podat dne 16. 4. 2019 okamžité zrušení pracovního poměru. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že mzda byla žalobkyni vždy od počátku pracovního poměru vyplácena bezhotovostně na jí uvedený účet, a pokud ona sama nepožádala o jiný způsob výplaty mzdy, tak zaměstnavateli nepřísluší oprávnění jednostranně měnit způsob výplaty a přikazovat zaměstnanci, aby si pro mzdu přišel osobně, nebyly-li jiné závažné důvody, proč výplata nemohla být na účet převedena. Za tyto důvody ovšem nelze považovat důvody na straně zaměstnavatele, který zřejmě osobní účastí žalobkyně chtěl docílit uzavření dohody s žalobkyní ohledně náhrady škody či vyplacené mzdy za prosinec 2018. Žalovaná nepodala ve lhůtě 2 měsíců podle § 72 zákoníku práce žalobu na neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru. Skutečnost, že žalobkyně podala u žalované dne 26. 2. 2019 výpověď z pracovního poměru, neznamená, že by nemohla, jsou-li splněny zákonné podmínky, okamžitě zrušit pracovní poměr. Soud tedy vychází z toho, že došlo k platnému okamžitému zrušení pracovního poměru. Žalobu v této části soud shledal důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 46 884,66 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 1. 6. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

15. V další části odůvodnění se soud bude zabývat vzájemným návrhem žalobkyně na zaplacení částky 21 400 Kč jako neoprávněné vyplacené mzdy za měsíc prosinec 2018.

16. Žalobkyně ve své účastnické výpovědi uvedla, byla doma celé dva měsíce – listopad a prosinec 2018, zpočátku byla na OČR, později na nemocenské. S ohledem na skutečnost, že byla ve firmě jediná, kdo zpracovává mzdy, dále má na starosti sklady, dává do pořádku účty, připravuje vše potřebné k účetní závěrce a vede dlouhodobý majetek, takto z domu část těchto prací vykonávala i v listopadu a prosinci 2018. Taktomu bylo na základě dohody s jednatelem žalované vždy, když byla nemocná. Psala si hodiny, které věnovala práci a většinou následně bylo domluveno, že si vybere náhradní volno. V tomto případě zpracovávala mzdy za říjen i listopad 2018 a připravovala podklady pro zpracování skladové evidence (pro hlášení o odpadech, které se dělá do 15. února). Jelikož se blížil konec roku a nebylo si kdy náhradní hodiny vybrat, tak se s jednatelem dohodli, že udělají finanční kompenzaci, bylo to v době, kdy se dělají výplaty za měsíc prosinec. S panem [příjmení] se dohodli osobně a ústně v zaměstnání, že za oba dva měsíce dostane žalobkyně částku 21 420 Kč v hrubém. Tuto částku tedy rozpočítala do výplaty za prosinec, a jelikož pod kolonkou„ ostatní příplatky“ mívá částku 10 000 Kč přiznanou každý měsíc (kromě listopadu 2018), tak ji tam připsala i v prosinci 2018, částku 4 700 Kč pobírala také každý měsíc, jednalo se o ostatní odměny, tu tam tedy zapsala také a zbylou část potom doplnila do položky„ osobní ohodnocení“ (částka 6 700 Kč). Dohodli se na celkové částce 21 400 Kč za oba dva měsíce. Této jejich dohodě nikdo přítomen nebyl, písemně potvrzeno nic nemá. Částka, která žalovanou není sporována je částka 9 200 Kč – roční odměny. Tyto roční odměny se vyplácely i ve výplatě za listopad 2018, a to v částce 14 200 Kč, v listopadu jí navíc byla vyplacena ještě nemocenská 6 663 Kč, ale za listopad žádnou náhradu za práci od žalované nedostala. To vše mělo být vykompenzováno za prosinec 2018. V lednu paní [příjmení] (manželka jednatele a zaměstnankyně firmy) kontrolovala výplaty a docházky, nezdálo se jí, že má žalobkyně za prosinec tak vysokou výplatu, když nebyla v práci, tak si na to s panem [příjmení] znovu sedli, donesla mu seznam odpracovaných hodin, co si psala a došli k závěru, že je vše v pořádku. K této schůzce mohlo dojít po 20. 1. 2019 Ani této schůzce nikdo jiný přítomen nebyl. Potom dostala až dopis z 9. 4. 2019 a následně z 29. 4. 2019, kde již byla uvedena konkrétní částka. Do té doby žalovaná nic k výplatě za prosinec 2018 nesporovala. Je pravda, že jednatel žalované vypisoval zaměstnancům dopravy sám do formuláře výši odměn, nejedná se však o kompletní seznam všech odměn, protože u zaměstnanců, kteří měli měsíční odměny pravidelné, tak tyto odměny se do této tabulky vůbec nezapisovaly. Jednalo se například o odměny administrativních pracovníků. V jejím případě pravidelné odměny představovaly částku 10 000 Kč (ostatní příplatek) a dále částku 4 700 Kč Tyto odměny se vyplácely každý měsíc, aniž by byly uvedeny v tabulce. Tyto pravidelné odměny byly vypláceny například i paní [příjmení]. Odměna, na které se domluvili oni dva za práci za listopad a prosinec 2018 byla sjednána ústně, zvlášť a nebyla v této tabulce uvedena, jednalo se o zcela specifickou situaci, která do té doby nenastala. Dále žalobkyně na dotaz právního zástupce žalované uvedla, že je pravdou, že u žalované pracovala i její dcera [jméno] [celé jméno žalobkyně], a to na dohodu o provedení práce. Dcera pracovala o prázdninách nebo když měla volno ve škole, tenkrát studovala ještě střední školu. Do práce chodila, když tam byla žalobkyně, když měla volno, jinak pracovala z domu. Dělala příjemky a výdejky ze skladu. Dcera reálně pracovala z domu v listopadu i prosinci 2018 a připravovala jí podklady, aby mohla zkontrolovat skladovou evidenci a přejít do dalšího měsíce. Někdy se stávalo, že dodělávala skladovou evidenci i několik měsíců zpětně. Všechno muselo být hotové do 15. února. Podklady mezd žalobkyně připravila a vytiskla seznam výplat panu [příjmení], většinou mu k tomu dávala výplaty za minulý měsíc. Tabulky odměn měl už u sebe. Vlastní příkaz k výplatě mezd potom zadávala účetní paní [příjmení], která měla přístup k platbám. Výplatu za prosinec dělala již žalobkyně v práci, to byla zdravá. Následně byla na neschopence od 4. 3. 2019, a to celý rok do 29. 2. 2020. V současné době má invalidní důchod I. stupně. V době, kdy byla nemocná a dělala výplaty z domu, tak jí složku pro zpracování výplat vždy někdo dovezl a ona pak s panem [příjmení] komunikovala služebním emailem či po telefonu.

17. Jednatel žalované [jméno] [příjmení] ve své účastnické výpovědi uvedl, že v listopadu a prosinci byla paní [celé jméno žalobkyně] nemocná, v listopadu nemá odpracovanou žádnou hodinu. Je pravda, že když šla na nemocenskou, musely se výplaty udělat, k takové situaci zřejmě došlo i předtím, protože paní [celé jméno žalobkyně] nemocná bývala, to asi řešili nějakým náhradním volnem. Je pravda, že se domluvili na tom, že výplaty za listopad udělá doma, ale rozpor je v tom, jaká odměna za tuto práci byla domluvena. Domluvili se tak, že si paní [celé jméno žalobkyně] napíše hodiny, které nad výplatami strávila a tyto hodiny, resp. odměnu, potom nebudou vyplácet jí, ale její dceři, která ve firmě pracovala na dohodu o provedení práce. Přitom odkázal na mzdový list dcery žalobkyně, z něhož vyplývá, že tato obvykle pracovala o prázdninách, přičemž v listopadu 2018 má odpracováno 90 hodin a v prosinci 25 hodin. Tato jejich dohoda byla ústní, dohodli se tak v listopadu 2018, protože v listopadu 2018 zpracovávala paní [celé jméno žalobkyně] výplaty za říjen 2018 a mělo to tak být i v prosinci 2018 u výplaty za listopad. 90 odpracovaných hodin u dcery žalobkyně za listopad je víc jak půl pracovního fondu. Domluva byla taková, že odpracované hodiny žalobkyně vynásobí svojí průměrnou hodinovou mzdou a tato částka se potom vyplatí její dceři. Přesná konkrétní částka stanovena nebyla, protože vše záviselo na odpracovaných hodinách. Tímto způsobem tedy došlo k vyplacení odměny za práci na výplatách za říjen a listopad 2018, kterou žalobkyně prokazatelně pro žalovanou provedla. Je možné, že žalobkyně mohla v listopadu i prosinci pracovat na skladové evidenci, ale od jednatele nic přikázáno neměla. Na částce 21 400 Kč za oba dva měsíce se určitě nedomluvili. I pokud by se tak domluvili, tak nerozuměl tomu, proč si tuto částku do výplaty nenapsala pod jednu kolonku a proč ji rozpisovala na jednotlivé položky. Částku ve výplatě za svátky v prosinci 2018 nerozporují. Co se týká předložené tabulky s odměnami, tak tyto odměny jednatel doplňoval u zaměstnanců, kteří pracují na hodinovou mzdu, do této tabulky dopisoval odměny i v nějakých specifických případech. Je pravda, že částky u žalobkyně 10 000 Kč a 4 700 Kč měsíčně byly zadány v systému a do tabulek odměn se nepsaly. Většinou, když dává odměny, tak částku zaokrouhluje na celé tisíce korun, částka 21 400 Kč není pro něj logická. Znovu zopakoval, že tento způsob vyplacení nebyl domluven. Ohledně dcery žalobkyně uvedl, že tato fyzicky u nich nějakou práci vykonávala, ale bylo domluveno, že může pracovat i z domu. Měla přístup k síti přes paní [celé jméno žalobkyně]. Dcera pracovala na dohodu na 300 hodin na celý rok jako administrativní pracovnice, dělala sklady. Výsledky své práce předávala paní [celé jméno žalobkyně]. Při kontrole výplat dostával soupis od paní [celé jméno žalobkyně], ale kontroluje pouze výplaty u hodinářů, u paušálních zaměstnanců to nedělá. Paušální zaměstnance vůbec nekontroluje, následně dává pokyn pro vyplacení výplat paní [příjmení]. Na vyplacení 21 400 Kč manželka jednatele přišla asi v půlce ledna, bylo to až po výplatě. Divila se, proč má paní [celé jméno žalobkyně] takovou mzdu, když nebyla v práci, jednatel si paní [celé jméno žalobkyně] zavolal, řekl jí, že na tuto částku neměla nárok, a že to, na co měla nárok, jí šlo na výplatu její dcery, dále po ní chtěl, aby mu sdělila, jakým způsobem to vyřeší, chtěl od ní nějaký návrh na vyrovnání, vše mezi nimi proběhlo ústně. Svědci tam nebyli, ale je možné, že někdo něco zaslechl, protože nechává otevřené dveře. Mzdu za únor 2019 potom žalobkyni nevyplatil, neboť se s ní chtěl domluvit, pětkrát se jí to snažil napsat, říkaly jí to i kolegyně, ale ona jim sdělila něco v tom směru, že s ním nechce mluvit. Proto došlo k tomu, že výplata za únor nebyla vyplacena včas. On sám přikázal, aby poslední mzda za únor nebyla vyplacena na účet, že bude vyplacena v hotovosti. V té době již věděl, že žalobkyně se do práce již nevrátí, neboť po té, co se stalo to s vyplacením 39 000 €, tak pár dní poté dala výpověď a šla na nemocenskou. Do práce se již nevrátila. Mzdu za únor tedy nevyplatil. Nakonec to ještě udělal tak, že za únor měla žalobkyně nárok na 22 600 Kč v čistém a on po ní chtěl částku 21 400 Kč, rozdíl zaokrouhlil na tisícikoruny a 1 000 Kč žalobkyni poslal na účet. Nechal si tedy jenom částku, o které byl přesvědčen, že na ni má nárok.

18. Žalobkyně uvedla, že si nepamatuje, že by kdy mluvili o vyplacení odměny prostřednictvím výplaty její dcery [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Kdyby o tom hovořili, museli by zákonitě dospět k závěru, že tato varianta není možná. Dohoda o provedení práce je totiž omezena výší hrubé mzdy maximálně 10 000 Kč za měsíc a počtem hodin za rok. Dcera v listopadu a prosinci pracovala z domova, v listopadové odměně je zahrnuta i odměna za říjen (prázdniny ke konci měsíce), kterou zapomněla v říjnové výplatě uvést. Zatímco nároku na náhradu škody se žalovaná domáhala téměř okamžitě dopisem ze dne 28. 2. 2019, nárok na zaplacení neoprávněné odměny za prosinec 2018 zmínil jednatel žalované až v mailu z 9. 4. 2019 a teprve 29. 4. 2019 uvedl konkrétní částku. Žalobkyně dále uvedla, že dne 26. 2. 2019 podala u žalované výpověď.

19. Ze mzdového listu [jméno] [příjmení] za rok 2018 bylo zjištěno, že této byla vyplacena odměna za 18 hodin v lednu, 8 hodin v dubnu, 74 hodin v květnu, 85 hodin v srpnu, 90 hodin v listopadu a 25 hodin v prosinci (celkem 300 hodin). V lednu 2019 pracovala 48 hodin a poté již u žalované nepracovala. Za rok 2017 vykázala dcera žalobkyně 150,50 hodin práce. Z rozvrhu dcery žalobkyně v roce 2018 a z počtu zameškaných hodin v tomto školním roce neučinil soud žádná skutková zjištění, která by byla pro spor přínosná.

20. Ze mzdového listu žalobkyně za období roku 2018 vyplývá, že kromě základní mzdy byla žalobkyni v období měsíců leden až říjen vyplácena v položce ostatní příplatky částka 10 000 Kč v položce ostatní odměny částka 4 700 Kč. V listopadu 2018 žalobkyni nebyla vyplacena žádná mzda, neodpracovala žádnou hodinu, pouze jí byla vyplacena částka 14 200 Kč – podíly a nemocenská ve výši 5 663 Kč. V prosinci kromě podílů ve výši 9 200 Kč, má žalobkyně zahrnuto do výplaty částku mzdy ve výši 2 857 Kč, osobní ohodnocení ve výši 6 700 Kč, ostatní příplatek ve výši 10 000 Kč, ostatní odměny ve výši 4 700 Kč a dovolenou ve výši 5 832 Kč. Položky zvýrazněné v předchozí větě v celkové výši 21 400 Kč jsou žalovanou sporovány.

21. Svědkyně [titul]. [jméno] [příjmení], manželka jednatele žalované uvedla, že ve společnosti žalované pracuje dlouhodobě jako administrativní pracovnice. V zaměstnání kontroluje a připravuje věci pro výplaty, tzn., že počítá odpracované hodiny, fond pracovní doby, dovolené a pracovní volna. Všechny tyto údaje předává potom hlavní účetní, která to pro výplatu mezd zadává do systému. Ohledně peněz nerozhoduje. Výplaty následně kontroluje. Za celou dobu působení žalobkyně nedošlo k žádným výkyvům, až na tu prosincovou výplatu. Asi v polovině ledna přišla na to, že paní [celé jméno žalobkyně] celý prosinec nepracovala a měla na výplatě docela velkou částku, s nemocenskou to byla částka, která ji zarazila. Řekla to manželovi, který se na to podíval a následně si zavolal paní [celé jméno žalobkyně] a domlouvali se. Jejich jednání přítomna nebyla, manžel jí potom říkal, že se domluvili, že mu paní [celé jméno žalobkyně] dá vědět, jakým způsobem bude částku vracet. Později se ho ptala ještě jednou, to jí odpověděl, že se ještě nevyjádřila. Následně paní [celé jméno žalobkyně] dala výpověď a už se to dál neřešilo. Za prosincovou výplatu měla žalobkyně nárok na polovinu 13. platu, těsně před Vánoci končila nemocenskou, ve výplatě měla náhradu za svátky a odměnu za ½ 13. platu. Další částky si tam žalobkyně vypsala sama. Je pravda, že paní [celé jméno žalobkyně] bývala nemocná, mzdy ale dělávala v práci. Na konci roku 2018 byla dlouhodobě nemocná, a to dělala výplaty za měsíc říjen a listopad z domu. Výplatu za prosinec dělala v lednu, a to už chodila do práce. Ohledně nějaké dohody mezi žalobkyní, manželem a dcerou paní žalobkyně svědkyně nic nevěděla, pokud si něco sjednali, tak mezi sebou. V listopadu se manžela ptala, jak to bude mít paní [celé jméno žalobkyně] placeno, když dělá výplaty a to jí řekl, že se to vyplatí [jméno]. Stejně takto mělo být za prosinec, právě proto ji překvapilo, že prosincová výplata byla tak vysoká. Tento způsob vyplácení zaměstnancům není normální, ale byla to výjimka, právě proto, že dcera paní [celé jméno žalobkyně] byla u nich zaměstnaná. Ohledně zaplacení částky 39 000 EUR uvedla, že v té době byli s manželem na dovolené, bylo to hrozné, zjistili to na letišti.

22. Svědek [jméno] [příjmení] ve své výpovědi uvedl, že u žalované pracuje jako provozní a dispečer od roku 2001. Administrativní budova vypadá tak, že od vchodu po levé straně jsou kanceláře, první je kancelář pana [příjmení], ta bývá často zavřená, druhé dveře z chodby vedou do jejich kanceláře, kde sedí on a dva kolegové. Z této kanceláře vedou klasické dveře do kanceláře pana [příjmení], z 99 % se do kanceláře pana [příjmení] chodí přes jejich kancelář. Třetí dveře vedou do kanceláře administrativních pracovnic, jsou tam tři, v této kanceláři před tím byla i paní [celé jméno žalobkyně]. Co se týká neoprávněně vyplacené mzdy, tak mohlo to být v první polovině ledna 2019, svědek zaslechl rozhovor mezi paní [příjmení] a panem [příjmení] o tom, že jsou určité nesrovnalosti ve výplatě mzdy u paní [celé jméno žalobkyně], to byly dveře mezi jeho a kanceláří pana [příjmení] otevřené. Následně si pan [příjmení] nechal zavolat paní [celé jméno žalobkyně]. Tento jejich rozhovor proběhl za zavřenými dveřmi, ovšem svědek sedí hned za dveřmi a něco zaslechl. Víceméně slyšel pana [příjmení], co říkala paní [celé jméno žalobkyně], neslyšel. Byla u něho 15 až 20 minut, max. půl hodiny a zaslechl něco v tom směru, že pan [příjmení] požaduje po paní [celé jméno žalobkyně], aby mu vrátila neoprávněně vyplacenou mzdy, bavili se o tom, jak se to bude řešit, co na to říkala paní [celé jméno žalobkyně], nevěděl, možná ani nereagovala. Nic dalšího konkrétního ani nějaký závěr z tohoto jednání již neslyšel. Žádného dalšího jednání mezi paní [celé jméno žalobkyně] a panem [příjmení] již přítomen nebyl, ani nic neslyšel.

23. K výpovědi svědka [jméno] [příjmení] žalobkyně uvedla, že se domnívá, že kancelář vypadala jinak než na plánku, který svědek nakreslil, přesun nábytku byl udělán až později, navíc pan [příjmení] seděl poměrně daleko od dveří a pochybovala, že by něco slyšel. Svědek i přesto na své výpovědi trval.

24. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] uvedla, že v současné době studuje 2. ročník VŠ. Od roku 2016 do ledna 2019 pracovala pro žalovanou na dohodu o provedení práce, předmětem její činnosti bylo dělat sklady, jednalo se o práci na PC, kdy zpracovávala v účetním programu Business výdejky a příjemky, a to na základě podkladů, které jí připravovala matka. Z počátku pracovala ve firmě, ale koncem roku 2018, kdy maminka měla práci z domu, podklady připravovala z domu. Používala PC matky s dálkovým přístupem, na svém PC si mohla dělat excelové tabulky, které následně přeposílala mamince. O žádné dohodě mezi matkou a panem [příjmení] o tom, že by měla dostat odměnu za práci, kterou vykonala její matka, nic nevěděla. Je pravda, že v lednu musely být sklady hotové a musely se dodělat. Postupně jí přibyl ještě další sklad. Na skladech začala pracovat už v říjnu, ale to se zapomnělo dát do výplaty, takže se to zaevidovalo až později. Práci dělala hlavně o víkendech a jak měla čas. Školu obvykle měla od 7 do 15 hodin odpoledne, byla v maturitním ročníku a snažila se chodit hlavně na předměty, z nichž maturovala. Evidovala si počet hodin, které nad prací strávila a tento počet hodin dále předávala mamince. Výplata jí chodila na účet. V hodinách za listopad jsou evidovány i hodiny za říjen, které se nestihly dát do výplaty. V říjnu byly prázdniny a ona mohla pracovat klidně 4 dny už v říjnu. Nikdy nebyla svědkem rozhovoru mezi matkou a panem [příjmení]. Dělala sklady ve [obec] a [obec], následně jí přibyl tzv. překupový sklad. Navýšení práce spočívalo hlavně v tom, že jí přibyl jeden sklad, bylo více objednávek zdarma. Tzv. VPN (vedlejší pořizovací náklady) dělala za poslední dva roky. Také z počátku dostávala již všechno připravené, zatímco později si již vše musela připravovat sama. V roce 2017 práci dělala pravidelně téměř po měsíci, zatímco v roce 2018 to bylo skoro až po půl roce. V roce 2018 ke konci roku jí podklady donesla maminka z práce.

25. Z dopisu ze dne 29. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná sděluje žalobkyni, že podle jejího názoru je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné, spor o určení neplatnosti okamžitého zrušení považují za zbytečný, a proto za datum ukončení pracovního poměru považují 30. 4. 2019. Dále v dopise uvádí, že by chtěli vyřešit smírnou cestou neoprávněně vyplacenou částku 21 400 Kč, kterou si žalobkyně proplatila v prosincové mzdě. Z tabulky na č.l. 80 vyplývá, že žalobkyně v prosinci byla 18 dní nemocná, nemá žádné odpracované hodiny. V listě odměn na č.l. 81 spisu není žalobkyně uvedena, není tam uvedena ani paní [příjmení].

26. Podle § 2 zákoníku práce je závislou prací práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.

27. Z provedeného dokazování týkajícího se vyplacení žalobkyni odměny ve výši 21 400 Kč za měsíc prosinec 2018 soud zjistil, že žalobkyně v měsíci listopadu a prosinci, v období, kdy se dělají výplaty, byla na pracovní neschopnosti a s jednatelem žalované se domluvila, že výplaty zpracuje z domu. Taktomu bylo i někdy v předchozí době, když byla nemocná. Soudu se jeví logická výpověď žalobkyně v tom směru, že pokud byla někdy dříve nemocná a dělala výplaty z domu, tak si následně vybrala za tuto práci volno. V listopadu a prosinci 2018 však její pracovní neschopnost trvala mnohem delší dobu než kdy předtím a v prosinci již nebyl čas na to, aby si volno vybrala. Proto soud věří tomu, že se žalobkyně a jednatel žalované dohodli na zaplacení této práce. Skutečnost, že by žalobkyně práci z domu v měsících listopadu a prosinci nevykonávala, jednatel žalované nepopřel. Žalované se nepodařilo prokázat, že s žalobkyní uzavřela dohodu o tom, že odměna za práci žalobkyně bude vyplacena její dceři. Pokud by i tato dohoda byla uzavřena, je podle názoru soudu neplatná, neboť zákoník práce je postaven na osobním výkonu práce a nelze odměnu za práci odvedenou jedním pracovníkem vyplatit pracovníkovi jinému. Soud není schopen přezkoumat, zda dcera žalobkyně vykonala v listopadu a prosinci 2018 práci, kterou vykázala a toto ani není předmětem sporu. Na výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud neshledal žádné nesrovnalosti, ona sama dohodu o tom, že by jí měla být zaplacena práce matky, popřela. Ze mzdového listu žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně za měsíc listopad nedostala kromě nemocenské vyplacenu žádnou částku, pouze prémie, na které dle jednatele žalované měla nárok. Pokud v prosinci na výplatní pásce měla kromě prémií ve výši 9 200 Kč ještě částku 21 400 Kč, tak se soudu jeví tato částka odpovídající odměně za práci při zpracování mezd, popř. jiné práce, kterou žalobkyně skutečně musela z domova v měsících listopadu a prosinci vykonat. Při práci za dva měsíce dojedeme k částce 10 700 Kč za jeden měsíc, což podle soudu odpovídá práci, kterou žalobkyně z domu vykonala. Výpověď žalobkyně se soudu v tomto směru jeví věrohodnou, stejně tak i způsob, jakým k částce dospěla (vynásobení počtu odpracovaných hodin hodinovou sazbou 200 Kč, kterou potvrdil u soudu i jednatel žalované). Způsob, jakým částku 21 400 Kč potom rozpočítala do jednotlivých kolonek na výplatnici také podle soudu není zvláštní, když v podstatě zachovala stejné částky, které dostávala každý měsíc (tedy 10 000 Kč a 4 700 Kč) a pouze zbylou část do 21 400 Kč ve výši 6 700 Kč připsala do kolonky osobní ohodnocení. Výpověď svědka [příjmení] ve věci nepřinesla žádný zásadní obrat, svědek zaslechl pouze část rozhovoru, spíše pouze část hovoru jednatele žalované, odpovědi žalované neslyšel a po žádosti jednatele, aby vrátila neoprávněně vyplacenou mzdu, mohl rozhovor pokračovat v jiném duchu. Sama žalobkyně nepopírá, že si ji jednatel žalované zavolal a chtěl po ní vysvětlení, ve své výpovědi tvrdí, že mu ukázala znovu počet hodin, vše prošli a došli k závěru, že je vše v pořádku. Nelze odhlédnout ani od toho, že vyplacení této částky jednatel žalované po žalobkyni prokazatelně požadoval až 29. 4. 2019 (ev. 9. 4. 2019), když náhradu škody požadoval již koncem února. Další určitou nesrovnalostí v tvrzeních žalované je ta skutečnost, že o údajné dohodě o vyplacení odměny za práci paní [celé jméno žalobkyně] její dceři [jméno] se žalovaná zmiňuje až v závěru prvního jednání, do té doby v jejích tvrzeních není o této dohodě žádná zmínka. Svědkyně [příjmení] potom přímo svědkyní žádných přímých jednání mezi jejím manželem a žalobkyní nebyla a přinesla svědectví zprostředkované jejím manželem. Po zhodnocení všech výše uvedených důkazů tedy soud uzavřel, že žalobkyně má nárok na zaplacení částky 21 400 Kč jako odměny za práci, kterou pro žalovanou vykonala z domu v měsících listopadu a prosinci 2018. Tato částka se soudu jeví odpovídající.

28. Posledním předmětem vzájemného návrhu byl požadavek žalované na zaplacení náhrady škody ve výši 101 487,38 Kč jako 4,5 násobku platu žalobkyně za škodu, kterou žalobkyně žalované způsobila dne 29. 1. 2019.

29. Z provedených důkazů, a to výpovědí žalobkyně, jednatele žalované a listinných důkazů, především mailů bylo zjištěno následující:

30. Dne 29. 1. 2019 v 8.49 hodin přišla z emailové adresy [adresa], pravděpodobně jste tento e-mail chtěl poslat [jméno]. Volala jsem jí domů (má dva dny volno) a zjistila jsem, že Vám zůstatky posílala. Jsou to zůstatky po všech platbách, i těch zadaných dopředu do 31. 1. 2019. Takže se stačí podívat na zůstatky, které vám posílala a pokud tam ty peníze jsou, je možné je zaplatit. Platbu budete muset zadat sám, případně pokud budete platit z Unicreditu, tak by mohla [jméno] i z domu. V tom případě mi pošlete podklady pro platbu a já jí to přepošlu na její soukromý e-mail S pozdravem [celé jméno žalobkyně]. Na tento mail odpověděl jednatel žalované 29. 1. 2019 v 10.19 hodin z adresy [adresa], že má [jméno] volno vím. Právě proto to posílám Vám. Až bude faktura, tak se postarejte o výměnu a kontrolu, aby se ta stará nezaplatila. [jméno] [příjmení]. Dne 29. 1. 2019 v 9.32 hodin přišel na email žalobkyně z adresy [adresa], banka HSBC, účel platby: RTT platby za kapitálové projekty a částka 39, 048.57 Pošlete mi doklad o zaplacení. S pozdravem [jméno] [příjmení]. Žalobkyně tento mail přeposlala dne 29. 1. 2019 v 10.16 hodin paní [jméno] [příjmení]. [příjmení] [jméno] zaslala paní [příjmení] dne 29. 1. 2019 v 10.44 hodin informaci o transakci (doklad o zaplacení), který paní [jméno] [příjmení] poslala na maily [email] a [email]. Dne 29. 1. 2019 ve 13.24 hodin jí z mailu [jméno] [příjmení] [email] došla zpráva: Co se děje, jaká platba. Žádný pokyn k platbě jsem nedal. CO TO JE!!!!!!!!

31. Dopisem ze dne 28. 2. 2019 právní zástupce žalované uplatnil u žalobkyně nárok na náhradu škody, kdy jako zaměstnankyně zaslala kolegyni – účetní pokyn a podklady k provedení platby ve výši 39 048,57€, čímž porušila povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se v jí vykonávané práci. Dále žalobkyni bylo sděleno, že žalovaná po ní bude požadovat náhradu škody ve výši čtyřapůlnásobku průměrného měsíčního výdělku.

32. Žalobkyně při své účastnické výpovědi odkázala na to, co uvedla ve všech písemných podáních k soudu a také na to, co uvedla při svém výslechu na Policii ČR. Obvykle jí od pana [příjmení] chodily emaily z jeho emailové adresy [anonymizováno], když přišel email s dotazem na zůstatek, tak když na něj odpovídala, tak si všimla, že je poslán z jiné adresy, než kterou pan [příjmení] běžně používá. Tato jiná adresa ji nezarazila, ona sama také používá soukromou adresu, nevěděla, jestli třeba ve styku s klienty nepoužívá adresu jinou. Pro jistotu odpověď na tento email odeslala na obě dvě adresy, neboť nevěděla, na které bude čekat odpověď. Již si nepamatuje, jestli ten den spolu vedli nějakou jinou komunikaci. Potom z obou emailů dostala odpovědi, z toho falešného přišly pokyny k platbě, v té době netušila, že email je falešný. Jak tyto pokyny k platbě přišly, tak je přeposlala paní [příjmení] na její soukromý email. Vůbec to nestudovala, nevěděla, o jakou částku se jedná. Telefonicky jí sdělila, že jí něco přeposílá na soukromý email, aby se na to podívala, že zřejmě pan [příjmení] chce něco zaplatit. Ještě jí upozornila, že je to posíláno z jiné adresy a že neví, na kterou emailovou adresu chce poslat odpověď. Z emailu pana [příjmení] potom došel jiný email, v tom smyslu, že to ví a že faktura přijde dodatečně. Toto dále neřešila. Vůbec nevěděla, o jakou platbu by se mělo jednat, ona se o platby nestarala, nebyla to její náplň práce, pouze někdy když se vědělo dopředu, jí pan [příjmení] řekl, že např. budou kupovat kamion. Běžně jí nic, co se týkalo plateb, na emaily nechodilo. Nestará se o to. Paní [příjmení] jí zpátky nevolala, až následně volal pan [příjmení] a ptal se, na základě čeho byla částka zaplacena. Tak mu přeposlala veškeré emaily, on říkal, že žádnou platbu nezadal a ať jde na Policii ČR. Po této události se s nimi, tedy s ní a paní [příjmení], pan [příjmení] moc nebavil. Odebral jim prémie, takže měly snížený plat už od výplaty za leden 2019. Až když podala výpověď, tak v dopise od právníka byla výzva k zaplacení náhrady škody. Neví, jestli žalovaná požaduje nějakou náhradu i po paní [příjmení], ale asi nikoliv. Zopakovala, že údaje k platbě vůbec nestudovala, a neví, jaká částka tam byla uvedena. Tento email pouze přeposlala. Pan [příjmení] s ní nekomunikoval do této události z jiného emailu, než z firemního. Netuší, proč paní [příjmení] zaplatila tu částku. Email s dotazem na bankovní zůstatek jí nepřišel až tak divný, ta větná konstrukce je zvláštní, ale i při psaní z telefonu tam mohou být nějaké chyby či automatické opravy. Pan [příjmení] občas nějaké chyby dělá, asi jako všichni. Neřešila to. Co je zkratka 39 T také neřešila, neví, jaké mezi sebou používají zkratky. Viděla dotaz na zůstatek a dál to neřešila. Pokyny k platbě vůbec nestudovala. Žalobkyně nikdy žádné platby nezadávala, ani nikdy nebyla pověřena, aby paní [příjmení] uložila k zaplacení nějakou platbu. Pokyn k vyplacení výplat šel také přes pana [příjmení].

33. Jednatel žalované při svém účastnickém výslechu uvedl, že dne 29. 1. 2019 byl mimo republiku, ve Finsku, kde byl asi hodinový či dvouhodinový časový posun. Otevřel počítač a začal probírat poštu. Našel email od obchodního partnera se sdělením, že v jejich systému došlo k chybě, že může být problém ve faktuře. Tento email přeposlal paní [celé jméno žalobkyně] s textem:„ pozor, oprava viz dole“. To bylo v 10:05 hod. Následně se probíral dalšími emaily a našel email od paní [celé jméno žalobkyně] ten o tom, že zůstatky ví [jméno] a že mu je posílala. 14 minut po odeslání prvního emailu reagoval a odpověděl paní [celé jméno žalobkyně], že o tom ví a aby se, až přijde faktura, postarala o výměnu a kontrolu, aby se ta stará nezaplatila. Vypnul PC, zapnul ho po třech hodinách a zjistil, co se stalo. Následně vše začal řešit s paní [celé jméno žalobkyně], [příjmení] i s bankou. Jednalo se o velmi nestandardní vysokou platbu, takovou platili max. při koupi kamionu a i v eurech je to extrémně vysoká částka. Vždy používá výhradně firemní email, nemá žádný soukromý email. Platby s paní [celé jméno žalobkyně] nikdy neřešil, tak neví, proč ona řešila tuto platbu, byla to její aktivita a její vina, že se to zaplatilo. Jednoznačně zjistila, že email je divný, ale odpověděla na něj a odpovědi odeslala na oba emaily. Ohledně pokynů k placení u výplat to většinou probíhalo tak, že po zpracování výplat spolu s žalobkyní výplaty zkontrolovali, pokud vše bylo v pořádku, tak řekl, že je vše v pořádku a že se to může zaplatit, s tím šla paní [celé jméno žalobkyně] k paní [příjmení] a dala pokyn k zaplacení. Nemuselo to být ve 100 procentech, ale ve většině případů se to stávalo. Je pravda, že paní [celé jméno žalobkyně] a paní [příjmení] vzal prémie, bylo to poprvé, co k tomu přistoupil a bylo to z důvodů událostí z 29. 1. 2019. Co se týká sdělení společnosti, že opraví fakturu, tak toto byla taková nestandardní situace, email přeposlal paní [celé jméno žalobkyně], ať se o to postará, tedy aby se postarala o výměnu faktury a kontrolu, aby se ta stará nezaplatila.

34. Ve věci byla slyšena i svědkyně [jméno] [příjmení], která uvedla, že dne 29. 1. 2019 měla dovolenou. Volala jí paní [celé jméno žalobkyně], jestli neví, zda má pan [příjmení] nějaký jiný email, odpověděla jí, že neví. Na to jí sdělila, že si to ověří a že se ozve. Následně se jí ozvala, že jakmile přijdou podklady k platbě, tak že po úhradě má potvrzení o platbě poslat raději na oba emaily. Brala to jako prověřené, takže po té, co jí zaslala údaje k platbě, platbu provedla a doklady o platbě poslala na oba emaily. Je pravda, že s paní [celé jméno žalobkyně] takto často komunikovaly, za situace, kdy nebyla v práci a bylo potřeba provést platby, tak tomu uvěřila. Částka k zaplacení ji nezarazila, brala, že je to prověřené a víc nad tím nepřemýšlela. Věděla, že pan [příjmení], nebyl ten den v práci, jestli byl v zahraničí, nevěděla. Nekontaktovala ho telefonicky. Často se stávalo, že pokud bylo potřeba něco zaplatit a ona nebyla v práci, tak jí paní [celé jméno žalobkyně] platbu vygenerovala, přeposlala a ona ji zaplatila. Výslovný souhlas pana [příjmení] k těmto platbám nebyl. Co se týká této konkrétní platby, tak s panem [příjmení] nic předjednáno nebylo. Částka ji nezarazila, asi v eurech jí to nedošlo. Pokud do firmy přijde faktura, tak nejdřív se vše zkontroluje, ohledně zaplacení dával pokyny pan [příjmení]. Vyjel se seznam faktur a u nich jí pan [příjmení] odškrtal, co se má zaplatit, ev. kdy. Stává se, že něco nezaškrtne, to potom není zaplaceno a objeví se to v další sestavě. K této platbě neměla žádný podklad, domnívala se, že se jedná o výjimečnou situaci, navíc nebyla v práci, aby si vše zkontrolovala. Někdy se i stávalo, že faktura přišla později. Brala, že ta platba je prověřená, nechala ji zaplatit, vůbec jí nedošlo, o jakou částku v eurech se jedná. Kontrolovala hlavně ostatní údaje. Je pravda, že z domu zadávala podklady k platbám na výplaty, což bývá přes [částka]. Telefonní číslo na mobil na pana [příjmení] měla k dispozici. Když jí ale volala paní [celé jméno žalobkyně], tak předpokládala, že je s ním v kontaktu ona, když jí oslovil, tak aby mu nevolaly obě dvě. V důsledku této události došlo k odejmutí jejího osobního ohodnocení na dobu půl roku a to asi částky 9 000 Kč nebo 9 500 Kč měsíčně. Na Policii vyslechnuta nebyla. K dotazu zástupce žalobkyně dále uvedla, že zná paní [jméno] [příjmení]. Je to kamarádka paní [celé jméno žalobkyně], která jí domů chodí dělat pedikúru, nemyslí si, že by u ní byla toho 29. 1. 2019, to u ní byla dcera [jméno] [příjmení]. Před paní [příjmení] určitě o dané události nemluvila, byla z toho sama špatná. Na dotaz zástupce žalované, kdo jí dal pokyn, aby částku zaplatila, odpověděla, že to byla paní [celé jméno žalobkyně]. K dotazu ohledně pokynu uvedla, že jí paní [celé jméno žalobkyně] telefonovala, že má tuto platbu zaplatit, že jí podklad pošle. Pak jí volala, že podklad posílá, a že má poslat i email o potvrzení, že platbu provedla. O tom, že platbu provedla, poslala email i jí.

35. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že zná paní [celé jméno žalobkyně], je to její sousedka, jejich děti se kamarádí. Paní [jméno] [příjmení] zná také, žalobkyně ji doporučila, asi 5 let si tykají. Svědkyně pracuje jako masérka, pedikérka a kosmetička – vše týkající se péče o tělo, nemá vlastní provozovnu a klientky navštěvuje doma. O problému, který se zde řeší, ví, byla u toho, když se to stalo. Jela k paní [příjmení] domů dělat pedikúru a masáž pro její dceru [jméno], která v té době byla u ní na návštěvě. Obvykle tam jezdívá okolo jedné hodiny odpoledne. Když přišla dovnitř, tak paní [příjmení] zmateně říkala, že jí to zavěsil, že na ni [jméno] řval a potom jí telefon zavěsil. Kdo je [jméno], svědkyně ví, jedná se o zaměstnavatele paní [příjmení] – pana [příjmení]. Potom volala do banky, kde chtěla stornovat platbu, kterou poslala, ale řekli jí, že to již nelze. Bylo to asi hodinu poté, co platbu provedla. Z kontextu vyrozuměla, že dostala přeposlaný nějaký email, že má zaplatit nějakou platbu, svědkyně si myslí, že právě proto, že tam měla vnučky a dceru, byla zřejmě trošku nervózní a chtěla to mít rychle za sebou, tak platbu zřejmě odeslala, aniž by vše řádně zkontrolovala. Ví, že [jméno] jí říkala, že banka musí platbu stornovat. Potom paní [příjmení] pořád říkala, že bude muset platit 100 tis., toto stále opakovala, následně si dala částku do kalkulačky a zjistila, že šlo o částku okolo 1 mil. Kč. Vůbec nevěděla, jakou částku poslala. Myslela si, že poslala 100 tis. Kč. [jméno] jí na to říkala, ať řekne, že jí ten email poslala nadřízená, k tomu paní [příjmení] říkala, že to není její nadřízená. Koukala do té kalkulačky a říkala, že to není její nadřízená, byla z toho celá špatná. Tou nadřízenou myslela paní [celé jméno žalobkyně]. Paní [příjmení] říkávala, že paní [celé jméno žalobkyně] je hlavní účetní, ale že není její nadřízená, že si jsou ve firmě všichni rovni. Pamatuje si, že jindy, když se o práci bavily, tak paní [příjmení] říkala, že bez vědomí svého šéfa nemůže zaplatit pomalu ani 30 Kč, že na všechno potřebuje jeho souhlas. Paní [příjmení] je velmi hodná, do práce chodila, i když byla v pracovní neschopnosti. Z toho, co se stalo, byla špatná. Svědkyně mezitím dělala pedikúru a masáž, téměř celou dobu čekali, že by banka měla banku stornovat, následně odešla a víc o tom neví. Ještě při pozdějších návštěvách se bavily, říkala něco v tom směru, že ještě neví, jestli se platba vrátí nebo ne, že o tom nic bližšího neví. Trochu si myslela, že když přišla o prémie, tak že až se platba vrátí, tak jí budou doplaceny. V listopadu se jí na to ptala, jestli už má prémie zpět, říkala, že se o tom nechce bavit, že je to pro ni velmi citlivé téma, které nechce rozebírat, že se to má řešit v lednu. S paní [celé jméno žalobkyně] se vídají často, před Covidem se častěji navštěvovaly, ona byla na neschopence a svědkyně na mateřské, ví, že pracovala z domu, dělala výplaty. Také [jméno] dělala z domu, ví, že dělala sklady, někdy ji zastihla za počítačem, to jí řekla, že pracuje a že na ni nemá čas. [jméno] jí i říkala, že jí ta práce baví, že už jí rozumí víc než na začátku a že dokáže najít chyby. K dotazu zda a od koho svědkyně ví, co se zde bude projednávat, uvádí, že ví, co se zde projednává, paní [celé jméno žalobkyně] jí říkala, že u minulého jednání paní [příjmení] říkala, že ji nezná, a že dnes bude slyšena i [jméno], takže asi ví, co co se jedná. Není pravda, že by s paní [celé jméno žalobkyně] rozebírala, co zde má vypovídat.

36. V nevratné příloze týkající se trestního spisu oddělení hospodářské kriminality SKPV [obec] jsou obsaženy výpovědi žalobkyně a jednatele žalované učiněné na Policii ČR, dále texty jednotlivých mailů. Navíc je zde uveden i mail od zákazníka, který jednatel žalované přeposílal dne 29. 1. 2019 paní [celé jméno žalobkyně] s poznámkou Dobrý den, POZOR OPRAVA viz dole. Přeposílaný mail hovořil o tom, že v pátek byla rozeslána fakturace z 17. 1. 2019, která byla vystavena v novém fakturačním systému. Bohužel při zpracování dat došlo k systémovým chybám, které způsobily v některých případech nesprávný výpočet fakturovaných cen a poplatků… Nejpozději do 31. 1. 2019 Vám budou zaslány opravné doklady k vystaveným fakturám.

37. Z pracovní smlouvy paní [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že tato u žalované pracuje od 12. 2. 2003 jako administrativní pracovnice Z jejího mzdového listu za období roku 2019 vyplývá, že jí v období od ledna do dubna 2019 nebylo vypláceno osobní ohodnocení.

38. Podle § 250 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle § 257 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Podle § 257 odst. 2 zákoníku práce výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.

39. Po zhodnocení všech důkazů provedených k této části vzájemného návrhu žalované dospěl soud k závěru, že žalobkyně není za vznik škody požadované žalovanou odpovědná. Žalobkyně pracovala ve firmě žalované jako hlavní účetní, paní [příjmení] byla zaměstnána jako administrativní pracovnice. Žalovaná však nedoložila žádný interní předpis, ze kterého by vyplývala vzájemná nadřazenost, podřazenost či zastupitelnost jednotlivých pracovníků. Z výpovědi účastníků i paní [příjmení] vyplynulo, že příkazy k úhradě mohla v bance podávat pouze paní [příjmení] či sám jednatel firmy, nikdo jiný neměl k zadávání příkazů z účtu oprávnění. Při výslechu na Policii sám jednatel žalované uvedl, že v jejich společnosti je zavedeno, že platby zadává on pouze paní [příjmení] a nikdy to nejde přes paní [celé jméno žalobkyně]. Výše této platby je pro jeho společnost nestandardně vysoká, výjimečně platí platby pouze leasingovým společnostem a nikomu jinému. I svědkyně [příjmení] potvrdila, že jí paní [příjmení] říkala, že bez vědomí svého šéfa nemůže zaplatit pomalu ani 30 Kč, že na všechno potřebuje jeho souhlas. Paní [celé jméno žalobkyně] neměla žádné oprávnění zadávat platby ani ukládat jiným zaměstnancům pokyny k proplacení plateb. Pokud soud prověří celou osu dne 29. 1. 2019, tak v daném případě došlo k takové souhře nešťastných okolností a náhod, za což ovšem soud nemůže potrestat paní [celé jméno žalobkyně]. Paní [celé jméno žalobkyně] správně zjistila, že jí pan [jméno] [příjmení] píše z jiného mailu. Zareagovala tak, že mu ohledně zůstatků napsala na oba maily. Pan [příjmení] tedy měl původní falešný mail, na který paní [celé jméno žalobkyně] reagovala, také k dispozici. Ani on nepřišel na to, že paní [celé jméno žalobkyně] odpovídá na úplně cizí mail a sdělení ohledně zůstatků mu nepřišlo zvláštní. Odpověď jednatele v tom směru, že o tom, že má [jméno] volno ví a až přijde faktura, tak se má postarat o výměnu a kontrolu, aby se ta stará nezaplatila, ji zřejmě utvrdila v tom, že se skutečně na zůstatky ptal. Když potom faktura skutečně přišla, tak ji bez bližšího studia přeposlala paní [příjmení]. Bohužel každý ze účastněných si komunikaci vykládal jinak a došlo tak k zásadnímu nedorozumění. Podle názoru soudu došlo k omluvitelnému omylu ze strany žalobkyně, když přeposlala podklady pro platbu paní [příjmení]. Nicméně soud se domnívá, že to byla právě paní [příjmení], která je podle něj odpovědná za provedení platby. Pouze ona měla oprávnění zadávat platby a měla si celou transakci předem od jednatele žalované nechat potvrdit, zvlášť když se jednalo o tak vysokou částku. Bohužel, není zřejmé z jakého důvodu, ale paní [příjmení] při zadávání platby vůbec nedošlo, že zasílá platbu ve výši přes 39 000€, tedy přes milion korun českých, a to i přesto, že příkaz k proplacení zadávala z eurového účtu, nikoli v z účtu korunového. Pokud někdo měl provádět kontrolu zadávaných plateb a přiřazovat platby k jednotlivým fakturám, takto byla právě paní [jméno] [příjmení]. Platbu si měla předem u jednatele firmy ověřit, telefon na něj měla a nevěřit paní [celé jméno žalobkyně], která jí zaslala podklady. Je smutné, že žádná z žen, ani paní [celé jméno žalobkyně], a už vůbec ne paní [příjmení], nezjistily skutečnou výši fakturované částky. Kdyby si mail skutečně prohlédly a částku přepočítaly, určitě by se zachovaly jinak. Soud však žádné porušení pracovních povinností na straně žalobkyně neshledal, právě z toho důvodu, že žalobkyně nebyla dle žádného předpisu nadřízenou paní [jméno] [příjmení] a neměla žádné oprávnění k zadávání plateb ve firmě. Toto oprávnění měl pouze jednatel firmy. Z výše uvedených důvodů tedy soud žalobu i v části vzájemného návrhu, kterým se žalovaná domáhala po žalobkyni zaplacení částky 101 487,38 Kč s 9,75% ročním úrokem z prodlení od 29. 1. 2019 do zaplacení zamítl. Soud zamítl další návrhy na doplnění dokazování dodatečným výslechem paní [příjmení] a výslechem její dcery [jméno], když tyto výpovědi již ve sporu nemohou přinést nic nového.

40. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch a má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 256 Kč a náklady právního zastoupení advokátem ve výši 103 249,30 Kč. Náklady řízení advokáta jsou tvořeny 2 úkony právní služby po 2 940 Kč (předmět řízení 45 105,50 Kč za převzetí zastoupení a podání žaloby), dále jedním úkonem v poloviční výši 1 470 Kč za předžalobní výzvu k plnění, dále jedním úkonem ve výši 2 980 Kč za vyjádření a rozšíření žaloby (z částky 46 884,66 Kč) a 9 úkony po 7 900 Kč (z předmětu řízení 169 772,04 Kč) za vyjádření ze dne 10. 7. 2020, účast u jednání dne 14. 7. 2020 (trvající přes dvě hodiny), vyjádření z 12. 8. 2020, účast u jednání dne 15. 10. 2020, účast u jednání dne 22. 4. 2021 (trvající přes dvě hodiny), účast u jednání dne 25. 5. 2021 a závěrečný návrh (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 13 paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky a 21% DPH. Celkové náklady řízení žalobkyně představují částku 105 505,30 Kč a soud je uložil žalované k zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 věty před středníkem, § 149 odst. 1 o. s. ř.).