6 C 36/2026

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Knapčokovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 23 312,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení další částky 13 312,58 Kč a 11,5% úroku z prodlení z částky 10 473,80 Kč od 9. 8. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna doplatit České republice, na účet Okresního soudu ve Svitavách soudní poplatek ve výši 233 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25. 2. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 23 312,58 Kč. V žalobě uvedla, že dne 9. 4. 2025 uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované úvěr (pod obchodní firmou , právnická osoba, .) až do výše 43 600 Kč s postupným čerpáním. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím ujednaným ve smlouvě v pravidelných denních splátkách ve výši určené ve všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná dne 9. 5. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 30. 9. 2026. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž zjistila, že výše jejího čistého měsíčního příjmu činí 19 680 Kč, a dále vycházela z náhledů do registrů dlužníků. Úvěr byl žalované vyplacen na její bankovní účet bezhotovostním převodem uskutečněným dne 9. 4. 2025 ve výši 10 000 Kč. Žalovaná si zvolila volitelnou službu „Klidné spaní“ za poplatek 109,80 Kč a službu „Presto“ za poplatek 165 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, pročež byla smlouva o úvěru vypovězena ke dni 8. 8. 2025. Ode dne následujícího je tak žalovaná v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalovaný na dluh neuhradila žádnou částku. Žalobkyně eviduje za žalovanou dluh ve výši 23 223,36 Kč, který sestává z jistiny ve výši 10 000 Kč, smluvního úroku ve výši 12 749,56 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 199 Kč a poplatků za volitelné služby v celkové výši 274,80 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny v celkové výši 89,22 Kč, a to za období prvních 90 dnů od 10. 5. 2025 do 8. 8. 2025. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou.

2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Jelikož se žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřila, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.

3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, “ č. , hodnota, , která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena dne 9. 4. 2025, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr až do výše 43 600 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně, a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v době splatnosti. Datum splatnosti první denní splátky bylo sjednáno na 9. 5. 2025, konec doby platnosti kreditního rámce pak na 30. 9. 2026. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 1,066% denně. Z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno, že žalované byla na účet č. , č. účtu, zaslána dne 9. 4. 2025 částka 10 000 Kč. , právnická osoba, . potvrdila, že se jedná o účet žalované a že na tento účet byla dne 9. 4. 2025 připsána částka 10 000 Kč zaslaná žalobkyní.

4. Z nedatovaného dokumentu označeného jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .“ soud zjistil, že žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované stanovila výši jejího čistého měsíčního příjmu na 19 680 Kč a výši výdajů v částce 3 000 Kč, ostatní zbytné výdaje ve výši 5 000 Kč, za disponibilní příjem žalované označila částku 14 000 Kč. Soudu byl následně žalobkyní zaslán výpis z účtu žalobkyně od května 2024 do 8. 4. 2025.

5. Z emailu ze dne 8. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně z důvodu prodlení žalované se splátkami vypověděla smlouvu o úvěru s okamžitou platností a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 12. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 24 018 Kč do tří dnů.

7. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

8. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru uzavřené dne 9. 4. 2025 poskytla žalované bezhotovostním převodem peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč, z nichž žalovaná nevrátila žádnou částku.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované bezhotovostním převodem peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na jejímž základě byly finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť řádně nezkoumala, zda je žalovaná schopna úvěr splácet. Žalobkyně soudu sdělila, že vycházela z příjmu žalované ve výši 25 000 Kč. Soud prověřil účet žalované za poslední tři měsíce předcházející poskytnutí úvěru a zjistil, že od ledna žalovaná pobírala peněžitou pomoc v mateřství ve výši okolo 20 000 Kč. Ihned po obdržení tohoto příjmu odchází z účtu žalované částka okolo 10 000 Kč. Zda se jedná o náklady spojené s bydlením, či o nějaký závazek není zřejmé a žalobkyně ani výdaje žalované nezkoumala, spokojila se pouze s tím, co uvedla v žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná. Z účtu dále vyplývá, že v únoru, březnu i dubnu 2025 žalovaná splácí půjčky, současně si nějaké další půjčky bere. V únoru 2025 jí byla od , Anonymizováno, vyplacena částka 4 000 Kč, téže společnosti byla uhrazena částka 2 780 kč a na další půjčku bylo vyplaceno 2 977 Kč. V březnu 2025 bylo žalované společností LeaderFin poskytnuto 10 000 Kč, současně žalovaná této společnosti zaplatila 5 560 Kč a na další půjčku zaplatila 2 780 Kč. Z výpisu z účtu za poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru vyplývá, že žalovaná sice obdržena peněžitou pomoc v mateřství ve výši okolo 20 000 Kč, z této částky však každý měsíc odchází jednorázová částka okolo 10 000 Kč a žalované tak zbývá částka 10 000 Kč, z níž splácí další půjčky, které neuvedla a které si žalobkyně nezkontrolovala. Soud je toho názoru, že žalobkyně řádně úvěruschopnost žalované nezkoumala. Spotřebitelský úvěr tak neměl být žalované vůbec poskytnut. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

18. Jelikož byly žalované poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla jí podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Vzhledem k tomu, že žalovaná na poskytnutý úvěr nezaplatila nic, uložil jí soud povinnost vrátit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

19. Ve zbývající části, tedy co do částky 13 312,58 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to ani z dlužné jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaná se tak doposud nemohla ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

20. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 933 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z částky 23 312,58 Kč částku 1 166 Kč. K doplacení tedy zbývá částky 233 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice-Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 233 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

21. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení částky 23 312,58 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 000 Kč, naopak co do částky 13 312,58 Kč a co do požadovaného příslušenství byla žaloba zamítnuta. V řízení tedy byla převážně neúspěšná a právo na náhradu nákladů řízení by náležela žalované. Z obsahu spisu však bylo zjištěno, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud tedy nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

22. Lhůtu k plnění rozsudkem uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.